1 As 85/2020 — Nejvyšší správní soud

1 As 85/2020- 41 - text pokračování 1 As 85/2020 - 44 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudce JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobců: a) Mgr. T. R., b) M. R., zastoupeni Mgr. Markem Matulou, advokátem se sídlem Jakubská 156/2, Brno, proti žalovanému: Úřad městské části Brno-střed, se sídlem Dominikánská 264/2, Brno, zastoupen JUDr. Radkem Coufalem, advokátem se sídlem Lidická 693/5a, Brno, za účasti: OLTEC a. s., se sídlem Václavská 237/6, Brno, zastoupena JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem Bašty 413/2, Brno, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2020, č. j. 62 Af 179/2019  73, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 6.800 Kč, k rukám zástupce žalobců, advokáta Mgr. Marka Matuly. IV. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] V projednávané věci se žalobci zásahovou žalobou domáhali ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat ve vydání sdělení ze dne 15. 7. 2019, č. j. MCBS/2019/0117610/KALJ, kterým žalovaný podle § 177 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), vzal na vědomí opatření osoby zúčastněné na řízení jako vlastníka objektu M. n. 8, č. p. 16, pozemek parc. č. X, k.ú. S. B., obec B. (dále jen „nemovitost určená k demolici“), jimiž budou odstraněny následky havárie – hrozící samovolné zřícení nemovitosti určené k demolici, přičemž ta bude kompletně odborně odstraněna. Nemovitá věc žalobců sousedí (je stavebně navázána) na nemovitost určenou k demolici. [2] Krajský soud v Brně shledal žalobu důvodnou. [3] Stav nemovitosti určené k demolici není důsledkem náhlé závažné havárie (např. výbuchu nebo požáru), na kterou by dopadal § 177 stavebního zákona, nýbrž je způsoben dlouhodobým chátráním budovy. Byť je stav označen jako bezprostředně ohrožující bezpečnost okolí, nebyl způsoben žádnou havárií, tedy nečekaně a náhle, nýbrž k němu došlo dlouhodobou nečinností vlastníka objektu. Na takovou situaci však § 177 stavebního zákona nedopadá. [4] Pokud jde o řešení aktuálního stavu stavby, který znalec v dodatku ke znaleckému posudku označil jako „kritický, havarijní, ohrožující bezprostředně bezpečnost okolí (chodce, dopravní prostředky)“, pak na tuto situaci pamatuje § 129 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, podle něhož je stavební úřad oprávněn vlastníku stavby nařídit odstranění stavby, která svým závadným stavem ohrožuje život nebo zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, životní prostředí anebo majetek třetích osob, a její vlastník přes rozhodnutí stavebního úřadu ve stanovené lhůtě neodstranil závadný stav stavby. Žalovaný v posuzované věci nemůže s úspěchem tvrdit, že o stavu předmětné nemovitosti nebyl zpraven, neboť ten mu musel být znám z úřední činnosti (bylo vedeno řízení o odstranění stavby zahájené na žádost osoby zúčastněné na řízení podané dne 15. 8. 2018). Toto řízení bylo přitom žalovaným zastaveno, aniž by žalovaný havarijní stav nemovitosti shledal a postupoval podle § 129 odst. 1 písm. a) stavebního zákona. [5] Pokud tedy v mezidobí od zastavení řízení do vydání napadeného sdělení nedošlo k závažné havárii (nic takového tvrzeno ani dokládáno není), pak nebylo namístě postupovat podle § 177 stavebního zákona a už vůbec ne takový postup stavebníka „brát na vědomí“, jak učinil žalovaný. [6] Krajský soud proto dospěl k závěru, že v posuzované věci nebyly naplněny zákonné podmínky pro odchýlení se od postupů stanovených v § 177 stavebního zákona a žalovaným vydané sdělení je nezákonné. II. Kasační stížnost, vyjádření žalobců a osoby zúčastněné na řízení [7] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost. [8] V ní uvádí, že v projednávané věci bylo postupováno v souladu s § 177 stavebního zákona, neboť hrozila mimořádná událost, neboť mohla nastat závažná havárie spočívající v možném samovolném zřícení nemovitosti určené k demolici. Možné samovolné zřícení této nemovitosti bylo ze strany žalovaného dovozováno ze znaleckého posudku ze dne 11. 7. 2018 (č. 1678), resp. z dodatku k tomuto znaleckému posudku ze dne 10. 6. 2019, vypracovaného znalcem Ing. J. H.. Závěry, které znalec v rámci tohoto znaleckého posudku a jeho dodatku učinil, jsou pak dle žalovaného zcela jednoznačné a srozumitelné. Z dodatku ke znaleckému posudku totiž vyplývá, že (toho času) současný stav objektu je kritický, havarijní, ohrožující bezprostředně bezpečnost okolí. Znalec zároveň dospívá k závěru, že případné zabezpečovací práce (včetně „zaplachtování“ dvorní části objektu) jsou zcela neúčelné a kontraproduktivní. Za jediné vhodné řešení hrozící havárie (zřícení objektu) znalec považuje demolici objektu, a to bez zbytečného odkladu. [9] V projednávané věci nepřipadal v úvahu postup dle § 129 stavebního zákona, neboť osoba zúčastněná na řízení nebyla pasivní; naopak sama měla zájem na odstranění nemovitosti určené k demolici. Výše uvedený postup je však v zákoně upraven pro případy, ve kterých vlastník objektu závadný stav dobrovolně neodstraní ve lhůtě mu určené stavebním úřadem. Slouží tedy jako subsidiární, podpůrné opatření, kterým stavební úřad může nahradit pasivitu vlastníka stavby tehdy, představuje-li závadný stav budovy bezpečnostní riziko. Postup žalovaného dle § 129 odst. 1 písm. a) stavebního zákona by tak byl jednak v rozporu se zásadou hospodárnosti správního řízení a vyřizování věcí bez zbytečných průtahů, jednak by byl v rozporu se samotným zněním citovaného ustanovení, neboť v tomto případě zcela absentuje pasivita vlastníka objektu při odstraňování stavby. [10] Osoba zúčastněná na řízení při odstranění stavby musela dodržovat veškeré obecně platné předpisy stanovující postup vlastníka objektu při odstraňování staveb, čímž byly stanoveny podmínky pro odstranění nemovitosti určené k demolici. [11] Postup žalovaného byl legální a přiměřený okolnostem věci i s ohledem na skutečnost, že v blízkosti nemovitosti určené k demolici se nachází dopravní uzel a pohybuje se zde velké množství osob. [12] Žalovaný ke kasační stížnosti přiložil „vyjádření znalce“ Ing. H.. Z něho žalovaný dovozuje, že nemovitost určená k demolici byla v tak kritickém stavu, že bylo zcela na místě, aby žalovaný postupoval dle § 177 odst. 2 stavebního zákona. [13] Žalobci ke kasační stížnosti žalovaného uvedli, že za závažnou havárii nelze považovat samovolné a dlouhodobé chátrání budovy. Jde o pojem definovaný v § 2 písm. g) zákona č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií. Pokud by soud připustil autonomní výklad pojmu závažná havárie, posvětil by tím chování vlastníka, který neplní své zákonné povinnosti a následně je odměněn možností stavbu bez dalšího řízení či stanovení jiných podmínek zbourat (bez zajišťovacích prací při demolici či akceptaci námitek účastníků řízení). Žalovaný účelově nezmiňuje pasivitu osoby zúčastněné na řízení v řízení o odstranění stavby; v něm nedoplnila podklady k návrhu na odstranění stavby ani po několika měsících od uplynutí výzvy k jejich doplnění. Samotná výzva žalovaného byla vydána na základě stížnosti žalobců. Ti se obávali, že dojde k neodbornému odstranění stavby. To se nakonec stalo a jejich nemovitost potřebuje úpravy potřebné k zajištění statiky. [14] Žalobcům byl odepřen přístup ke znaleckým posudkům, proto se k nim vyjadřovat nemohou a souhlasí s hodnocením krajského soudu. Kasační stížnost považují za nedůvodnou. [15] Osoba zúčastněná na řízení ke kasační stížnosti a vyjádření žalobců uvedla, že žádala o vydání povolení k odstranění nemovitosti určené k demolici před více než rokem. Stav budovy se zhoršil natolik, že hrozilo okamžité zřícení a nešlo čekat na vydání rozhodnutí žalovaného. Osoba zúčastněná na řízení proto dle § 177 stavebního zákona oznámila žalovanému mimořádný postup. Žalovaný vzal oznámení na vědomí a stanovil podmínky pro odstranění nemovitosti určené k demolici, neboť tím chránil bezpečí osob a majetek, kterým hrozila újma. [16] Uložil-li by žalovaný osobě zúčastněné na řízení odstranit nemovitost určenou k demolici podle § 129 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, prodloužil by jen dobu mezi zjištěním havarijního stavu a reálnou demolicí stavby. Po celou tuto dobu by stavba byla přímým rizikem pro okolní stavby a procházející osoby. Žalovaný proto neměl jinou možnost než co nejrychleji nechat stavbu odstranit, neboť její stav byl v tomto směru nepochybně prokázán. Pro výše uvedené navrhuje zrušit rozsudek krajského soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení. [17] Žalobci k vyjádření osoby zúčastněné na řízení doplnili své vyjádření o chronologické