9 Ads 238/2020 — Nejvyšší správní soud

9 Ads 238/2020- 36 - text 9 Ads 238/2020 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: Ing. P. V., zast. Mgr. Davidem Purmenským, advokátem se sídlem 28. října 3117/61, Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 6. 2018, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě − pobočky v Olomouci ze dne 27. 8. 2020, č. j. 72 Ad 36/2018 - 72, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce podal žádost o starobní důchod s datem přiznání ode dne 5. 7. 2015, tj. od dosažení věku 55 let a 6 měsíců. Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) rozhodnutím ze dne 17. 2. 2017, č. j. X, tuto žádost o starobní důchod zamítla pro nesplnění podmínek § 28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), a podle § 2 nařízení vlády č. 363/2009 Sb., o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993, ve znění účinném od 1. 6. 2015 (dále jen „nařízení vlády č. 363/2009 Sb.“). Rozhodnutím ze dne 13. 6. 2018, č. j. X, žalovaná zamítla žalobcovy námitky proti tomuto rozhodnutí. [2] Krajský soud v Ostravě − pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“) žalobu zamítl nejprve rozsudkem ze dne 23. 12. 2019, č. j. 72 Ad 36/2018 - 42, který Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) rozsudkem ze dne 7. 4. 2020, č. j. 9 Ads 19/2020 - 31, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uložil mu, aby se v novém rozhodnutí vypořádal s odkazem obsaženým v rozhodnutí Hlavního hygienika ČR ze dne 12. 6. 1991, č. j. HEM-300-12.6.91, kterým se určila nejvyšší přípustná expozice pro práci v podzemí na pracovištích Českých lupkových a uhelných závodů, na rozhodnutí Hlavního hygienika ČR ze dne 1. 8. 1990, č. j. HEM-300-1.8.90, které se týkalo stanovení nejvyšší přípustné expozice pro práci v podzemí pro některá pracoviště Rudných dolů Jeseník a Příbram. Dále mu uložil, aby dostatečně odůvodnil svůj právní názor o nesplnění podmínek pro vyhovění žalobcově žádosti, a to i s ohledem na právní názor Ministerstva zdravotnictví obsažený ve sdělení ze dne 27. 11. 2018, č. j. MZDR 50171/2018-2/OVZ. [3] Krajský soud následně při ústním jednání provedl jako důkaz sdělení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (dále též „SÚJB“) ze dne 13. 6. 2019, č. j. SÚJB/RCKA/11982/2019, zaslané k dotazu krajského soudu ve věci vedené pod sp. zn. 19 Ad 24/2018 na stanovení nejvyšší přípustné expozice pro práce v podzemí na pracovištích bývalého podniku Rudné doly Jeseník, závod Zlaté Hory. [4] Krajský soud poté žalobu znovu zamítl rozsudkem ze dne 27. 8. 2020. Žalobce tvrdil, že jeho pracoviště v Rudných dolech Jeseník, závodě Zlaté Hory, bylo pracovištěm se stanovenou nejvyšší přípustnou expozicí podle Hlavního hygienika ČR, což bylo podmínkou pro označení za „uranový důl“ ve smyslu § 21 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 1995 (dále jen „zákon č. 100/1988 Sb.“). Ze sdělení SÚJB ze dne 13. 6. 2019 však plyne, že pro pracoviště Rudných dolů Jeseník, závod Zlaté Hory, nebyla stanovena nejvyšší přípustná expozice z důvodu rizika ionizujícího záření. Nejvyšší přípustnou expozici pro práci na pracovištích Rudných dolů Jeseník, závod Zlaté Hory, stanovil okresní hygienik rozhodnutím ze dne 4. 10. 1990, č. j. 245.1/90-6389, na 1 800 směn z důvodu rizika škodlivé prašnosti (volný obsah SiO2). O tom, že Rudné doly Jeseník, závod Zlaté Hory, nebyly uranové, ale rudné doly, není sporu, což je navíc obecně známo a žalovaná to vysvětlila s odkazem na odbornou literaturu (Rudné a uranové hornictví České republiky, Ostrava: AGRAM s. r. o., 2003, str. 179 a násl.). [5] Z rozhodnutí Hlavního hygienika ČR č. j. HEM-300-1.8.90, ani č. j. HEM-300-12.6.91, nebylo prokázáno, že by Rudné doly Jeseník, závod Zlaté Hory, byly pokládány za uranové doly. Ani jedno z těchto rozhodnutí výslovně neuvedlo, že by měl závod Zlaté Hory stanovenou nejvyšší přípustnou expozici z důvodu ionizujícího záření. Rozhodnutím č. j. HEM 300-1.8.90 Hlavní hygienik ČR stanovil ode dne 1. 12. 1990 nejvyšší přípustnou expozici pro práci v podzemí uranových dolů a ostatních dolů se stejným rizikem ionizujícího záření na 2 100 směn. V tomto rozhodnutí však nejsou výslovně uvedeny Rudné doly Jeseník, závod Zlaté Hory. Toto rozhodnutí tedy sice nevyvracelo, ale ani neprokazovalo skutečnost, že Rudné doly Jeseník, závod Zlaté Hory, byly uranovým dolem. Uvedené bylo opakovaně zjišťováno u dalších úřadů, jak bylo prokázáno ve věci sp. zn. 19 Ad 24/2018. Pro závod Zlaté Hory bylo prokázáno pouze riziko zvýšené prašnosti (volný obsah oxidu křemičitého – SiO2). [6] Krajský soud nepřisvědčil ani námitce, že SÚJB neměl pravomoc vyjadřovat se ke stanovení přípustné expozice v dole. Jeho sdělení ze dne 13. 6. 2019 proto bylo možno v řízení použít. Naopak věc posuzovaná veřejným ochráncem práv pod sp. zn. 3603/2007/VOP/PK nevnesla do zjištěného skutkového stavu pochybnosti, neboť se týkala Rudných dolů Příbram, závodu Sobědruhy, a potvrdila závěry žalované z napadeného rozhodnutí o výkladu pojmu „uranové doly“. Dokazování navrhovanými svědeckými výpověďmi považoval krajský soud za nadbytečné. Uzavřel proto, že pracoviště žalobce nebylo možné podřadit pod pojem uranový důl (poznámka NSS: krajský soud zjevně omylem uvedl „rudný důl“), a žalobci tudíž nevznikl požadovaný nárok na starobní důchod podle § 21 odst. 1 písm. a) a § 174 zákona č. 100/1988 Sb., v návaznosti na § 28, § 74 a § 74a zákona o důchodovém pojištění. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované [7] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [8] Vytýká krajskému soudu a žalované, že nesprávně posoudily rozhodnou právní otázku, zda jeho zaměstnání u organizace Rudné doly Jeseník, závod Zlaté Hory, spadalo či nespadalo do kategorie „uranového dolu“ pro potřeby důchodového pojištění se vznikem nároku na tzv. hornický důchod, tedy odchod do důchodu v 55 letech. Krajský soud po zrušovacím rozsudku NSS ze dne 7. 4. 2020 doplnil dokazování o jediný důkaz, a to o sdělení SÚJB ze dne 13. 6. 2019. Tento důkaz má potvrzovat, že pro pracoviště stěžovatele nebyla stanovena nejvyšší přípustná expozice z důvodu ionizujícího záření, nýbrž pouze z důvodu rizika škodlivé prašnosti. SÚJB se zde ovšem nevyjadřuje k existenci či neexistenci radonu nebo ionizujícího záření v bývalém závodu Zlaté Hory, nýbrž k tomu, že zde údajně Hlavní hygienik ČR nestanovil nejvyšší přípustnou expozici z důvodu přítomnosti radonu či ionizujícího záření. SÚJB má pouze posuzovat stav ozáření a regulovat ozáření fyzických osob včetně ozáření z přírodního zdroje záření a zpracovávat ve spolupráci s dotčenými správními úřady národní plány k řešení situací a informování o nich. Nemá však pravomoc vyjadřovat se k nejvyšší přípustné expozici, neboť tu měl v dané době pouze Hlavní hygienik ČR. Ten nicméně v rozhodnutí č. j. HEM-300-12.6.9 ve spojení s rozhodnutím HEM-300-1.8.90 zmínil, že nejvyšší přípustná expozice z důvodu ionizujícího záření byla stanovena pro některá pracoviště Rudných dolů Jeseník, která však blíže neurčil. Ze sdělení Ministerstva zdravotnictví ze dne 27. 11. 2018 je zřejmé, že nelze vyloučit ani potvrdit, zda mezi ostatní doly se stejným rizikem ionizujícího záření nespadala některá pracoviště Rudných dolů Jeseník. V případě pochybností je nutno vykládat právo ve prospěch pracovníků. [9] Sám SÚJB v rozhodnutí ze dne 12. 10. 2015, č. j. SÚJB/OPZ/20742/2015, povolil společnosti SEZIT PLUS, s.r.o., měření a hodnocení ozáření, tedy výskytu radonu. Měření provedl Státní ústav jaderné, chemické a biologické ochrany, v. v. i., který vydal protokol ze dne 7. 1. 2019, č. 1795/19/LDMR, o měření v místě Poštovní štola Zlaté Hory. Z něj vyplývají naměřené hodnoty radonu. Z části posudku č. 001/2019 vyhotoveného společností SEZIT PLUS, s. r. o., jednoznačně vyplývá, že bylo opakovaně zjištěno překročení referenční hodnoty průměrné objemové aktivity radonu. Vzhledem k tomu, že se jeho průměrná hodnota zvýšila za poslední tři roky zhruba o 30 %, je nutno měření provádět každoročně. Z tohoto dokumentu tedy rozhodně nevyplývá, že by nebyl na pracovišti bývalých Rudných dolů Jeseník, závod Zlaté Hory, přítomen radon, naopak zde přítomen byl, a to dokonce ve zvyšujících se průměrných dávkách ionizujícího záření. Je tedy vysoce pravděpodobné, že stanovení nejvyšší přípustné expozice pro riziko ionizujícího záře