9 As 287/2014 — Nejvyšší správní soud

9 As 287/2014- 48 - text 9 As 287/2014 - 51 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: V. P., zast. JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, advokátem se sídlem Ondříčkova 1304/9, Praha 3, proti žalovanému: Městský úřad Lipník nad Bečvou, se sídlem náměstí T. G. Masaryka 89/11, Lipník nad Bečvou, ve věci ochrany před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 10. 2014, č. j. 65 A 22/2014 – 18, takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 10. 2014, č. j. 65 A 22/2014 – 18, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení [1] Kasační stížností brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti v záhlaví označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „krajský soud“), kterým byla odmítnuta jeho žaloba. [2] Žalobou ze dne 18. 7. 2014 označenou jako „Žaloba k ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu“ se stěžovatel domáhal vydání rozsudku s následujícími výroky: (1.) Blokace jeho řidičského oprávnění provedená v registru řidičů ke dni 11. 6. 2014 je nezákonným zásahem. (2.) Povinnost k odevzdání řidičského průkazu stanovená písemností žalovaného je nezákonným zásahem. (3.) Žalovanému se zakazuje, aby do doby pravomocného rozhodnutí o námitkách proti záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče pokračoval v blokaci jeho řidičského oprávnění, a přikazuje se mu, aby tuto blokaci v registru řidičů neprodleně odstranil a aby vrátil žalovanému odevzdaný řidičský průkaz. [3] Stěžovatel v žalobě uvedl, že mu bylo dne 12. 5. 2014 doručeno oznámení o dosažení celkového počtu 12 bodů v bodovém hodnocení řidičů a výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Proti záznamu bodů v bodovém hodnocení podal dne 16. 5. 2014 podle § 123f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), písemné námitky. S ohledem na to, že námitky byly podány do pěti dnů od doručení přípisu ze dne 12. 5. 2014 a byl namítán záznam, kterým bylo dosaženo 12 bodů, došlo podle § 123f odst. 4 zákona o silničním provozu k přerušení běhu lhůt stanovených v § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu pro pozbytí řidičského oprávnění a odevzdání řidičského průkazu až do doby, kdy nabude právní moci rozhodnutí o zamítnutí námitek. Žalovaný ho vyzval k doplnění podání, protože obsahuje pouze obecné námitky. V reakci na tuto výzvu proto přípisem ze dne 4. 6. 2014 sdělil, že jeho podání netrpí žádnými vadami, což náležitě odůvodnil. Žalovaný mu následně oznámil, že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední a že k 11. 6. 2014 došlo k pozbytí řidičské oprávnění, z čehož plyne povinnost odevzdat řidičský průkaz. Stěžovatel řidičský průkaz odevzdal a nechal si vystavit výpis z registru řidičů, ze kterého plyne, že již od 11. 6. 2014 má v registru řidičů provedenou „blokaci“ z důvodu „bodové hodnocení“. [4] Krajský soud shledal žalobu nepřípustnou dle § 85 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a proto ji odmítl. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu uvedl, že v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem je soud povinen zkoumat, zda se lze v daném případě domáhat ochrany nebo nápravy jinými právními prostředky. Pokud dospěje k závěru, že je možná soudní ochrana žalobou před nečinností dle § 79 a násl. s. ř. s., je na místě žalobu před nezákonným zásahem odmítnout s ohledem na zásadu subsidiarity. [5] Řízení o námitkách podle § 123f zákona o silničním provozu je řízením o žádosti a je zahájeno dnem, kdy námitky proti záznamu bodů v bodovém hodnocení dojdou správnímu orgánu. Žalovaný měl proto o námitkách rozhodnout, nikoliv je vypořádat sdělením, že neshledal důvody pro zahájení řízení z moci úřední. Za situace, kdy sám stěžovatel tvrdí, že o jeho námitkách nebylo rozhodnuto řádně, tedy že jejich podáním bylo zahájeno řízení, v němž správní orgán nevydal patřičné rozhodnutí, je nutné domáhat se ochrany proti nečinnosti, a to v první řadě u nadřízeného správního orgánu dle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a následně využít práva na soudní ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 a násl. s. ř. s. II. Obsah kasační stížnosti [6] Zmíněné usnesení krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností, ve které uvádí, že spatřuje nesprávné posouzení právní otázky soudem v tom, že věc má dvě na sobě relativně nezávislé části: (1.) odmítnutí zahájení řízení o námitkách při vyřizování jeho podání a (2.) blokaci řidičského oprávnění jako faktický, evidenční úkon orgánu příslušného k vedení registru řidičů. Odmítnutí zahájení řízení o námitkách bylo protiprávní, ale samotná blokace řidičského oprávnění byla provedena zcela autonomně mimo správní řízení. Blokace řidičského oprávnění s případným řízením o námitkách sice souvisí, ale jde právě o nezákonný zásah správního orgánu. Podmínky podání žaloby proti nezákonnému zásahu dle § 82 a násl. s. ř. s. jsou nepochybně splněny, neboť blokace řidičského oprávnění, tedy záznamu v registru řidičů o tom, že řidič není v daný okamžik držitelem řidičského oprávnění, mu fakticky znemožňuje řídit motorové vozidlo. Proti takovému protiprávnímu zásahu neexistuje žádná možnost obrany ve správním řízení, když o správní řízení vůbec nešlo. Obrana jinými právními prostředky proti nezákonné blokaci nebyla v okamžiku podání žaloby možná, a žaloba proto byla přípustná. [7] Z procesní opatrnosti přesto podal Krajskému úřadu Olomouckého kraje (dále jen „krajský úřad“) žádost o ochranu před nečinností, který ji shledal nedůvodnou a nezahájení řízení o námitkách vyhodnotil jako souladné se zákonem. Žalovaný podáním ze dne 24. 11. 2014 sdělil, že po konzultaci s blíže nespecifikovaným nadřízeným orgánem provedl opravu blokace z 11. 6. 2014 na 20. 5. 2014. I tato skutečnost naznačuje, že se jednalo o nezákonný zásah. Právní důvody této změny mu k jeho dotazu nebyly sděleny, pouze byl vyrozuměn, že blokace byla provedena na základě § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu. [8] Jestliže krajský soud stěžovateli vyčítal, že se měl bránit nejprve prostředky správního práva, odkazuje na své podání ze dne 7. 7. 2014 odeslané žalovanému a označené jako „odvolání, alternativně stížnost“, které bylo učiněno z důvodu formálního vyčerpání řádných opravných prostředků a s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2012, č. j. 5 Ans 8/2011 – 63. Krajský úřad, kterému bylo toto podání postoupeno, vyhodnotil podání ze dne 7. 7. 2014 jako podnět k postupu dle § 126 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a dovodil, že postup žalovaného byl správný. [9] Pokud jde o otázku nečinnosti správního orgánu a ochranu před ní, stěžovatel konstatuje, že podání takové žaloby je pro něj v tuto chvíli bez užitku vzhledem k tomu, že žalovaný a krajský úřad mají řízení o námitkách z 16. 5. 2014 za nezahájené. Podal proto opět dne 13. 11. 2014 podání označené jako „Námitky proti záznamu bodů“. Řízení o námitkách bylo nyní po drobné obstrukci zahájeno. Toto podání je pak nutno považovat za doplnění původního a s ohledem na splnění podmínky § 123f zákona o silničním provozu je nadále naplněna podmínka pro přerušení běhu lhůty, jejíž marné uplynutí by teprve vedlo k pozbytí řidičského oprávnění. Podání krajským soudem odmítnuté žaloby směřovalo k tomu, aby stěžovatel mohl svá práva uplatňovat za situace, kdy je neustále držitelem řidičského oprávnění. To mu odmítnutím žaloby bylo znemožněno. [10] Napadené usnesení je mimo to nepřezkoumatelné, protože ho krajský soud nedostatečně srozumitelně odůvodnil, „když vztáhl povinnost zásady subsidiarity do souvislosti se správním řízením“. [11] S ohledem na shora uvedené stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že je nutné ve věci meritorně rozhodnout. [12] Žalovaný nevyužil svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti. III. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti [13] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Následně přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a zkoumal při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. [14] Nejvyšší správní soud před dalším odůvodněním konstatuje, že byla-li žaloba odmítnuta, přichází pojmově v úvahu pouze