8 As 125/2015 — Nejvyšší správní soud

8 As 125/2015- 75 - text 8 As 125/2015 - 87 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci navrhovatelek: a) obec Dudín, se sídlem úřadu Dudín 26, b) obec Ústí, se sídlem úřadu Ústí 88, c) obec Opatov, se sídlem úřadu Opatov 47, všechny zastoupené Mgr. Pavlem Černým, advokátem se sídlem Údolní 33, Brno, proti odpůrci: Kraj Vysočina, se sídlem úřadu Žižkova 57, Jihlava, za účasti: ČEPS, a. s., se sídlem Elektrárenská 774/2, Praha 10, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2012  Aktualizace č. 1 Zásad územního rozvoje Kraje Vysočina ze dne 18. 9. 2012, o kasační stížnosti navrhovatelek a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2015, čj. 66 A 1/2013 – 206, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Navrhovatelky a) a b) n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Odpůrci s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. 1. Návrhem podaným u Krajského soudu v Brně se navrhovatelky domáhaly zrušení opatření obecné povahy – Aktualizace č. 1 Zásad územního rozvoje kraje Vysočina, schváleného usnesením zastupitelstva Kraje Vysočina čj. KUJI 47789/2012 dne 18. 9. 2012 (dále též jen „OOP“), v části vymezení koridoru č. E05a [Nadzemní vedení ZVN (zvláště vysoké napětí) 400 kV MírovkaKočín]. II. 2. Rozsudkem ze dne 24. 5. 2013, čj. 66 A 1/2013 – 154, krajský soud zrušil OOP v části vymezení koridoru č. E05a. Rozsudkem ze dne 25. 9. 2014, čj. 8 Aos 2/2013 – 85, Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu čj. 66 A 1/2013 – 154 a vrátil mu věc k dalšímu řízení. 3. Následně krajský soud zamítl návrh rozsudkem ze dne 28. 7. 2015, čj. 66 A 1/2013 – 206. Rozsudek krajského soudu je, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí správních soudů, dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost zcela odkazuje. III. 4. Navrhovatelky a) a b) [stěžovatelky a) a b), dále též jen „stěžovatelky“] brojily proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. 5. Stěžovatelky rozdělily stížní námitky do pěti okruhů: rozpor vymezení koridoru E05a s PÚR (1.), neposouzení (nezohlednění) variant vedení koridoru E05a a nepřezkoumatelnost důvodů vymezení koridoru E05a (2.), neproporcionalita vymezení koridoru E05 (3.), nedostatky posouzení vlivů koridoru E05a na životní prostředí (4.) a nedostatečné a nepřezkoumatelné vypořádání námitek navrhovatelek a) a b) k návrhu aktualizace ZÚR (5.). 6. V rámci prvního okruhu stížních důvodů („Rozpor vymezení koridoru E05a s PÚR“) stěžovatelky namítly, že odpůrce porušil § 31 odst. 4 a § 32 odst. 1 písm. d) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavebního zákona), ve znění pozdějších předpisů, pokud vymezil koridor E05a mimo hranice koridoru E7 vytyčeného v Politice územního rozvoje ČR z roku 2008 (dále jen „PÚR 2008“). Od závazného základního směru koridoru E7 se odpůrce odchýlil tím, že do koridoru E05a zařadil nové podstatné lomové body, výrazně odchylující základní směr tohoto koridoru k jihu, mj. na území stěžovatelek. 7. K tomuto bodu Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 8 Aos 2/2013 – 85 vytkl krajskému soudu, že z jeho rozsudku nebylo zřejmé, zda namítané skutečnosti představovaly jeden z důvodů pro zrušení napadeného OOP. Dále kasační soud uvedl, že PÚR je pro zásady územního rozvoje (dále jen „ZÚR“) podstatná „především v koncových bodech a dále v obecném určení základního směru vedení koridoru“. Pokud následně v rozsudku čj. 66 A 1/2013 – 206 krajský soud zcela změnil svůj předchozí názor a uzavřel, že námitky ohledně odchýlení od koridoru vymezeného PÚR 2008 jsou pouhými nepodloženými spekulacemi, jednalo se o tzv. překvapivé rozhodnutí (ve smyslu nálezů Ústavního soudu ze dne 15. 9. 2004, sp. zn. I. ÚS 220/04, ze dne 12. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 322/03, nebo ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. I. ÚS 503/05). Odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu navíc neodpovídá na podstatu námitek stěžovatelek, měl-li krajský soud za to, že účelem PÚR je vymezit koncové body a určit základní směr koridoru, přičemž stěžovatelky namítaly právě odchýlení od tohoto závazného základního směru (přidáním nových lomových bodů). Rozsudek krajského soudu trpí v tomto ohledu nepřezkoumatelností. 8. Obdobně se napadený rozsudek nevypořádal ani s námitkou, že OOP nerespektuje kritéria a podmínky stanovené v PÚR 2008 pro rozhodování o změnách v území, týkající se rozvojových oblastí a rozvojových os. Podle krajského soudu byly tyto „námitky natolik obecné a ničím nepodložené, že tato obecnost brání jejich přezkumu.“ V bodu V.1.4 návrhu přitom stěžovatelky jednoznačně uvedly, že vymezením koridoru E05a nebylo v rozporu v PÚR 2008 sledováno respektování hodnot území a ochrana a využití rekreačního potenciálu krajiny. 9. V rámci druhého okruhu stížních důvodů [„Neposouzení (nezohlednění) variant vedení koridoru E05a a nepřezkoumatelnost důvodů vymezení koridoru E05a“] stěžovatelky namítly, že OOP v napadené části nevyhovuje požadavkům § 40 odst. 2 písm. d) stavebního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2012. K povinnosti pořizovatele ZÚR zabývat se různými variantami řešení regulace (konkrétně různými variantami vedení koridorů pro významné záměry dopravní a technické infrastruktury) existují podle stěžovatelek v judikatuře Nejvyššího správního soudu dvě různé rozhodovací linie. Podle jedné z nich, na níž je založen i názor kasačního soudu vyslovený ve zrušovacím rozsudku čj. 8 Aos 2/2013 – 85, je pořizovatel povinen zohlednit různé varianty řešení jen ke konkrétním námitkám vzneseným v průběhu projednávání návrhu daného opatření obecné povahy nebo k výslovnému požadavku dotčeného správního orgánu. Druhá z nich (představovaná např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2011, čj. 6 Ao 6/2010 – 103, ze dne 27. 1. 2011, čj. 7 Ao 7/2010 – 133, nebo ze dne 24. 4. 2012, čj. 9 Ao 7/2011 – 559) dovozuje povinnost pořizovatele opatření obecné povahy zvážit všechny v úvahu přicházející varianty řešení a zvolenou variantu následně dostatečně a přesvědčivě zdůvodnit bez ohledu na procesní aktivitu dotčených správních orgánů a osob oprávněných podávat námitky proti návrhu opatření obecné povahy. Podle stěžovatelek nemusí mezi zmíněnými rozhodovacími liniemi nutně existovat přímý rozpor, vždy je ale v souladu s § 40 odst. 2 písm. d) stavebního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2012, nutno trvat na přesvědčivém zdůvodnění navrženého řešení („varianty“) s přihlédnutím ke všem podstatným okolnostem, a to i pokud půjde o řešení „invariantní“. 10. Stěžovatelky v námitkách proti návrhu OOP uvedly dostatečně konkrétně, z jakých důvodů považují variantu koridoru E05a za nevhodnou a nepřijatelnou. Zároveň byly odpůrci známy další možné varianty vymezení daného koridoru, mimo jiné z vyhodnocení SEA k návrhu ZÚR z roku 2008. Požadovaly-li tedy stěžovatelky v rámci svých námitek proti návrhu OOP vyhodnocení alternativních variant, nejednalo se o neurčitý požadavek, na který by odpůrce nemohl reagovat. Odpůrce navíc provedl faktický výběr varianty koridoru ZVN (byť mimo vlastní proces pořizování OOP), pokud dal přednost variantě koridoru E05a před původně plánovanou variantou koridoru E03 vedenou mimo území stěžovatelek. 11. I pokud by odpůrce nebyl povinen zabývat se různými variantami předmětného koridoru, měl povinnost přezkoumatelně odůvodnit přijaté řešení. Této povinnosti odpůrce nedostál, nezabýval-li se souladem OOP s PÚR 2008 a výsledky hodnocení SEA z roku 2008, ani věcnými námitkami stěžovatelek. 12. V rámci třetího okruhu stížních důvodů („Neproporcionalita vymezení koridoru E05“) stěžovatelky namítly, že existují jiné reálné varianty, které by představovaly menší zásah do práv dotčených subjektů i do veřejných zájmů a které přesto odpůrce nevzal v úvahu a dále, že existují důvodné pochybnosti o smyslu a potřebnosti záměru ZVN vzhledem ke sporné a nejasné budoucnosti jaderné elektrárny Temelín, resp. jejího rozšíření, které má odůvodňovat potřebnost vymezení a následnou realizaci tohoto záměru. 13. Krajský soud pochybil, pokud k uvedeným námitkám pouze poznamenal, že odpůrce nebyl povinen vybírat mezi jednotlivými variantami, byl-li návrh OOP vypracován jako invariantní, a že mu nepříslušelo při pořizování ZÚR posuzovat budoucnost jaderné elektrárny. Povinnost zkoumat existenci šetrnějších řešení vyplývá z kritéria nezbytnosti (potřebnosti), které je součástí testu proporcionality. V rámci téhož kritéria měl odpůrce zkoumat i to, zda bude vybudování ZVN vůbec potřebné (v jakékoliv variantě), bylo-li rozšíření jaderné elektrárny Temelín, které mělo tento záměr odůvodňovat, značně nejisté. Vymezení koridoru E05a omezuje stěžovatelky nepři