9 As 364/2017 — Nejvyšší správní soud

9 As 364/2017- 47 - text 9 As 364/2017 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: Pražské služby, a.s., se sídlem Praha 9, Pod Šancemi 444/1, zastoupený Mgr. Tomášem Rydvanem, advokátem se sídlem Praha 1, Truhlářská 1104/13, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem Brno, tř. Kpt. Jaroše 1926/7, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2017, č. j. 30 Af 97/2016 – 84, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce Mgr. Tomáše Rydvana. O d ů v o d n ě n í [1] Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 16. 3. 2016, č. j. ÚOHS-S0105/2016/VZ-10769/2016/543/MPr, zastavil řízení o návrhu žalobkyně na přezkoumání úkonů Správy pražských hřbitovů, p. o., jako zadavatele veřejné zakázky (dále jen „zadavatel“) „Likvidace hřbitovního odpadu pro Správu pražských hřbitovů“. Odůvodnil to tím, že k návrhu nebyl připojen doklad o doručení námitek zadavateli. Účelem předložení tohoto dokladu je, aby byl najisto postaven okamžik doručení námitek, což má souvislost s určením lhůty dle § 111 odst. 5 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“). Doklady předložené žalobkyní tyto požadavky nesplňují. O rozkladu žalobkyně proti tomuto rozhodnutí rozhodl předseda žalovaného tak, že jej svým rozhodnutím ze dne 12. 8. 2016, č. j. ÚOHS-R105/2016/VZ-33007/2016/321/Oho, zamítl a rozhodnutí potvrdil. [2] Předmětem sporu je otázka, zda žalobkyně v návrhu žalovanému doložila, že doručila zadavateli námitky (což je povinnou náležitostí jí učiněného návrhu), jestliže k návrhu přiložila (a) rozhodnutí zadavatele o námitkách výslovně zmiňující datum doručení námitek (dne 2. 2. 2016), a (b) podací lístek ze dne 1. 2. 2016 (dále společně jen „doklady žalobkyně“). Podle § 114 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách, musí návrh na přezkoumání úkonů zadavatele obsahovat - kromě obecných náležitostí - i „doklad o doručení námitek zadavateli“. Žalovaný, respektive jeho předseda, považují doklady žalobkyně za nedostatečné; žalobkyně zastává opačné stanovisko. [3] Rozhodnutí předsedy žalovaného napadla žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Brně, jenž ji shledal důvodnou, obě správní rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Uvedl, že zákon neklade žádné formální požadavky ohledně dokladu o doručení námitek zadavateli. Účelem této podmínky je prokázat, že navrhovatel (zde žalobkyně) vyčerpal možnost zjednání nápravy přímo u zadavatele. K tomu slouží institut námitek podle § 110 zákona o veřejných zakázkách. Krajský soud dal do kontrastu názor žalobkyně, že k prokázání doručení lze použít jakékoli vhodné prostředky, s názorem žalovaného, který uvedl, že průkazné jsou jen dokumenty spojené s různými formami doručení, konkrétně poštovní dodejka (v případě doručování prostřednictvím držitele poštovní licence), potvrzení podatelny zadavatele (v případě osobního doručení) či doklad o doručení do datové schránky. Krajský soud dospěl k závěru, že vedle uvedených dokladů může navrhovatel doručení prokázat i jiným nezpochybnitelným způsobem. Tímto dokladem je i rozhodnutí zadavatele o námitkách, v němž je výslovně uvedeno, kdy byly námitky doručeny zadavateli (dne 2. 2. 2016). Navíc existuje časová návaznost mezi podacím lístkem ze dne 1. 2. 2016 – tj. dokladem o odeslání písemnosti zadavateli – a datem, kdy měly být námitky doručeny (dne 2. 2. 2016). Krajský soud uzavřel, že ostatně ani doklady vyžadované žalovaným, například ve formě poštovní dodejky, nejsou jediným a konečným potvrzením skutečného doručení. Důležitá je fakticita, nikoli formální doklad. [4] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody lze podřadit pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Předně namítá nesprávné posouzení sporné otázky – tj. povahy dokladů žalobkyně k prokázání doručení námitek. Upozorňuje, že rozhodnutí zadavatele o námitkách vůbec nemusí obsahovat datum doručení námitek, jelikož tato povinnost ze zákona nevyplývá. V kontextu správního řízení představuje rozhodnutí zadavatele jen výpověď účastníka řízení, který není za nepravdivé údaje odpovědný. Uvedení data doručení v rozhodnutí zadavatele představuje jen nezávazné a nepodstatné prohlášení zadavatele, a proto okamžik doručení námitek nemůže být tímto způsobem nezpochybnitelně prokázán. [5] Stěžovatel obecně přitakává krajskému soudu, že dokladem doručení nemusí být výlučně poštovní dodejka, ale i jiné doklady. Nesouhlasí však s názorem, že jako doklad může sloužit vše, v čem je uvedeno datum doručení. Pak by si doklad o doručení mohl navrhovatel vyhotovit i sám. Mezi tvrzením žalobkyně a zadavatele o datu doručení nevidí stěžovatel významný rozdíl. Uvedení data doručení v rozhodnutí o námitkách představuje jen „právní názor zadavatele“, který je předmětem přezkumu ve správním řízení. Správnost tvrzení zadavatele ověřuje žalovaný prostřednictvím objektivních dokladů o doručení. Je tedy na žalobkyni, aby si při podávání námitek takový doklad obstarala. Důkazní význam druhého dokladu žalobkyně – podacího lístku – stěžovatel zpochybňuje s tím, že osvědčuje toliko odeslání, nikoli doručení námitek. To, že se datum na podacím lístku a datum doručení, které je uvedeno v rozhodnutí zadavatele, shodují, nevylučuje, že ke skutečnému doručení došlo jindy. [6] Jako druhou kasační námitku stěžovatel předkládá tvrzení o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Poukazuje na svoji ustálenou praxi, která je v rozporu s názory vyjádřenými v rozsudku. Má-li nyní přistoupit ke změně své praxe, potřebuje mít „jednoznačný, konkrétní a pevný“ podklad pro zavedení nových procesních postupů, aby nahodilými obraty v aplikační praxi nedocházelo k oslabení práv účastníků. Krajský soud se nezabýval zvláštní povahou rozhodnutí o námitkách jako právního úkonu, významem zjištění data doručení námitek pro další průběh správního řízení a nezohlednil význam ustálené správní praxe „v návaznosti na argumenty“ stěžovatele. Není zřejmé, zda by podle názoru krajského soudu obstálo rozhodnutí o námitkách jako doklad o doručení samostatně či pouze ve spojení s dalšími okolnostmi (například spolu s dokladem o odeslání). Stěžovateli není zřejmé, jak v budoucnu postupovat, pokud by například existovaly rozdíly mezi více předloženými doklady o doručení námitek či pokud mezi nimi nebude časová návaznost. [7] Žalobkyně ve svém vyjádření navrhuje zamítnutí kasační stížnosti pro nedůvodnost. Podle jejího názoru je stěžovatelův výklad příslušných ustanovení zákona o veřejných zakázkách přepjatě formalistický a vedl by k odepření spravedlnosti. Zákon nepředepisuje konkrétní podobu dokladu o doručení námitek. Je třeba klást důraz na materiální funkci doručení, nikoli na formální prostředky, které je mohou prokázat. Žalobkyně předložila doklady, z nichž jasně vyplývá, že dne 1. 2. 2016 odeslala námitky a ty byly následujícího dne doručeny zadavateli. Zadavatel není povinen uvádět datum doručení námitek ve svém rozhodnutí, pokud to však učiní, je třeba tuto skutečnost považovat za potvrzení okamžiku doručení. Není přitom rozhodné, že zadavatel by v rozhodnutí mohl uvést nesprávné datum. Takovou chybu může obsahovat prakticky jakýkoli doklad o doručení, včetně doručenky. Ani ta nemá charakter veřejné listiny a její obsah lze zpochybnit. V projednávaném případě ani není spor o tom, že by k doručení snad mělo dojít jindy, než plyne z dokladů žalobkyně. [8] Žalobkyně nesouhlasí též s námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu. Je zřejmé, na jakém základě soud rozhodl a jakými úvahami se řídil. Odůvodnění rozsudku dalo stěžovateli návod, jak postupovat v obdobných případech. Vždy bude třeba zkoumat otázku prokázání doručení do dispoziční sféry adresátů, nikoli existenci jediného formálního dokladu. Posouzení tak bude záležet na konkrétních okolnostech každého případu. [9] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2, věty první s. ř. s. [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Stěžovatel ji spatřuje ve dvou okolnostech. Za prvé tvrdí, že mu rozsudek neposkytuje dostatečně podrobné vodítko, jak má postupovat v budoucnu a jak by měl posuzovat různé varianty dokladů o doručení námitek zadavateli, za druhé tvrdí, ž