7 Afs 44/2018 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 44/2018- 41 - text 7 Afs 44/2018 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: OSOH, a. s., se sídlem Slovanská alej 1861/32, Plzeň, zastoupen JUDr. Tomášem Machem, advokátem se sídlem Viktora Huga 377/4, Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2018, č. j. 57 Af 33/2016 - 83, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4 114 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Tomáše Macha, advokáta. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Dodatečným platebním výměrem ze dne 29. 6. 2015, č. j. 1334306/15/2301-51521-401794, Finanční úřad pro Plzeňský kraj, Územní pracoviště v Plzni (dále také „správce daně“), doměřil žalobci daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2012 ve výši 113 050 Kč a současně jej informoval o jeho zákonné povinnosti uhradit penále z doměřené daně ve výši 22 610 Kč (dále také „dodatečný platební výměr“). Důvodem doměření daně byl nesouhlas správce daně s tím, jak žalobce do dodatečného daňového přiznání za předmětné zdaňovací období promítl skutečnosti plynoucí ze soupisu jím vlastněných nemovitých věcí do konkursní podstaty společnosti Stavební podnik Klatovy a.s., v likvidaci, IČO: 45357323 (dále také „Stavební podnik“ nebo „úpadce“) a jejich následného prodeje v dražbě. [2] Rozhodnutím ze dne 14. 10. 2016, č. j. 41705/16/5200-11434-701858, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru a tento potvrdil (dále také „rozhodnutí o odvolání“). II. [3] Žalobce napadl rozhodnutí o odvolání žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni (dále také „krajský soud“). Krajský soud rozhodnutí o odvolání zrušil. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, č. j. 1 Afs 96/2013 - 32, uvedl, že nesouhlasí s názorem orgánů finanční správy, že žalobce měl pohledávku na zaplacení částky 11 322 150 Kč jakožto položku zvyšující výsledek hospodaření zahrnout do své daňové povinnosti za zdaňovací období roku 2012. Podle soudu tak měl učinit ve zdaňovacím období roku 2011. Zahrnutí pohledávky žalobcem do podrozvahové evidence jako podmíněné bylo totiž podle soudu souladné s pravidly o vedení účetnictví jen do okamžiku, kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu o zamítnutí vylučovací žaloby (tj. 6. 1. 2011), neboť tímto okamžikem se pohledávka stala pohledávkou nepodmíněnou, bylo tak postaveno najisto, že vznikla, proto ji žalobce měl již v roce 2011 vyřadit z podrozvahové evidence, účtovat o ní jako o výnosu a odvést z daného výnosu daň z příjmů právnických osob ve zdaňovacím období 2011. Orgány finanční správy tudíž pochybily, pokud doměřily žalobci daň za zdaňovací období roku 2012, neboť v daném období nedošlo k žádné daňově významné skutečnosti, se kterou by odvod daně mohl být spojen. Podle názoru soudu v této situaci žalovanému nezbývá než respektovat tvrzení žalobce (byť učiněné na základě nesprávného právního názoru), k němuž žalobce dospěl v dodatečném daňovém přiznání za rok 2012 a vyjít ze skutečnosti, že příjem žalobce z titulu pohledávky činí pouze částku 6 713 010 Kč, když o výši příjmu alespoň v tomto rozsahu není mezi účastníky řízení sporu. III. [4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [5] Stěžovatel je názoru, že zdanitelný výnos ve smyslu § 18 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro rozhodné období (dále také „zákon o daních z příjmů“) žalobci vznikl nikoliv dne 6. 1. 2011, jak nesprávně dovodil krajský soud, nýbrž dne 4. 6. 2012, kdy žalobce přestal být vlastníkem předmětných nemovitých věcí. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2009, č. j. 5 Afs 91/2008 - 75, stěžovatel dovozuje, že dopad zahrnutí majetku daňového subjektu do konkursní podstaty třetí osoby by se měl v rámci rozvahových účtů projevit zásadně v okamžiku převodu vlastnických práv. Zahnutím nemovitých věcí do konkursní podstaty Stavebního podniku však nedošlo ke změně vlastnických vztahů k daným nemovitým věcem. Stěžovatel dodává, že pokud má být o vyřazení předmětných nemovitých věcí účtováno až v okamžiku pozbytí vlastnického práva k nim, musí být ve stejném okamžiku do účetnictví zahrnuta rovněž pohledávka a související výnos vzniklý v důsledku zpeněžení majetku ze strany správce konkursní podstaty. Z uvedených důvodů je stěžovatel přesvědčen, že postupoval správně, pokud žalobci doměřil daň z příjmů právnických osob z celé pohledávky ve výši 11 322 150 Kč ve zdaňovacím období roku 2012. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. IV. [6] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje s krajským soudem v tom, že orgány finanční správy neměly žalobci z předmětné pohledávky doměřit daň ve zdaňovacím období roku 2012. Je přesvědčen, že pohledávka vznikla již v roce 2007 ke dni účinnosti zápočtu kupní ceny. Řízení o vylučovací žalobě nemělo na vznik pohledávky vliv. Stejně tak je bez významu přechod vlastnického práva prodejem v dražbě. S ohledem na uvedené žalobce navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. V. [7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [8] Kasační stížnost není důvodná. [9] V projednávané věci je podstatou sporu určení, kdy (v jakém zdaňovacím období) měl žalobce zahrnout do své daňové povinnosti pohledávku na zaplacení částky 11 322 150 Kč vzniklou v souvislosti se sepsáním jím vlastněných nemovitých věcí do konkursní podstaty Stavebního podniku. Orgány finanční správy jsou přesvědčeny, že se tak mělo stát ve zdaňovacím období roku 2012, kdy došlo ke změně vlastníka nemovitých věcí, krajský soud je pak názoru, že tak měl žalobce učinit ve zdaňovacím období roku 2011, kdy došlo k pravomocnému zamítnutí vylučovací žaloby žalobce. [10] Nejvyšší správní soud zjistil ze správního spisu a soudního spisu následující relevantní skutečnosti. [11] Žalobce uzavřel dne 21. 5. 2007 kupní smlouvu, kterou od společnosti Stavební podnik koupil ve smlouvě specifikované nemovité věci, a to za kupní cenu ve výši 11 322 150 Kč. Na základě této kupní smlouvy byly předmětné nemovité věci v katastru nemovitostí převedeny na žalobce, který se stal jejich vlastníkem (vklad vlastnického práva byl proveden dne 14. 6. 2007, s právními účinky ke dni 21. 5. 2007). [12] Dne 14. 6. 2007 Stavební podnik podal návrh na prohlášení konkursu na svůj majetek podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „konkursní zákon“). Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 46 K 34/2007, byl na majetek Stavebního podniku prohlášen konkurs. Konkursní správce úpadce (Stavebního podniku) sepsal do konkursní podstaty mj. i nemovité věci, jejichž vlastníkem byl na základě výše uvedené kupní smlouvy žalobce. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2007, sp. zn. 46 K 34/2007, byl žalobce vyzván k podání vylučovací žaloby týkající se předmětných nemovitých věcí z konkursní podstaty, což žalobce učinil, a dne 8. 10. 2007 doručil Krajskému soudu v Brně žalobu proti konkursnímu správci, ve které namítal, že jím vlastněné nemovité věci neměly být sepsány do konkursní podstaty Stavebního podniku. [13] Přihláškou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 26. 11. 2007 žalobce z důvodu soupisu jeho nemovitých věcí do konkursní podstaty úpadce přihlásil do konkursu Stavebního podniku podmíněnou pohledávku ve výši 11 322 150 Kč (kupní cena nemovitých věcí). Předmětnou pohledávku přihlásil jako podmíněnou tím, zda bude jeho vylučovací žaloba pravomocně zamítnuta. Předmětná pohledávka byla konkursním správcem na prvním přezkumném jednání v plné výši uznána a v důsledku zahrnutí předmětných nemovitých věcí do konkursní podstaty se stala nepodmíněnou. [14] Rozsudkem ze dne 12. 8. 2009, č. j. 34 Cm 81/2007 - 423, Krajský soud v Brně vylučovací žalobu žalobce zamítl. [15] K odvolání žalobce byl uvedený rozsudek potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 9. 2010, č. j. 6 Cmo 10/2010 - 468. Vrchní soud dospěl k závěru, že správce konkursní podstaty nepochybil, když předmětné nemovité věci sepsal do konkursní podstaty, neboť kupní smlouva, kterou byly tyto převedeny, je neúčinná ve smyslu § 15 odst. 1 písm. c) konkursního zákona (Jestliže byl prohlášen konkurs, jsou vůči věřitelům neúčinné práv