1 As 24/2016 — Nejvyšší správní soud

1 As 24/2016- 61 - text pokračování 1 As 24/2016 - 67 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobců: a) KAM NA PARDUBICKU, s. r. o., se sídlem Ráby 38, b) Ing. P. M., oba zastoupeni JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem Lidická 710/57, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, Pardubice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2014, č. j. KrÚ 52079/2014/OŽPZ/Kp, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 12. 2015, č. j. 52 A 105/2014 – 308, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobci n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Předmět řízení [1] Žalobci podali k Magistrátu města Pardubic jako orgánu státní správy lesů žádost o určení, zda se v případě pozemků par. č. X, 159/2, 160/4, 160/5 a 160/9 v kat. území Ráby jedná o pozemky určené k plnění funkcí lesa ve smyslu § 3 odst. 3 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (dále jen „lesní zákon“). [2] Orgán státní správy lesů rozhodnutím ze dne 26. 5. 2014, sp. zn. MMP/14153/21/2014 /Me, určil, že pozemky par. č. X, 160/4, 160/5 a 160/9 v kat. území Ráby jsou pozemky určené k plnění funkcí lesa podle § 3 odst. 1 písm. a) lesního zákona, zatímco pozemky par. č. X a 159/2 v kat. území Ráby takovými pozemky nejsou. [3] V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí prvoinstančního orgánu státní správy lesů. [4] Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobci žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Domnívali se, že ani v případě pozemků par. č. X, 160/4, 160/5 a 160/9 v kat. území Ráby (dále jen „dotčené pozemky“) se nejedná o pozemky určené k plnění funkcí lesa ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) lesního zákona. Tyto pozemky totiž spolu s těmi, o nichž bylo žalovaným rozhodnuto, že k plnění funkce lesa určeny nejsou, patří do oploceného areálu dřívějšího Domova důchodců Ráby, resp. Ústavu sociální péče Ráby, nyní tzv. Perníkové chaloupky. Dlouhodobě nejsou lesnicky obhospodařovány a ani k hospodaření v lesích nemají sloužit. Jsou využívány jako pozemkové zázemí budov coby plochy pro sport a rekreaci, jedná se o zastavěné stavební pozemky podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). [5] Krajský soud konstatoval přezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, žalovaný se řádně a srozumitelně vypořádal s odvolacími námitkami. S odkazem na předchozí judikaturu soudů ve správním soudnictví se krajský soud ztotožnil s požadavkem materiálního pojetí pojmu „pozemek určený k plnění funkce lesa“. Na základě skutkových zjištění ve spise žalovaného a správního orgánu prvního stupně dospěl k závěru, že správní orgány správně posoudily, které z předmětných pozemků jsou pozemky určenými k plnění funkce lesa a které nikoliv. Podpůrně k tomuto závěru poukázal i na historický vývoj stavu předmětného území. V ostatních námitkách odkázal na odůvodnění rozhodnutí žalovaného, a to vzhledem k totožnosti odvolacích a žalobních důvodů a svému ztotožnění se s jejich vypořádáním žalovaným. Závěrem upozornil na možnost žalobců dosáhnout požadovaného výsledku cestou zařazení pozemků do kategorie lesa zvláštního určení, resp. jejich odnětím plnění funkcí lesa. II. Kasační stížnost [6] Proti rozsudku krajského soudu podali žalobci (dále jen „stěžovatelé“) obsáhlou kasační stížnost z důvodů, které podřadili pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [7] Stěžovatelé napadenému rozhodnutí žalovaného vytýkají nezákonnost a nepřezkoumatelnost, jednotlivé výhrady systemizovali do žalobních bodů a každý z nich doplnili podrobnou skutkovou i právní argumentací. Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť u podstatné části žalobních bodů není zřejmé, na základě jakých úvah dospěl krajský soud k závěru o jejich nedůvodnosti. [8] Podle § 3 odst. 1 lesního zákona pro posouzení, zda konkrétní pozemek má či nemá charakter pozemku určeného k plnění funkcí lesa, není rozhodný stav zápisu ve veřejném seznamu, tj. v katastru nemovitostí, nýbrž výlučně stav skutečný. Správnost tohoto závěru byla potvrzena v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2009 č. j. 5 As 94/2008 - 44 a v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2013 č. j. 5 Ca 184/2009 - 37. Ačkoliv se k těmto závěrům se přihlásili i krajský soud a žalovaný, následně uzavřeli, že skutečný stav dotčených pozemků osvědčuje jejich charakter pozemků určených k plnění funkcí lesů v podobě tzv. lesních pozemků ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) lesního zákona. Toto hodnocení je nesprávné, neboť spočívá na nesprávných dílčích závěrech, že na dotčených pozemcích byla prokázána existence lesních porostů, a že dotčené pozemky byly, jsou a i do budoucna mají být lesnicky obhospodařovány. [9] K nesprávnému prokázání existence lesních porostů stěžovatelé namítají, že v případě pozemků, na nichž se vyskytují stromy a keře lesních dřevin, musí být zjišťováno, zda stromy a keře lesních dřevin v daných podmínkách plní funkce lesa ve smyslu § 2 písm. b) lesního zákona. Zákonodárce připouští i existenci takových pozemků se stromy a keři lesních dřevin, které funkce lesa neplní. Má-li být porost stromů a keřů lesních dřevin považován za lesní porost ve smyslu v § 2 písm. c) lesního zákona, musí být prokázáno, že v daných podmínkách funkce lesa plní. Pouhé konstatování přítomnosti stromů a keřů lesních dřevin či jejich skupin na určitém pozemku nestačí. Protokol o provedení důkazu ze dne 17. 3. 2014 potvrzuje výskyt „porostů lesních dřevin“ a nikoliv „lesních porostů“ zmiňovaných krajským soudem. Ze shromážděných podkladů pro vydání rozhodnutí v rozporu s rozhodnutím žalovaného vyplývá, že na stromy a keře na pozemcích neplní funkce lesa, nýbrž funkce parkové zeleně, neboť pozemky nejsou vůbec využívány k hospodaření v lesích a nejsou k němu ani určeny. Aktivní dokazování nebylo provedeno, napadené rozhodnutí žalovaného je v rozporu s § 3 správního řádu a krajský soud pochybil, pokud žalovanému bez dalšího přisvědčil. Plnění funkcí lesa není osvědčeno ani skutečností, že k dotčeným pozemkům vně oplocení areálu tzv. Perníkové chaloupky přiléhají pozemky, které definiční znaky lesních pozemků nepochybně naplňují, jak se domnívá krajský soud. [10] K nesprávnému prokázání lesnického obhospodařování dotčených pozemků stěžovatelé namítají, že pozemky, které nejsou a ani nemají být lesnicky obhospodařovány, za lesní pozemky podle § 3 odst. 1 písm. a) lesního zákona považovat nelze, a to ani v případě, že stromy a keře lesních dřevin na nich rostoucí v daných podmínkách plní funkce lesa. Toto právní hodnocení plně odpovídá účelu lesního zákona, dle kterého nemusí být za pozemky určené k plnění funkcí lesa považovány např. porosty lesních dřevin v parcích, na hřbitovech, v areálech nemocnic, zoologických zahrad apod. Primární součástí posouzení skutečného stavu pozemků z hlediska jejich příslušnosti k pozemkům určeným k plnění funkcí lesa je totiž posouzení, zda pozemky slouží, resp. mají sloužit lesnímu hospodářství. Povinnost zkoumat tuto okolnost lze dovodit přímo z § 3 odst. 1 písm. b) lesního zákona pro případ tzv. jiných pozemků, stejnou povinnost však judikatura spojuje i s tzv. lesními pozemky, jak jsou definovány v § 3 odst. 1 písm. a) lesního zákona, jak dovodil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2009 č. j. 5 As 94/2008 - 44. Napadený rozsudek jakož i rozhodnutí žalovaného je však s touto judikaturou v rozporu. [11] Stěžovatelé ve správním řízení navrhli jako důkaz satelitní snímek porostů lesního hřbitova v katastrálním území Nový Hradec Králové, ze kterého je patrná existence souvislého porostu lesních dřevin na pozemcích hřbitova. Tamní porosty lesních dřevin by ve světle úvah žalovaného a krajského soudu nutně plnily funkce lesa, a to i důsledku sousedství s pozemky nepochybně lesními. V katastru nemovitostí jsou však evidovány jako ostatní plocha se způsobem využití hřbitov, urnový háj, aniž by bylo vyznačení jejich příslušnosti k pozemkům určeným k plnění funkcí lesa požadováno. Nynější případ musí být posouzen shodně, což ovšem krajský soud i žalovaný odmítli a fakticky tím popřeli materiální pojetí definice pozemku určeného k plnění funkcí lesa. Nebylo podle názoru stěžovatelů prokázáno splnění podmínky lesnického obhospodařování resp. využívání k lesnímu hospodářství a naopak vyšlo najevo, že dotčené pozemky pro hospodaření v lesích dlouhodobě vůbec využívány nebyly a být neměly a že hospodaření v lesích ani v současné době neslouží a do budoucna sloužit nemají. [12] Okolností vzniku