4 As 267/2015 — Nejvyšší správní soud

4 As 267/2015- 24 - text 4 As 267/2015 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: J. Š., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Městský úřad Zábřeh, se sídlem náměstí Osvobození 15, Zábřeh, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 9. 11. 2015, č. j. 65 A 46/2015 - 31, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e v r a c í soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč, který bude z účtu Nejvyššího správního soudu vyplacen na účet č. 188491461/0300 do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 9. 11. 2015, č. j. 65 A 46/2015 - 31, vyhověl žalobě proti nečinnosti žalovaného a uložil mu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé v řízení vedeném pod sp. zn. DO./200/2014/ do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Krajský soud rovněž žalovanému uložil, aby žalobci ve stejné lhůtě zaplatil na náhradě nákladů řízení částku 10.228 Kč k rukám advokáta Mgr. Jaroslava Topola. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že žalobce zvolil správný žalobní typ, přičemž prokázal, že u nadřízeného správního orgánu žalovaného již dříve neúspěšně uplatnil návrh na opatření proti nečinnosti podle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Podle soudu mezi účastníky řízení není sporu o tom, že proti příkazu žalovaného byl včas podán odpor. Spornou otázkou ovšem zůstává, zda k odstranění nedostatku plné moci, tj. absence podpisu zmocnitele, která byla přílohou odporu podaného Ing. M. J., tj. tvrzeným zmocněncem, měl být vyzván přímo žalobce nebo Ing. J. Popřípadě, zda zaslání výzvy toliko žalobci mohlo vyvolat právní účinky. Krajský soud v této souvislosti připomněl, že plná moc představuje jednostranné prohlášení zmocnitele zejména o rozsahu zmocnění a o zmocniteli, přičemž dokládá, že se účastník správního řízení ústně či písemně smluvil na svém zastoupení s jinou osobou. Správní řád ovšem nestanoví, že plnou moc je správnímu orgánu oprávněn předložit výlučně zmocnitel. Naopak, zákon nevylučuje, aby plnou moc předložil zmocněnec, což se také v praxi běžně děje. Krajský soud poukázal na § 34 odst. 1 a 2 správního řádu, přičemž uvedl, že zástupce v řízení vystupuje jménem zastoupeného a, s výjimkou případů, kdy má zastoupený něco osobně vykonat, se písemnosti doručují pouze zástupci. Doručení zastoupenému nemá účinky na běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak. Krajský soud poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2015, č. j. 10 As 266/2014 - 32, a uvedl, že výzva k odstranění vady plné moci nesměřuje k provedení úkonu ve smyslu § 34 odst. 2 správního řádu, který by měl vykonat výlučně zmocnitel. Žalovaný proto měl zaslat výzvu k odstranění vad zmocněnci žalobce, nikoliv žalobci osobně. Za určitých specifických okolností, které jsou uvedeny například v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2011, č. j. 4 As 27/2011 - 37, je třeba požadovat odstranění vad plné moci po zmocněnci a následně i zmocniteli, to však není nyní posuzovaný případ. Vzhledem k tomu, že plná moc obsahovala spisovou značku probíhajících řízení, bylo podle krajského soudu velmi pravděpodobné, že mezi žalobcem a Ing. J. byla uzavřena smlouva o zastoupení. Žalovaný proto byl povinen vyzvat žalobce, avšak prostřednictvím jeho zástupce, k odstranění vady plné moci. Pokud tak žalovaný neučinil a zaslal výzvu k doložení plné moci pouze žalobci, zatížil řízení vadou, neboť jeho závěr o tom, že odpor byl podán neoprávněnou osobou, je předčasný. K námitce žalovaného, že postup žalobcova zmocněnce představuje promyšlené obstrukční jednání, krajský soud připomněl usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010, č. j. 1 As 70/2008 - 79, a konstatoval, že předmětné jednání nelze považovat za obstrukční. Žalovaný mohl a měl využít zákonný procesní postup, tj. zaslat výzvu k odstranění vad zmocněnci žalobce. Za této situace je zcela irelevantní, zda na plné moci chyběl podpis zmocnitele v důsledku náhody nebo procesní taktiky. Krajský soud proto zamítl návrh žalovaného na provedení důkazu předloženými plnými mocemi pro Ing. J. v jiných správních řízeních, neboť to na posouzení věci nemá vliv. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 37/2015 - 36, nemůže účelovost procesní strategie některých účastníků řízení zbavit správní orgán povinnosti postupovat v souladu se zákonem. Krajský soud uzavřel, že nedostatek plné moci byl zhojen dne 3. 11. 2014, a proto žalovanému uložil povinnost pokračovat ve správním řízení po podaném odporu a vydat rozhodnutí ve věci samé. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V ní shrnul procesní průběh věci a konstatoval, že výzva k odstranění vad plné moci byla v souladu se zákonem doručena přímo žalobci, přičemž odmítl právní argumentaci krajského soudu, že předmětná výzva měla být zaslána tvrzenému zmocněnci. Stěžovatel namítl, že odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2015, č. j. 10 As 266/2014 - 32, není přiléhavý. Ve věci, na kterou odkázal krajský soud, totiž byla výzva k odstranění vad neurčitá a nezákonná, neboť směřovala k doplnění ověřeného elektronického podpisu na odporu proti příkazu. V nyní posuzované věci stěžovatel vyzval žalobce, aby odstranil vadu plné moci spočívající v chybějícím podpisu, nikoliv vadu odporu jako takového. Plnou moc může správnímu orgánu předložit zmocnitel i zmocněnec, musí však, podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, obsahovat podpis jednající osoby. Podpis zmocnitele přitom nelze nahradit podpisem zmocněnce. Stěžovatel podotkl, že Ing. J. vystupuje jako zmocněnec v řadě dalších přestupkových řízení, které vede stěžovatel. Ing. J. v těchto řízeních vždy předložil plnou moc bez podpisu zmocnitele. Je proto otázkou, zda žalobce vůbec věděl, kdo jej v řízení zastupuje. Podle stěžovatele se jedná o procesní taktiku Ing. J., který vystupuje jako obecný zmocněnec ve správních řízeních po celé České republice, přičemž jako zástupce před soudy následně vystupuje advokát Mgr. Jaroslav Topol. V této souvislosti stěžovatel poukázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ve věcech sp. zn. 9 As 60/2015, sp. zn. 8 As 180/2014 a sp. zn. 9 As 34/2015. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2014, č. j. 9 As 162/2014 - 31, „[n]ámitky zpochybňující zastoupení jsou součástí předem připraveného scénáře, jehož jediným účelem je správní řízení prodlužovat, zpochybňovat doručování, případně zastupování a dosáhnout tímto způsobem uplynutí zákonem stanovené prekluzivní lhůty pro uložení sankce.“ Podle stěžovatele je předmětná procesní taktika obstrukční, sleduje mimoprocesní cíle a směřuje k zániku odpovědnosti za přestupek. Tyto závěry vyplývají ze skutečnosti, že zástupce žalobce uplatňuje v různých řízeních navzájem si odporující právní argumentaci. Přitom je zcela lhostejné, jaké osobě pošle správní orgán výzvu k odstranění nedostatků, neboť zástupce žalobce má pro každý případ připraven scénář, kterým správní řízení zdrží. Ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 A 7/2015 Mgr. Jaroslav Topol konstatoval, že správní orgán byl povinen zaslat výzvu k odstranění nedostatku plné moci přímo žalobci, a nikoliv jeho zmocněnci. Vzhledem k těmto skutečnostem stěžovatel dospěl k závěru, že jakýkoliv postup správního orgánu při doručování předmětné výzvy iniciuje předem připravenou procesní taktiku, která vede k zániku odpovědnosti za přestupek. Proti tomuto zneužívání práva lze brojit pouze tak, že mu nebude přiznána právní ochrana ze strany správních orgánů a soudů. Stěžovatel připomněl, že žalobce podal žalobu proti nečinnosti až dne 14. 8. 2015, tj. po uplynutí jednoroční prekluzivní lhůty pro projednání přestupku, přičemž Krajský úřad Olomouckého kraje sdělil žalobci, že jeho žádost o opatření proti nečinnosti není opodstatněná už od 12. 1. 2015. K prokázání uvedených skutečností stěžovatel předložil krajskému soudu šest plných mocí pro Ing. J., přičemž ani jediná neobsahuje podpis zmocnitele. Krajský soud ovšem tento důkaz odmítl provést. Stěžovatel uvedl, že vlastnoruční podpis na plné moci mohl doplnit výlučně žalobce. Vzhledem k tomu, že stěžovatel měl důvodné pochybnosti, zda je žalobce skutečně zastoupen Ing. J., doručoval výzvu k odstranění nedostatků plné moci přímo žalobci. Žalobce se s touto výzvou seznámil, neboť ji osobně pře