5 Afs 19/2017 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 19/2017- 37 - text 5 Afs 19/2017 - 40 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: CREATIVE TRADE, s. r. o., se sídlem Fryčovická 331, Staříč, zast. JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem, se sídlem Poděbradova 1243/7, Ostrava, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 11. 2016, č. j. 52 Af 34/2016 – 32, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím Celního úřadu pro Pardubický kraj ze dne 8. 10. 2015, č. j. 57711/2015-590000-21, nebylo podle čl. 4 odst. 15 a čl. 161 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, v relevantním znění [dále jen „celní kodex Společenství“; pozn.: ode dne 1. 6. 2016 bylo uvedené nařízení v plném rozsahu nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (přepracované znění)], a § 104 odst. 9 tehdejšího zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, v relevantním znění, zboží uvedené v položkách č. 2 a 3 celního prohlášení žalobce ze dne 8. 10. 2015, č. 15CZ5900002C1Q7P17, propouštěno do navrhovaného režimu vývozu, neboť předmětné zboží - líh ve spotřebitelském balení - bylo opatřeno kontrolními páskami, ačkoliv dle § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu, v rozhodném znění (dále jen „zákon o povinném značení lihu“), líh ve spotřebitelském balení propuštěný k vývozu značen být nesmí. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 4. 2016, č. j. 16966/2016-900000-304.4, zamítl a rozhodnutí celního úřadu potvrdil. [2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, v níž namítal, že neexistuje právní překážka bránící vývozu lihu ve spotřebitelském balení, který byl na území České republiky uveden do volného daňového oběhu, zdaněn a řádně označen kontrolními páskami. Žalobce si je sice vědom existence § 12 odst. 1 písm. a) zákona o povinném značení lihu, dle kterého značen nesmí být líh ve spotřebitelském balení, který byl celním úřadem propuštěn k vývozu podle § 9 odst. 2 písm. a) téhož zákona, nicméně žalobce je přesvědčen, že uvedené ustanovení je třeba interpretovat tak, že „až do okamžiku dokonaného propuštění (tj. vydání rozhodnutí o povolení k vývozu) může mít spotřebitelské balení lihu značení kontrolními páskami“. Vzhledem k tomu, že po podání žádosti o povolení k vývozu (ale ještě před vlastním rozhodnutím tento vývoz povolujícím) je zboží pod celním dohledem, dle žalobce nic nebrání tomu, aby před vydáním povolení k vývozu byly kontrolní pásky ze spotřebitelského balení vyváženého lihu odstraněny, a byla tak splněna podmínka § 12 odst. 1 písm. a) zákona o povinném značení lihu. [3] Krajský soud se s argumentací žalobce neztotožnil a rozsudkem ze dne 30. 11. 2016, č. j. 52 Af 34/2016 – 32, žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku krajský soud připustil, že zboží navržené v celním prohlášení do režimu vývozu je od okamžiku přijetí celního prohlášení až do okamžiku, kdy opustí celní území Evropské unie, pod celním dohledem dle čl. 59 odst. 2 nařízení celního kodexu Společenství. Dále však krajský soud zdůraznil, že žalobce přehlíží článek 162 celního kodexu Společenství, dle kterého se zboží propustí k vývozu s podmínkou, že opustí celní území Evropské unie ve stejném stavu, v jakém se nacházelo v okamžiku přijetí vývozního prohlášení. Žalobce proto nesmí od okamžiku podání celního prohlášení manipulovat se zbožím nebo s kontrolními páskami. [4] Krajský soud dále shrnul, že z § 12 odst. 1 písm. a) zákona o povinném značení lihu ve spojení s čl. 162 celního kodexu Společenství jednoznačně plyne, že líh ve spotřebitelském balení, který je předkládán deklarantem k propuštění do celního režimu vývoz, nesmí být značen již v okamžiku přijetí celního prohlášení a tato skutečnost musí být v celním prohlášení uvedena. [5] Závěrem krajský soud podotkl, že nová právní úprava [zejména § 6, § 11 a § 15 odst. 1 a 2 písm. a) bod 1 zákona o povinném značení lihu], až na určité výjimky týkající se lihu určeného pro osobní spotřebu, znemožňuje vyvážet značený líh uvedený do volného daňového oběhu. V žádném případě však nebrání hospodářským subjektům nakládat s lihem a vyvážet jej v mezích zákona o povinném značení lihu a zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebních daních“). Hospodářský subjekt splňující zákonné předpoklady má možnost z daňového území České republiky vyvážet líh, pokud využije zákonných institutů daňového skladu (§ 19 a násl. zákona o spotřebních daních) a dopravy vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně mezi členskými státy (§ 25 a násl. zákona o spotřebních daních) a dodrží všechny zákonné požadavky. II. Kasační stížnost [6] Žalobce (stěžovatel) podal proti tomuto rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž namítal nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., když se krajský soud přiklonil k závěru žalovaného, že dle čl. 162 celního kodexu Společenství ve spojení s § 12 odst. 1 písm. a) zákona o povinném značení lihu nelze v okamžiku podání celního prohlášení již manipulovat se zbožím nebo s kontrolními páskami. Stěžovatel s tímto závěrem nesouhlasí a poukazuje na to, že z § 12 odst. 1 písm. a) citovaného zákona toliko vyplývá, že kontrolní páskou nemůže být značen líh ve spotřebitelském balení, který byl celním úřadem propuštěn k vývozu, což dle stěžovatele nelze zaměňovat s okamžikem přijetí prohlášení k vývozu. Pokud je zboží přijato k celnímu řízení, avšak ještě nebylo propuštěno do režimu vývozu, a je pod celním dohledem, má stěžovatel za to, že nic nebrání odstranění kontrolních pásek. Takto stěžovatel rovněž v minulosti postupoval, přičemž celní úřady jeho postup akceptovaly. Stěžovatel tedy legitimně očekával, že takto bude moci postupovat i nadále. [7] Žalovaný (míněn pravděpodobně celní orgán prvního stupně – pozn. NSS) dle stěžovatele nemůže tvrdit, že o těchto skutečnostech nevěděl a že jej deklarant uvedl v omyl. Dle stěžovatele naopak žalovaný má vědomost o tom, že stěžovatel nemá daňový sklad, zboží nakupuje se spotřební daní i s daní z přidané hodnoty a pak toto zboží vyváží, přičemž následně oprávněně požaduje vrácení výše uvedených daní v souladu s § 14 odst. 1 zákona o spotřebních daních. Je přitom logické, že toto zboží stěžovatel nakupuje s kontrolními paskami, a jediná možnost, jak toto značení sejmout, je v okamžiku, kdy zboží je pod celním dohledem tak, jak to již bylo opakovaně uskutečněno. Stěžovatel dále nesouhlasil s tvrzením krajského soudu, že jediná možnost jak vyvážet líh z daňového území České republiky je využití institutu daňového skladu. Pokud by tomu tak bylo, stěžovateli není zřejmý účel § 14 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních. [8] Stěžovatel má za to, že výklad krajského soudu je ryze formalistický, znemožňující stěžovateli uskutečňovat jeho obchodní činnost v souladu s právními předpisy. Stěžovatel souhlasí s tím, že od roku 2013 došlo ke zpřísnění nakládání s lihem, pokud se však neprojevilo změnou právních předpisů, dle stěžovatele nemůže mít negativní dopad na hospodářské subjekty. [9] Z uvedených důvodů proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného, replika stěžovatele a duplika žalovaného [10] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje s posouzením krajského soudu, a odkázal na odůvodnění žalobou napadaného rozhodnutí a své vyjádření k žalobě. Dále žalovaný označil za nepřípustnou kasační námitku poukazující na porušení legitimního očekávání stěžovatele z toho důvodu, že jeho předchozím vývozům v letech 2011 až 2015 bylo vyhověno, neboť tato námitka nebyla v řízení před krajským soudem zmíněna, přičemž v odvolacím řízení stěžovatel uvedl pouze obecné nepodložené tvrzení, že v několika obdobných případech nebylo stěžovateli v minulosti ve vývozu bráněno. Namítá-li nyní stěžovatel v kasační stížnosti konkrétní skutečnosti, z nichž dovozuje své legitimní očekávání, měl tyto skutečnosti namítnout již ve svém odvolání. Z procesní opatrnosti žalovaný k uvedené námitce dále podotkl, že zásada legitimního očekávání nemá absolutní povahu, a nemůže jí být proto aprobován nezákonný postup. [11] Dle žalovaného bylo objektivně zjištěno, že stěžovatel vyvážel líh ve spotřebitelském balení do třetích zemí a v této souvislosti musel buď nakládat s neznačeným