4 As 36/2017 — Nejvyšší správní soud

4 As 36/2017- 32 - text 4 As 36/2017 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Pavlíny Vrkočové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: Kofola ČeskoSlovensko a.s., IČ: 242 61 980, se sídlem Nad Porubkou 2278/31a, Ostrava, zast. Mgr. Jakubem Oniskem, advokátem, se sídlem Anny Letenské 34/7, Praha 2, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2017, č. j. 11 A 8/2015 – 32, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4.114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce advokáta Mgr. Jakuba Oniska. O d ů v o d n ě n í : [1] Žalobkyně se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 21. 10. 2014, č. j. had/3838/2014, sp. zn./Ident 2014/463/had/Kof, kterým byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 100.000 Kč za porušení povinnosti stanovené v § 2c písm. a) a e) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění účinném v době rozhodování (dále jen „zákon o regulaci reklamy“), ke kterému údajně došlo zadáním reklamy Jupík Crazy Aqua odvysílané dne 2. 4. 2014 v čase 10:11:00 hodin na programu NOVA. Reklama, prezentuje situaci, kdy hoch dětského věku sjíždí ve volné krajině na speciálně upraveném skateboardu kopec. Podle žalované se jedná o aktivitu značně nebezpečnou, při níž může dojít k těžkému úrazu. Audiovizuální zpracování spotu vzbuzuje dojem, že chlapec jede vysokou rychlostí. Výzva animované postavy tučňáka, která na jízdu chlapce reaguje tak, že uvádí: „Tak teď jsi mi dal na frak. Jupík Crazy Aqua – nekroť svý nápady“, vybízí k napodobování, k rizikovému chování a nabádá děti, aby jednaly neuvážlivě a nezodpovědně. [2] Žalobkyně měla za to, že reklama neukazuje nevhodným způsobem osobu mladší 18 let v nebezpečné situaci, neboť jízda na skateboardu je běžnou dětskou aktivitou, která není spojená se zvýšeným nebezpečím úrazu. Lze připustit, že sport obecně je spojen s určitými zdravotními riziky, neboť při něm dochází ke zvýšené zátěži pro lidské tělo. Je však běžnou součástí dětského života a her, venkovní sportovní aktivity prospívají zdraví dětí. Při sportu, stejně jako při každé lidské činnosti, je nutno dbát určitých bezpečnostních pravidel. V předmětné reklamě má chlapec skateboard upraven pro jízdu v terénu, podniká jízdu v parku či jinde v přírodě, evidentně v bezpečném prostředí, bez jakýchkoliv překážek. Je vybaven bezpečnostními prvky, rychlost nelze hodnotit jako nezodpovědně rychlou. Dále namítala, že animovaná postava nevyzývá k nezodpovědnému a rizikovému chování, neboť takovému chování ve sportu ani nedochází. Jde o nesprávnou interpretaci sloganu. Animace pracuje s určitou dávkou nadsázky. [3] Městský soud rozsudkem ze dne 19. 1. 2017, č. j. 11 A 8/2015 - 32 zrušil rozhodnutí žalované ze dne 21. 10. 2014 a věc jí vrátil k dalšímu řízení. [4] Zabýval se otázkou, zda zobrazení jízdy chlapce na skateboardu v předmětné reklamě lze považovat za zobrazení dítěte v nebezpečné situaci. Dospěl k závěru, že z reklamy je zřejmé, že chlapec jede na skateboardu upraveném tak, že má větší kola než běžný skateboard a jede téměř po rovině, ve volném prostoru v přírodě. Ze způsobu jeho jízdy není zřejmé, že by jel nebezpečně či riskantně; pohybuje se ve volném prostoru bez překážek, takže nehrozí, že by do něčeho či někoho narazil. Jde o běžný způsob jízdy, hoch nejede přímočaře. Také s přihlédnutím k prostředí, ve kterém se pohybuje, nehodnotil městský soud jeho jízdu jako nebezpečnou nebo rizikovou. Chlapec je vybaven bezpečnostními prvky, má helmu a chrániče. Městský soud zohlednil i skutečnost, že jízda na skateboardu vyžaduje určitou zručnost a přípravu, bez níž jízda na skateboardu není možná. Nejde o sportovní aktivitu, kterou by bez přípravy mohlo vykonávat jakékoliv dítě, jako je tomu např. v případě jízdy na tobogánu (viz žaloba vedená mezi shodnými účastníky pod sp. zn. 11 A 7/2015). Posouzením obsahu předmětné reklamy jako celku dospěl k závěru, že nejde o ukazování dítěte mladšího 18 let v nebezpečné situaci. Jestliže městský soud dospěl k závěru, že v daném případě nešlo o nebezpečnou situaci, pak logicky ani slovní výzvu animované postavy nepovažoval za pobízení, či návod k chování, které ohrožuje zdraví osob mladších 18 let. Aby tomu tak bylo, muselo by jít o výzvu k nebezpečnému jednání a tento závěr městský soud nesdílel s tím, že v daném případě porušení zákazu uvedeného v § 2c písm. a) a písm. e) zákona o regulaci reklamy nebylo prokázáno. [5] Městský soud poukázal, že vysílání reklamy má zákonem stanovená pravidla, která je nutno dodržovat a jejich případné nerespektování nelze liberovat jinými druhy, či typy pořadů. Případným sledováním či vysíláním nevhodných pořadů pro děti a mládež nelze omlouvat reklamu, která nesplňuje zákonem stanovené podmínky. K námitce žalobkyně, že žalovaná vycházela z informací brožurky vydané nejmenovaným výrobcem skateboardu, zjistil, že žádná informační brožura se ve správním spisu nenachází. Tvrzený obsah takové brožury však nebyl důvodem pro uložení pokuty. [6] Městský soud dále uvedl, že stanovisko Arbitrážní komise Rady pro reklamu ze dne 21. 3. 2014, ve kterém je uvedeno, že předložený koncept kampaně není v rozporu s Kodexem reklamy, znamená, že Rada pro reklamu neposuzovala otázku, zda došlo k porušení zákona o regulaci reklamy či nikoli. Kodex pro reklamu a zákon o regulaci reklamy je nutno považovat za dva rozdílné dokumenty, pouze zákon o regulaci reklamy je obecně závazným právním předpisem. Kodex navazuje na právní předpis a zákon doplňuje o etické zásady. Nejde však o obecně závazný předpis. [7] Proti rozsudku podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodů § 103 odst. 1 písm. a), d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a to pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a pro nepřezkoumatelnost rozsudku, který postrádá dostatečné odůvodnění. [8] Podle stěžovatelky není z napadeného rozsudku zřejmé, jak městský soud dospěl k závěru, že „chlapec jede na skateboardu, který je upraven tak, že má větší kolečka než běžný skateboard“ a z čeho usuzuje, že způsob jízdy na větších kolečkách by byl bezpečnější. Podle informací, které stěžovatelka získala, jsou větší kolečka určená k získání vyšší rychlosti. Nesouhlasí s názorem městského soudu, kterým nahradil závěr a poznatek stěžovatelky o bezpečném způsobu jízdy, daném určitým vybavením. Za nepatřičný a nejasný považuje také argument městského soudu, že „chlapec jede téměř po rovině“, přičemž má za to, že nehody se mohou stát i na rovině. Podle ní v případě nehod není rozhodující náraz do objektu, ale pád, který může být dán mnohými okolnostmi, nezávislými na prostředí či zkušenostech. [9] Stěžovatelka setrvala na tom, že ztvárnění jednání dítěte v reklamě nelze mít za běžné a bez možné hrozby. Absence výzvy k nebezpečnému chování a priori neznamená, že nemohlo dojít k porušení předmětných předpisů, či eliminaci zranění. Potměšilý apel „Nekroť svý nápady“ podle ní znamená „udělej, co tě napadne (…) ať je to dynamické, stylové, frajerské“ a může nabádat k nezodpovědnému chování. Ne každé dítě svůj skateboard používá v „téměř“ rovině. Účelem reklamy a marketingu je potřeba ztotožnění se s výrobkem, prostředím, službou, a proto je upraveno v právních předpisech, jak má vypadat reklama ve vztahu k dětem. [10] Stěžovatelka připouští, že jízda na skateboardu není nebezpečná, ale je podle statistik spojena s riziky, kdy např. v USA vede ročně k 1500 zraněním. Pojišťovací ústavy řadí jízdu na skateboardu mezi rizikové faktory (např. ČSOB Pojišťovna, a. s.) nebo Allianz pojišťovna, a. s. se na svých internetových stránkách zmiňuje o nejběžnějších úrazech dětí, kterými jsou mj. pády z kola, skateboardů, in-line bruslí apod. Irelevantní je i názor městského soudu, že chlapec má při jízdě ochranné pomůcky. Reklama jako komplexní celek ztvárněného jednání a výzvy nabádá a může vést k nezodpovědnému chování; městský soud podle ní neposoudil reklamu jako celek, ale jen její izolované prvky. Městský soud svým věcným výkladem suploval činnost správních orgánů, jeho výklad je nepodložený, věcně nesprávný a jeho rozsudek je v rozporu s právními předpisy. [11] Žalobkyně navrhla zamítnout kasační stížnost jako nedůvodnou. Podle ní je rozsudek městského soudu odůvodněn dostatečně; stěžovatelka ani neuvádí, v čem nepřezkoumatelnost spatřuje. Městský soud podrobně uvedl, proč podle něj reklama neukazuje chlapce v nebezpečné situaci a proč se nejedná o podporu nebezpečného chování osob mladších 18 let. [12] Žalobkyně