7 As 131/2019 — Nejvyšší správní soud

7 As 131/2019- 31 - text 7 As 131/2019 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: Skřivánek s. r. o., se sídlem Na Dolinách 153/22, Praha 4, zastoupena Mgr. Tomášem Bejčkem, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 976/12, Praha, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2019, č. j. 30 Af 9/2017 - 142, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 114 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Tomáše Bejčka, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Zadavatel (osoba zúčastněná na řízení) oznámením uveřejněným dne 2. 3. 2016 ve Věstníku veřejných zakázek zahájil otevřené řízení na veřejnou zakázku „Zajištění překladatelských služeb pro subjekty implementující Dohodu o partnerství a projekty Evropské územní spolupráce“. Dne 17. 8. 2016 pak bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno zrušení předmětné veřejné zakázky. [2] Žalobkyně (jako uchazečka, jejíž nabídka byla v zadávacím řízení osobou zúčastněnou na řízení posouzena jako nejvhodnější) se proti zrušení veřejné zakázky bránila u osoby zúčastněné na řízení námitkami ve smyslu § 110 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „ZVZ“). [3] Poté, co osoba zúčastněná na řízení námitkám žalobkyně nevyhověla, podala žalobkyně k žalovanému návrh na přezkoumání postupu osoby zúčastněné na řízení podle § 113 a násl. ZVZ. K návrhu přiložila mj. doklad o datu a čase dodání námitek do datové schránky osoby zúčastněné na řízení (dále též „dodejka“). [4] Rozhodnutím ze dne 4. 10. 2016, č. j. ÚOHS-S0612/2016/VZ-40696/2016/531/VNe (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), žalovaný zastavil předmětné řízení ve věci návrhu žalobkyně na přezkoumání postupu zadavatele (osoby zúčastněné na řízení) podle § 117a písm. d) ZVZ, neboť žalobkyně k návrhu nepřipojila doklad o doručení námitek zadavateli podle § 114 odst. 3 ZVZ. Žalovaný uvedl, že zadavatel v zadávacím řízení vystupuje jako subjekt soukromého práva, a nikoliv jako orgán veřejné moci – pro doručování je proto nutno využít právní úpravu dle § 18a zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „zákon o elektronických úkonech“), podle které je při doručování právnickým osobám zpráva doručena v okamžiku, kdy se do datové schránky přihlásí oprávněná osoba. Žalobkyní předložená dodejka dokládá skutečnost, že zpráva byla dodána do datové schránky osoby zúčastěné na řízení, avšak neprokazuje doručení této zprávy. Není proto dokladem o doručení námitek zadavateli ve smyslu § 114 odst. 3 ZVZ. [5] Žalobkyně napadla uvedené rozhodnutí rozkladem, který předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 16. 12. 2016. č. j. ÚOHS-R0260/2016/VZ-49359/2016/321/EDy (dále též „rozhodnutí o rozkladu“), zamítl a prvostupňové rozhodnutí žalovaného potvrdil. V odůvodnění uvedl, že žalovaný řízení správně zastavil, neboť k podání návrhu nebyl připojen doklad o doručení námitek zadavateli. II. [6] Žalobkyně podala proti rozhodnutí o rozkladu žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“), který žalobě vyhověl a zrušil rozhodnutí o rozkladu i prvostupňové rozhodnutí žalovaného. Krajský soud v rozsudku s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 11. 2018, č. j. 9 As 369/2017 - 46, uvedl, že na posuzovaný případ přiléhavěji dopadá režim § 18 zákona o elektronických úkonech, tj. režim doručování orgánu veřejné moci. Jako doklad o doručení námitek ve smyslu § 114 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách tak zcela postačí pouze potvrzení o dodání do datové schránky zadavatele (označované jako dodejka) a není potřeba potvrzení o přihlášení oprávněné osoby (označované jako doručenka). Institut námitek je procesním předstupněm přezkumného řízení vedeného žalovaným. Z tohoto hlediska se povaha doručování námitek do jisté míry blíží povaze doručování stejnopisu návrhu na přezkum úkonů zadavatele samotnému zadavateli (krajský soud v této souvislosti odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 24. 4. 2013, č. j. 1 Afs 2/2013 - 46). V souzené věci žalobkyně dodejku k návrhu na přezkoumání úkonů osoby zúčastněné na řízení přiložila. Žalovaný proto předmětné správní řízení neměl zastavit. Krajský soud nepřisvědčil ani argumentaci žalovaného (obsažené ve vyjádření k žalobě), že by judikatura správních soudů v dané otázce byla rozporná. III. [7] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) podal proti citovanému rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Podle stěžovatele je rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný z důvodu jeho nedostatečného odůvodnění a nesrozumitelnosti. Stěžovatel dále namítl i nesprávné právní posouzení věci. Nesouhlasil s tím, že by se na doručování v projednávané věci měl aplikovat § 18 zákona o elektronických úkonech. Je přesvědčen, že měl být aplikován § 18a uvedeného zákona, neboť vztah mezi zadavatelem a dodavatelem je vztahem čistě soukromoprávním, a na zadavatele je tak nutno pohlížet jako na právnickou osobu, nikoli jako na orgán veřejné moci. Krajský soud se mýlí, pokud dovozuje, že institut námitek je procesním předstupněm přezkumného řízení vedeného žalovaným, a blíží se tak do jisté míry doručování návrhu na přezkum úkonů zadavatele samotnému zadavateli. Podle stěžovatele námitky představují smírčí institut v rámci soukromoprávní roviny. Doručením námitek není zahájeno správní řízení, jednání mezi dodavatelem a zadavatelem nadále probíhá na soukromoprávní bázi. Po podání námitek nadto nemusí vůbec dojít k podání návrhu na přezkum úkonů zadavatele. Institut námitek se od institutu zasílání návrhu zadavateli liší i účelem. Podle stěžovatele tak nelze souhlasit s krajským soudem, že podání námitek představuje zjevný projev veřejnoprávní ingerence státu do vztahů mezi zadavateli a dodavateli (v této souvislosti stěžovatel poukazuje na problematičnost určování povahy dalších úkonů podle ZVZ). Stěžovatel nadto považuje výklad krajského soudu za nevhodný, způsobující komplikace a porušující právní jistotu dodavatele i zadavatele. V každém případě by totiž bylo nutné posuzovat, zda je zadavatel orgánem veřejné moci, či nikoliv (existují přitom i zadavatelé mající formu právnických osob či fyzických osob). Konečně pak stěžovatel nesouhlasí s názorem krajského soudu, že by judikatura týkající se rozhodných právních otázek nebyla roztříštěná. Pokazuje v této souvislosti na rozsudky krajského soudu ze dne 3. 1. 2013, č. j. 62 Af 64/2011 - 41, ze dne 11. 10. 2018, č. j. 62 Af 32/2017 - 87, ze dne 30. 4. 2014, č. j. 30 Af 48/2012 - 98, a na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 Afs 5/2013 - 32, a ze dne 20. 5. 2014, č. j. 2 Afs 23/2013 - 39. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení. IV. [8] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že stěžovatel v kasační stížnosti svoji polemiku ohledně povahy institutu námitek podepřel nepřiléhavou judikaturou. Postup stěžovatele považuje žalobkyně ve shodě s krajským soudem za přepjatě formalistický. Institut námitek nelze považovat za čistě soukromoprávní institut. Podání námitek je obligatorní podmínkou přezkumu před stěžovatelem. Nejedná se tedy o smírčí řízení, ale o zákonnou povinnost uloženou dodavateli, chce-li postup zadavatele napadnout u stěžovatele. Judikatura správních soudů týkající se dané otázky není podle názoru žalobkyně roztříštěná, jak tvrdí stěžovatel. Žalobkyně proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou. V. [9] Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřila. VI. [10] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [11] Kasační stížnost není důvodná. [12] Nejvyšší správní soud se primárně zabýval námitkami poukazujícími na nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu. Bylo by totiž předčasné zabývat se právním posouzením věci samé, bylo-li by současně napadené rozhodnutí krajského soudu skutečně nepřezkoumatelné. [13] Jak vyplývá z konstantní judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal soud za rozhodný, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje argumentaci ú