4 Ads 187/2015 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 187/2015- 26 - text 4 Ads 187/2015 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: Mgr. L. M., zast. JUDr. Bedřichem Hájkem, advokátem, se sídlem Boženy Němcové 70, Kadaň, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2015, č. j. 42 Ad 9/2013 – 41, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti [1] Rozhodnutím ze dne 12. 4. 2013, č. j. 45000/02167/13/010/KK (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná zamítla odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Most ze dne 21. 2. 2013, č. j. 45008/005755/13/110/PH, jímž bylo rozhodnuto dle ustanovení § 45 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“), o nepřiznání nároku na peněžitou pomoc v mateřství ode dne 8. 9. 2010. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že žalobkyně dne 31. 12. 2012 uplatnila u okresní správy žádost o peněžitou pomoc v mateřství ode dne 8. 9. 2010. Jejímu požadavku orgán prvního stupně nevyhověl, protože zjistil, že žalobkyně nebyla k datu nástupu na peněžitou pomoc v mateřství, tj. ke dni 8. 9. 2010, pojištěna. [2] Žalovaná se ztotožnila se závěrem správního orgánu prvního stupně, že žalobkyně nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství, protože nesplnila primární obecnou podmínku pro vznik nároku na tuto dávku, kterou je účast žadatele o dávku na nemocenském pojištění. Poslední účast žalobkyně na nemocenském pojištění zanikla dne 31. 12. 2008 v souvislosti s komplexní změnou právní úpravy nemocenského pojištění, kdy z účasti na pojištění byli vyjmuti žáci a studenti. V době změny právní úpravy byla žalobkyně studentkou Univerzity Karlovy v Praze, která ji z účasti na pojištění odhlásila ke dni 31. 12. 2008 v souladu s § 178 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění. Ustanovení o ochranné lhůtě není možné na případ žalobkyně aplikovat, protože k nástupu na peněžitou pomoc v mateřství by muselo dojít nejpozději dne 29. 6. 2009 za podmínky, že předchozí pojištění trvalo minimálně 180 kalendářních dní a zaniklo v době probíhajícího těhotenství. Žalovaná dále podrobně vysvětlila, že žalobkyně zaměňuje institut náhradní doby, jež je aplikována v důchodovém pojištění, a ochranné lhůty, která má naopak místo v nemocenském pojištění. Ochranná lhůta chrání pojištěnce, u něhož došlo po skončení pojištění (zaměstnání) k sociální události (nemoc, mateřství, karanténa), která podmiňuje plnění ze systému nemocenského pojištění, zatímco náhradní doba pojištění je prvkem pouze důchodového pojištění, bez jakékoliv vazby na dávky pojištění nemocenského. K tvrzení žalobkyně, že se nikdo nezabýval jí uplatněnou námitkou podjatosti úřední osoby, žalovaná uvedla, že na námitku podjatosti podanou dne 12. 11. 2012 bylo reagováno přípisem dne 19. 11. 2012. Tuto námitku žalobkyně vznesla před zahájením předmětného správního řízení, v něm samotném tuto námitku již neopakovala. Žalovaná nadto zdůraznila, že se námitkou žalobkyně zabývala a neshledala ji důvodnou. [3] Žalobkyně proti napadenému rozhodnutí brojila u Krajského soudu v Ústí nad Labem žalobou ze dne 3. 6. 2013, v níž nesouhlasila s tím, že jí nebyla přiznána dávka peněžité pomoci v mateřství. Poukazovala na to, že v řízení jménem správního orgánu prvního stupně vystupovala H. P. jako úřední osoba, vůči níž ale uplatnila žalobkyně námitku podjatosti, na kterou však správní orgány nebraly zřetel. K věci samé uvedla, že se jí dne X narodila dcera R. a že své studium na vysoké škole ukončila 22. 9. 2010. S ohledem na tuto skutečnost poukazovala na to, že splnila podmínku § 32 odst. 4 písm. a) zákona o nemocenském pojištění, a to podmínku doby účasti na pojištění v délce 270 dní v posledních dvou letech, protože jí měla být započtena doba vysokoškolského studia. Zákon o nemocenském pojištění podle jejího názoru nelze vykládat tak, že náhradní doba pojištění ve smyslu citovaného ustanovení nemá účinky doby pojištění. Vyslovila přesvědčení, že i z náhradní nebo započtené doby plyne ochranná lhůta jako z doby pojištění, během které nastala u žalobkyně sociální událost, s níž zákon spojuje nárok na požadovanou dávku. Přístup žalované, podle které je náhradní nebo započitatelná doba uznatelná pouze v případě získání aspoň jednoho dne pojištění, je podle jejího názoru nepřípustný formalismus. Okruh pojištění osob a podmínky nároku na dávku nelze totiž vykládat restriktivně bez ohledu na osoby, které splnily podmínku doby pojištění formou náhradní doby, jak ostatně výslovně požaduje § 32 odst. 4 zákona o nemocenském pojištění. Změna zákona o nemocenském pojištění od 1. ledna 2009 je podle žalobkyně irelevantní, neboť je pouze technického rázu. Žalobkyně proto navrhovala, aby krajský soud napadené rozhodnutí a jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. [4] Žalovaná se k žalobě vyjádřila v podání ze dne 3. 9. 2013, v němž setrvala na stanovisku, že žalobkyni nevznikl nárok na peněžitou pomoc v mateřství. K argumentaci, že údajně nikdo neřešil námitku podjatosti, žalovaná vysvětlila, že tuto námitku žalobkyně vznesla už před zahájením správního řízení, tudíž o ní z logiky věci nemohlo být rozhodováno. Nadto by nemohla být shledána ani důvodnou, neboť žalobkyně namítala, že od úřední osoby dostala zamítavou informaci ve vztahu k jejímu nároku, což nenaplňuje důvod pro konstatování podjatosti této úřední osoby. K věci samé uvedla, že nárok na peněžitou pomoc v mateřství je podmíněn aktuální účastí osoby na pojištění z titulu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti nebo běžící ochranné lhůty. Žalobkyně nebyla před „nástupem“ na mateřskou dovolenou v okruhu nemocensky pojištěných osob, tudíž je nerozhodné, zda získala dobu účasti na nemocenském pojištění v délce 270 dnů, do níž se započetla doba jejího studia na vysoké škole. Zdůraznila, že účinky „náhradních dob pojištění“ mají dopad pouze v oblasti důchodového zabezpečení, nikoli v systému nemocenského pojištění. Ustanovení § 32 odst. 4 písm. a) zákona o nemocenském pojištění pouze zmírňuje následky vyjmutí skupiny studentů z nemocenského pojištění, neboť umožňuje započtení doby studia do doby účasti na pojištění. Žalovaná proto navrhovala, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. [5] Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu proti napadenému rozhodnutí rozsudkem ze dne 27. 7. 2015, č. j. 42 Ad 9/2013 - 41, zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění nejprve vysvětlil, že námitku podjatosti žalobkyně nevznesla v průběhu správního řízení, ale v průběhu předchozí neformální komunikace mezi ní a správním orgánem prvního stupně. Pokud v rámci probíhajícího správního řízení žalobkyně pouze obecně odkázala na svá předchozí podání, nelze podle názoru soudu hovořit o tom, že platně vznesla námitku podjatosti. Soud dále zdůraznil, že prvostupňové rozhodnutí ostatně podepsala ředitelka Okresní správy sociálního zabezpečení, jejíž podjatost žalobkyně nenamítala. K hmotněprávnímu posouzení věci soud uvedl, že základní podmínkou pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství je dle ustanovení § 32 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění skutečnost, že matka, která porodila dítě, je pojištěnkou. Žalobkyně přitom nijak nerozporovala, že v inkriminované době nebyla zaměstnankyní, přičemž právě toto postavení by její účast na nemocenském pojištění zakládalo. V důsledku změny právní úpravy od 1. 1. 2009 status studenta nezakládá účast na nemocenském pojištění. S ohledem na přechodná ustanovení tedy žalobkyně byla účastna nemocenského pojištění do 31. 12. 2008, ochranná lhůta po zániku pojištění uplynula přibližně v polovině roku 2009. Rozhodné období pro přiznání peněžité pomoci v mateřství však u žalobkyně nastalo až dlouhou dobu po uplynutí této ochranné lhůty, neboť žalobkyně porodila dítě dne X. Jelikož žalobkyně nebyla v rozhodné době účastna nemocenského pojištění, nesplňovala základní podmínku pro vznik nároku na peněžitou pomoc v mateřství. [6] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2015, č. j. 42 Ad 9/2013 - 41, brojí kasační stížností ze dne 14. 8. 2015, v níž uvádí, že rozsudek napadá z důvodu uvedeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka setrvala na stanovisku, že náhradní doba pojištění ve smyslu § 32 odst. 4 zákona o nemocenském pojištění má účinky doby pojištění, tudíž z ní musí plynout ochranná lhůta, běhe