3 As 226/2016 — Nejvyšší správní soud

3 As 226/2016- 34 - text  pokračování 3 As 226/2016 - 37 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce MOST A CESTA duchovně kulturní sdružení, z.s., se sídlem Rožnov pod Radhoštěm, Horská 1733, zastoupeného Mgr. Pavlem Černým, advokátem se sídlem Brno, Údolní 33, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, za účasti I) Ing. M. B., II) Ing. L. J., III) Ing. P. Š., v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 9. 2016, č. j. 22 A 161/2014 – 34, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoby zúčastněné na řízení I), II) a III) n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : [1] Rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje (dále též jen „žalovaný“) ze dne 5. 9. 2014, č. j. MSK 80348/2014, bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí, odboru životního prostředí (dále též jen „vodoprávní úřad“) ze dne 9. 4. 2014, zn. MUFO 1884/2013, sp. zn. MUFO_S 430/2013, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím vodoprávního úřadu bylo k žádosti pana M. B. [dále jen „osoba zúčastněná na řízení I)“] vydáno povolení k nakládání s podzemními vodami (k jejich odběru ze studny na pozemku parc. č. st. X v k. ú. X) podle § 8 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), a to pro potřeby celoročního zásobování rekreačního objektu (penzionu) vodou na dobu do 31. 12. 2025 za stanovených podmínek; dále byla podle § 15 odst. 1 vodního zákona a podle § 129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, dodatečně povolena stavba vodního díla - vrtané studny (o průměru 200 mm do hloubky 3 m a 165 mm do hloubky 50 m, s výstroji pažením PVS o průměru DN 125 mm; vrt vystrojen do hloubky 38 m), zhlaví studny (manipulační plastová šachtice z PP o rozměrech 1100 mm × 1100 mm, hloubka založení 1200 mm p. t.) a vodovodního potrubí (PE DN 32 mm, délka 24 mm) na pozemku parc. č. st. X v k. ú. X. [2] V napadeném rozsudku se krajský soud po krátké rekapitulaci dosavadního průběhu řízení nejprve zabýval vymezením žalobních bodů (v žalobě i replice ze dne 9. 2. 2015), a to primárně jejich včasností. Část žalobních bodů formulovaných v replice krajský soud odmítl věcně projednat pro opožděnost jejich uplatnění s tím, že jejich obsah neměl žádného předobrazu ve včas podané žalobě. Konkrétně šlo o namítanou věcnou nesprávnost vypořádání obsahu závazného stanoviska Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje ze dne 20. 11. 2013, č. j. KHSMS 35724/2013/FM/HOK, vodoprávním úřadem a o rozpor mezi žádostí a vydaným povolením stran rozsahu odběru vody. [3] Poté krajský soud přistoupil k věcnému projednání ostatních (včas uplatněných) žalobních bodů. Žalobce v žalobě nejprve namítal absenci vypořádání obsahu závazného stanoviska krajské hygienické stanice vodoprávním úřadem, v replice však uznal, že přehlédl pasáž, v níž se vodoprávní úřad závaznému stanovisku vskutku věnoval. Krajský soud uvedené v napadeném rozsudku potvrdil a doplnil, že názor žalobce o věcné nesprávnosti závazného stanoviska (uplatněný opožděně v replice), nemůže na faktu, že k vypořádání námitky došlo, ničeho změnit. [4] Dále žalobce namítal, že vodoprávní úřad vydal rozhodnutí, aniž si opatřil závazná stanoviska dotčených orgánů k poslední (aktuální) verzi projektové dokumentace a hydrogeologického posudku. Krajský soud uznal, že ve spise jsou založena závazná stanoviska k prvním dvěma verzím projektové dokumentace a hydrogeologického posudku, v případě verze třetí (aktuální) bylo dotčeným orgánům toliko oznámeno shromáždění dalšího podkladu pro rozhodnutí a současně jim byla dána možnost uplatnit závazná stanoviska. Konstatoval nicméně, že poslední aktualizace projektové dokumentace a hydrogeologického posudku reaguje na udanou vydatnost vodního zdroje, čemuž uzpůsobuje požadavek na spotřebu vody a kapacitu ubytovacího zařízení (jediný předmět aktualizace). Aby bylo třeba nového závazného stanoviska dotčeného orgánu (tzn. aby se takový orgán měl k čemu vyjadřovat) musela by podle krajského soudu být splněna některá z podmínek uvedených v § 136 odst. 4 správního řádu, což v případě předmětné aktualizace nenastalo. Nové závazné stanovisko žádného z dotčených orgánů proto nebylo nutné. Doplnil, že předmětnou aktualizací mohlo dojít k dotčení působnosti jedině krajské hygienické stanice, která se však k záměru již kladně vyjádřila pod podmínkou úpravy kapacity ubytovacího zařízení s ohledem na nově udanou vydatnost vodního zdroje; dílčí otázka posouzení úměrnosti vydatnosti zdroje vody kapacitě ubytovacího zařízení je pak plně v kompetenci vodoprávního úřadu, proto nového závazného stanoviska krajské hygienické stanice nebylo třeba. Krajský soud také upozornil, že žalobce ani nekonkretizoval obsah aktualizace, který by naplňoval některou z podmínek pro vyžádání nového stanoviska; zároveň vodoprávní úřad zachoval všechna práva dotčených orgánů, které se shromážděním nových podkladů seznámil a umožnil jim uplatnit nová stanoviska. [5] V dalším žalobce rovněž namítal, že byla povolena studna o hloubce 50 m, ačkoliv podle poslední aktualizace projektové dokumentace (žádosti) má být povolena jen do hloubky 38 m. Krajský soud nejdříve zdůraznil, že předmětem napadeného rozhodnutí je dodatečné povolení stavby, které je vydáváno až po samotné realizaci stavby a vychází se ze stavu, který tu již je (rozhoduje se ex post). V posuzovaném případě byla povolena studna vrtaná do 50 m, vystrojená do 38 m, což potvrzuje obsah správního spisu (krajský soud přitom příslušné pasáže podrobně v napadeném rozsudku konkretizuje). Krajský soud zhodnotil, že údaj o provedených vrtných pracích až do hloubky 50 m byl v řízení zcela objektivně zjištěn, přičemž tento sám žalobce nikdy nezpochybňoval, naopak jej zdůrazňoval. Pokud jde o namítanou vázanost vodoprávního úřadu žádostí o dodatečné povolení stavby, krajský soud konstatoval, že samotná žádost údaj o hloubce vrtných prací neobsahuje, ale odkazuje na projekt; v jeho druhé aktualizaci je uvedena hloubka 50 m. Pro úplnost krajský soud doplnil, že také výrok rozhodnutí vodoprávního úřadu odpovídá vymezení předmětu řízení dle oznámení o zahájení řízení. Stran obav žalobce o prohloubení současné studny z konečných 38 m zpět na 50 m, konstatoval, že k tomu přezkoumávaná rozhodnutí osobu zúčastněnou na řízení I) neopravňují. Tato rozhodnutí toliko dodatečně povolují stavbu již realizovanou, tj. vrtné práce do 50 m, jejichž výsledkem byla studna vystrojená do 38 m (tzn. nepovolují žádné práce do budoucna). [6] Žalobce konečně namítal, že hloubka předmětné studny přesahuje 30 m, tudíž jde o činnost prováděnou hornickým způsobem, k čemuž je třeba závazného stanoviska obvodního báňského úřadu dle § 20 odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hornické činnosti“); takové stanovisko však ve spise absentuje. Na podporu svých tvrzení odkázal na vyjádření obvodního báňského úřadu ze dne 8. 11. 2012. Krajský soud sice uznal, že obvodní báňský úřad skutečně uvedl, že je „toliko dotčeným orgánem v řízení o povolení stavby“, nicméně tento údaj nemá oporu v právu. Na podkladě § 136 odst. 1, 2 a § 149 odst. 1 správního řádu krajský soud konstatoval, že zákon o hornické činnosti dává obvodnímu báňskému úřadu pravomoc vydávat závazná stanoviska a přiznává mu pozici dotčeného orgánu jen v řízeních o povolení staveb, jejichž součástí je činnost podle § 3 písm. i) zákona o hornické činnosti, tj. podzemní práce spočívající v hloubení důlních jam a studní, v ražení štol a tunelů, jakož i ve vytváření podzemních prostorů o objemu větším než 300 m krychlových horniny. Žádná pravomoc vydávat závazná stanoviska však není žádným právním předpisem báňskému úřadu svěřena ve vztahu k vrtání vrtů s délkou nad 30 m [§ 3 písm. f) zákona o hornické činnosti], a to i přesto, že vrtání takových vrtů je činností prováděnou hornickým způsobem. Žádný právní předpis nepřiznává pro vrtání vrtů s délkou nad 30 m báňskému úřadu ani postavení dotčeného orgánu v řízení o (dodatečném) povolení stavby. [7] Proti tomuto rozsudku brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, odkazující na důvody uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [8] Stěžovatel v kasační stížnosti nejdříve zdůrazňuje své