4 As 195/2020 — Nejvyšší správní soud

4 As 195/2020- 35 - text 4 As 195/2020 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Mgr. L. J., zast. Mgr. Janem Harcubou, advokátem, se sídlem Palackého 1327, Mladá Boleslav, proti žalovanému: státní tajemník v Ministerstvu obrany, se sídlem náměstí Svobody 471/4, Praha 6, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2019, č. j. 121-32/2014-1692, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2020, č. j. 14 Ad 6/2019 - 29, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Ředitel odboru řízení lidských zdrojů sekce státního tajemníka Ministerstva obrany (dále jen „služební orgán“) rozhodnutím ze dne 6. 10. 2015, č. j. 121-18/2014-7542, v řízení podle § 152 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích z povolání“), výrokem I. žádost žalobce o dorovnání platového tarifu za období od 1. 1. 2011 do 31. 7. 2012 a příplatku za vedení za období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012 zamítl a výrokem II. zamítl také žádost žalobce o vyplacení úroků z prodlení. [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 2. 2019, č. j. 121-32/2014-1692, ve výroku I. odvolání proti rozhodnutí služebního orgánu v části, jíž se žalobce domáhal dorovnání platového tarifu za období od 1. 1. 2011 do 31. 7. 2012 a příplatku za vedení za období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012, zamítl a rozhodnutí prvního stupně v této části potvrdil. Ve výroku II. žalovaný odvolání v části, jíž se žalobce domáhal vyplacení úroků z prodlení, částečně vyhověl a žalobci přiznal úrok z prodlení ve výši 145 Kč z prodlení s platbami, na něž měl žalobce nárok v období od 4. 6. 2012 do 31. 12. 2012, přičemž za období před 4. 6. 2012 odvolání v této části zamítl. [3] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 3. 6. 2020, č. j. 14 Ad 6/2019 - 29, žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl. [4] V odůvodnění rozsudku městský soud konstatoval, že obdobnými námitkami se zabýval již v rozsudku ze dne 26. 4. 2018, č. j. 9 Ad 9/2016 - 33. Klíčovou spornou právní otázkou i v nyní posuzovaném případě bylo, zda měl žalobce nárok na dorovnání platového tarifu a příplatku za vedení za období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012, kdy žalobcův služební poměr zanikl. Uvedená otázka závisí na posouzení způsobu rozhodování služebních orgánů o platech vojáků z povolání, neboť žalobce požaduje dorovnání platu nejen za období od 1. 1. 2011 do 3. 6. 2012, kdy byl platný a účinný platový výměr ze dne 1. 10. 2009, č. j. 139-139/2009-2664 (dále jen „platový výměr ze dne 1. 10. 2009“), nýbrž i za období od 4. 6. 2012 do 31. 12. 2012, v jehož průběhu byly ve formě personálních rozkazů žalobci vydávány nové platové výměry ze dne 26. 7. 2012 a ze dne 9. 10. 2012 (se zpětnou účinností). [5] V posuzovaném případě je podle městského soudu ze skutkových okolností případu zřejmé, že žalobci byl nejprve vydán platový výměr ze dne 1. 10. 2009, jehož účinnost se obnovila po zrušení platového výměru ze dne 1. 1. 2011, č. j. 27-69/2011-2664 (dále jen „platový výměr ze dne 1. 1. 2011“), správním soudem. Dále je pro posouzení věci rozhodné vydání platového výměru - personálního rozkazu ze dne 9. 10. 2012, ve znění odvolacího rozhodnutí ze dne 8. 2. 2013, č. j. 146-39/2012-2664 (dále jen „platový výměr ze dne 9. 10. 2012“), se zpětnou účinností ke dni 4. 6. 2012, a platového výměru - personálního rozkazu ze dne 26. 7. 2012, č. j. 7-142/2012-2664 (dále jen „platový výměr ze dne 26. 7. 2012“), účinného ke dni 1. 8. 2012, jež stanovily novou výši služebního platu žalobce. Jemu byla současně v lednu 2014 vyplacena částka 59.310 Kč jako dorovnání platu. [6] Městský soud následně odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2013, č. j. 4 Ads 10/2013 - 21, publikovaný pod č. 2910/2013 Sb. NSS, podle něhož je způsob rozhodování platovými výměry a personálními rozkazy o výši platu žalobce potřeba považovat za konstitutivní rozhodnutí, jež vždy znovu stanoví výši služebního platu s novou účinností bez ohledu na datum účinnosti rozhodnutí uvedeného u konkrétní složky služebního platu a bez ohledu na možnou absenci odůvodnění takového rozhodnutí ve vztahu k nezměněným složkám služebního platu žalobce. Chybí-li současně určitá část odůvodnění některé ze složek služebního platu, může se žalobce bránit proti konkrétním platovým výměrům příslušnými opravnými prostředky, což však na konstitutivní povaze takového rozhodnutí nic nemění. Rovněž není rozhodné ustanovení § 145a odst. 1 písm. m) zákona o vojácích z povolání vložené do tohoto právního předpisu s účinností až od 1. 6. 2012, neboť představuje pouze potvrzení dosud zastávané judikatury Nejvyššího správního soudu o povinnosti služebního orgánu rozhodovat o celém služebním platu včetně všech jeho složek. Podle výše uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu je současně platový výměr správním rozhodnutím, jež nelze dělit na jednotlivé části podle konkrétních složek služebního platu, zároveň je však možné jej napadat příslušnými opravnými prostředky, a to v rozsahu nesouhlasu účastníka řízení, například s konkrétními složkami služebního platu. Správní rozhodnutí totiž podle městského soudu nemůže být zároveň pouhou informací účastníkům řízení. Vzhledem k výše uvedenému městský soud uzavřel, že v situaci, kdy byl formou platového výměru žalobci stanoven nový služební plat, nemůže se již dovolávat „převodu“ některých výroků předchozích rozhodnutí o jeho služebním platu. Městský soud doplnil, že konkrétní data účinnosti nové úpravy služebního platu u jeho jednotlivých složek slouží například ke stanovení jeho nové výše i zpětně. [7] Služební plat za období od 1. 1. 2011 do 3. 6. 2012 byl tedy podle městského soudu žalobci fakticky vyplácen pouze v částce odpovídající platovému výměru ze dne 1. 1. 2011, přičemž výpočet dorovnání služebního platu správní orgány následně vysvětlily rozdílem mezi nárokem žalobce na dorovnání platu a mezi skutečně vyplacenými měsíčními částkami před dorovnáním jeho platu do 3. 6. 2012. Nesouhlasil-li současně žalobce s výší jeho služebního platu stanovenou platovými výměry vydanými v období po 4. 6. 2012, a to i s jeho jednotlivými složkami, měl se bránit příslušnými opravnými prostředky. Tyto platové výměry totiž stanovily služební plat žalobce od 4. 6. 2012 v úhrnné výši 30.500 Kč a od 1. 8. 2012 v úhrnné výši 31.180 Kč, přičemž dlužné částky za příslušná období (služební plat byl žalobci vyplácen v nižší výši) správní orgány žalobci doplatily. Jen ve vztahu k těmto dlužným částkám žalobci náležely také úroky z prodlení. Je-li současně zřejmé, že zmíněné nové platové výměry stanovily služební plat žalobce bez příplatku za vedení, neměl již žalobce na tuto složku služebního platu nárok, nebránil-li se proti nové výši jeho služebního platu příslušnými opravnými prostředky. Tyto skutečnosti žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně vysvětlil. Městský soud doplnil, že z praxe vydávání platových výměrů Armádou České republiky je zřejmé, že služební orgán stanoví v novém platovém výměru vždy celkovou výši platu a následně vyjmenuje všechny jeho složky. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [8] Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [9] V kasační stížnosti stěžovatel namítl, že platový výměr ze dne 1. 10. 2009 je konstitutivním rozhodnutím, jehož výrok se skládá z několika samostatných výrokových částí konstitutivní povahy, čemuž odpovídá také technické řešení konkrétního platového výměru a současně také jednotlivé složky služebního platu. Platový tarif a příplatek za vedení přiznané stěžovateli výše zmíněným platovým výměrem představují jeho nárok na jejich výplatu a odpovídající povinnost služebního orgánu tyto složky platu v odpovídající výši stěžovateli poskytovat. Od 1. 1. 2011 však nebyly stěžovateli tyto složky služebního platu v rozporu s platovým výměrem a zákonem ve stanovené výši vypláceny. [10] Stěžovatel dále namítl, že ačkoli obdržel částku 59.310 Kč, nebyla jeho pohledávka na dorovnání platového tarifu a příplatku za vedení zcela uspokojena. Ve vztahu k dorovnání požadovaných složek platu stěžovatel odkázal na stranu čtyři žaloby, kde je uvedeno, jaký je rozdíl mezi dorovnáním platu a dorovnáním jednotlivých složek platu, přičemž služební orgán mu dorovnal jen plat. Tímto postupem však stěžovateli nebyl v období od 1. 1. 2011 vyplácen platový tarif a příplatek za vedení ve výši stanovené zákonem a platovým výměrem ze dne 1. 10. 2009. [11] S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatel nav