8 As 25/2015 — Nejvyšší správní soud

8 As 25/2015- 26 - text 8 As 25/2015 - 30 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobců: a) Ing. J. K. a b) M. K., zastoupených Mgr. Veronikou Daňhelovou, advokátkou se sídlem Generála Hlaďo 4, Nový Jičín, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2012, čj. KUZL 68462/2012, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2015, čj. 22 A 18/2013 – 44, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 5260 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupkyně Mgr. Veroniky Daňhelové, advokátky se sídlem Generála Hlaďo 4, Nový Jičín. O d ů v o d n ě n í : I. 1) Rozhodnutím ze dne 31. 8. 2012, čj. MěÚ-RpR/34331/2012 (dále jen „rozhodnutí o odstranění stavby“), Městský úřad Rožnov pod Radhoštěm, Odbor životního prostředí (dále jen „vodoprávní úřad“) nařídil žalobcům jako vlastníkům stavby odstranění stavby vodovodního potrubí na pozemku parc. č. 1661 a 1664 v k. ú. Z. v délce cca 18 m od studny k rodinnému domu č. p. X, neboť stavba byla provedena bez stavebního povolení vodoprávního úřadu [§ 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, dále jen „stavební zákon“, ve znění do 31. 12. 2012], a uložil žalobcům povinnost předložit návrh technologického postupu prací při odstraňování stavby. 2) Rozhodnutím ze dne 21. 12. 2012, čj. KUZL 68462/2012 (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl odvolání žalobců proti shora uvedenému rozhodnutí o odstranění stavby a toto rozhodnutí potvrdil. II. 3) Žalobci podali proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě. Krajský soud žalobě vyhověl a zrušil napadené rozhodnutí. Dospěl k závěru, že sporná stavba potrubí není vodním (dříve vodohospodářským) dílem podléhajícím povolení vodoprávního (dříve vodohospodářského) úřadu, neboť takovému závěru nesvědčí ani vyhláška č. 44/1978 Sb., o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích, účinná do 31. 12. 2001 (dále jen „vyhláška č. 44/1978 Sb.“), ani § 38 odst. 1 písm. c) zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, účinného do 31. 12. 2001 (dále jen „starý vodní zákon“). 4) Vyhláška č. 44/1978 byla vydána jako prováděcí předpis k § 24 odst. 6 a § 30 odst. 4 starého vodního zákona. Tato ustanovení upravují vypouštění vod do veřejných kanalizací a zásobování vodou z veřejných vodovodů. Podle § 1 odst. 1 této vyhlášky je veřejným vodovodem „soubor objektů a zařízení k hromadnému zásobení obyvatelstva vodou a ke krytí potřeby vody pro národní hospodářství.“ Potrubí žalobců nelze pod tuto definici podřadit, neboť slouží pouze k přívodu pitné vody do nemovitosti žalobců ze studny na sousedním pozemku. 5) Pouhá „trubka“ spojující nemovitost se studnou není ani stavbou podle § 38 odst. 1 písm. a) starého vodního zákona, kterým argumentoval vodoprávní úřad. Podle tohoto ustanovení jsou vodohospodářskými díly „přehrady, nádrže, studny a ostatní stavby potřebné k nakládání s vodami.“ Pojmem „ostatní stavby potřebné k nakládání s vodami“ se rozumí stavby obdobné přehradám, nádržím či studnám. Potrubí nelze za takovou stavbu považovat. 6) Nejedná se ani o vodovodní řad podle § 38 odst. 1 písm. c) starého vodního zákona, jak uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí. Pojem „vodovodní řad“ nemá legální definici a obecně je vnímán jako vodovodní síť vedoucí od zdroje vody, například od vodojemu, ze kterého vedou odbočky ke koncovým spotřebitelům. Potrubí žalobců není sítí, ale jednoduchým soukromým vodovodním rozvodem. Podle krajského soudu lze potrubí žalobců spíše považovat za vnitřní vodovod podle § 2 odst. 7 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“), tj. potrubí určené pro rozvod vody po pozemku nebo stavbě a navazující na konec vodovodní přípojky. Vnitřní vodovod není podle uvedeného ustanovení vodním dílem. 7) Krajský soud uzavřel, že potrubí žalobců nebylo vodohospodářským dílem vyžadujícím povolení vodohospodářského úřadu. Rozhodnutí o odstranění stavby vydal vodoprávní úřad namísto obecného stavebního úřadu; to však nezpůsobuje jeho nicotnost, neboť se jednalo pouze o různé odbory téhož městského úřadu. Nelze tedy hovořit o zjevné věcné nepříslušnosti. Krajský soud uložil žalovanému povinnost prověřit v dalším řízení, zda potrubí žalobců nevyžadovalo stavební povolení či ohlášení podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „starý stavební zákon“). Žalovanému lze přisvědčit, že se na sporné potrubí nevztahovalo ani stavební povolení ke stavbě rodinného domu ze dne 4. 8. 1983, ani kolaudační rozhodnutí ze dne 24. 10. 1988. III. 8) Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Právní názor krajského soudu, že potrubí žalobců nebylo vodním dílem podléhajícím povolení vodoprávního úřadu, označil za nezákonný a nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Sporné potrubí zcela jistě nelze označit za vnitřní vodovod, neboť ten musí podle zákonné definice navazovat na konec vodovodní přípojky. Tak tomu není, neboť potrubí navazuje na zdroj vody (na studnu). Podle výkladu Ministerstva zemědělství se tedy jedná o vodní dílo podle § 55 odst. 1 vodního zákona (srov. „Zákon o vodovodech a kanalizacích s prováděcí vyhláškou a podrobným komentářem po velké novele včetně dopadů nového občanského zákoníku k 1. 1. 2014“, IV. vydání s. 24). Vodoprávní úřady běžně povolují společně se stavbou studen i vodovodní řady, které přivádějí vodu ze studny do zásobované nemovitosti; tato praxe vychází z nynější i z dříve platné legislativy. 9) V době, kdy byla nemovitost žalobců povolována a kolaudována, definovala vodovodní přípojku vyhláška č. 29/1975 Sb., o vodovodních a kanalizačních přípojkách, které se považují za vodohospodářská díla, účinná do 31. 12. 1988. Podle této vyhlášky jsou vodovodními přípojkami pouze takové přípojky, které jsou napojeny na veřejný vodovod, ze kterého je voda prostřednictvím vodovodní přípojky přiváděna k nemovitosti. Tomu odpovídá i § 3 zákona o vodovodech a kanalizacích, podle kterého je vodovodní přípojka „samostatnou stavbou tvořenou úsekem potrubí od odbočení z vodovodního řadu k vodoměru, a není-li vodoměr, pak vnitřnímu uzávěru připojeného pozemku nebo stavby.“ Za vodovodní přípojku je tedy možné považovat pouze stavbu napojenou na veřejný vodovod, z něhož je voda odebírána. 10) Stavba žalobců je vodovodním potrubím (neboli vodovodním řadem či vodovodem), nikoli vodovodní přípojkou. Vodovody sloužící k zásobování jednotlivých objektů se podle vyhlášky č. 144/1978 Sb. nepovažovaly za veřejné vodovody, nicméně podle § 38 odst. 1 písm. c) starého vodního zákona byla stavba vodovodního řadu (potrubí) vodohospodářským dílem podléhajícím povolení vodohospodářského orgánu, čemuž odpovídá i § 2 zákona o vodovodech a kanalizacích, podle kterého je vodovod „provozně samostatný soubor staveb a zařízení zahrnující vodovodní řady a vodárenské objekty, jimiž jsou zejména stavby pro jímání a odběr povrchové nebo podzemní vody, její úpravu a shromažďování.“ Vodovod je vodním dílem podle § 55 odst. 1 písm. c) zákona o vodách bez ohledu na jeho délku či počet osob, kterým slouží; tato kritéria pouze určují, zda se jedná o vodovod pro veřejnou potřebu či nikoliv. Jako vodní dílo podléhá povolení vodoprávního úřadu. Na tom nemůže nic změnit okolnost, že se jedná o „malou“ stavbu v délce pouhých 18 m. 11) Odbor výstavby a územního plánování Městského národního výboru Rožnov pod Radhoštěm uvedl ve stavebním povolení ze dne 4. 8. 1983, že pitná voda bude odebírána ze studny; stavba studny ani vodovodu však nebyla ve výčtu povolovaných staveb. Obdobně tomu bylo v kolaudačním rozhodnutí ze dne 24. 10. 1988; zde je pouze uvedeno, že se pitná voda odebírá ze studny společné pro dvojdomek. IV. 12) Žalobci se ztotožnili s právním názorem krajského soudu. V době stavby a kolaudace jejich rodinného domu neexistoval takový veřejnoprávní předpis, podle něhož by byla sporná trubka vodohospodářským dílem vyžadujícím povolení vodohospodářského úřadu. Trubka není vodovodním řadem, neboť tento termín se užívá v souvislosti s vodovodními sítěmi. Tehdy rovněž nebylo běžné, aby vodohospodářský úřad povoloval připojení soukromé studny k rodinnému domu; pokud by tomu tak bylo, nemohlo by být v kolaudačním rozhodnutí výslovně uvedeno, že bude voda odebírána ze studny. Vyhlášku č. 144/1978 Sb. nelze na případ žalobců aplikovat, neboť prováděla ustanovení starého vodního zákona týkající se veřejných vodovodů. Soudobé právní předpisy upravovaly pouze problematiku veřejných vodovodů. Žalobci rovněž doložili platné povolení k nakládání s vodami vztahující se k předmětné studně, které vodoprávn