9 As 152/2015 — Nejvyšší správní soud

9 As 152/2015- 27 - text 9 As 152/2015 - 29 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Ing. A. K., zast. Mgr. Martinem Kolářem, advokátem se sídlem Na Vinici 1227/32, Děčín, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, proti rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 20. 2. 2015, č. j. MSP-29/2014-LO-ROZ/2, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2015, č. j. 3 A 49/2015 - 58, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto: Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává. Odůvodnění: [1] Podanou kasační stížností napadl žalovaný (dále jen „stěžovatel“) shora označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž bylo zrušeno rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 20. 2. 2015, č. j. MSP-29/2014-LO-ROZ/2. Tímto správním rozhodnutím byl zamítnut žalobcův rozklad proti rozhodnutí stěžovatele ze dne 23. 10. 2014, č. j. MSP-19/2012-LO-INSO/155, jímž bylo zrušeno žalobcovo zvláštní povolení vykonávat činnost insolvenčního správce. Důvodem pro zrušení žalobcova povolení byla skutečnost, že nepředložil ověřenou kopii dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby nebo osvědčení fyzické osoby ve smyslu § 4 odst. 4 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o insolvenčních správcích“). [2] Kasační stížností napadeným rozsudkem ze dne 11. 6. 2015, č. j. 3 A 49/2015 - 58, který je dostupný z www.nssoud.cz, městský soud uvedené rozhodnutí ministryně spravedlnosti zrušil a věc vrátil stěžovateli k dalšímu řízení. [3] Stěžovatel podal návrh, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek. V návrhu uvedl, že na základě výše uvedených správních rozhodnutí není možné žalobce ustanovit insolvenčním správcem v řízeních, kde zákon vyžaduje, aby takovou funkci vykonával insolvenční správce se zvláštním povolením, a dále by měl být žalobce odvolán z funkce insolvenčního správce z takových řízení, kde byl jako insolvenční správce jmenován. Výkon funkce insolvenčního správce je odbornou a navíc citlivou činností dle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně utajovaných informací“). Dle novely zákona o insolvenčních správcích, která nabyla účinnosti k 1. 8. 2013, skončilo k 1. 8. 2014 přechodné období, kdy insolvenční správce, kterému bylo vydáno zvláštní povolení před účinností této novely, nemusí splňovat předpoklady pro výkon citlivé činnosti po dobu 12 měsíců. Žalobce však ke dni 4. 8. 2014 nepředložil ověřenou kopii dokladu o bezpečnostní způsobilosti nebo osvědčení fyzické osoby, které zákon začal vyžadovat. [4] Podmínkou pro přiznání odkladného účinku je existence újmy, kterou by způsobil výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí, přičemž tato újma musí být pro navrhovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Stěžovatel újmu, jejíž existence je vyžadována pro přiznání odkladného účinku, spatřuje v tom, že v důsledku obnovení zápisu žalobce do zvláštní části seznamu insolvenčních správců může v probíhajících řízeních, v nichž bude žalobce nově ustanoven, v řadě případů dojít k nenapravitelné škodě. Zrušení zvláštního povolení pro žalobce navíc nepředstavuje nepřekonatelnou překážku, neboť si může kdykoli opětovně požádat o vykonání zkoušky insolvenčního správce. Újmu stěžovatel spatřuje v tom, že žalobce má po zrušení rozhodnutí ministryně spravedlnosti opětovně právo vykonávat činnost insolvenčního správce, přestože v minulosti pro výkon této funkce přestal splňovat podmínky. [5] Stěžovatel se též vyjádřil k podmínce, že újma spojená s nepřiznáním odkladného účinku musí být pro něj nepoměrně větší než ta, která vznikne jiným osobám jeho přiznáním. Uvedl, že insolvenční správce může činit v insolvenčním řízení, kde byl ustanoven, právní jednání s mnohdy zásadními dopady do majetkové sféry třetích osob. Je tak klíčové, aby veškerá právní jednání vykonával jen insolvenční správce, který všechny zákonné podmínky pro výkon této činnosti splňoval po celou dobu. [6] Stěžovatel má za to, že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Jako nevhodné se mu jeví obnovit činnost žalobce jako insolvenčního správce před meritorním rozhodnutím ve věci. Nespatřuje rovněž jiné, šetrnější, řešení, které by bylo způsobilé ve srovnatelné míře dosáhnout sledovaného cíle, jímž je zájem na striktním dodržování legality z důvodu řádného výkonu funkce insolvenčního správce. Zásah do práva žalobce na výkon jeho funkce považuje stěžovatel za daleko menší v porovnání s veřejným zájmem na řádném výkonu funkce insolvenčního správce. [7] Žalobce s návrhem na přiznání odkladného účinku nesouhlasí. Poukázal na to, že od 26. 2. 2015 disponuje dokladem o bezpečnostní způsobilosti. Sama skutečnost, že jej nedoložil k 1. 8. 2014, není důvodem pro zrušení zvláštního povolení za situace, kdy je doklad v průběhu řízení doložen. Účelem příslušných ustanovení zákona o insolvenčních správcích je jednak zrušit zvláštní povolení těm osobám, které před 1. 8. 2014 doklad nepředložily, jelikož v dostatečném předstihu nepožádaly o jeho vydání, jednak ochrana před ohrožením bezpečnostních zájmů České republiky u těch osob, které představují bezpečnostní riziko. Žalobce o vydání dokladu o bezpečnostní způsobilosti požádal a doklad i získal. Žalobce nesouhlasí s tím, že by nesplnil zákonné předpoklady, když doklad získal. Současně nespatřuje újmu pro třetí osoby za situace, kdy doklad o bezpečnostní způsobilosti získal až po 1. 8. 2014, když o něj řádně a včas požádal. Řízení o vydání dokladu o bezpečnostní způsobilosti netrvalo 75 dnů, jak předpokládá § 117 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných informací, ale trvalo 10 měsíců. Žalobce o vydání dokladu požádal více než 100 dnů před 1. 8. 2014 a žádné své povinnosti neporušil. [8] Nejvyšší správní soud zhodnotil návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a shledal, že nejsou dány podmínky pro to, aby mu vyhověl. [9] Dle § 107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek, Nejvyšší správní soud jej však může na návrh přiznat. O návrhu pak rozhoduje přiměřeně dle § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Dle § 73 odst. 2 s. ř. s. platí: „Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.“ [10] Rozšířený senát potvrdil výklad, dle něhož návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti může podat správní orgán, který podal kasační stížnost. I správní orgán je v takovém případě povinen prokázat existenci újmy definované v citovaném § 73 odst. 2 s. ř. s. Rozšířený senát (v usnesení ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, dostupném z www.nssoud.cz stejně jako další zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) k tomu dodal: „Zatímco žalobce bude zpravidla spojovat újmu se svými subjektivními právy, která může okamžitý výkon rozhodnutí krajského soudu skutečně závažně ohrozit, žalovaný žádná subjektivní práva nemá. Tím spíše nemůže mít práva, jež by mohla být výkonem napadeného rozsudku či jeho jinými následky ohrožena. Jeho úkolem je v soudním řízení hájit zákonnost jím vydaného rozhodnutí. Otázka zákonnosti rozhodnutí není důvodem pro přiznání odkladného účinku. Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku soud nijak nepředjímá, jaké bude meritorní rozhodnutí ve věci samé. Výše uvedené neznamená, že odkladný účinek kasační stížnosti nemůže být žalovanému přiznán za žádných okolností. Půjde však o případy výjimečné, kdy odložení účinků rozhodnutí krajského soudu bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude v konkrétním případě představovat právě onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného účinku vznikne jiným osobám a jež nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem. Žalovaný musí stejně jako žalobce újmu tvrdit a osvědčit, tj. vysvětlit, v čem tato újma a její intenzita spočívá.“ [11] Na tomto místě lze zdůraznit, že ust. § 73 odst. 2 s. ř. s. nezmiňuje (prostý) veřejný zájem, ale zmiňuje důležitý veřejný zájem. Jako příklady situací, kdy může být žalovaný správní orgán s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti úspěšný, rozšířený senát uvedl: vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku (viz usnesení ze dne 24. 7. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006  49, publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS