3 As 70/2014 — Nejvyšší správní soud

3 As 70/2014- 43 - text 3 As 70/2014 - 46 pokračování U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce Z-Group Steel Holding, a. s., se sídlem Veselí nad Moravou, Kollárova 1229, zastoupeného Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem Doubravka, V Malé Doubravce 1242/27, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 1442/65, za účasti: I. Obce Dobřív, se sídlem Dobřív 305, zastoupené Mgr. Ing. Jiřím Vogeltanzem, advokátem se sídlem Plzeň, Veverkova 1, II. Města Hrádek, se sídlem Hrádek, 8. května 270, ve věci kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 2. 2014, č. j. 30 A 29/2012 - 115, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, t a k t o : Kasační stížnosti s e n e p ř i z n á v á odkladný účinek. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Plzni svým rozsudkem ze dne 28. 2. 2014, č. j. 30 A 29/2012 - 115 (dále jen „napadený rozsudek“), zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2012, č. j. 108/520/12, 11210/ENV/12, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje (dále jen „krajský úřad“) o změně č. 2 integrovaného povolení ze dne 21. 12. 2011, č. j. ŽP/6260/11, a toto rozhodnutí potvrdil. Naposledy uvedeným rozhodnutím krajského úřadu bylo, na podkladě oznámení změny provozu ze dne 25. 5. 2011, podle § 16 odst. 1 písm. b) a § 19a odst. 2 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, změněno rozhodnutí tohoto úřadu ze dne 14. 3. 2008, č. j. ŽP/3608/08 (ve znění opravného rozhodnutí ze dne 30. 10. 2008, č. j. ŽP/12209/08, a změny č. 1, vydané dne 20. 7. 2009 pod č. j. ŽP/8225/ 09), kterým bylo ve prospěch právního předchůdce žalobce - společnosti Železárny Veselí a. s. vydáno integrované povolení k provozu zařízení „Železárny Hrádek a. s. – Výroba oceli a zpracování oceli válcováním za tepla“. Změna integrovaného povolení spočívala ve zrušení jeho kapitoly 1.2.2. s názvem „Odběr podzemních vod“ a v navazujícím přečíslování následujících kapitol. Proti tomuto rozsudku nyní brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, v rámci které zároveň požádal Nejvyšší správní soud o přiznání odkladného účinku. Svou žádost odůvodňuje tím, že účinky rozhodnutí žalovaného vedly k ukončení dosud nepřetržitě trvajícího bezúplatného zásobování průmyslového areálu stěžovatele na adrese Nová Huť, Rokycanská 204 (dále též jen „závod“) pitnou vodou, vedenou vodovodem ze studní v k. ú. Pavlovsko. Vzniklý stav přiměl stěžovatele zajistit odběr pitné vody pro svůj závod z veřejného vodovodu města Hrádek. Toto alternativní zásobování pitnou vodou je však úplatné, a to za cenu stanovenou provozovatelem zmíněného vodovodu (Vodohospodářská společnost Sokolov, s. r. o.). Tato skutečnost bude mít podstatný dopad na hospodaření stěžovatele, a to měrou, která přímo ohrožuje provozování závodu. Přiznáním odkladného účinku by přitom nevznikla žádná újma ani žalovanému, ani osobám zúčastněným na řízení, neboť obyvatelé části obce Dobřív - Pavlovsko nepřetržitě byli (a nadále jsou) zásobováni pitnou vodou z těchto studní. Přiznání odkladného účinku není rovněž v rozporu s důležitým veřejným zájmem (jímž je právě zásobování obyvatelstva části obce Dobřív - Pavlovsko pitnou vodou). Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřil v tom smyslu, že nemá žádných námitek, pro které by tomuto návrhu nemohlo být vyhověno. S ohledem na obsah návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a na specifické okolnosti souzené věci, dal Nejvyšší správní soud příležitost předestřít své stanovisko také osobám zúčastněným na řízení. Ve stanovené lhůtě obdržel vyjádření osoby zúčastněné na řízení I. (obce Dobřív). Ta v jeho úvodu shrnula, že spor o vlastnictví k tzv. „vodovodu Pavlovsko“ byl již definitivně rozsouzen obecnými soudy, a to v její prospěch. Výsledek tohoto sporu se pak odrazil ve změně integrovaného povolení, jež je nyní předmětem přezkumu ve správním soudnictví. Logicky navazujícím krokem pak bylo vydání (nyní již pravomocného) povolení odběru vody v k. ú. Pavlovsko zúčastněné osobě pro veřejnou potřebu. V současné době je tedy držitelem pravomocného povolení k odběru podzemní vody osoba zúčastněná na řízení I. jako vlastník vrtů a vodovodu; konkurující povolení, které svědčilo stěžovateli, je zrušeno. Krajský soud přiznal žalobě odkladný účinek na základě argumentu stěžovatele, že úhrada nákladů za pitnou vodu (kterou dosud čerpal bezplatně) by pro stěžovatele představovaly významnou finanční zátěž. Krajský soud tedy, i přesto, že žalobu nakonec zamítl, chránil ekonomický zájem stěžovatele neplatit za komoditu, za kterou se v ekonomickém prostředí běžně platí. Osoba zúčastněná na řízení I. připouští, že takový přístup má své opodstatnění, je-li pojat jako opatření časově omezené, jehož smyslem je předejít náhlé změně ekonomického prostředí, v němž se dosud stěžovatel nacházel, a dát mu prostor pro adaptaci. Trval-li však odkladný účinek žaloby po více než rok, stěží lze nalézt oporu pro závěr, že by měl být opakován, a to mj. i proto, že rozsudek ve sporu o vlastnictví byl vynesen již před čtyřmi roky. V roce 2011 navíc činily tržby stěžovatele přes 3,2 mld. Kč (viz Výroční zpráva za rok 2011, dostupná z www.justice.cz), a proto argumentace o ohrožení jeho hospodářské stability placením za odebíranou vodu působí poněkud přehnaně. Osoba zúčastněná na řízení I. připomíná, že finanční prostředky, před jejichž vynakládáním by měl být stěžovatel chráněn a které by šetřil, budou chybět osobám, které by jinak stěžovateli vodu dodávaly (tj. provozovateli vodovodu v obci Hrádek i samotné osobě zúčastněné na řízení I.). Další otázkou je, zda počínání stěžovatele nesměřuje k neoprávněnému odběru vody z vodovodu (§ 10 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů). Osoba zúčastněná na řízení I. proto usiluje o ochranu před nezákonnými zásahy jinou osobou do jejího vlastnického práva a rovněž o takové nakládání se zdrojem vody, které nepovede k jeho přetěžování a ohrožování jeho budoucí využitelnosti. Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem a osobou zúčastněnou na řízení I. a skutečností vyplývajících ze správního spisu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou v daném případě naplněny. Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že institut odkladného účinku má zcela mimořádnou povahu. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek bez dalšího očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského soudu, na které je jinak třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno; tyto důsledky pak z povahy věci dopadají i na správní rozhodnutí, proti němuž žaloba směřovala. Tento postup proto musí být vyhrazen pro výjimečné případy. Podle nyní účinného znění ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem (toto ustanovení se užije přiměřeně v řízení o kasační stížnosti – viz § 107 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku tedy reflektuje na jedné straně hledisko veřejného zájmu, při současném porovnání možné újmy stěžovatele (nebude-li odkladný účinek přiznán), s možnou újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám (bude-li odkladný účinek přiznán), jako hledisko druhé. K přiznání odkladného účinku může tedy kasační soud přistoupit teprve poté, osvědčí-li, že újma stěžovatele jako důsledek nepřiznání odkladného účinku žaloby, by byla nepoměrně větší případné újmě jiné osoby, bylo-li by takovému návrhu vyhověno, a současně teprve poté, co vyloučí kolizi odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou přitom vždy subjektivní, závislé zásadně na osobě a situaci stěžovatele. Z právě uvedeného plyne, že stěžovatel nese břemeno tvrzení a očekává se tak od něj uvedení konkrétních a relevantních tvrzení a podrobné rozvedení, v čem konkrétně tuto možnou újmu spatřuje a jakou intenzitu případná újma má. Nejvyššímu správnímu soudu z návrhu na přiznání odkladného účinku vyplývá, že újma, která stěžovateli hrozí, spočívá v ohrožení provozu jednoho z jeho závodů, přičemž primární příčinou tohoto ohrožení má být navýšení nákl