1 Afs 184/2016 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 184/2016- 42 - text 1 Afs 184/2016 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobkyně: RTV Cheb s. r. o., se sídlem Dlouhá 42/10, Cheb, zastoupené Mgr. Hanou Zahálkovou, advokátkou se sídlem Příkop 843/4, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2014, č. j. 12842/14/5000-14306-702189, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2016, č. j. 30 Af 41/2014 – 48, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2016, č. j. 30 Af 41/2014 – 48, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í krajskému soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobkyně (do 31. 3. 2017 existující ve formě komanditní společnosti „RTV Cheb, k. s.“) uplatnila v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty (DPH) za zdaňovací období leden, duben, červenec a říjen 2010 osvobození od daně bez nároku na odpočet podle § 56 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění účinném pro daná zdaňovací období (dále jen „zákon o DPH“), a to u plnění uskutečněných na základě smluv uzavřených s Českou republikou – Ministerstvem vnitra a Českou republikou – Ministerstvem obrany. [2] První ze smluv označenou jako „Nájemní smlouva na umístění telekomunikačního zařízení“ uzavřela žalobkyně jako pronajímatelka s Českou republikou – Ministerstvem vnitra jako nájemcem dne 14. 5. 2003. Předmět smlouvy byl vymezen jako „nájem nebytových prostor v 8. a 9. nadzemním podlaží nemovitosti [na st. p. č. 199 v obci Háj u Staré Vody] o celkové výměře 17,2 m2 za účelem umístění a provozu základnové stanice nájemce sestávající ze dvou anténních jednotek Katherin K 733 037, technologie PEGAS BS 8 /G2/ a technologické přípojky elektrické energie“. Nájemce ve smlouvě prohlásil, že je vlastníkem telekomunikačního zařízení, které bude provozováno na nemovitosti pronajímatele, a že toto zařízení je součástí telekomunikační sítě pro Policii ČR, složky integrovaného záchranného systému a pro územní orgány státní správy - PEGAS. [3] Druhou smlouvu označenou jako „Smlouva o nájmu“ uzavřela žalobkyně jako pronajímatelka s Českou republikou – Ministerstvem obrany jako nájemcem dne 15. 9. 2008. Podle čl. 1.2 smlouvy byl předmětem nájmu „prostor na pomocné konstrukci stožáru a nebytové prostory  místnost o výměře 5 m2 v 10. patře budovy, bez čp/če, způsob využití – stavba technického využití, postavené na st. p. č. 199, která se nachází v k. ú. Háj u Staré Vody“. Smlouva dále upřesňuje, že v místnosti je umístěna technologie ve vlastnictví nájemce, kterou tvoří 2 bedny s elektronikou, 2 vysílače MV a 2 zařízení UPS. Na pomocné konstrukci stožáru jsou pak umístěny 2 antény a 2 paraboly, které jsou rovněž vlastnictvím nájemce. Podle čl. 2 smlouvy vymezujícího účel nájmu je předmět nájmu „užíván k umístění antén a technologie, která zabezpečuje provoz celého zařízení a k přenosu dat pro obranu státu“. [4] Finanční úřad pro Karlovarský kraj posoudil uskutečněná plnění jako službu spočívající v poskytnutí práva využití věci nebo práva podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o DPH, nikoliv jako nájem. Platebními výměry ze dne 20. 5. 2013 (č. j. 456933/13/2403-24801-403309 a č. j. 456928/13/2403-24801-403309) a ze dne 25. 5. 2013 (č. j. 456922/13/2403-24801-403309 a č. j. 456771/13/2403-24801-403309) proto doměřil žalobkyni DPH ve výši 5 915 Kč a stanovil penále ve výši 1 183 za každé ze zdaňovacích období leden, duben, červenec a říjen 2010. [5] Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozhodnutím. Zdůraznil, že pojem „nájem nemovitosti“ je třeba pro účely zákona o DPH vykládat v souladu s judikaturou Soudního dvora EU jako poskytnutí práva pro danou osobu na smluvenou dobu a za smluvenou úplatu zabrat nebo užívat nemovitost podobně jako vlastník za současného vyloučení stejných práv třetích osob. V posuzované věci však nájemce neužíval ani nemohl užívat dané prostory jako vlastník za současného vyloučení práv třetích osob, protože ochoz, na němž byly umístěny antény, byl volně přístupný všem nájemcům, a před vstupem do místností, v nichž se nacházela technologie, musel nájemce volat operátora. Nadto, nájemce mohl užívat prostory pouze pro účel vymezený ve smlouvách. [6] Dále žalovaný z judikatury Soudního dvora dovodil, že nájem nemovitosti je činností „relativně pasivní“. To znamená, že pokud komplexní služba zahrnuje i jiné složky než nájem, nemůže být většinou za nájem považována. V nyní posuzované věci nebylo hlavním cílem smluv pasivní přenechání nebytového prostoru k užívání za sjednané nájemné, ale poskytnutí práva na umístění a provozování antén a monitorovacích technologií pro zajištění vzdušného prostoru ČR a NATO. Poskytnutí nájmu tedy bylo prostředkem k získání prospěchu z hlavního plnění poskytovatele za nejvýhodnějších podmínek, tj. z provozu zařízení k přenosu dat za využití objektu, který je k tomu architektonicky a technologicky určen. [7] Smlouva s Ministerstvem obrany neurčuje stavebně oddělenou konkrétní část nemovitosti pro umístění antén a parabol, ale ponechává rozhodnutí o umístnění na žalobkyni. Smluvní ujednání, podle kterého je předmětem nájmu prostor na pomocné konstrukci stožáru za účelem umístění antén, nezakládá podle žalovaného skutečný nájem, ale poskytnutí práva umístit antény v dohodnutém prostoru. Pronajatá místnost slouží k umístnění technologických zařízení, která tvoří s anténami jeden technologický celek. Poskytnutí možnosti umístit na pomocné konstrukci stožáru antény a poskytnutí místnosti k uložení technologie proto představuje neoddělitelné plnění. Daná smlouva obsahuje také nestandardní ujednání o ceně – způsob jejího výpočtu se odvíjí od počtu umístěných technologických zařízení. Z charakteru a podmínek smlouvy uzavřené s Ministerstvem vnitra pak žalovaný dovodil, že poskytované plnění má obdobný účel jako plnění ve smlouvě s Ministerstvem obrany. [8] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Ve vztahu k námitkám označeným v žalobě body 1–2, 4–7 a 9–10 krajský soud konstatoval, že se ztotožnil se závěry žalovaného a na jeho odůvodnění plně odkázal. Závěr žalovaného, že předmětná plnění představovala poskytnutí práva využití věcí nebo práva, byl správný. Soudu se jevil správný i výklad zákona o DPH, evropské legislativy i judikatury. Ve vztahu k žalobním námitkám č. 3 a č. 8. soud citoval část vyjádření žalovaného k žalobě s tím, že se s jeho argumentací ztotožnil. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [9] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti rozsudku krajského soudu kasační stížností. Byť kasační námitky výslovně nepodřadila pod některý z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že uplatnila důvod podle písmene a) citovaného ustanovení. [10] Stěžovatelka namítla, že rozsudek Soudního dvora ze dne 4. 10. 2001, Stichting Goed Wonen, C-326/99, ze kterého vyšel žalovaný, se týká užívání družstevních bytů. Není proto zřejmé, jak souvisí s nyní posuzovanou věcí. Obdobně není zřejmá souvislost rozsudku ze dne 12. 6. 2003, Sinclair Collis, C-275/01, který se týkal umístění automatů na prodej cigaret. [11] Dále stěžovatelka nesouhlasila s výkladem rozsudku Soudního dvora ze dne 27. 9. 2012, Field Fisher Waterhouse, C-392/11. Podle stěžovatelky z něj plyne, že komplexní služba zahrnující kromě nájmu nemovitosti i jiné složky může být považována za nájem, a může být proto od DPH osvobozena. Podle citovaného rozsudku byly součástí nájmu následující složky: pojištění budovy, dodávka vody, vytápění celé budovy, opravy její infrastruktury a strojního zařízení (zejména výtahů), úklid společných prostor a ostraha v budově. Nedává proto smysl, proč žalovaný nepovažoval za neoddělitelné plnění situaci, kdy jedna část zařízení není schopna fungovat bez druhé a naopak. Krajský soud pochybil, pokud souhlasil, že pasivní poskytnutí nájmu nebylo pro nájemce cílem, ale prostředkem k získání prospěchu z hlavního plnění – tj. z provozu zařízení k přenosu dat za využití objektu, který je k tomu architektonicky a technologicky určen. Každý nájem přináší zákazníkovi prospěch z užívání najatých věcí s cílem, aby najaté věci užíval pro výkon své činnosti. Stěžovatelka jakožto pronajímatel neprovozuje zařízení k přenosu dat, ani jej nevyužívá. Dotčené zařízení provozuje nájemce. Prospěchem stěžovatelky je nájemné. K tvrzení, že smluvní ujednání o ceně bylo nestandardní, stěžovatelka namítla, že Soudní dvůr ve svých rozsudcích nepovažoval cenu za nájem za okolnost směřující v neprospěch nájmu nemovitých věcí. [12] Hlavním cílem dotčených smluv bylo přenechání nebytového prostoru k užívá