7 As 36/2017 — Nejvyšší správní soud

7 As 36/2017- 27 - text 7 As 36/2017 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: P. S., zastoupen JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph. D., advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 12. 2016, č. j. 28 A 11/2015 - 49, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Rozhodnutím Městského úřadu Jičín (dále „městský úřad“) ze dne 15. 7. 2015, č. j. MuJc/2014/25707/DOP/StJ, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. d) a k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), a přestupku podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Městský úřad měl za prokázané, že žalobce dne 11. 9. 2014 řídil v Jičíně osobní motorové vozidlo a poté, co byl kontrolován hlídkou Policie ČR, nepředložil ke kontrole řidičský průkaz, osvědčení o registraci vozidla ani zelenou kartu prokazující pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a odmítl výzvu k podrobení se odbornému měření a následně i lékařskému vyšetření ke zjištění alkoholu v krvi. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 25 000 Kč a zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Zároveň mu byla uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1 000 Kč. Přestupky byly zjištěny tak, že dne 11. 9. 2014 ve 21:37 oznámila na telefonní linku 158 L. B., že od herny Flamengo v Jičíně vyjelo vozidlo, které řídí řidič, kterého viděla pít v herně alkohol a podnapilého před hernou nastoupit do auta, které řídil a odjel s ním na místo, jež policii oznámila. Policejní hlídka poté našla v zaparkovaném autě na místě řidiče žalobce, který na výzvu nepředložil požadované doklady, odmítl výzvu k podrobení se odbornému měření a následně i lékařskému vyšetření ke zjištění alkoholu v krvi. Jako důkaz byly provedeny svědecká výpověď L. B. a jejích kamarádek L. J. a N. H. a dvou policistů, kteří žalobce kontrolovali. Žalobce navrhl výpověď tří svých známých, kteří vypověděli, že žalobce ve skutečnosti seděl za jízdy v autě vzadu a auto řídil svědek P. Z. Totéž potvrdila i svědkyně I. L., která je majitelkou herny Flamengo a která doplnila, že svědkyně H., která v herně dříve pracovala jako provozní, již tuto práci nevykonává, protože na ni byly stížnosti od hostů, včetně žalobce. Jako důkaz byl proveden také záznam z telefonní linky 158 a videozáznam a fotografie z kamery umístěné na budově herny Flamengo, z nějž je patrné, jak žalobce přijel ve 20:00 před hernu autem, vstoupil do herny, ve 21:12 z ní vyšel, auto odemkl, sedl si na místo řidiče a odjel. Městský úřad si vyžádal také stanovisko společnosti SLOT Group, a. s., která provozovala hernu Flamengo a kamerový systém na ní, a Úřadu pro ochranu osobních údajů, podle nějž tento kamerový systém nebyl v době přestupku řádně ohlášen, během řízení byl ovšem tento nedostatek napraven, takže podle městského úřadu šlo pouze o administrativní porušení povinnosti, které nemohlo závažně zasáhnout do soukromého a osobního života žalobce. Městský úřad následně ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu shledal, že kamerový záznam představuje použitelný důkaz, který objasňuje rozpor mezi výpověďmi obou skupin svědků, a to ve prospěch verze vyplývající z výpovědí svědkyň B., J. a H. a zasahujících policistů. Městský úřad tak měl za prokázané, že se žalobce přestupku dopustil. [2] Žalobce podal proti rozhodnutí městského úřadu odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 27. 8. 2015, č. j. 21612/DS/2015-2/SR, a napadené rozhodnutí potvrdil. II. [3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou krajský soud zamítl výše označeným rozsudkem ze dne 23. 12. 2016. Krajský soud označil hodnocení výpovědí svědků tak, jak jej provedly správní orgány, v zásadě za dostatečné, srozumitelné a provedené při dodržení zásady volného hodnocení důkazů, neboť provedly hodnocení každého důkazu zvlášť i všech důkazů v jejich souhrnu, přičemž přihlédly ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Z kamerového záznamu bylo možno ověřit skutečnosti vypovídající o průběhu večera 11. 9. 2014 před hernou Flamengo v době mezi 20:00 a 21:30 hod., zejména o pohybu osob a vozidel před hernou, o tom, kdo a kdy z vozu, který přijel před hernu, vystoupil a nastoupil. Bylo tak možno ověřit skutkový stav věci, tedy zejména to, které svědecké výpovědi jsou s ním v souladu a které nikoliv. Konkrétně výpovědi čtyř svědků, které žalobce navrhl a kteří vypovídali v jeho prospěch, byly správními orgány označeny za nevěrohodné a nepravdivé právě proto, že jejich pravdivost vyloučil záznam z kamery umístěné na herně Flamengo. Městskému úřadu krajský soud vytkl, že v první fázi hodnocení svědeckých výpovědí neshledal žádnou pochybnost o objektivnosti výpovědi svědkyně H., tedy provozní v herně Flamengo, přestože na ni byly podávány opakované stížnosti právě i žalobcem, jak uvedli i někteří svědci. Tato nesprávnost v posouzení její objektivnosti jako svědka však v zásadě neměla vliv na závěr ohledně zjištěných skutkových okolností ve věci, neboť předmětný kamerový záznam následně potvrdil skutečnosti, které ve své svědecké výpovědi uvedla. [4] Ohledně namítané procesní nepřípustnosti kamerového záznamu jako důkazu se krajský soud ztotožnil se správními orgány, které po posouzení přiměřenosti použitého postupu dospěly k závěru, že pořízením předmětného kamerového záznamu nebylo zasaženo do soukromého a osobního života žalobce, neboť se jednalo o snímané veřejné prostranství před hernou Flamengo. Krajský soud sám provedl test proporcionality. Shledal, že není vyloučen zásah kamerového záznamu do žalobcovy soukromé sféry vzhledem k zachycení jeho postavy i tváře. Kamerový systém pořídila společnost SLOT Group, a. s., která je provozovatelem herny Flamengo. Tento kamerový systém instalovala pro své interní účely jako kontrolní prostředek vstupu osob do herny z důvodu zajištění vyšší bezpečnosti hostů i zaměstnanců. Nebyla přitom splněna zákonná oznamovací povinnost u Úřadu pro ochranu osobních údajů dle § 16 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Nesplnění zákonné oznamovací povinnosti vyhodnotil krajský soud jako formální pochybení v záležitosti administrativního charakteru ve vztahu ke správnímu orgánu; nešlo o porušení právního předpisu takové závažnosti, které by mělo samo o sobě za následek nepoužitelnost pořízeného kamerového záznamu jako důkazu. Kamera snímala veřejné prostranství před budovou, jednalo se o monitoring přístupového místa do herny, nikoliv o cílený monitoring konkrétní osoby. Vzhledem k místu, kde byl záznam pořízen, lze zásah do soukromí dotčených osob považovat za prakticky vyloučený, dotčené třetí osoby tak ani nemohly důvodně očekávat žádnou vysokou míru soukromí. Vzhledem k tomu, že šlo o hernu, tedy místo obecně nepochybně považované za rizikové, kamera umístěná na vstupu do herny sledovala legitimní cíl, nešlo o neoprávněné zasahování do práv třetích osob cíleným narušováním soukromí. Získaný kamerový záznam byl navíc určen pouze pro omezené použití, nebyl dostupný široké veřejnosti a nedošlo ke zneužití deklarovaného legálního cíle prováděného kamerového monitoringu k jiným účelům. Krajský soud proto uzavřel, že instalace kamery na herně Flamengo a jejím prostřednictvím získaný záznam neporušil ústavně zaručené právo na ochranu soukromí. I cíl, kterého mělo být prostřednictvím provedení tohoto důkazu dosaženo, lze označit za legitimní a použitý postup za přiměřený, neboť pořízený záznam byl využit jen pro nezbytně nutný účel ve správním řízení a nebyl nijak zneužit. [5] Na záznamu sice nebyla poznat státní poznávací značka automobilu, žalobce sám však byl identifikovatelný dostatečně a bylo poznat, že v inkriminovanou dobu nasedl do motorového vozidla na místo řidiče a s vozidlem odjel, což některé svědecké výpovědi potvrdilo jako pravdivé, jiné vyvrátilo. Identifikace motorového vozidla pak vyplynula z jiných důkazů, zejména ze svědeckých výpovědí, které byly vyhodnoceny jako věrohodné. Důvodnou neshledal krajský soud ani námitku možné manipulace s kamerovým záznamem. [6] Krajský soud zamítl i námitku, že úřední osoba městského úřadu postupovala v průběhu řízení nestandardně, když se neomezila pouze na doručení písemnosti provozovateli herny, ale poučovala jej o povinnostech při provozování kamerového systému, dopouštěla se hodnocení právního stavu, který nem