10 As 168/2016 — Nejvyšší správní soud

10 As 168/2016- 38 - text 10 As 168/2016 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Ladislava Derky a Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: SPF Group, s. r. o., se sídlem Bozděchova 99/6, Ústí nad Labem, zastoupeného Mgr. Petrem Strejčkem, advokátem se sídlem Škroupova 10, Plzeň, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 30. 4. 2014, čj. ÚOHS  R236/2013/VZ-9061/2014/310/LPa, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2016, čj. 31 Af 51/2014-57, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4.114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce Mgr. Petra Strejčka, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce podal u Krajského soudu v Brně dne 30. 6. 2014 žalobu proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 30. 4. 2014, jímž byl zamítnut žalobcův rozklad a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen ÚOHS nebo Úřad) čj. ÚOHS-S39/2013/VZ-14359/2013/623/JDo ze dne 31. 7. 2013. Nesouhlasil s tím, že správní orgán prvního stupně zamítl jeho návrh na přezkoumání úkonů zadavatele učiněných ve veřejné zakázce „Analýza stavu implementace strategických dokumentů včetně vytvoření metodiky strategického řízení a plánování“, zadávané formou otevřeného řízení oznámeného ve Věstníku veřejných zakázek pod č. 228745 dne 20. 8. 2012 a opraveného dne 29. 11. 2012. Žalobce se u ÚOHS domáhal přezkumu rozhodnutí o námitkách proti rozhodnutí o vyloučení z účasti na zadávacím řízení. Byl vyloučen z účasti na zadávacím řízení z důvodu, že jeho nabídka nebyla zpracována v požadovaném jazyce, neboť předložil v nabídce kopie dokladů o vzdělání některých členů realizačního týmu v latinském jazyce a nezajistil jejich překlad. [2] Krajský soud v Brně žalobě vyhověl, zrušil rozhodnutí žalovaného v obou dvou stupních a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že k vyřazení nabídky žalobce došlo nesporně v souvislosti s nedoložením překladů dokladů prokazujících vysokoškolské vzdělání příslušných osob. Nejednalo se o listiny, které by byly předmětem vlastní nabídky služeb žalobce, ale naopak jednalo se o doklady (listiny), jejichž původcem nebyl žalobce (doklady byly vydány třetí osobou - veřejnou vysokou školou). Ustanovení § 148 odst. 6 zákona o veřejných zakázkách č. 137/2006 Sb. (dále jen ZVZ) nemůže být vykládáno tak, aby vedlo k formálnímu vyřazování nabídek na základě použití cizího jazyka v nabídce. Nutnost tolerance k užití cizího jazyka v nabídkách vyplývá již z toho, že v řadě oborů se užívají zažité anglické formulace a termíny, přičemž spisovný český jazyk ne vždy obsahuje shodnou alternativu, resp. její užití může působit matoucím dojmem oproti obecně užívané mezinárodně srozumitelné terminologii. Žalobce správně poukázal na to, že důsledná aplikace citovaného ustanovení s nulovou tolerancí by v řadě případů znamenala nutnost překládání i názvů samotných účastníků zadávacích řízení. Soud je přesvědčen, že účelem možnosti vyřazování nabídek pro nedodržení stanoveného jazyka je primární srozumitelnost nabídky bez nutných znalostí cizího jazyka a z ní vyplývá míra, v jaké lze tolerovat použití cizího jazyka při zachování povinnosti komunikace v českém jazyce. Úkolem komise pro otevírání obálek je eliminovat nabídky, které by pro nesplnění jazykových nároků nebyly v následném hodnocení srozumitelné a hodnotitelné. Soud učinil závěr, že v případě vysokoškolských diplomů se jedná o doklady prokazující kvalifikaci podle § 51 ZVZ, a je proto nutné vycházet z úpravy zvláštních předpisů, které upravují způsob, jakým se prokazuje dosažené vzdělání. Soud odkázal na § 55 odst. 2 a § 57 odst. 4, 7 zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a dovodil, že v případě vysokoškolského vzdělání je dokladem o absolvování vzdělání vysokoškolský diplom, případně k němu přináležející dodatek k diplomu, vydaný příslušnou vysokou školou. Zákon o vysokých školách však nestanoví jazyk vysokoškolského diplomu, a je proto plně na každé vysoké škole, jakým způsobem si vnitřními předpisy upraví vzhled a jazyk vyhotovení vysokoškolského diplomu. Není v moci absolventů rozhodovat o tom, v jakém jazyce jim česká vysoká škola vydá diplom jako doklad o absolvování studia. Nicméně oprávnění vysoké školy rozhodnout o podobě nebo jazyku vysokoškolského diplomu nic nemění na jeho charakteru jako veřejné listiny podle § 57 odst. 7 zákona o vysokých školách. Vysokoškolský diplom zůstává stále vysokoškolským diplomem bez ohledu na to, jakým vnitřním předpisem si upraví vysoká škola jeho vzhled (nebo jazyk). Neexistuje žádný legální důvod rozlišovat mezi vysokoškolskými diplomy na základě jejich obsahové úpravy dané vnitřními předpisy vysoké školy. Při prokazování vzdělání není žádný rozdíl mezi vysokoškolským diplomem vydaným Masarykovou univerzitou v Brně, Univerzitou Palackého v Olomouci, Karlovou univerzitou v Praze nebo jakoukoliv jinou vysokou školou. Z povahy vysokoškolského diplomu jako veřejné listiny následně vyplývá jeho obecné přijímání bez ohledu na to, zda ho vysoká škola vydává v českém jazyce nebo v latině. Soudu není známo, že by požadavek na překlad vysokoškolských diplomů vydaných v latinském jazyce byl vyžadován např. při přijímacích pohovorech ve státní správě v rámci prokazování vzdělání. [3] Ve vztahu k zákonu o veřejných zakázkách a uvedeným závěrům o míře přípustnosti dospěl krajský soud k závěru, že vysokoškolské diplomy bez ohledu na to, zda jsou vyhotoveny v českém nebo latinském jazyce, jsou listinami obecně srozumitelnými. Užívání latinského jazyka je v akademické obci běžné zejména u oficiálních příležitostí specifických pro akademickou obec, jako jsou imatrikulace nebo promoce, podtrhující určitou vznešenost a zvláštní význam těchto událostí s odkazem na historii vysokého školství. Stejně tak i vyhotovení vysokoškolského diplomu v latině je odrazem jisté tradice a zdůrazněním jeho výjimečnosti, kterou dosažení vysokoškolského vzdělání v sobě nese. Formulace vysokoškolských diplomů v latinském jazyce připojených k nabídce v souzené věci není na překážku jejich srozumitelnosti. Ze všech předložených diplomů je patrné, že je vydala Univerzita Karlova v Praze, dále je z nich patrné, čí vzdělání tyto diplomy osvědčují a vyplývá z nich, že označené osoby dosáhly vysokoškolského vzdělání určitého stupně. Již sama skutečnost, že byl vydán vysokou školou diplom, osvědčuje to, že bylo dosaženo danou osobou vysokoškolského vzdělání. Ze zadávací dokumentace k předmětné zakázce nevyplývá, že by bylo požadavkem zadavatele přesně specifikované vysokoškolské vzdělání určitého směru (např. absolvování doktorského studijního programu a získání titulu Ph.D. v oboru správní právo), ale pouze to, že mělo být doloženo vzdělání členů realizačního týmu. Za uvedené situace a při zohlednění toho, že vysokoškolské diplomy byly pouze přílohou životopisů členů realizačního týmu, považoval soud bezvýhradnou povinnost přeložit latinské vysokoškolské diplomy zcela jasného obsahu vydané českou veřejnou vysokou školou za formalistický přístup, který odporuje tomu, co je smyslem předkládání nabídek v českém jazyce a nutné elementární toleranci jinak obecně srozumitelných cizojazyčných formulací, které jsou nutně spojeny s každou nabídkou. [4] Podle krajského soudu je správný závěr, že „latina není čeština“, a proto formálně nebyl splněn požadavek zadávací dokumentace. Nicméně takto vyžadovaná nutnost je výrazem absolutního formalismu, který nic nemůže změnit na tom, že bylo prokázáno vzdělání na české vysoké škole. Latina, jako tzv. „mrtvý jazyk“, pokud je použita pro vyhotovení vysokoškolského diplomu českou veřejnou vysokou školou, je postavena naroveň českému jazyku a nelze proto v rámci fáze otevírání obálek paušálně vyřadit nabídky, jejichž součástí jsou latinské vysokoškolské diplomy, pro nesplnění požadavku na jazyk nabídky. Tento závěr je odůvodněn srozumitelností předložených diplomů ve spojení s jejich charakterem jako veřejné listiny. Soud připomněl, že nový zákon o zadávání veřejných zakázek už výslovně reguluje, a to v § 45 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, dle kterého doklad ve slovenském jazyce a doklad o vzdělání v latinském jazyce se předkládají bez překladu. Z uvedeného ustanovení je zřejmé, že zákonodárce zrovnoprávnil v případě vysokoškolských diplomů latinu se slovenštinou a češtinou, přičemž se zjevně jedná o legislativní reakci na absurdní výklad popírající možnost předkládat vysokoškolské diplomy v latinském jazyce. S ohledem na to, že nabídky vůbec neměly být komisí pro otevírání obálek vyřazeny, nezabýval se soud již dalšími námitkami, neboť nezákonnost jednání žalovaného i správního orgánu prvního stupně byla dána j