4 Afs 223/2019 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 223/2019- 43 - text 4 Afs 223/2019 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Ivo Pospíšila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: SYNOT TIP, a.s., IČO 263 01 091, se sídlem Jaktáře 1475, Uherské Hradiště, zastoupen Mgr. Závišem Hlaváčem, advokátem, se sídlem Muchova 240/6, Praha 6, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2017, č. j. 18919/17/5000-10610-712183, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2019, č. j. 30 Af 44/2017 - 52, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žádostí ze dne 21. 9. 2016 se žalobce domáhal, aby mu záloha na odvod z loterií dle § 41g zákona 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o loteriích“), splatná ke dni 20. 10. 2016, byla stanovena jinak, a to ve výši, v níž by platil zálohu dle zákona o loteriích účinného před 1. 1. 2016. Specializovaný finanční úřad (dále jen „správce daně“) rozhodnutím ze dne 6. 10. 2016, č. j. 270865/16/4230-22792-704691, žádosti žalobce nevyhověl, neboť vypočtená záloha odpovídá skutečné výši odvodu za příslušné čtvrtletí a stanoví se dle předpisů účinných v daném období. V době podání žádosti nadto ještě nebylo ukončeno příslušné čtvrtletí a výše odvodů nebyla správci daně dosud známa. Sazby odvodu neshledal správce daně diskriminačními, neboť jsou závazné pro všechny provozovatele loterií. Odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 4. 2017, č. j. 18919/17/5000-10610-712183 (dále jen „napadené rozhodnutí“). [2] Žalobu proti napadenému rozhodnutí zamítl Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 25. 4. 2019, č. j. 30 Af 44/2017 – 52 (dále jen „napadený rozsudek“). Úvodem konstatoval, že je otázkou, zda lze vůbec žádost žalobce o snížení zálohy odvodu z loterií považovat za relevantní v situaci, kdy ke dni podání žádosti (tj. ke dni 21. 9. 2016) ještě nebylo známo, v jaké výši má být záloha placena [podle § 41g odst. 2 zákona o loteriích se záloha vypočte za zálohové období (zde období 1. 7. - 30. 9. 2016) stejně jako odvod z loterií, tj. dle skutečné výše odvodu]. Není tedy zřejmé, jak a jakým způsobem měl správce daně zálohu snížit, když v danou chvíli (kdy byla žádost podána) ještě vůbec nebylo zřejmé, v jaké konkrétní výši má být vlastní záloha placena; tím spíše nebylo možno rozhodovat o jejím snížení. [3] S ohledem na skutečnost, že placení záloh se odvíjí od skutečné výše odvodu, aniž by správci daně bylo umožněno stanovení záloh v jiné výši, zabýval se krajský soud dále namítanou protiústavností § 41c písm. f) a g) zákona o loteriích, kterými jsou stanoveny jednotlivé sazby odvodu z loterií. Nemohl přitom odhlédnout od skutečnosti, že Ústavní soud se protiústavností § 41c písm. g) zákona o loteriích na půdorysu žádosti provozovatele hracích přístrojů a jiných technických herních zařízení (dále jen „technická herní zařízení“) o stanovení zálohy jinak než v její zákonné výši již zabýval v nálezu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 15/15. Návrh podaný Krajským soudem v Plzni tehdy směřoval proti úpravě zdanění technických herních zařízení v zákoně o loteriích ve znění účinném do 31. 12. 2015, a to jednak proti rozdělení dílčí sazby odvodu na část poměrnou a část pevnou (§ 41b odst. 2 a 3 zákona o loteriích), jednak proti výši pevné sazby odvodu [§ 41c písm. g) téhož zákona]. Ústavní soud v citovaném nálezu protiústavnost napadené právní úpravy neshledal. Dle Ústavního soudu v případě povolených her a zařízení lze hovořit o určité míře tolerování jinak společensky problematické činnosti; stanovení poměrné a pevné částky odvodu (tj. vyšší zdanění technických herních zařízení proti jiným loteriím a hrám) je odůvodněno jejich rozdílnou povahou; odvody v tomto případě plní i důležitou regulační funkci, a je tudíž i legitimní vyšší zdanění služeb v předmětné oblasti. [4] Zejména ve vztahu k žalobcem namítané diskriminaci jsou podle krajského soudu závěry Ústavního soudu přenositelné i na nyní projednávanou věc. Zákonem č. 380/2015 Sb. sice došlo s účinností od 1. 1. 2016 k navýšení poměrné i pevné části odvodu z technických herních zařízení (poměrná část z 20 % na 28 %, pevná část z 55 Kč na 80 Kč), a tedy i k nárůstu a posílení diferenciace mezi zdaněním technických herních zařízení a jiných loterií a her, nicméně nejednalo se navýšení drastické. Dle krajského soudu navýšení poměrné a pevné části odvodu z technických herních zařízení pouze důsledněji naplňuje onen – Ústavním soudem aprobovaný – legitimní cíl, kterým je regulace (či přímo omezení) provozování těchto zařízení. Žalobce samozřejmě mohl vnímat navýšení odvodů jako výrazný zásah do svého hospodaření, zvláště v situaci, kdy technická herní zařízení tvořila podstatnou část jeho portfolia. Je také logické, že celkové navýšení odvodů představovalo žalobcem uváděných 40 %. To ale neznamená, že by z tohoto důvodu mohla být výše odvodů označena jako diskriminační. Dopad zvýšení odvodu z technických herních zařízení je důsledkem snahy státu o omezení tohoto druhu hazardních her, přičemž pro provozovatele znamená motivaci přeorientovat se na druhy jiné. Jak připomněl také Ústavní soud, hazardní hry (a výherní hrací přístroje zvláště) jsou činností státem (společností) nechtěnou, pouze tolerovanou. [5] V nálezu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 7/03, Ústavní soud dále k mezím ústavního přezkumu v oblasti daní (ve vztahu k posouzení majetkové diskriminace, případně k posouzení dotčení vlastnického práva jako takového) uvedl, že takový přezkum je omezen na případy, v nichž hranice povinného plnění nabývá vůči majetkovému substrátu jednotlivce škrtícího (rdousícího) působení, tj. kdy má ve svých důsledcích konfiskační dopady. V obecné rovině lze podle krajského soudu i v této souvislosti odkázat na shora citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 15/15, v němž Ústavní soud odmítl rdousící efekt stanovení pevné části odvodu (bod 40. nálezu); a ani zvýšení poměrné i pevné části odvodu přitom nic nemění na závěru, že rdousící efekt tyto sazby nemají. Oproti úpravě přezkoumávané Ústavním soudem popsané navýšení nelze označit za drakonické, a jak ostatně uvádí i důvodová zpráva k zákonu č. 380/2015 Sb., zvýšená poměrná a pevná část odvodu společně odpovídají efektivní sazbě odvodu ve výši 35 % - takovou sazbu jistě nelze a priori označit za rdousící či přímo konfiskační; pro ilustraci lze připomenout např. horní sazbu daně z příjmů fyzických osob podle § 16 zákona č. 589/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění účinném do 31. 12. 2007, jež dosahovala výše 32 %. [6] Výše uvedené samozřejmě nevylučuje možný likvidační dopad přijaté úpravy v individuálních případech, pokud by se jednotliví provozovatelé nedokázali s tímto zvýšením vyrovnat a jen v důsledku zvýšení odvodů se dostali do existenčních problémů. V řízení o stanovení zálohy však není možné případný individuální likvidační (rdousící) efekt odvodů z technických hracích zařízení zohlednit. Případné likvidační dopady odvodu by dle krajského soudu bylo možno v jednotlivých případech řešit prostřednictvím institutu posečkání podle § 156 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), který umožňuje na žádost daňového subjektu povolit posečkání s úhradou daně, případně její rozložení na splátky. [7] Není ovšem z ničeho zřejmé, že by se na zhoršení hospodaření žalobce podílelo čistě zvýšení odvodu z loterií. Ostatně žalobce sám ve své žádosti ze dne 21. 9. 2016 uvedl, že ke značnému poklesu zisku vedlo již omezování technických herních zařízení obcemi. Hospodářská situace žalobce tak byla ovlivněna kumulativním působením jednotlivých zaváděných opatření na úseku loterií a jiných her, k jejichž ústavnosti se Ústavní soud také opakovaně vyjadřoval (např. nález ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 29/10). Ani žalobcem předložené podklady nadto rdousící efekt dotčené úpravy neprokazují. Žalobce se sice na konci I. pololetí 2016 dostal do ztráty 64 mil. Kč, kterou však v kontextu ekonomické síly žalobce nelze vnímat jako likvidační. Dle výkazu zisku a ztráty za celý rok 2016 a za rok 2017 byl ztrátový výsledek hospodaření jen krátkodobý a následně se hospodaření žalobce vrátilo do zisku; v roce 2016 dosáhl žalobce zisku po zdanění 12 mil. Kč, v roce 2017 pak 64 mil. Kč. Ve vztahu k roku 2016 krajský soud dále poukazuje zejména na výši peněžních prostředků žalobce (takřka 480 mil. Kč), či výši nerozděleného zisku minulých let (cca 451 mil. Kč). Z pohledu možných dopadů do hospodaření žalobce a působení rdousícího (likvidačního) efektu nelze hodnotit, jak požaduje žalobce, izolovaně pouze výkon loterijní činnosti. II. Obsah kasační stížnosti