7 Afs 102/2019 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 102/2019- 25 - text 7 Afs 102/2019 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: ACTRAD s. r. o., se sídlem Potoční 1091, Frýdek, Frýdek – Místek, zastoupená Mgr. Martinem Blaškem, LL. M., advokátem se sídlem Olbrachtova 1334/27, Ostrava, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2019, č. j. 22 Af 117/2017 - 66, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště ve Frýdku - Místku (dále též „správce daně“), vydal dne 20. 9 2016 dodatečné platební výměry, kterými žalobkyni doměřil daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období měsíců červenec, srpen a září 2012 ve výši celkem 2 760 000 Kč a současně ji vyrozuměl o vzniku zákonné povinnosti uhradit penále ve výši 552 600 Kč (dále též „dodatečné platební výměry“). Důvodem doměření daně bylo vyloučení nároků žalobkyně na odpočet DPH ze zdanitelných plnění od společnosti PRESSTEX MEDIA SE, se sídlem Revoluční 1082/8, Praha 1 (dále též „společnost nebo dodavatel PRESSTEX“), přijatých na základě smlouvy o reklamě a propagaci č. 38/2012 ze dne 28. 6. 2012. Smlouva obsahovala závazek dodavatele PRESSTEX umístit v období 1. 7. 2012 - 30. 9. 2012 reklamu žalobkyně o rozměru 6 x 1 metr při utkáních FAČR Gambrinus ligy a FAČR Poháru České pošty v prostorách Androva stadionu v Olomouci nebo na stadionu AC Sparta Praha nebo FC Baník Ostrava a dále v prostorách Golf Arény Ostrava za celkovou cenu 13 800 000 Kč (bez DPH). [2] Správce daně dospěl k závěru, že žalobkyně sice doložila realizaci plnění dle předložené smlouvy, avšak toto plnění bylo zasaženo daňovým podvodem. Správce daně poukázal především na mnohonásobné navýšení ceny reklamy při jejím prodeji žalobkyni oproti cenám, za které ji dodavatel PRESSTEX získal od prvotních poskytovatelů, kterými byly společnosti přímo spravující dotčené fotbalové kluby a Golf Arénu Ostrava. Správce daně také ceny sjednané ve smlouvách se žalobkyní poměřoval s cenami, za které pořizovaly obdobné reklamní služby jiné subjekty. Dle jeho zjištění žalobkyně zaplatila za reklamní služby téměř tolik jako generální partner Českomoravského fotbalového svazu a mnohem více než hlavní partner FC Baník Ostrava, kteří obdrželi plnění v nesrovnatelně větším rozsahu. Zároveň poukázal na skutečnost, že ze strany žalobkyně nebyla ověřována výhodnost reklamy ani způsob stanovení ceny, ačkoli žalobkyně byla s ohledem na své předchozí působení ve sportu schopna neadekvátnost výše ceny reklamy posoudit. Upozornil také na to, že společnost PRESSTEX sídlí na virtuální adrese, do obchodního rejstříku byla zapsána ve druhé polovině roku 2011 a již dne 2. 1. 2012 vystavila pro žalobkyni daňový doklad na částku 3 200 000 Kč + DPH. Následně se stala nekontaktní a od 29. 7. 2013 nemá v obchodním rejstříku zapsaného žádného jednatele. Společnost PRESSTEX rovněž neuhradila daňové povinnosti, které jí byly správcem daně za rozhodná zdaňovací období roku 2012 doměřeny; z oznámení příslušné banky pak správce daně zjistil, že z účtu této společnosti byly v období od 31. 1. 2012 do 31. 12. 2012 provedeny výběry mnohamilionových částek v hotovosti. [3] Odvolání žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 8. 2017, č. j. 35425/17/5300-22443-701728. Žalovaný souhlasil se správcem daně, že žalobkyně sice unesla důkazní břemeno a prokázala naplnění podmínek pro uplatnění nároku na odpočet daně ve smyslu § 72 odst. 1 a § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, avšak nárok na odpočet daně z těchto plnění jí byl důvodně odepřen, neboť žalobkyně mohla a měla vědět, že se účastní podvodu na DPH. II. [4] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Ostravě (dále též „krajský soud“), který ji zamítl rozsudkem identifikovaným ve výroku tohoto rozhodnutí. [5] Krajský soud poukázal na obecnost žaloby i na to, že tato zčásti mířila spíše do oblasti jiných daní. Přisvědčil žalobkyni, že doložila přijetí plnění od dodavatele PRESSTEX. To však nebylo předmětem sporu, neboť daňové orgány neuznaly nárok na odpočet z důvodu vědomé účasti žalobkyně na podvodu. Zjištěné skutkové okolnosti pak skutečně svědčí pro závěr, že společnost PRESSTEX se dopustila podvodu na DPH, neboť za plnění poskytnutá žalobkyni inkasovala cenu včetně DPH, kterou nezaplatila, a poté se stala pro správce daně nekontaktní. Tento závěr podporuje rovněž zjištění o hotovostních výběrech milionových částek z účtu dané společnosti v rozhodném období. [6] Dle krajského soudu se podařilo daňovým orgánům rovněž prokázat vědomou účast žalobkyně na daňovém podvodu. Za podstatné označil především zjištění o mnohonásobně navýšené ceně reklamních služeb hrazených dodavateli PRESSTEX oproti cenám, za které tato plnění sám pořídil a za které obdobné služby pořídily jiné subjekty, resp. zjištění o rozsahu služeb, které za obdobnou cenu získal generální či hlavní partner. Poukazy žalobkyně na § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, krajský soud pokládal za nepřiléhavé, neboť věc se netýkala zjišťování ceny obvyklé, ale porovnání sjednané ceny reklamních a propagačních služeb s cenou jejich pořízení a dále s cenami, za které tyto kluby obdobná plnění poskytovaly jiným subjektům. Přestože správce daně při porovnání cen vycházel ze smluv, které jiné subjekty uzavřely přímo s fotbalovými kluby, nikoli prostřednictvím reklamní agentury, cenový rozdíl je natolik výrazný, že ani případné zohlednění obvyklé marže reklamní agentury v běžných obchodních vztazích by nevedlo k přiblížení se ceně účtované žalobkyni. Krajský soud nepřistoupil k navrhovanému zadání znaleckého posudku, neboť závěry daňových orgánů byly dostatečně přesvědčivé. Nadto poukázal na posudek, který žalobkyně předložila v souvisejícím řízení, v němž znalec navzdory značnému rozpětí stanovených referenčních cen zhodnotil, že sjednaná cena dvojnásobně převyšovala horní mantinel. [7] K naplnění subjektivní stránky krajský soud uvedl, že neobvyklost ceny musela být při vynaložení přiměřené péče zřejmá i subjektu bez zkušeností ze sportovního prostředí. Žalobkyně se však nepokusila ověřit výši cen ani podmínky, za kterých jednotlivé fotbalové kluby a Golf Aréna Ostrava umožňují umístit reklamu ve svých prostorách nebo tiskovinách, případně zda a za jakých podmínek lze smlouvy o reklamě a propagaci uzavřít přímo s nimi. Pokud by tak žalobkyně učinila, mohla zjistit, že u dodavatele PRESSTEX došlo oproti pořizovacím cenám služeb ke značnému navýšení cen plnění, aniž by takové „marži“ odpovídala faktická přidaná hodnota. To vše ve spojení s krátkou existencí tohoto dodavatele a jeho sídlem na virtuální adrese (kde mělo v té době sídlo přes 90 dalších společností) představovalo dle krajského soudu okolnosti, které bylo možno při obvyklé míře opatrnosti zohlednit při rozhodování žalobkyně o tom, zda s tímto dodavatelem vstoupí do smluvního vztahu. Pokud tak žalobkyně neučinila, nemohla se následně dovolávat ochrany dobré víry. Krajský soud označil za nedůvodné rovněž námitky procesního charakteru. III. [8] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost. Dle stěžovatelky se krajský soud nijak nevypořádal s žalobní námitkou ohledně splnění podmínek účasti stěžovatelky na podvodu, čímž došlo k naplnění kasačního důvodu dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Krajský soud aproboval závěry žalovaného, aniž by vzal v úvahu argumenty stěžovatelky o jejich nesprávnosti. [9] Dle stěžovatelky krajský soud nesprávně vyložil pojem „náležitá míra obezřetnosti“ a vystavěl své závěry na domněnkách. Stěžovatelka si však dodavatele před uzavřením smlouvy prověřila na základě informací dostupných ve veřejných rejstřících. Tyto nevykazovaly žádné nesrovnalosti, z nichž by bylo možno usuzovat na podvod na DPH. Dále připomněla, že samotná existence neodvedené daně nepostačuje k závěru o zasažení transakce podvodem. K této okolnosti musí přistoupit další konkrétní zjištění, z nichž je možno na podvod usuzovat. Takové okolnosti však v jejím případě zjištěny ani prokázány nebyly. Krajský soud podal výčet údajných nestandardních okolností svědčících o spáchání podvodu dodavatelem PRESSTEX a o vědomé účasti stěžovatelky na tomto podvodu bez jakéhokoli rozlišení mezi okolnostmi, které byly (resp. vůbec mohly být) stěžovatelce v okamžiku sjednávání a následného uskutečňování předmětných obchodů známy, a okolnostmi, které jí známy být nemohly a také nebyly. V rámci výčtu údajných nesrovnalostí tak byly stěžovatelce kladeny k tíži i takové skutečnosti, které vyšly najevo, či se dokonce staly až mnohem později, a které stěžov