— Nejvyšší správní soud

Nao 360/2017- 63 - text Nao 360/2017 - 66 pokračování U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci kárné navrhovatelky: předsedkyně Okresního soudu v Blansku, proti kárně obviněné: JUDr. D. S., soudkyně Okresního soudu v Blansku, o návrhu na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudkyně ze dne 7. 9. 2017, o námitce podjatosti vznesené kárně obviněnou ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu, jako soudu kárného, pod sp. zn. 16 Kss 6/2017, t a k t o : Členové kárného senátu Nejvyššího správního soudu 16 Kss, JUDr. Karel Šimka, JUDr. Michal Žižlavský a JUDr. Petr Vlach n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu, jako soudu kárného, pod sp. zn. 16 Kss 6/2017. O d ů v o d n ě n í : [1] Podáním ze dne 31. 10. 2017 vznesla kárně obviněná ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu, jako soudu kárného, pod sp. zn. 16 Kss 6/2017, námitku podjatosti některých členů kárného senátu 16 Kss, který je dle rozvrhu práce příslušný k projednání a rozhodnutí dané věci, a to konkrétně předsedy senátu JUDr. Karla Šimky a přísedících JUDr. Michala Žižlavského a JUDr. Petra Vlacha. [2] Ve vztahu k namítané podjatosti JUDr. Michala Žižlavského kárně obviněná nejdříve poukazuje na fakt, že v minulosti projednávala a rozhodovala kauzy žalobce P. E. proti M. S., přičemž právním zástupcem žalobce byl JUDr. Žižlavský. Poté, co zastoupení P. E. převzal jiný advokát, byly všechny žaloby vzaty zpět. V této souvislosti kárně obviněná upozorňuje, že v úzkém časovém odstupu od podání první žaloby P. E. (zastoupeného JUDr. Žižlavským) proti ní bylo zahájeno první kárné řízení, jehož předmětem byly i stížnosti advokátů na její osobu. Zároveň kárně obviněná uvedla, že tehdejší žalovaný M. S. je dnes zastupován stejným advokátem, který zastupuje i Statutární město Brno. Dále kárně obviněná uvedla, že společnost AS ZIZLAVSKY v. o. s., IČ 28490738, byla usnesením Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 29 INS 17420/2015-A-13, ustanovena insolvenčním správcem dlužníka J. K., jehož kauzy kárně obviněná rozhodovala, přičemž některé kauzy tohoto dlužníka nejsou dosud pravomocně ukončeny. Současně zmínila, že ve dvou konkrétních kauzách J. K. podávala v minulosti státnímu zastupitelství podnět k prověření skutečností, indikujících existenci trestné činnosti. [3] Pokud jde o předsedu kárného senátu JUDr. Karla Šimku, kárně obviněná poukazuje na jeho pedagogické působení v CEVRO Institutu, „kde figuruje mj. jméno“ T. C. Posledně jmenovaný má, dle jejího tvrzení, vazby na subjekty, v nichž působí osoby, jež jsou spojeny s vedením nemocnice v Blansku, respektive jde o rodinné příslušníky některých pracovníků Okresního soudu v Blansku a soudců Krajského soudu v Brně JUDr. Bachratého a JUDr. Palatýna. [4] Stran námitky podjatosti JUDr. Petra Vlacha (dle kárně obviněné nar. 12. 9. 1945) kárně obviněná odkazuje na jeho „angažovanost“ ve společnosti ACRID, a.s., IČ 63494841, „resp. osobu příbuznou, a to vzhledem ke sporům“, jež kárně obviněná rozhodovala, a v nichž figurovali ostatní společníci předmětné společnosti. [5] K uvedenému podání kárně obviněné, obsahujícímu námitku podjatosti podle § 8 odst. 5 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), se vyjádřili soudci kárného senátu 16 Kss tohoto soudu, jejichž podjatost je namítána. [6] JUDr. Michal Žižlavský potvrdil, že zastupoval P. E. v sérii sporů s M. S., které probíhaly u Okresního soudu v Blansku. Uvedené zastupování ukončil v dubnu roku 2007 a s ohledem na časový odstup si již nevybavuje osobu soudce, který věc projednával. Nahlédnutím do evidence však zjistil, že skutečně šlo o kárně obviněnou. Dodává však, že pan E. byl jedním z mnoha set klientů, které zastupoval a v jehož věci (stejně jako ve všech ostatních) si jako advokát počínal profesionálně, tedy dle pokynů klienta, v mezích zákona; také soudce a právní zástupce protistrany vnímal jen jako profesionály. Ve věcech vedených u Okresního soudu v Blansku si nevybavuje nic, co by vybočilo z mezí běžných profesionálních postupů. Dále JUDr. Žižlavský potvrdil, že ve věci KSBR 29 INS 17420/2015 figurovala od 11. 8. 2015 do 9. 11. 2015 jako insolvenční správce společnost AS ZIZLAVSKY v. o. s., IČ 28490738, v níž je jedním ze společníků. V této věci nicméně nejednal jako ohlášený společník, který má věc na starosti; ohlášeným společníkem pro tuto věc byl určen Mgr. J. S. Ani v souvislosti s touto věcí mu tedy není známa žádná spojitost s kárně obviněnou. Uvedené skutečnosti JUDr. Žižlavský subjektivně nevnímá jako důvod pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci. [7] Taktéž JUDr. Karel Šimka vyjádřil přesvědčení, že se ve věci necítí podjatý. Uvedl, že kárně obviněnou nezná, v Blansku nikdy nebyl, ani si s tímto městem žádnou osobu jemu známou či blízkou nespojuje. Potvrdil, že externě přednáší na vysoké škole CEVRO Institut s tím, že je možné, že se v nějaké míře na financování činnosti této vysoké školy či aktivit s ní spojených podílí T. C., kterého však osobně nezná. Stejně tak JUDr. Šimkovi nejsou známa ani další jména osob spojených s městem Blansko uváděná kárně obviněnou, s výjimkou JUDr. P. B., soudce Krajského soudu v Brně a jeho bývalého místopředsedy, kterého však osobně nezná, byť nemůže s jistotou vyloučit, že by jej, v rámci svého působení v justici, někdy potkal. [8] JUDr. Petr Vlach k důvodům namítané podjatosti sdělil, že tato nemíří proti jeho osobě, neboť v daném případě se jedná pouze o shodu jmen. Nesouhlasí totiž uváděné datum narození, nikdy též nepůsobil v komerční sféře, nebyl účasten na podnikání společnosti ACRID, a. s., IČ 63494841, a nikdy nepřišel do osobního ani profesního styku s kárně obviněnou. [9] Námitka podjatosti byla postupem podle § 10 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.“), ve spojení s § 8 odst. 5 in fine s. ř. s. předložena k rozhodnutí třetímu senátu Nejvyššího správního soudu, který jí vyhodnotil jako nedůvodnou. [10] Předně je vhodné uvést, že integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Princip nestranného, nezávislého a spravedlivého rozhodování představuje základní pilíř a předpoklad fungování soudní moci a všichni soudci jsou povinni jej ctít a naplňovat. [11] Odrazem uvedeného principu je ustanovení § 8 odst. 1 s. ř. s., které uvádí, že soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Důvodem vyloučení je tedy taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti. Při úvahách o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 8 s. ř. s., je nicméně nutno postupovat velmi obezřetně, neboť jde o výjimku z ústavní zásady, podle které nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny). Tak jak zákon, a na něj navazující rozvrh práce, určují osobu zákonného soudce (příslušného soudního oddělení, senátu), je tato příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze proto jen výjimečně a ze závažných důvodů, které mu, byť i jen potenciálně, brání rozhodnout v souladu se zákonem, nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení zdejšího soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 – 16; citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). [12] Citované ustanovení § 8 s. ř. s. se uplatňuje rovněž v situacích, kdy je namítána podjatost člena kárného senátu, a to na základě § 10 věty první zákona č. 7/2002 Sb. Ten s odkazem na § 8 s. ř. s. (v poznámce pod čarou) stanoví, že na vyloučení člena senátu z projednávání a rozhodování věci se přiměřeně použije ustanovení zvláštního právního předpisu. [13] Citované předpisy je tedy třeba přiměřeně aplikovat i na postavení přísedících, kteří (nejsou-li soudci obecné justice) jsou při rozhodování v senátech v obdobném postavení jako soudci (k této otázce viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2011, č. j. Nao 9/2011 – 148, či ze dne 11. 7. 2012, č. j. Nao 47/