2 As 193/2019 — Nejvyšší správní soud

2 As 193/2019- 65 - text 2 As 193/2019 - 68 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Jihlavské vodovody a kanalizace a.s., se sídlem Masarykovo náměstí 97/1, Jihlava, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2017, č. j. 30973/2017MZE15110, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2019, č. j. 29 A 231/2017  51, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozsudkem ze dne 16. 5. 2019, č. j. 29 A 231/2017 – 51, zamítl Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2017, č. j. 30973/2017MZE15110. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil usnesení Krajského úřadu Kraje Vysočina, odboru životního prostředí a zemědělství (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 12. 4. 2017, č. j. KUJI 254296/2017, sp. zn. OŽPZ 3210/2016 OI-4. [2] Tímto usnesením správní orgán prvního stupně podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zastavil řízení o žádosti Jihlavských vodovodů a kanalizací, a. s., o povolení provozování vodohospodářské infrastruktury „Jihlava, ulice Srázná – kanalizační stoka a vodovodní řad“ ve vlastnictví Statutárního města Jihlavy (dále též „předmětné povolení“) ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 247/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“). Důvodem pro zastavení řízení o podané žádosti bylo, že žadatelka ani po výzvě k doplnění žádosti a přerušení řízení nedodala správnímu orgánu prvního stupně veškeré zákonem požadované doklady k tomu, aby mohla být žádost o povolení k provozování vodohospodářské infrastruktury (dále též „VHI“) žadatelce projednána. Konkrétně žadatelka nedoložila existenci dohody s jiným vlastníkem provozně souvisejících kanalizací podle § 8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích, jak je vyžadováno dle § 6 odst. 2 písm. b) in fine zákona o vodovodech a kanalizacích. II. Řízení před krajským soudem [3] Žalobkyně se domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného proto, že ten své rozhodnutí postavil jen na formální vadě nedoložení dokladu a ostatní podmínky, stejně jako správní orgán prvního stupně, nezkoumal. Nezabýval se ani vznesenou námitkou podjatosti. V žalobě uplatnila další důvody, s nimiž neuspěla v odvolacím řízení nebo které byly v odvolacím řízení opomenuty, přičemž rozhodnutí žalovaného z těchto důvodů označila za nepřezkoumatelné. [4] Krajský soud posoudil rozhodnutí žalovaného jako přezkoumatelné a srozumitelně a dostatečně se vypořádávající s relevantními odvolacími námitkami, přičemž vyslovil, že nebylo třeba se zabývat námitkami směřujícími vůči protiprávnímu jednání jiných osob. K věci samé zrekapituloval průběh správního řízení se závěrem, že je jednoznačné, že žalobkyně ke své žádosti o předmětné povolení nedoložila dohodu s vlastníkem provozně souvisejících vodovodů nebo kanalizací ve smyslu § 6 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích a neučinila tak ani na výzvu správního orgánu prvního stupně. Přitom se jedná o podmínku plynoucí ze zákona. Krajský soud neshledal ani porušení procesních předpisů, přičemž vzal v úvahu, že se nejednalo o rozhodnutí meritorní, ale čistě procesní. Pokud jde o kolaudační souhlas vydaný Městským úřadem v Třebíči, jde o rozhodnutí jiného správního orgánu a podle jiného právního předpisu; a proto nelze považovat závěry správních orgánů za přenositelné mezi jednotlivými řízeními. Krajský soud zde odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2016, č. j. 5 As 155/2015-35, podle něhož se účastník řízení může před správním orgánem dovolávat obdobného zacházení jako v předchozích srovnatelných případech jen tehdy, byl-li tento předchozí postup správního orgánu v souladu se zákonem. III. Kasační stížnost žalobkyně a vyjádření žalovaného [5] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost opřenou o důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [6] V kasační stížnosti stěžovatelka vytýká žalovanému, že své rozhodnutí opřel pouze o nedoložení dohody uzavřené s vlastníkem sousední kanalizace. Úprava vztahů mezi vlastníky sousedních kanalizací je zřejmá. Zákon o vodovodech a kanalizacích ve znění do 31. 12. 2013 předpokládal při nemožnosti dosažení dohody úpravu vzájemných vztahů Ministerstvem zemědělství. Novela zákona však tuto úpravu nahradila větou, že dohoda je podmínkou kolaudačního souhlasu podle stavebního zákona. Zákon tedy v současné době neřeší situaci, neuzavření dohody a přitom je stavba již zkolaudována z doby, kdy dohoda nebyla podmínkou kolaudace. Provozování vodovodu a kanalizace je přitom veřejnou službou, kterou vlastníci vodovodů a kanalizací musí umožnit. Jde o součást závazků spojených s vlastnictvím. Komentář k zákonu o vodovodech a kanalizacích (Rubeš. P.,Wolters Kluwer, Praha 2014) vylučuje možnost přerušení provozování vodovodů a kanalizací dokonce i v případě, že provozovatel provozně navazujícího zařízení neplatí za předávku vod, a to právě proto, že provozování je ve veřejném zájmu; k tomu stěžovatelka odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 149/2013. Týž požadavek plyne i z § 2 odst. 4 správního řádu. [7] Je známo, že statutární město Jihlava vystoupilo ze Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko (dále jen „SVAK“), což vyvolalo řadu sporů. Správním úřadům také bylo zcela jasné, že stěžovatelka nemá žádnou možnost přimět SVAK k uzavření dohody. Tím nedostály povinnosti pokusit se o smír ve smyslu § 5 správního řádu. Již zmíněný komentář k zákonu o vodovodech a kanalizacích k § 6 odst. 2 písm. b) uvádí, že zrušená pravomoc ministerstva řešit rozpory má být nahrazena spoluprací vlastníků, přičemž není-li dohoda uzavřena z neakceptovatelných důvodů, nemá na jejím předložení úřad trvat, neboť opak by byl fatální. Krajský soud z téhož ustanovení dovozuje opak. [8] Uzavření dohody nemusí být vždy možné, ať již pro jednání vlastníka sousední kanalizace, tak třeba proto, že její vlastník není znám nebo k ní bude vlastnické právo uplatňovat více subjektů. Důsledkem rozsudku krajského soudu je neřešitelnost situace. V Jihlavě pak je důvodem obstrukční postup SVAK, který brání vypořádání nároků a blokuje provoz jiné VHI. Žalovaný měl zjistit důvody nepředložení dohody a zvážit jejich opodstatněnost; jen to by bylo řádným zjištěním skutečného stavu věci. [9] Stěžovatelka v žalobě poukazovala na existenci kolaudačního souhlasu s užíváním stavby vodního díla ze dne 18. 11. 2016, č. j. OŽP 78099/16 - SPIS OŽP 12769/Kr., v němž Městský úřad Třebíč veřejný zájem na provozování sítě postavil nad existenci dohody vlastníků provozně souvisejících kanalizací. Shodně se týž úřad vyjádřil i v kolaudačním souhlasu ze dne 29. 11. 2016, č. j. OŽP 78708/16 – SPIS OŽP 14615/2016/Kr. Krajský soud tato rozhodnutí označil za nesprávná. Důsledkem by bylo uzavření některých kanalizačních řadů v Jihlavě jen proto, že SVAK odmítá uzavřít dohodu a jiné řešení není možné. [10] Právní názor soudu proto považuje za nesprávný. Vlastníci jsou povinni uzavřít dohodu, a pokud tak neučiní, je třeba zkoumat, zda se z jejich strany nejedná o úmyslné porušení zákona nebo o obstrukci. [11] Stěžovatelka také v žalobě namítala nevypořádání všech odvolacích důvodů žalovaným. To nelze odmítnout jen proto, že v daném případě šlo o zastavení řízení. Pokud by žalovaný znal skutečný stav věci a nepostupoval ryze formálně, musel by zkoumat, zda vlastník sousední kanalizace nezneužívá svého postavení. Tímto pohledem je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné a krajský soud k tomu nepřihlédl. [12] Je tak na posouzení kasačního soudu, zda za současné právní úpravy je možno podmiňovat vydání povolení již kolaudované VHI doložením dohody s vlastníkem související VHI, pokud je zřejmé, že se z jeho strany jedná o obstrukční jednání, nebo zda se jedná o přepjatý formalismus ve smyslu rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 50/03. [13] Vzhledem k tomu, že se jedná a veřejnou službu a faktor času zde hraje velkou roli, požaduje stěžovatelka, aby kasační soud spolu s rozsudkem krajského soudu zrušil i předcházející správní rozhodnutí. [14] Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnil s napadeným rozsudkem. Zákon o vodovodech a kanalizacích v současné době neřeší situaci, kdy vlastníci neuzavřou dohodu. Úprava těchto vztahů je v rovině soukromoprávní a může do ní zasáhnout jen soud, nikoliv vodoprávní