8 Ads 60/2017 — Nejvyšší správní soud

8 Ads 60/2017- 35 - text 8 Ads 60/2017 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Z. V., zast. JUDr. Vladimírem Zonkem, advokátem, se sídlem Vítězná 3334/7, Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutím žalované ze dne 9. 4. 2015, č. j. X, a ze dne 27. 7. 2015, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2017, č. j. 20 Ad 32/2015 - 86, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2017, č. j. 20 Ad 32/2015 – 86, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. [1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 31. 1. 2014, č. j. X (dále jen „rozhodnutí o zamítnutí žádosti o starobní důchod“), zamítla žádost žalobce o starobní důchod pro nesplnění podmínek podle § 29 a § 74 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), § 174 zákona č. 235/1992 Sb., o zrušení pracovních kategorií a o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení, a § 21 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 1995 (dále také jen „zákon o sociálním zabezpečení“). Uzavřela, že žalobci nárok na starobní důchod ke dni 14. 3. 2014 nevznikl; nezískal totiž v pracovní kategorii I.B dobu zaměstnání požadovaných 20 let, ale pouze 17 let a 326 dnů. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal námitky, které žalovaná rozhodnutím ze dne 9. 4. 2015, č. j. X, zamítla a rozhodnutí o zamítnutí žádosti o starobní důchod potvrdila. [2] Žalovaná dále rozhodnutím ze dne 7. 5. 2015, č. j. X (dále jen „rozhodnutí o přiznání starobního důchodu“), přiznala žalobci podle § 29 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění starobní důchod od 14. 3. 2015. Žalobce se také proti tomuto rozhodnutí bránil námitkami, které žalovaná rozhodnutím ze dne 27. 7. 2015, č. j. X, zamítla a rozhodnutí o přiznání starobního důchodu potvrdila. II. [3] Obě výše uvedená rozhodnutí žalované o námitkách napadl žalobce žalobami u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), který řízení o nich usnesením ze dne 26. 2. 2016, č. j. 20 Ad 32/2015 – 10, spojil ke společnému projednání a věc nadále vedl pod sp. zn. 20 Ad 32/2015. [4] V záhlaví uvedeným rozsudkem krajský soud obě žaloby zamítl. [5] Nepřisvědčil totiž stěžejní žalobní námitce, která byla shodně obsažena v obou žalobách, a to, že žalobci měla být do doby výkonu zaměstnání zařazeného do pracovní kategorie I.B ve smyslu § 21 odst. 1 písm. d) zákona o sociálním zabezpečení započítána i doba jeho studia na středním odborném učilišti v letech 1971 – 1974. Tak by žalobce dosáhl požadované doby 20 let práce v zaměstnání zařazeném do pracovní kategorie I.B a vznikl by mu nárok na starobní důchod v 58 letech, tedy již ke dni 14. 3. 2014. [6] K rozhodnutí o námitkách proti rozhodnutí o přiznání starobního důchodu (viz odst. [2]) krajský soud vyslovil, že námitka započtení doby učení v letech 1971 – 1974 v preferované pracovní kategorii I.B je nadbytečná a bez vlivu na nárok na starobní důchod k datu 16. 3. 2015 (správně 14. 3. 2015 – poznámka Nejvyššího správního soudu). Uvedeným rozhodnutím totiž žalovaná žádosti žalobce vyhověla. [7] Při přezkumu rozhodnutí žalované o námitkách proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o starobní důchod (viz odst. [1]) se krajský soud zabýval zařazením doby žalobcova studia do jako doby v preferované pracovní kategorii. Vyslovil, že ke vzniku nároku na důchod ke dni 14. 3. 2014 bylo potřebné získat 20 let doby zaměstnání v pracovní kategorii I.B, což představuje 7.300 dní. Z toho žalovaná evidovala v této kategorii 6.532 dnů, žalobce tudíž potřeboval získat dalších 768 dnů za dobu učebního poměru. [8] Krajský soud měl za to, že studium v I. ročníku učiliště (od 1. 9. 1971 do 30. 6. 1972) nemělo být vůbec zařazeno do jakékoliv preferované kategorie, ačkoliv je takto vykázáno v evidenčním listě důchodového zabezpečení a přesto, že žalovaná žalobci tuto dobu studia hodnotí ve II. pracovní kategorii. Vysvětlil, že zařazení do I. nebo II. pracovní kategorie bylo možné pouze v případě, že pracovní činnost byla vykonávána soustavně a v průběhu měsíce převážně na pracovištích zařazených do preferované kategorie, jak plyne z § 14 zákona o sociálním zabezpečení. I když v § 3 nařízení vlády č. 117/1988 Sb., o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení (dále jen „nařízení vlády č. 117/1988 Sb.“), je pro potřeby posouzení činnosti v preferované pracovní kategorii pro kategorii učňů vyžadována pravidelnost praktického vyučování na pracovištích v preferovaných pracovních kategoriích, nelze podle krajského soudu tuto „pravidelnost“ hodnotit samostatně bez vztahu k oné časové převaze praktického vyučování podle § 14 zákona o sociálním zabezpečení. Učeň I. ročníku, u něhož odborný výcvik časově nepřevažoval nad teoretickou výukou, nemohl v žádném případě dosáhnout takové časové převahy praktické činnosti. [9] Ze zásady „lex superior derogat legi inferiori“ krajský soud dále dovodil, že „pravidelnost“ praktické činnosti vyžadovanou v § 3 citovaného nařízení vlády nelze nadřadit „časové převaze“ vyjádřené v zákoně o sociálním zabezpečení. Jelikož z učebních dokumentů pro učební obory vydaných dne 21. 4. 1967 ministerstvem školství vyplývá, že až ve druhém a zejména třetím ročníku počet hodin odborného výcviku převažoval nad výukou odborných a všeobecných předmětů, měl krajský soud za to, že v preferované pracovní kategorii bylo možné hodnotit nejdříve dobu učebního poměru od 1. 9. 1972. Jelikož žalobci nelze hodnotit v jakékoliv preferované pracovní kategorii I. ročník učebního poměru, mohl získat v preferované pracovní kategorii jen 607 dní pro získání starobního důchodu (za další ročníky studia, resp. konkrétně za dobu od 1. 9. 1972 do 30. 4. 1974), což v součtu s evidovaným dobami v rozsahu 6.532 dnů nedosahuje požadovaných 7.300 dní. S ohledem na uvedené krajský soud neprováděl další dokazování ohledně zjištění rozsahu výkonu odborné praxe na jednotlivých pracovištích v rámci praktického vyučování. III. [10] Žalobce (dále „stěžovatel“) nyní brojí proti shora označenému rozsudku krajského soudu kasační stížností. Navrhuje jej zrušit a vrátit věc krajskému soudu k dalšímu řízení. [11] Stěžovatel namítá, že napadený rozsudek je věcně nesprávný a přehnaně formální. Má za to, že bylo prokázáno, že jeho odborný výcvik se konal pouze na pracovištích Koksovny Karolina, tedy na pracovištích s expozicí zvláštního nebezpečí škody na zdraví, což je podmínka pro zařazení činností do preferované pracovní kategorie. Rovněž je toho názoru, že praktický odborný výcvik vykazoval podmínku převážnosti. Časově převažoval nad dobou teoretické přípravy v průběhu celé doby studia na středním odborném učilišti v poměru 69 hodin ku 48 hodinám, což jednoznačně potvrzuje možnost hodnotit celou dobu studia v preferované pracovní kategorii, zvlášť s přihlédnutím k tomu, že učni - osoby ve věku mladistvých - byli a jsou daleko citlivější na expozice zdravotních rizik, vyplývajících ze škodlivosti pracovního prostředí. [12] Stěžovatel dále také uvádí, že učební dobu je nezbytné posuzovat jako celek, neboť jde o kontinuální „pracovní období“, u kterého není žádný zákonný důvod pro to, aby bylo posuzováno časově po jednotlivých ročnících učebního poměru, jak činí krajský soud. Takový postup nabourává kontinuitu dlouhodobého posuzování učební doby pro preferované pracovní kategorie a je tedy v rozporu se zásadou právní jistoty; navíc je jím stěžovatel diskriminován oproti jiným pojištěncům, kterým byla učební doba započítávána jako celek do preferovaných pracovních kategorií, a to bez zkoumání, zda se konal výcvik na pracovištích preferované pracovní kategorie či zda vůbec o preferovanou kategorii jde, byť tato byla určena zákonem. Rovněž podle stěžovatele neobstojí ani krajským soudem uvedené rozdělení učebního roku na dobu prázdnin a dobu učební výuky, protože učni měli v rozhodné době pouze jeden měsíc prázdnin a druhý měsíc prázdnin učňovskou praxi. IV. [13] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že její dosavadní praxí při hodnocení zařazení pracovníků do pracovních kategorií pro účely důchodového pojištění (zabezpečení), kterou respektují i správní soudy je, že vychází z údajů uvedených v evidenčních listech důchodového zabezpečení, případně v jiných listinách, které byl zaměstnavatel povinen pro tyto účely pořizovat. V případě nesouhlasu žadatele o důchod se skutečnostmi uvedenými zaměstnavatelem v evidenčních listech důchodového zabezpečení a nejasností či rozporů ve vykazovaných skutečnostech provádí žalovaná šetření, ve kterém znovu vyzve zaměstnavatele, právního nástupce zaměstnavatele či žadatele k doložení chybějících či jím tvrzených skutečností, aby si opatřila dostatek důkazů pro rozhodnutí. [14] Obd