— Nejvyšší správní soud

13 Kss 1/2018- 66 - text 13 Kss 1/2018 – 79 pokračování R O Z H O D N U T Í Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., a členů Mgr. Michala Králíka, Ph.D., Mgr. Jana Jursíka, Mgr. Dagmar Jersákové, JUDr. Ivo Pavlů a doc. JUDr. Jany Reschové, CSc., v právní věci kárné navrhovatelky: předsedkyně Okresního soudu Plzeň - jih, se sídlem Edvarda Beneše 1, Plzeň, proti kárně obviněné: JUDr. D. R., předsedkyně senátu Okresního soudu Plzeň - jih, zastoupená JUDr. Jitkou Růžičkovou, advokátkou se sídlem Kováků 1077/9, Praha 5, o návrhu na zahájení kárného řízení ze dne 3. 1. 2018, při ústním jednání konaném dne 23. 5. 2018, takto: JUDr. D. R., nar. X, soudkyně Okresního soudu Plzeň - jih, se podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. uznává vinnou, že jako soudkyně Okresního soudu Plzeň – jih ve věci obžalovaného V. K., nar. dne X, vedené u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 2 T 62/2017, rozhodla při vazebním zasedání konaném dne 8. 8. 2017 v rozporu s § 73b odst. 2 a 3 ve spojení s § 314a odst. 1 trestního řádu o ponechání obžalovaného ve vazbě a o zamítnutí jeho žádosti o propuštění z vazby jako samosoudkyně, přestože s ohledem na právní kvalifikaci skutku v obžalobě, podle které obžalovanému hrozil trest odnětí svobody na dvě léta až deset let, se jednalo o věc senátní, a proto musel být po zjištění těchto skutečností obžalovaný na příkaz předsedy senátu Krajského soudu v Plzni dne 30. 8. 2017 z vazby propuštěn, neboť nebylo ve lhůtě dle § 72 odst. 3 trestního řádu řádně rozhodnuto o tom, zda se obžalovaný ponechává ve vazbě, tedy zaviněně porušila povinnosti soudce a ohrozila důvěru v odborné a spravedlivé rozhodování soudů, tím spáchala kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., a za to se jí ukládá podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb. kárné opatření snížení platu o 10 % na dobu 6 měsíců. Odůvodnění: I. Obsah návrhu Kárná navrhovatelka podala návrh na zahájení kárného řízení, přičemž kárné provinění spatřovala v tom, že kárně obviněná soudkyně JUDr. D. R. v přidělené věci sp. zn. 2 T 62/2017 rozhodla při vazebním zasedání dne 8. 8. 2017 o ponechání obžalovaného V. K., nar. X, ve vazbě jako samosoudkyně, ačkoliv se jednalo o věc, v níž měl rozhodovat senát. Tudíž dle kárné navrhovatelky rozhodla o ponechání obžalovaného ve vazbě v rozporu se zákonem, což vedlo dle § 71 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v relevantním znění (dále jen „trestní řád“), k propuštění obžalovaného z vazby stížnostním soudem dne 30. 8. 2017, jelikož nebylo z důvodu nesprávného složení soudu řádně rozhodnuto o ponechání obžalovaného ve vazbě v zákonné lhůtě do 10. 8. 2017. Věc obžalovaného V. K. napadla Okresnímu soudu Plzeň – jih dne 11. 7. 2017, přičemž obžalovanému bylo kladeno za vinu spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v relevantním znění (dále jen „trestní zákoník“). Věc byla přidělena k vyřízení kárně obviněné soudkyni JUDr. D. R. jako věc vazební, přičemž dle § 72 odst. 3 trestního řádu byla povinna nejpozději do 30 dnů ode dne podání obžaloby rozhodnout o dalším trvání vazby obžalovaného. Poslední den lhůty tak dle kárné navrhovatelky uplynul dne 10. 8. 2017. Ve věci bylo sice dne 8. 8. 2017 od 10.45 hod. konáno vazební zasedání, jehož předmětem bylo rozhodování o ponechání obžalovaného ve výkonu vazby dle § 72 odst. 3 trestního řádu, ovšem dle kárné navrhovatelky z protokolu o vazebním zasedání vyplývá, že bylo konáno za přítomnosti samosoudkyně JUDr. D. R., státní zástupkyně JUDr. Vilmy Reiserové, obžalovaného a jeho obhájce Mgr. Martina Vovsíka a zapisovatelky P. H. Z referátu kanceláři ze dne 26. 7. 2017 pak kárná navrhovatelka dovozuje, že ačkoliv v něm kárně obviněná nařizovala i hlavní líčení ve věci samé, k němuž předvolala senát, k vazebnímu zasedání senát předvolán nebyl. Ve vazebním zasedání bylo usnesením JUDr. R. jako samosoudkyně rozhodnuto o ponechání obžalovaného ve vazbě a o zamítnutí jeho žádosti o propuštění z vazby za současného nepřijetí písemného slibu obviněného a nestanovení dohledu probačního úředníka. Obžalovaný podal ihned po vyhlášení usnesení proti němu stížnost. O stížnosti obžalovaného bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 8 To 343/2017, tak, že bylo napadené usnesení kárně obviněné doplněno v tom směru, že dle § 73a odst. 2 trestního řádu se nepřijímá peněžitá záruka nabídnutá bratrem obžalovaného ve výši 100 000 Kč, jinak zůstalo napadené rozhodnutí beze změny. V jeho odůvodnění však stížnostní soud upozornil na nesprávné obsazení okresního soudu při rozhodování o vazbě, které vedlo k tomu, že okresní soud nerozhodl zákonným způsobem o ponechání obžalovaného ve vazbě v zákonné třicetidenní lhůtě. Z tohoto důvodu vydal dne 30. 8. 2017 předseda stížnostního soudu v intencích § 71 odst. 1 trestního řádu příkaz k propuštění obžalovaného z vazby. Kárná navrhovatelka proto dovozuje, že obžalovaný byl nezákonně držen ve vazbě nejméně od 8. 8. 2017, 12.05 hod., kdy skončilo vazební zasedání konané kárně obviněnou, do 30. 8. 2017, 12.40 hod., kdy byl obžalovaný propuštěn na svobodu. V uvedeném jednání spatřuje kárná navrhovatelka kárné provinění ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Dle kárné navrhovatelky spočívá závažnost kárného provinění JUDr. D. R. v porušení základního ústavně zaručeného práva na osobní svobodu a dále v tom, že v důsledku zaviněného jednání soudkyně ve formě nedbalosti byl obžalovaný V. K. nezákonně držen ve vazbě po nezanedbatelnou dobu nejméně 22 dnů. Rozhodování, včetně provádění souvisejících procesních úkonů, v zákonem stanovených přiměřených lhůtách je přitom považováno za součást práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Pochybení kárně obviněné je dle kárné navrhovatelky o to závažnější, že V. K. je jedním ze stěžejních dealerů drog v obvodu Okresního soudu Plzeň - jih. S ohledem na výkonnost kárně obviněné a její předchozí pochybení, jichž se v minulosti dopustila mimo jiné při rozhodování o vazbě, nelze dle kárné navrhovatelky kárné provinění považovat za exces z jinak řádně vykonávané soudcovské funkce. Kárná navrhovatelka dále zdůraznila, že se jedná o dlouholetou trestní soudkyni s nemalými zkušenostmi, která absolvovala stáže u vyšších soudů a u Ministerstva spravedlnosti. Kárného provinění se však dopustila pouhé čtyři měsíce po svém předcházejícím odsouzení rozhodnutím kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 4. 2017, č. j. 13 Kss 1/2017 – 56, za jiné pochybení ve vazební věci, přičemž v předchozím kárném řízení proklamovala snahu do budoucna věnovat vyřizování vazebních věcí náležitou pozornost. Doba nezákonné vazby je přitom v porovnání s předchozím případem významně delší. Kárná navrhovatelka také upozornila na to, že v důsledku dlouhodobé pracovní neschopnosti kárně obviněné v roce 2017 jí napadly pouze tři vazební věci. Po této pracovní neschopnosti nastoupila kárně obviněná do práce v dubnu 2017 a následně jí byl s ohledem na 64 neskončených věcí s účinností od 17. 7. 2017 snížen nápad věcí v agendě T na 50 % a s účinností od 24. 9. 2017 zcela zastaven, přičemž ponechány jí byly pouze věci Nt, tedy věci ochranného léčení a zahlazení odsouzení, což vedlo ke snížení neskončených věcí téměř na jednu polovinu, kárně obviněná se však nevyvarovala opakování chybného postupu ve vazebních věcech. Od 16. 11. 2017 byla kárně obviněná opět v pracovní neschopnosti. Horší kvalitu výkonu soudcovské funkce dle kárné navrhovatelky dokresluje také protokol o kontrole důstojnosti soudního jednání provedené dne 9. 10. 2017. Z důvodů dlouhodobě neuspokojivých výsledků na trestním úseku soudu a též z důvodu klesajícího nápadu trestních věcí byla kárně obviněná s účinností od 1. 1. 2018 přeřazena, s výjimkou rozhodování věcí Nt, na opatrovnický úsek k rozhodování ve věcech svéprávnosti. Ohledně období před rokem 2017 odkázala kárná navrhovatelka na hodnocení důkazů v předcházejícím rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 4. 2017, č. j. 13. Kss 1/2017 – 56, avšak upozornila na skutečnost, že od srpna 2013, kromě trestního senátu po Mgr. D. P., který převzala, vyřizovala ještě i svou dosavadní civilní agendu s obchodní specializací, a proto nebyla oproti kárně obviněné nijak zvýhodněna. Tuto skutečnost dokládá přehledy stavu nevyřízených věcí na civilním úseku v senátu kárné navrhovatelky za období od května do srpna 2013. Kárná navrhovatelka dále uvedla, že se o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání kárného návrhu, dozvěděla v rámc