9 As 259/2015 — Nejvyšší správní soud

9 As 259/2015- 27 - text 9 As 259/2015 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: D. Ž., zast. Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem se sídlem Malé náměstí 125, Hradec Králové, proti žalované: Bezpečnostní informační služba, se sídlem Nárožní 1111/2, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 3. 2012, č. j. 7835/2011-BIS-3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2015, č. j. 9 Ad 9/2012 - 43, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) shora označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 3. 2012, č. j. 7835/2011-BIS-3. Posledně zmíněným rozhodnutím bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutí ze dne 25. 11. 2011, č. j. 390-14/2011-BIS-33, v němž bylo stanoveno, že stěžovateli nenáleží příspěvek za službu podle § 110 odst. 1 zákona č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „zákon o služebním poměru příslušníků SNB“). [2] Ze spisového materiálu vyplynulo, že stěžovatel byl dne 1. 12. 1992 seznámen s rozkazem ředitele Federální bezpečnostní informační služby ze dne 27. 11. 1992, č. 892, v němž bylo uvedeno, že stěžovatelův služební poměr příslušníka Federální bezpečnostní informační služby končí dnem 31. 12. 1992 podle § 9 odst. 1 zákona č. 543/1992 Sb., o zrušení Federální bezpečnostní informační služby (dále jen „zákon o zrušení FBIS“). Dne 23. 12. 1992 podal stěžovatel žádost o uvolnění ze služebního poměru ze závažných rodinných důvodů, a to ke dni 30. 12. 1992. Žádost odůvodnil tím, že hodlá následovat svou dlouhodobě nemocnou manželku do místa jejího bydliště. Dopisem ze dne 19. 1. 1993 ředitel Bezpečnostní informační služby stěžovatele informoval o skutečnosti, že jeho žádost o uvolnění ze služebního poměru příslušníka Federální bezpečnostní informační služby nelze kladně vyřídit, protože ještě před započetím lhůty pro uvolnění stěžovatelův služební poměr zanikl dle § 9 odst. 1 zákona o zrušení FBIS. Dne 17. 5. 2011 podal stěžovatel žádost o vydání rozhodnutí ve věci uplatnění nároku na přiznání příspěvku za službu. Ředitel ekonomického odboru Bezpečnostní informační služby rozhodnutím ze dne 25. 11. 2011, č. j. 390-14/2011-BIS-33, rozhodl, že stěžovateli příspěvek za službu podle § 110 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníků SNB nenáleží. Odvolání, které žalobce proti tomuto rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal, bylo zamítnuto správním rozhodnutím, které stěžovatel napadl žalobou před městským soudem. [3] Městský soud v napadeném rozsudku, který je dostupný z www.nssoud.cz, poukázal na § 110 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníků SNB, dle něhož příspěvek za službu náleží za splnění dalších podmínek příslušníku, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 100 odst. 1 písm. a) až d) daného zákona. Zatímco stěžovatel je přesvědčen, že jeho služební poměr skončil uvolněním, a proto mu příspěvek za službu náleží, žalovaná zastává názor opačný, neboť má za to, že stěžovatelův služební poměr neskončil uvolněním, ale zrušením Federální bezpečnostní informační služby dle § 9 odst. 1 zákona o zrušení FBIS. [4] Městský soud se ztotožnil se žalovanou v tom, že stěžovatelův služební poměr neskončil uvolněním, zabýval se přitom výkladem § 99 zákona o služebním poměru příslušníků SNB. Konstatoval, že služební orgán je povinen rozhodnout o žádosti příslušníka o skončení služebního poměru uvolněním a toto rozhodnutí příslušníku oznámit v jednoměsíční lhůtě běžící ode dne doručení žádosti. Po služebním orgánu jistě nelze požadovat, aby o tak důležité věci, jakou je skončení služebního poměru, rozhodoval okamžitě či v nepřiměřeně krátké lhůtě. Dokud jednoměsíční lhůta neuplyne, služební poměr daného příslušníka trvá. Teprve po marném uplynutí uvedené lhůty může nastoupit následek předvídaný v 99 odst. 3 zákona o služebním poměru příslušníků SNB, tj. skončení služebního poměru ve lhůtě uvedené v žádosti, a není-li lhůta v žádosti uvedena, uplynutím tří kalendářních měsíců následujících po dni doručení žádosti. Tento následek však nemůže nastat zpětně. Tím by totiž byly zásadním způsobem zpochybněny veškeré úkony, které by příslušník Federální bezpečnostní informační služby v mezidobí učinil. Právě k takovému absurdnímu a nelogickému závěru nutně dle městského soudu vede výklad zastávaný stěžovatelem, který na jednu stranu připouští, že o jeho žádosti o uvolnění podané dne 23. 12. 1992 byl služební orgán povinen rozhodnout v zákonem stanovené jednoměsíční lhůtě, nicméně zároveň tvrdí, že poté, co daná lhůta uběhla marně, jeho služební poměr skončil uvolněním ke dni, který uvedl ve své žádosti (30. 12. 1992), tedy zpětně. [5] Městský soud připustil, že § 99 odst. 3 zákona o služebním poměru příslušníků SNB nepamatuje na případy, kdy by příslušník ve své žádosti o uvolnění jako lhůtu, v níž se domáhá uvolnění ze služebního poměru, uvedl lhůtu kratší než jeden měsíc, jak to učinil stěžovatel. Městský soud však dospěl k závěru, že ze zákona lze dovodit nepřijatelnost takového postupu. Z uvedených důvodů vyhodnotil žalobu jako nedůvodnou a zamítl ji dle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). II. Obsah kasační stížnosti [6] V kasační stížnosti stěžovatel namítl, že při výkladu právních předpisů je třeba ctít jejich smysl a účel, a to vzhledem ke znění celého předpisu, a nikoli odděleně od jeho ostatních ustanovení. Proto je třeba vzít v potaz minimálně celý § 99 zákona o služebním poměru příslušníků SNB, z něhož jednoznačně vyplývá, že příslušník musí být ze služebního poměru uvolněn, když o to požádá. Zákon ukládá nadřízenému služebnímu orgánu povinnost příslušníka ze služebního poměru propustit. Nerozhodne-li ve lhůtě jednoho měsíce od podání žádosti, služební poměr končí ve lhůtě uvedené v žádosti. Sankcí za nesplnění povinnosti služebního orgánu rozhodnout v jednoměsíční lhůtě je výhoda příslušníka nečekat na rozhodnutí služebního orgánu. Výkladem, který zastává žalovaná, je pak dle stěžovatele negována ochrana práv příslušníka, kterou mu poskytuje § 99 zákona o služebním poměru příslušníků SNB. [7] Stěžovatel byl dne 1. 12. 1992 seznámen s rozkazem ředitele Federální bezpečnostní informační služby, dle něhož jeho služební poměr končí dne 31. 12. 1992. Tento rozkaz byl vydán na základě zákona o zrušení FBIS, který ovšem vešel v platnost až 8. 12. 1992, tj. po vydání rozkazu. Stěžovatel pak má za to, že jde o velmi krátkou lhůtu, v níž se dozvěděl o skončení služebního poměru. Dle jeho názoru nemůže obstát argumentace odkazem na dodržení alespoň přiměřených lhůt, když přímo zákonodárcem byly stanoveny lhůty šibeniční a naprosto nesrovnatelné s dřívější právní úpravou. [8] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované [9] Žalovaná trvá na výkladu, že nebylo-li rozhodnutí o skončení služebního poměru uvolněním příslušníku oznámeno ve lhůtě jednoho měsíce od doručení žádosti, skončil služební poměr – pokud nedošlo k jeho zrušení z jiného důvodu – uvolněním ve lhůtě uvedené v žádosti, nejdříve však dnem následujícím po uplynutí jednoho měsíce od podání žádosti. Podáním stěžovatelovy žádosti počala běžet lhůta pro vydání rozhodnutí, v průběhu této lhůty však skončil služební poměr z důvodu zrušení Federální bezpečnostní informační služby. [10] Stěžovatel dle žalované správně popsal účel úpravy v § 99 zákona o služebním poměru příslušníků SNB, nijak se však nevyrovnal s důvody, na nichž byla založena správní rozhodnutí i rozsudek městského soudu. Stěžovatelovy názory nemohou obstát v tom případě, kdy den skončení služebního poměru v žádosti předchází uplynutí jednoměsíční lhůty od podání žádosti. [11] Krátkost lhůt při zániku služebního poměru z důvodu zrušení Federální bezpečnostní informační služby nebyla stanovena žalovanou, ale zákonem. Žalovaná navrhla kasační stížnost zamítnout. IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [12] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, stěžovatel je v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem. Důvod kasační stížnosti odpovídá důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Zdejší soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zároveň zk