1 Afs 89/2021 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 89/2021- 59 - text pokračování 1 Afs 89/2021 - 63 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: Galeria Grand s.r.o., se sídlem Československé armády 295/23, Hradec Králové, zastoupena JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou se sídlem třída Míru 146, Český Krumlov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2018, č. j. 40909/18/5200-11434-701858, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 2. 2021, č. j. 31 Af 61/2018 - 105, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podstatou projednávané věci je problematika důkazního břemene v daňovém řízení ve vztahu k prokázání oprávněnosti daňově účinných výdajů ve smyslu § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. [2] Finanční úřad pro Královéhradecký kraj (dále jen „správce daně“) provedl u žalobkyně daňovou kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2012 a 2013. Na základě výsledků této kontroly dospěl k závěru, že si žalobkyně ve svých daňových tvrzeních neoprávněně uplatnila jako daňově uznatelné náklady úroky z půjčky od společnosti LOGOS AG, se sídlem Alte Steinhauserstrasse 1, 6330 Cham, Švýcarsko (dále jen „LOGOS“), v celkové výši za obě kontrolovaná zdaňovací období 2.865.800 Kč (1.432.900 Kč za každý rok). [3] Dodatečnými platebními výměry ze dne 30. 8. 2017, č. j. 1624265/17/2701-50524-606197, a č. j. 1624300/17/2701-50524-606197 (dále jen „platební výměry“), správce daně doměřil žalobkyni daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 a od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, která se neodchyluje od poslední známé daně, tj. ve výši 0 Kč (žalobkyně uplatnila v průběhu daňové kontroly vyšší odečet daňové ztráty tak, aby základ daně po úpravě byl v kontrolovaných obdobích ve výši 0 Kč). Odvolání proti platebním výměrům žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 9. 2018, č. j. 40909/18/5200-11434-701858, zamítl. II. Rozsudek krajského soudu [4] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví specifikovaným rozsudkem zamítl. Dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ve vztahu k prokázání, že se společnost LOGOS stala vlastníkem pohledávky v celkové výši 16.100.000 Kč, pročež nesplnila podmínky pro uplatnění nákladů vztahujících se k úrokům z deklarované smlouvy o půjčce, jakožto nákladů ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. V této souvislosti odkázal soud na judikaturu k problematice rozložení důkazního břemene v daňovém řízení. [5] Správci daně vyvstaly v souvislosti s uplatněným výdajem pochybnosti, které nebyla žalobkyně schopná rozptýlit. Předně v plném rozsahu neprokázala ani přijetí půjček v celkové výši 16.100.000 Kč od původních věřitelů – Radka Homoláče, Josefa Homoláče a společnosti SILBEN INVEST & FINANCE CORP. Především však nedokázala prokázat, že skutečně došlo k deklarovaným postoupením a konsolidaci jednotlivých půjček. [6] Soud zdůraznil, že je povinností daňového subjektu zajistit si důkazní prostředky týkající se jeho daňové povinnosti. Daňový subjekt, který vstupuje do obchodních vztahů, musí zachovávat náležitou míru obezřetnosti a zajišťovat si potřebné podklady pro případ, že bude chtít uplatnit daňové výdaje podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2013, č. j. 2 Afs 11/2013  37). V daném případě měla nadto žalobkyně možnost zajistit si minimálně část důkazů, které po ní správce daně požadoval, přímo u svých tehdejších jednatelů a společníků Radka Homoláče a Josefa Homoláče. V kontaktu byla žalobkyně i s panem Guido Schmidem (jednatelem společnosti LOGOS). Krajský soud rovněž odmítl tvrzení žalobkyně, že nebylo její povinností uchovávat doklady po dobu delší než pět let. K tomu odkázal na § 32 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. [7] Soud shledal nedůvodnými také žalobní námitky týkající se mezinárodního dožádání. Návrhu žalobkyně, aby správce daně „položil dotaz společnosti LOGOS“, správce daně nemohl vyhovět již z toho důvodu, že uvedená společnost vstoupila v roce 2015 do likvidace a k 1. 10. 2015 (tj. ještě před zahájením daňové kontroly u žalobkyně) byla vymazána ze švýcarského obchodního rejstříku. Správce daně zároveň řádně osvětlil, z jakých důvodů neprovedl mezinárodní dožádání za účelem obstarání svědecké výpovědi Guido Schmida. Takové dožádání by bylo neúčelné, neboť by tímto způsobem nemohl být prokázán skutečný přechod pohledávek vůči žalobkyni na společnost LOGOS. [8] Správce daně i žalovaný dále řádně odůvodnili, proč nelze v posuzované věci využít výsledků mezinárodního dožádání uskutečněného v daňovém řízení vedeném se společností SILBEN INVEST, s.r.o. Krajský soud souhlasil s finančními orgány, že správce daně nemůže informace a listiny získané v jednom daňovém řízení bez dalšího použít v jakémkoliv jiném řízení vedeném s odlišným daňovým subjektem. Takový postup mu zapovídá jak zákon, tak v daném případě i mezinárodní smlouva. Naopak žalobkyně měla možnost takové informace a listiny (o nichž tvrdí, že existují) od personálně propojených osob získat a případně je použít v řízení týkajícím se její daňové povinnosti. III. Obsah kasační stížnosti [9] Žalobkyně (stěžovatelka) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností. Uvedla, že do roku 2009 postupně čerpala půjčku ve výši 16.100.000 Kč, kterou (vedle dalších půjček a získané dotace) použila na rekonstrukci hotelu GRAND v Hradci Králové. Samotná koupě hotelu a provedení rekonstrukce, včetně následného provozování objektu za účelem dosažení zdanitelných příjmů, nebyly nikdy předmětem sporu. [10] Krajský soud dospěl k nesprávnému závěru, že stěžovatelka neunesla důkazní břemeno ve vztahu k prokázání, že společnost LOGOS se stala vlastníkem pohledávky. Stěžovatelka reagovala na všechny výzvy správce daně a předložila k prokázání svých tvrzení množství podkladů. Nadto správce daně opakovaně vyzývala, aby za účelem ověření jejích tvrzení využil mezinárodního dožádání. Stěžovatelka má za to, že krajský soud nepřihlédl ke všem podkladům, které předložila v průběhu daňové kontroly. Soud tedy aproboval závěry správce daně a žalovaného, aniž by svůj postup náležitě odůvodnil a vypořádal se s obsahem správního spisu. [11] Pokud se jedná o návrh na provedení mezinárodního dožádání, stěžovatelka zdůrazňuje, že navrhovala provedení výslechu fyzické osoby pana Guido Schmida, který v rozhodném období jednal za společnost LOGOS, nikoliv provedení dožádání ve vztahu ke společnosti jako takové. Pokud správce daně hodnotil stěžovatelkou předkládané listiny jako pouze formální, jevilo se jako logické, aby oslovil osobu jednající za jejího obchodního partnera, který mohl její tvrzení potvrdit či vyvrátit. Stěžovatelka předložila v reakci na výsledek kontrolního zjištění listiny týkající se konsolidace půjček a smlouvy mezi ní a společností LOGOS, které opatřila v archivu této společnosti ve Švýcarsku. Ani takto zajištěné listiny však nebyly pro žalovaného či krajský soud dostatečně věrohodné. Žalovaný nemohl setrvat na tvrzení o neunesení důkazního břemene za současného odmítání provedení svědecké výpovědi pana Guido Schmida. [12] Stěžovatelce je známo (stejně jako krajskému soudu z řízení sp. zn. 31 Af 40/2017), že správce daně provedl mezinárodní dožádání k osobě pana Guido Schmida ohledně společností LOGOS a SILBEN INVEST, s.r.o. Doklady ani obsah výpovědi pana Schmida však nejsou součástí správního spisu. [13] Stěžovatelka dále odmítá úvahy krajského soudu, který předjímal výsledek výpovědi a označil ji za neúčelnou. Společnost LOGOS a za ni jednající pan Schmid byli na rozdíl od stěžovatelky stranou smluv o postoupení pohledávek, které následně vedly k uzavření smluvního vztahu mezi stěžovatelkou společností LOGOS. Proto se jeví provedení jeho výpovědi zcela logické. Pokud se jedná o fyzické osoby v postavení jednatelů stěžovatelky, ty vyslechnout nelze. Nadto pan Homoláč se již s ohledem na svůj věk (rok nar. X) nechce k věci vyjadřovat. [14] Stěžovatelka závěrem rovněž připomíná značný časový odstup mezi skutečnostmi, které jsou předmětem dokazování, a dobou, kdy k dokazování dochází. V této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13. [15] Stěžovatelka tedy považuje rozsudek krajského soudu za nezákonný a navrhuje, aby jej Nejvyšší správní soud zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalovaného [16] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že pro ú