7 Afs 117/2015 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 117/2015- 27 - text  7 Afs 117/2015 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: Ing. P. H., zastoupený JUDr. Ladislavem Novotným, advokátem se sídlem tř. 9. května 1282, Tábor, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 3. 2015, č. j. 10 Af 47/2014 – 24, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. 3. 2015, č. j. 10 Af 47/2014 – 24, zamítl žalobu podanou žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 24. 4. 2014, č. j. 9420/14/5000-14102-702767, kterým byl změněn dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 20. 6. 2013, č. j. 1269257/13/2212- 24805-304627 na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 tak, že se stěžovateli doměřuje ztráta ve výši -400.389 Kč, daň ve výši 1.473.606 Kč, daňový bonus ve výši -11.604 Kč a byla mu uložena povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 297.042 Kč a penále z doměřené ztráty ve výši 4.003 Kč. Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že stěžovatel vyjádřil nesouhlas s hodnocením odvolacího finančního ředitelství, že bezúplatně převedl na společnost AUTA TÁBOR, s. r. o., ve které činil jeho obchodní podíl 100 %, dne 24. 6. 2010 2/3 obchodního podílu ve společnosti ERDOM, s. r. o. Převodem této části obchodního podílu se tak podstatně zvýšila hodnota jeho obchodního podílu ve společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. Proto má stěžovatel za to, že bezplatný převod uvedeného obchodního podílu by z daňového hlediska neměl být posuzován jako darování ve prospěch společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o., ale měl být posouzen podle ust. 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) a měl být oceněn ve smyslu odst. 7 písm. c) citovaného ustanovení. Podle krajského soudu je tedy rozhodné posouzení, v jakém režimu stěžovatel převedl svůj obchodní podíl ve společnosti ERDOM, s. r. o. na společnost AUTA TÁBOR, s. r. o. Při hodnocení této právní otázky vycházel krajský soud zejména z notářského zápisu ze dne 24. 6. 2010, č. NZ 117/2010, podle něhož společnost AUTA TÁBOR, s. r. o. výslovně prohlásila, že předmět převodu přijímá, přičemž si je vědoma toho, že se v plném rozsahu jedná o dar práva. Odkázal také na zjištění správce daně, že valná hromada této společnosti nerozhodla o vkladu stěžovatele do základního kapitálu a že účetně byl evidován pouze nákup obchodního podílu od P. H. Pokud jde o stěžovatelem tvrzený vklad do základního kapitálu, krajský soud poukázal na to, že o této skutečnosti by musel být pořízen notářský zápis ve smyslu ust. § 127 odst. 4 a § 125 odst. 1 písm. e) zákona č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“), který by musel být založen ve sbírce listin v obchodním rejstříku. To se však nestalo, a proto se krajský soud ztotožnil se závěrem finančních orgánů že se jednalo o dar podle občanského zákoníku a nikoli o převod obchodního podílu a vklad do společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. Předmětný bezúplatný převod obchodního podílu tudíž nebylo jiným plněním ve prospěch vlastního kapitálu, které by bylo způsobilé ovlivnit nabývací cenu obchodního podílu v obchodní společnosti ve smyslu ust. § 24 odst. 7 zákona zákon o daních z příjmů. Dále se krajský soud zabýval výší nabývací ceny obchodního podílu ve společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. Ze správního spisu zjistil, že stěžovatel nabyl obchodní podíl ve výši 1/3 ve společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. po zemřelém Ing. F. H. Protože obvyklá cena obchodního podílu byla v dědickém řízení stanovena v částce 100.000 Kč, na stěžovatele připadla částka 33.333,33 Kč. Zbývající části obchodního podílu ve společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. stěžovatel nabyl bezúplatným převodem od spoluvlastníků JUDr. B. H. a P. H. Protože stěžovatel na výzvu k prokázání nabývací ceny částí obchodního podílu nabytého od spoluvlastníků sdělil, že jeho cena činí 6.000.000 Kč, jak ji stanovila ohledně své části obchodního podílu JUDr. B. H., správce daně dospěl ke správnému závěru, že neprokázal nabývací cenu obchodního podílu podle zvláštního právního předpisu. Protože stěžovatel nabyl 2/3 obchodního podílu na základě darovací smlouvy, je ve smyslu ust. § 24 odst. 7 písm. c) zákona o daních z příjmů nabývací cenou ta cena, která byla stanovena podle zákona o oceňování majetku. Správce daně provedl místní šetření u společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. a zjistil, že ke dni, kdy stěžovatel získal 2/3 obchodního podílu, se vlastní kapitál této společnosti nacházel v záporných hodnotách. Krajský soud, stejně jako správní orgány, tudíž dospěl s odkazem na ust. § 23 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o oceňování majetku“), ve spojení s ust. § 24 odst. 7 zákona o daních z příjmů k závěru, že nabývací cena obchodního podílu, která byla předmětem daru, činila ke dni darování 0 Kč. Proto je správný závěr správce daně, že stěžovatel prokázal nabývací cenu obchodního podílu ve společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. pouze ve výši 33.333,33 Kč. Podle ust. § 23 odst. 1 zákona o oceňování majetku se vždy podíl v obchodní společnosti ocení podílem na čistém obchodním jmění v účetní hodnotě podle jeho stavu ke dni ocenění. Tuto cenu však stěžovatel neprokázal. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu podle ust. § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V kasační stížnosti nejprve poukázal na to, že převodem jeho obchodního podílu ve společnosti ERDOM, s. r. o. na společnost AUTA TÁBOR, s. r. o. se podstatně zvýšila hodnota jeho obchodního podílu právě ve společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. Důsledkem toho pak byla výše úplaty za převod jeho obchodního podílu ve společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o., kterou se mu v roce 2011 podařilo sjednat. Krajský soud i správní orgány posoudily bezúplatný převod obchodního podílu stěžovatele z daňového hlediska jako darování, ale podle stěžovatele měl být předmětný převod posouzen podle ust. § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů jako výdaj (náklad) na dosažení zdanitelného plnění, který měl být ze zjištěného základu daně odečten, neboť se jedná o tzv. jiné plnění ve prospěch vlastního kapitálu. Převodem obchodního podílu stěžovatel nepřišel o tento majetek, pouze se změnil způsob, jakým ho kontroloval. Na rozdíl od darování, kde dárce nezískává za poskytnutí daru žádnou majetkovou protihodnotu, dochází v případě bezúplatného vkladu společníka do společnosti ke zvýšení hodnoty obchodního podílu, což se následně může projevit v ceně prodávaného obchodního podílu. Stěžovatel také označil za nesprávný závěr krajského soudu, že vklad obchodního podílu nebyl ve společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. evidován. Tato společnost v roce 2010 ocenila a zaúčtovala společnost ERDOM, s. r. o. v hodnotě 14.925.000 Kč jako „podíly v ovládaných a řízených osobách“. Účetnictví společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. bylo následně auditováno. Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení. Odvolací finanční ředitelství ve vyjádření ke kasační stížnosti zrekapitulovalo průběh správního řízení a poukázalo na zjištěné skutečnosti a podklady, z nichž správní orgány vycházely. V daném případě nebylo možné bezúplatný převod podílu stěžovatele ve společnosti ERDOM, s. r. o. na společnost AUTA TÁBOR, s. r. o. považovat „za jiná plnění ve prospěch vlastního kapitálu“, která by byla způsobilá ovlivnit nabývací cenu podílu ve společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. ve smyslu ust. § 24 odst. 7 zákona o daních z příjmů, jak stěžovatel opakovaně tvrdil. Odvolací finanční ředitelství považuje za zcela legitimní závěr, že stěžovatel prokázal nabývací cenu podílu v obchodní společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. jen ve výši 33.333,33 Kč. V tomto kontextu odvolací finanční ředitelství poukázalo na ust. § 23 odst. 1 zákona o oceňování majetku, podle kterého se podíl v obchodní společnosti ocení podílem na čistém obchodním jmění v účetní hodnotě podle jeho stavu ke dni ocenění. Tato cena nebyla stěžovatelem prokázána. Jeho tvrzení, že účetnictví společnosti AUTA TÁBOR, s. r. o. bylo „auditováno“, resp. poukaz na jednotlivé účetní operace, odvolací finanční ředitelství nepovažuje za způsobilé jakkoliv ovlivnit výsledek daňového řízení. Na základě výše uvedeného tak navrhlo, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v podané kasační stížno