4 As 335/2018 — Nejvyšší správní soud

4 As 335/2018- 93 - text 4 As 335/2018 - 100 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobců: a) V. P., b) Ing. L. P., oba zast. Mgr. Zbyňkem Láníkem, advokátem, se sídlem Sochorova 3221/1, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) město Vlašim, se sídlem Jana Masaryka 302, Vlašim, zast. JUDr. Petrem Živnůstkou, advokátem, se sídlem Masarykovo náměstí 225, Benešov, II) Aeroklub Vlašim, zapsaný spolek, se sídlem Domašín 273, Vlašim, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2016, č. j. 33/2015-220-LET/6, v řízení o kasačních stížnostech osoby zúčastněné na řízení I) a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2018, č. j. 11 A 51/2016 - 123, takto: I. Kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení I) a žalovaného se zamítají. II. Osoba zúčastněná na řízení II) nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech osoby zúčastněné na řízení I) a žalovaného. III. V řízení o kasačních stížnostech osoby zúčastněné na řízení I) a žalovaného je osoba zúčastněná na řízení I) povinna zaplatit žalobcům a) a b) náhradu nákladů ve výši 10.092 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Zbyňka Láníka, se sídlem Sochorova 3221/1, Brno. IV. V řízení o kasačních stížnostech osoby zúčastněné na řízení I) a žalovaného je žalovaný povinen zaplatit žalobcům a) a b) náhradu nákladů ve výši 10.092 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Zbyňka Láníka, se sídlem Sochorova 3221/1, Brno. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Rozhodnutím ze dne 9. 2. 2016, č. j. 33/2015-220-LET/6, žalovaný zamítl podaná odvolání a potvrdil rozhodnutí ze dne 14. 10. 2015, č. j. 7920-15-701, kterým Úřad pro civilní letectví (dále jen „prvoinstanční orgán“) vyhověl žádosti osoby zúčastněné na řízení I) o vydání povolení provozovat veřejné vnitrostátní letiště (výrok I) a uložil jí povinnost skládat u dosud nevypořádaných letištních pozemků nájemné do úřední úschovy ve výši ceny nájemného v místě obvyklého, stanoveného znaleckým posudkem, a to až do doby dosažení dohody s vlastníkem pozemku nebo soudem stanovené náhrady za zřízení věcného břemene (výrok II). [2] Prvoinstanční orgán v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že osoba zúčastněná na řízení I) coby žadatelka o vydání povolení provozovat veřejné vnitrostátní letiště splnila požadavky podle § 27 odst. 1 a 2 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, a § 30 odst. 2 písm. a) a b) téhož zákona, avšak nesprávně uvedla, že vlastní letiště, ačkoliv dle předložených dokumentů vlastní, respektive prokázala právní vztah jen k nadpoloviční části letištních pozemků. Prvoinstanční orgán připustil, že § 30 odst. 2 písm. c) zákona o civilním letectví je třeba vykládat tak, že žadatel je v rámci řízení o vydání povolení provozovat letiště povinen předložit podklady prokazující právní vztah k letišti jako celku, tedy jak k letištním stavbám, tak i k letištním pozemkům, na nichž se nacházejí. Prvoinstanční orgán však také dovodil, že tato ustálená praxe se týká řízení, v nichž žadatel žádá o vydání povolení k provozu letiště, které je již provozováno, přičemž obvykle dochází k nákupu větší či menší části letištních pozemků. Provozovatel letiště pak může nechat soudně zřídit věcné břemeno k těm letištním pozemkům, s jejichž vlastníky se nedohodl, a původní provozovatel letiště má nárok na náhradu investic vynaložených na rozvoj letiště. Na letišti Vlašim je však podle prvoinstančního orgánu jiná situace, neboť nelze využít žádný z uvedených nástrojů. Letiště není provozováno již 5 let a dostat jej do provozuschopného stavu tak bude stále složitější. Původní provozovatel letiště, tj. osoba zúčastněná na řízení II), se již několikrát neúspěšně pokusila vypořádat s vlastníky letištních pozemků, avšak dokud žadatel nebude provozovatelem letiště, nemůže mít aktivní žalobní legitimaci k žalobě na zřízení věcného břemene provozování letiště. Prvoinstanční orgán s ohledem na předchozí řízení o žádosti o povolení provozovat letiště Vlašim dovodil, že je v rozporu se zásadou procesní ekonomie přerušovat řízení k doplnění podkladů prokazujících právní vztahy k letišti, neboť nelze dosáhnout součinnosti všech vlastníků letištních pozemků. [3] S ohledem na uvedené závěry prvoinstanční orgán konstatoval, že osoba zúčastěná na řízení I) coby žadatelka, respektive osoba zúčastěná na řízení II) jako původní provozovatelka letiště, jednající s ní ve shodě, řádně prokázala nabytí letištních staveb. Někteří vlastníci letištních pozemků sice osobě zúčastněné na řízení I) odmítli poskytnout právní titul, aby na nich provozovala letiště, avšak osoba zúčastněná na řízení I) je ochotná s nimi i nadále vyjednávat a skládat jim do úřední úschovy nájemné. Prvoinstanční orgán připustil, že zákon o civilním letectví pro nyní posuzovanou situaci neupravuje žádné náhradní řešení, jde však primárně o soukromoprávní spor, který nemůže řešit správní orgán ve specifickém řízení o vydání povolení provozovat letiště. Prvoinstanční orgán shrnul, že letiště Vlašim bylo v minulosti provozováno, a splňuje tak podmínky pro využití institutu zřízení věcného břemena provozování letiště. Prvoinstanční orgán tak uzavřel, že osoba zúčastněná na řízení I) prokázala právní vztah k letišti ve smyslu § 30 odst. 2 písm. c) zákona o civilním letectví, a proto bylo možné její žádosti vyhovět. [4] K námitce žalobce b), že osoba zúčastněná na řízení I) coby žadatelka o vydání povolení provozovat veřejné vnitrostátní letiště doložila svůj právní vztah k pozemkům letiště prostřednictvím neúčinných nájemních smluv, prvoinstanční orgán uvedl, že není oprávněn posuzovat tyto smlouvy jinak než z hlediska jejich souladu s územně plánovací dokumentací. K námitce zpochybňující, že osoba zúčastněná na řízení I) vlastní stavbu vzletové a přistávací dráhy, prvoinstanční orgán s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 3011/2006 konstatoval, že Sdružení sportovních svazů České republiky jako právní nástupce Sdružení technických sportů a činností České republiky, respektive Svazarmu České republiky, bylo oprávněno potvrdit právní nástupnictví osoby zúčastněné na řízení II), neboť přistávací a vzletová dráha byla dříve ve vlastnictví okresního výboru Svazarmu Benešov a užívala ji základní organizace Svazarmu Aeroklub Vlašim. Žalobce b) sice poukazoval na to, že v katastru nemovitostí je zapsán jiný vlastník, prvoinstanční orgán však uvedl, že vlastnictví se nabývá příslušnou listinou, nikoliv jen zápisem v katastru nemovitostí, přičemž mu nepřísluší posuzovat občanskoprávní spory. K námitce proti geometrickému plánu přiloženému k žádosti osoby zúčastněné na řízení I) prvoinstanční orgán uvedl, že podle katastrálního úřadu rozdělení pozemků podle geometrického plánu není kompletně evidováno, neboť nebyly předloženy listiny potřebné k zápisu do katastru nemovitostí. Osoba zúčastněná na řízení I) však předložila nájemní smlouvy na pozemky rozdělené geometrickým plánem, z nichž vyplývá, že pronajimatel i většinová část nájemců akceptovali provedené rozdělení. Prvoinstanční orgán konstatoval, že mu přísluší posuzovat předložené nájemní smlouvy toliko pro účely prokázání právního vztahu žadatele o povolení k provozování vnitrostátního letiště k letišti, a dovodil, že „[…] lze tímto způsobem právní vztah prokázat, neboť žadatelem předložené v příloze č. 2 žádosti situační dělení pozemků [prvoinstanční orgán] považuje za podklad sloužící pro detailní identifikaci vlastníků vztahující se k projednávané žádosti.“ K dalším námitkám žalobce b) prvoinstanční orgán uvedl, že žadatelkou o povolení k provozování vnitrostátního letiště je osoba zúčastněná na řízení I) a že zákon nestanoví povinnost spojit řízení o provozování letiště s řízením o stanovení druhu letiště. [5] Ke zprávě veřejné ochránkyně práv ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 6866/2013/VOP/MBČ, o šetření postupu Úřadu pro civilní letectví a Ministerstva dopravy ve věci provozování veřejného vnitrostátního letiště Vlašim, prvoinstanční orgán uvedl, že se netýkala prováděného řízení, avšak minulých řízení, přičemž hodnocení právních otázek přísluší toliko správnímu orgánu. Nadto, veřejná ochránkyně práv poukázala na nerovné postavení mezi žadateli o nové povolení k provozování letiště a žadateli o prodloužení takového povolení, avšak nevysvětlila, jak by správní orgány měly interpretovat § 30 zákona o civilním letectví. Prvoinstanční orgán rovněž odmítl, že by porušoval metodický pokyn Ministerstva dopravy, neboť ten již byl zrušen. K přípisu, který obdržel od zástupce veřejné ochránkyně práv, prvoinstanční orgán sdělil, že jej nepovažuje za důkaz ani za relevantní podklad ve vztahu k tomuto řízení. [6] Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí o odvolání odmítl námitku neplatnost