3 Azs 32/2019 — Nejvyšší správní soud

3 Azs 32/2019- 25 - text 3 Azs 32/2019 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobců: a) H. E. M., b) J. E. M., oba zastoupeni Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4, proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2, Praha 3, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 2. 10. 2018, č. j. CPR-17130-2/ČJ-2018-930310-V230, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2018, č. j. 2 A 92/2018 – 37, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalobce a), státní příslušník X, byl dne 2. 8. 2017 kontrolován hlídkou cizinecké policie. Při této kontrole předložil pouze cestovní pas s dobou platnosti do 13. 2. 2017, v němž se nacházel otisk razítka „trvalý pobyt v České republice od 26. 2. 2000, rodinný příslušník občana Evropské unie“. Z cizineckého informačního systému bylo zjištěno, že pravomocným rozhodnutím ze dne 25. 1. 2017 byl žalobci a) zrušen trvalý pobyt v ČR a vystaven výjezdní příkaz, pro který se však nedostavil. Ode dne 25. 3. 2017 tak pobýval na území ČR bez platného oprávnění k pobytu, pročež byl zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 253/2008 Sb., a dne 2. 8. 2017 s ním bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), později překvalifikovaného na § 119 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců v návaznosti na § 119 odst. 3 téhož zákona, jelikož žalobce a) žije ve společné domácnosti se státní příslušnicí ČR - žalobkyní b), a je na něj tedy nutné pohlížet jako na rodinného příslušníka občana EU. Téhož dne byl s žalobcem a) sepsán protokol o výslechu, ve kterém zejména uvedl, že na území ČR přicestoval v roce 1994 na turistické vízum za svou přítelkyní – žalobkyní b), se kterou se seznámil na Kanárských ostrovech; získal zde práci a poté povolení k pobytu. Neví o tom, že mu byl ukončen trvalý pobyt, ale je mu známo, že mu skončila platnost cestovního dokladu. Přibližně 2,5 roku již bydlí s přítelkyní - žalobkyní b) na adrese X, kde je přihlášen k pobytu. Nájemní smlouvu má uzavřenou přítelkyně, poštovní schránka je označena jeho jménem, domovní zvonek označen není. Jsou rozvedeni, ale mají partnerský vztah. Dále uvedl, že v ČR nevlastní žádný majetek, v současné době je zdráv a s ničím se neléčí, a že nemá děti. V ČR má dva bratry, v Maroku má matku, se kterou však naposledy mluvil před 11 lety (ale asi by se měl kam vrátit); kdy tam byl naposledy, si nevzpomíná. Překážkou ve vycestování je jeho přítelkyně; pokud však bude muset vycestovat, podrobí se rozhodnutí. V ČR má spoustu známých, kulturní či společenské vazby zde ale nemá. [2] Součástí spisového materiálu je opis z Evidence rejstříku trestů ze dne 2. 8. 2017, podle nějž byl žalobce a) již třikrát pravomocně odsouzen za spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, a to: i. trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 9. 2012, sp. zn. 4 T 220/2012, k podmíněnému trestu odnětí svobody na 6 měsíců se zkušební dobou 18 měsíců a k trestu zákazu řízení motorových vozidel na 12 měsíců, ii. trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. 2 T 124/2013, k podmíněnému trestu odnětí svobody na 8 měsíců se zkušební dobou 24 měsíců (prodlouženou o 12 měsíců), a k trestu zákazu řízení motorových vozidel na 24 měsíců, a iii. trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 10. 2013, sp. zn. 4 T 127/2013, k podmíněnému trestu odnětí svobody s dohledem na 8 měsíců se zkušební dobou 24 měsíců (prodlouženou o 18 měsíců), a k trestu zákazu řízení motorových vozidel na 18 měsíců. Dále byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. 6 T 228/2015, pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody na 10 měsíců se zkušební dobou 26 měsíců za přečin ublížení na zdraví ve stádiu pokusu podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku. [3] Dne 1. 2. 2017 byla také žalobci a) uložena bloková pokuta na místě nezaplacená ve výši 5 000 Kč podle § 50a odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb. a dne 17. 2. 2017 bloková pokuta na místě zaplacená ve výši 200 Kč podle téhož ustanovení. Dne 20. 10. 2017 vydal Úřad městské části Praha 1 příkaz, jímž byl žalobce a) uznán vinným ze spáchání přestupku proti majetku podle § 8 odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona č. 251/2016 Sb., spočívajícím v úmyslném způsobení škody na cizím majetku krádeží, za nějž mu byla uložena pokuta ve výši 2 000 Kč. [4] Spisový materiál dále obsahuje protokol o výslechu žalobkyně b) ze dne 20. 10. 2017, z něhož vyplývá, že je rozvedená, děti nemá, s žalobcem a) je 23 let ve vztahu a svatbu měli v roce 2000. Před 4 lety se rozvedli, ale žijí stále ve společné domácnosti a mají partnerský vztah. Žádost o rozvod podala s tím, že ji stáhne, když se žalobce „dá dohromady“. Následně jí však byly zaslány dokumenty, z nichž se podávalo, že manželství bylo rozvedeno; v jejich vztahu se však nic nezměnilo. Žalobce a) hovoří 7 jazyky, je vyučen kuchařem, občas pracuje pro svého bratra; jeho rodinu žalobkyně b) zná. Otec žalobce a) již zemřel a jeho matka žije v Maroku. Za újmu by žalobkyně b) považovala vyhoštění žalobce a), se kterým žije v partnerském vztahu, vedou společnou domácnost a společnou budoucnost plánují v ČR. Žalobce a) měl nějaké problémy, ale je to slušný člověk. Rozvod byl spíše „výhružným gestem“ a klidně by se za něj znovu provdala. Žalobce a) jí také pomáhá v jejím obchodě s oděvy. [5] Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství police hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 13. 4. 2018, č. j. KRPA-279059-41/ČJ-2017-000022, bylo žalobci a) uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců v návaznosti na § 119 odst. 3 téhož zákona a stanovena doba 2 let, po kterou mu nelze umožnit vstup na území České republiky. Současně mu byla podle § 118 odst. 3 téhož zákona stanovena doba k vycestování v délce 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Rozhodnutím specifikovaným v záhlaví pak žalovaná zamítla odvolání žalobců a potvrdila rozhodnutí správního orgánu I. stupně. [6] Rozhodnutí žalované napadli žalobci u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobou v níž namítali, že toto rozhodnutí představuje nepřiměřený zásah do jejich soukromého a rodinného života. Žalobce a) na území ČR od roku 1994 žije v partnerském vztahu a ve společné domácnosti s žalobkyní b), která je jeho bývalou manželkou a nyní jeho družkou; žijí zde také příbuzní žalobkyně b), kteří jej vnímají jako člena rodiny, a jejich společní přátelé. Žalobkyně b) si přeje život s žalobcem a) realizovat na území ČR, neboť zde mají rodinné a sociální zázemí; je přitom bezúhonná, v ČR dlouhodobě podniká, na žalobci a) je psychicky závislá, a taktéž je závislá na jeho pomoci [žalobce a) pečuje o společnou domácnost a pomáhá jí v obchodě]. Žalobci mají k sobě citový vztah, jejich soužití nebylo přerušeno ani během pobytu žalobce a) ve vazbě. Žalovaný se s uvedenou argumentací ve svém rozhodnutí řádně nevypořádal, nesnažil se prověřit kvalitu jejich partnerského vztahu, ani míru vzájemné závislosti. Neprověřil řádně možnost zpětné integrace žalobce a) a neopatřil si ani základní informace týkající se skutečné vazby žalobce a) v zemi původu, kde žije jeho matka na okraji společnosti a zpřetrhala s ním vztah. Protiprávní jednání, kterého se žalobce a) v minulosti dopustil, pak nedosahuje takové intenzity, aby muselo být posuzováno jako závažné narušování veřejného pořádku. Správní orgán řádně neposoudil ani poměr mezi zájmem na ochraně před protiprávním jednáním cizince a zájmem na ochraně jejich soukromého života. [7] Městský soud jejich žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že žalobce a) svým jednáním závažně narušuje veřejný pořádek ve smyslu § 119 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, když se v průběhu několika let opakovaně dopustil trestné činnosti, a navíc tak činil ve zkušební době. Jeho nápravu nepřinesly ani mu uložené tresty; závažnost jím páchané trestné činnosti se naopak zvyšuje. Žalobce a) se nadto dopustil trestné činnosti i v relativně krátké době před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí. Bez významu není ani skutečnost, že se žalobce a) třikrát dopustil přestupkového jednání, a že na území ČR pobývá bez platného oprávnění k pobytu a platného cestovního dokladu. Přehlédnout nelze ani skutečnost, že v současné době je vazebně stíhán pro podezření ze spáchání přečinu krádeže, kterého se měl dopustit v lednu 2018. Pokud jde o nepřim