2 As 409/2018 — Nejvyšší správní soud

2 As 409/2018- 26 - text 2 As 409/2018 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Ministerstvo obrany, se sídlem Tychonova 1, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2014, č. j. 40449/ENV/14, 629/540/14, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2018, č. j. 5 A 104/2014 – 61, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Včasně podanou kasační stížností brojí žalobce, jakožto stěžovatel, proti shora označenému rozsudku (dále jen „napadený rozsudek“) Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalovaného (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). [2] Rozhodnutím žalovaného bylo k žalobcovu odvolání změněno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Liberec (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 21. 2. 2014, č. j. ČIŽP/51/OOP/SR01/1319418.004/14/LZO (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), tak, že pokuta uložená žalobci dle § 88 odst. 1 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v rozhodném znění (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), byla snížena na 27 000 Kč, a dále tak, že celková částka včetně náhrady nákladů řízení, kterou byl žalobce povinen uhradit, činila nově 28 000 Kč. Ve zbývajících částech žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [3] Prvostupňovým rozhodnutím byla stěžovateli uložena pokuta 35 000 Kč podle § 88 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny a dále povinnost nahradit náklady řízení stanovené paušální částkou 1000 Kč. [4] Správní orgán prvního stupně provedl dne 27. 11. 2013 na základě § 80 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny inspekční šetření na pozemku vlastněném stěžovatelem. Při tomto šetření bylo zjištěno, že na daném pozemku došlo k plošnému kácení listnatých dřevin, a to včetně 5 ks dřevin o obvodu kmene ve výšce 130 cm nad zemí větším než 80 cm. Dne 15. 1. 2014 zahájil správní orgán prvního stupně se stěžovatelem správní řízení ve věci uložení pokuty podle § 88 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny. Stěžovatel se tak měl dopustit správního deliktu tím, že v období mezi 10. až 15. 11. 2013 nechal pokácet porost dřevin na p. p. č. X v k. ú. X na ploše cca 3083 m² a 5 ks dřevin na p. p. č. X a X v k. ú. X, o obvodu kmene ve výšce 130 cm nad zemí větším než 80 cm, to vše bez povolení příslušného orgánu ochrany přírody, čímž porušil § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. [5] Městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku zejména uvedl, že považoval za zásadní, zdali kácení předmětných dřevin lze považovat za činnost konanou v přímé souvislosti se zajištěním obrany nebo bezpečnosti státu, a to s ohledem na skutečnost, že v místě kácení žalobce plánoval výstavbu autoumývárny pro vojenský útvar. Prvostupňové rozhodnutí stojí na tom, že se jedná o činnost, která není natolik prioritní, aby ji bylo možno označit za přímo (bezprostředně) související se zajištěním obrany státu, protože se jedná pouze o činnost podpůrnou. Městský soud se dále ztotožnil s názorem žalovaného, že takto mohou být postiženy též činnosti, které se sice týkají objektů důležitých pro obranu státu, avšak se zajištěním obrany nebo bezpečnosti státu přímo nesouvisejí. Soud konstatoval, že nelze popírat, že samotné kácení proběhlo v souvislosti s budováním prostor, jež (byť nepřímo) souvisí se zajištěním bezpečnosti České republiky. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, v rozhodném znění (dále jen „zákon č. 222/1999 Sb.“) obrana státu zahrnuje výstavbu účinného systému obrany státu, přípravu a použití odpovídajících sil a prostředků a účast v kolektivním obranném systému. Mezi vojenské objekty tedy bezesporu náleží též autoumývárna vozidel určená k ošetřování vojenského materiálu, která měla být vystavěna na místě kácení. Zákonnou výluku obsaženou v § 90 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny lze považovat za výjimku a jako taková musí být vykládána restriktivně. Podmínkou uplatnění této výjimky je tedy existence přímé souvislosti vykonávané činnosti se zajištěním obrany nebo bezpečnosti státu, přičemž zákon příkladem uvádí výcvik nebo cvičení ozbrojených sil anebo bezpečnostních sborů. Plánovanou výstavbu autoumývárny však podle městského soudu nelze považovat za činnost prováděnou v přímé souvislosti se zajištěním obrany nebo bezpečnosti státu, neboť takováto spojitost je značně vzdálená. Pokud zákonodárce v § 90 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny mezi demonstrativní výčet činností, jež podléhají výluce, zařadil výcvik nebo cvičení ozbrojených sil anebo bezpečnostních sborů, nelze rozporovat, že kácení jakožto příprava k další stavební činnosti nedosahuje podobného významu pro obranu a bezpečnost státu. Takovouto činností by mohla být leda stavba objektu bezprostředně a aktuálně zásadního pro zajištění obrany a bezpečnosti státu, nikoli však stavba pouze podpůrného objektu, jímž autoumývárna bezesporu je. Jestliže tedy právě onen důraz na přímou souvislost se zajištěním obrany a bezpečnosti státu odůvodňuje či vylučuje aplikaci výluky dle § 90 odst. 2 zákona o ochraně přírody, neshledal městský soud, že by stavba autoumývárny mohla být za tuto činnost považována a byla tak vyloučena aplikace § 8 zákona o ochraně přírody a krajiny. [6] K otázce velikosti obvodu pokácených stromů pak městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že správní orgány se skutečným obvodem kmenů pokácených stromů ve výšce 130 cm náležitě zabývaly, přičemž ve svých závěrech nevyšly z pouhých odhadů, ale z konkrétních výpočtů reflektujících jak odborné znalosti o obvodu kmene ve výšce 130 cm ve vztahu k průměru pařezů, tak i specifika růstu jednotlivých stromů. Náležitě postupovaly dle svých odborných znalostí, přičemž s ohledem na skutkové okolnosti (předchozí vyklizení pokácených stromů) jim nezbylo nic jiného než obvod kmene ve výšce 130 cm určit dle odborné metodiky; vhodně však pracovali s určitou korekcí, jež zohlednila možná specifika růstu předmětných stromů, včetně jejich kuželovitosti. [7] Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., spočívající v námitce nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Za nesprávný považuje názor městského soudu, že při kácení dřevin se jedná o činnost, která není natolik prioritní, aby ji bylo možno označit za přímo (bezprostředně) související se zajištěním obrany státu, protože se jedná pouze o činnost podpůrnou. Stěžovatel namítá, že podle ustanovení § 90 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny se ustanovení § 8 téhož zákona, jehož porušení je dle žalovaného důvodem pro uložení pokuty, nevztahuje na činnosti konané v přímé souvislosti se zajištěním obrany nebo bezpečnosti státu, pokud při nich nedošlo k překročení nezbytně nutné míry. Pro určení, zda se v uvedeném případě jedná o činnosti konané v přímé souvislosti se zajištěním obrany nebo bezpečnosti státu, je rozhodující platné znění zákona č. 222/1999 Sb., který ve svém § 29 odst. 2 výslovně stanoví, že objekty důležité pro obranu státu jsou pozemky a stavby, k nimž výkon vlastnického práva státu a jiných majetkových práv státu vykonává Ministerstvo obrany nebo právnická osoba jím zřízená nebo založená. Ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, v rozhodném znění (dále jen „zákon č. 219/1999 Sb.“) pak výslovně stanoví, že objekty důležité pro obranu státu slouží k zabezpečení výcviku, ubytování vojáků v činné službě, uskladnění, uložení, ošetřování a opravám vojenského materiálu nebo k zabezpečení jejich úkolů. V tomto ustanovení jsou uvedeny některé základní činnosti související s obranou státu, které jsou prováděny ve vojenských objektech, mezi něž patří i ošetřování techniky. Z uvedeného vyplývá, že činnost Ministerstva obrany spočívající ve vykácení náletových dřevin na pozemku, ke kterému mu svědčí příslušnost hospodaření, a který je určen pro výstavbu myčky sloužící k ošetření vojenské techniky, spadá pod činnost bezprostředně související se zajišťováním obrany a bezpečnosti státu a uvedená činnost je tedy v režimu výjimky § 90 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Na základě uvedeného se stěžovatel domnívá, že z § 90 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny ve spojení s § 29 odst. 2 písm. a) zákona č. 222/1999 Sb., a § 2 odst. 1 zákona č. 219/1999 Sb. vyplývá, že se § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, na jehož základě byla stěžovateli uložena pokuta za předmětný delikt, nemůže v nynější věci aplikovat. [8] Dále stěžovatel n