5 As 222/2016 — Nejvyšší správní soud

5 As 222/2016- 31 - text 5 As 222/2016 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: European Business Enterprise, a.s., se sídlem Masarykovo nám. 14, Říčany, zast. Mgr. Robertem Nachtmanem, advokátem se sídlem Klapkova 11, Praha 8, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti: 1) Česká pošta, s. p., se sídlem Politických vězňů 4, Praha 1, 2) Česká republika – Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2016, č. j. 30 Af 47/2014 – 77, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4114 Kč do šedesáti (60) dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Roberta Nachtmana, advokáta. III. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : [1] Usnesením žalovaného ze dne 28. 2. 2014, č. j. ÚOHS-S594/2011/VZ-4580/2014/500/Jcy, bylo dle § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“), zastaveno správní řízení o návrhu žalobce ze dne 6. 12. 2011 na uložení zákazu plnění smlouvy ve věci veřejné zakázky „Zajištění úprav poskytování služeb provozovatele informačního systému datových schránek – 2012“, která byla uzavřena mezi zadavatelem veřejné zakázky [osobou zúčastněnou na řízení 2)] a vybraným uchazečem [osobou zúčastněnou na řízení 1)], neboť podle závěrů žalovaného se z důvodu splnění Dodatku č. 4 ze dne 24. 11. 2011 ke Smlouvě o poskytování služeb provozovatele informačního systému datových schránek ze dne 27. 2. 2009 (dále jen „Dodatek č. 4“) v rozsahu, který se týkal žalobce jakožto navrhovatele, se stal návrh žalobce zjevně bezpředmětným. [2] Proti usnesení žalovaného podal žalobce rozklad, který předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 9. 5. 2014, č. j. ÚOHS-R79/2014/VZ-9654/2014/310/MMI, zamítl a napadené usnesení potvrdil. [3] Žalobce napadl uvedené rozhodnutí předsedy žalovaného o rozkladu žalobou u Krajského soudu v Brně, jenž napadené rozhodnutí rozsudkem ze dne 29. 8. 2016, č. j. 30 Af 47/2014 – 77, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [4] Krajský soud shledal, že závěr o bezpředmětnosti návrhu žalobce na uložení zákazu plnění smlouvy z důvodu splnění Dodatku č. 4 v rozsahu, který se „týkal navrhovatele“, nemá v odůvodnění usnesení žalovaného o zastavení řízení ani v odůvodnění rozhodnutí o rozkladu dostatečnou oporu a je třeba jej považovat za nepřezkoumatelný. Krajský soud zejména poukázal na § 6f zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, v rozhodném znění, a na vyjádření zadavatele [osoby zúčastněné na řízení 2)] ze dne 10. 1. 2012, č. j. MV-128053-18/VZ-2011, z nichž má vyplývat, že došlo k integraci Portálu veřejné správy do informačního systému datových schránek jakožto jeho nedílné součásti, přičemž krajský soud upozornil na to, že žalovaný přesto bez potřebného zdůvodnění uzavřel, že výtky žalobce směřovaly pouze do služeb týkajících se Portálu veřejné správy, a nikoliv do služeb týkajících se informačního systému datových schránek. Žalovaný přitom neuvedl, na základě jakých úvah dospěl k závěru o oddělitelnosti Portálu veřejné správy od informačního systému datových schránek, ani nespecifikoval, jaký konkrétní předmět plnění vyplývá z Dodatku č. 4 a z jakého důvodu se bod III. přílohy č. 1 Dodatku č. 4, který nebyl splněn, nemá týkat - s ohledem na vyjádření zadavatele [osoby zúčastněné na řízení 2)] ze dne 10. 1. 2012 a na příslušnou právní úpravu - Portálu veřejné správy. Žalovaný vycházel toliko z podkladů zaslaných zadavatelem [osobou zúčastněnou na řízení 2)], přičemž z akceptačního protokolu ze dne 8. 12. 2012 dovodil, že již došlo ke splnění Dodatku č. 4, s výjimkou bodu III. přílohy č. 1 Dodatku č. 4. Krajský soud dále podotkl, že žalobce se návrhem na přezkoumání úkonů zadavatele [osoby zúčastněné na řízení 2)] doručeným žalovanému dne 7. 12. 2011 domáhal uložení zákazu plnění celé smlouvy, nikoliv její části, přičemž § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu stanoví, že řízení o žádosti může správní orgán usnesením zastavit pouze za situace, kdy se žádost stala zjevně bezpředmětnou. [5] Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, již opírá o důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tj. namítá nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení a nepřezkoumatelnost rozsudku pro nedostatek důvodů. [6] Stěžovatel v prvé řadě podotkl, že jeho rozhodnutí vydané v prvním (usnesení o zastavení řízení) i druhém (rozhodnutí o rozkladu) stupni tvoří jeden celek, přičemž má za to, že usnesení o zastavení řízení formuluje zcela jasně a jednoznačně úvahy, z nichž vycházel při posuzování otázky splnění předmětu Dodatku č. 4. [7] K údajnému nedostatečnému zdůvodnění svého závěru, podle něhož výtky žalobce směřovaly pouze do služeb týkajících se Portálu veřejné správy, a nikoliv vůči službám týkajícím se informačního systému datových schránek, stěžovatel odkázal na podání žalobce ze dne 25. 11. 2011 citované v bodě 21 odůvodnění usnesení o zastavení řízení, z něhož stěžovatel dovozuje, že si žalobce byl vědom toho, že úpravy informačního systému datových schránek mohou být zadány pouze držiteli poštovní licence, přičemž žalobce z tohoto důvodu napadal postup zadavatele [osoby zúčastněné na řízení 2)] pouze ve vztahu ke službám týkajícím se Portálu veřejné správy. V této souvislosti usnesení o zastavení řízení odkazuje dále na podání žalobce ze dne 6. 12. 2011, ze dne 22. 2. 2012 a zde dne 31. 1. 2014, čímž stěžovatel dle svého vyjádření zcela naplnil požadavek na jasnost a určitost správního rozhodnutí. [8] Dle názoru stěžovatele došlo při vydání žalobou napadeného rozhodnutí, potažmo usnesení o zastavení řízení, ke splnění všech povinností, které na správní orgány klade § 68 odst. 3 správního řádu, stejně jako k zachování všech základních zásad správního řízení. Stěžovatel v této souvislosti předesílá, že má naopak za to, že rozsudek krajského soudu postrádá dostatek důvodů, když pouze stroze stěžovateli vytýká nepřezkoumatelnost, aniž by odpovídajícím způsobem odůvodnil, proč jsou konkrétní závěry stěžovatele v usnesení o zastavení řízení a v žalobou napadeném rozhodnutí o rozkladu nedostatečné. Ve své podstatě tedy krajský soud sice závěry stěžovatele podrobně shrnul, nijak je však právně neposoudil. [9] Nesprávnost posouzení otázky přezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí (potažmo usnesení o zastavení řízení) stěžovatel spatřuje i ve vztahu k vytýkanému nedostatečnému vymezení předmětu Dodatku č. 4. Stěžovatel připouští, že podrobně nespecifikoval předmět Dodatku č. 4, nebylo to však dle jeho přesvědčení třeba, neboť vycházel z akceptačního protokolu poskytnutého zadavatelem [osobou zúčastněnou na řízení 2)] jakožto podkladu dokládajícího splnění předmětu Dodatku č. 4, o jehož pravosti či správnosti nezískal jakoukoli pochybnost. V této souvislosti stěžovatel dále označil za stěží představitelné, aby sám ověřoval, zda smlouva byla opravdu splněna tak, jak z ní vyplývá, obzvláště, jde-li např. o aktualizaci softwaru. [10] Podle stěžovatele také krajský soud blíže nezdůvodnil svůj závěr, podle něhož stěžovatel neuvedl, z jakého důvodu se nemá bod III. přílohy č. 1 Dodatku č. 4 týkat Portálu veřejné správy. Stěžovatel je nicméně přesvědčen o tom, že daná otázka je vyjasněna, resp. vyplývá z kontextu celého odůvodnění usnesení (zejména z bodů 28. a 30. odůvodnění usnesení o zastavení správního řízení). [11] S ohledem na předestřenou argumentaci má stěžovatel za to, že obě dotčená správní rozhodnutí jsou vydána v souladu s právním řádem, na základě úplného a správného posouzení věci a jsou řádně odůvodněna. Oproti tomu rozsudek krajského soudu stojí na závěrech založených na neexistujících a nepřezkoumatelných skutečnostech. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [12] Žalobce se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s rozsudkem krajského soudu. Dále podotkl, že se svým návrhem doručeným stěžovateli dne 7. 12. 2011 domáhal zákazu plnění ze smlouvy jako celku a nikoliv, jak fabuluje stěžovatel, pouze plnění z Dodatku č. 4, neboť předmět plnění z tohoto dodatku není žalobci ani znám a stěžovatel jej v průběhu předchozích řízení nijak nezkoumal. Rámcový smluvní vztah mezi osobami zúčastněnými na řízení 1) a 2) dle žalobce stále trvá a je na jeho základě stále plněno. Z vyjádření zadavatele [osoby zúčastněné na řízení 2)] ze dne 10. 1. 2012, č. j. MV-128053-18/VZ-2011, přitom vyplývá, že došlo k integraci