2 Afs 137/2019 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 137/2019- 50 - text 2 Afs 137/2019 - 55 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miluše Doškové, a soudkyň Mgr. Lenky Bahýľové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Liberty Ostrava a. s. (původně ArcelorMittal Ostrava, a. s.), IČO: 45193258, sídlem Vratimovská 689/117, Ostrava, zast. advokátkou JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D., sídlem Chodská 1366/9, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2016, č. j. 45271/16/5100-31461-701836, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2019, č. j. 22 Af 5/2017 - 41, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předcházející průběh řízení [1] Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj rozhodl dne 6. 4. 2017 pod č. j. 1222223/16/3201- 00460-804787, o vydání platebního výměru na daň z převodu nemovitostí ve výši 47 021 340 Kč (dále jen „platební výměr“). Rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 11. 2016, č. j. 45271/16/5100-31461-701836 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“), bylo odvolání žalobkyně proti platebnímu výměru zamítnuto a platební výměr byl potvrzen. Orgány finanční správy dospěly k závěru, že žalobkyně pro uplatněné osvobození od daně z převodu nemovitostí z důvodu vkladu do základního kapitálu obchodní společnosti nesplnila podmínky vyplývající z § 20 odst. 6 písm. e) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (dále jen „zákon č. 357/1992 Sb.“), ve znění účinném pro období rozhodné pro stanovení daňové povinnosti žalobkyně, tj. ke dni 4. 5. 2010. [2] Krajský soud v Ostravě shora označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného zamítl. Z obsahu správních spisů krajský soud mj. shrnul, že na základě „Smlouvy o převodu části podniku za účelem vkladu do základního kapitálu“ ze dne 18. 3. 2010 (dále jen „smlouva“) žalobkyně vložila do společnosti ArcelorMittal Energy Ostrava a. s. (ode dne 12. 12. 2014 společnost TAMEH Czech s. r. o., dále jen „TAMEH Czech“) jako nepeněžitý vklad část podniku, a to samostatný organizační útvar označovaný jako „Závod 4 – Energetika“. Hodnota vkládané části podniku byla oceněna znaleckým posudkem částkou v celkové výši 3 572 000 000 Kč. Část podniku tvořily nemovitosti uvedené v příloze č. 2 smlouvy. Dne 18. 3. 2010 rozhodla společnost ArcelorMittal Ostrava a. s. (původní žalobkyně), jakožto jediný společník společnosti ArcelorMittal Energy Ostrava a. s., o zvýšení základního kapitálu z částky 200 000 Kč o částku 3 572 000 000 Kč. Žalobkyně podala dne 31. 8. 2010 daňové přiznání k dani z převodu nemovitostí, ve kterém uplatnila osvobození od daně z převodu nemovitostí z důvodu vkladu do základního kapitálu obchodní společnosti [3] Krajský soud považoval za nesporné, že účast žalobkyně ve společnosti TAMEH Czech zanikla k datu 30. 12. 2014 (žalobkyně byla jako společník této společnosti vymazána z obchodního rejstříku). Skutečnost, že vzájemný vztah žalobkyně a společnosti TAMEH Czech po tomto datu je vztahem ovládající a ovládané osoby (§ 66a odst. 7 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dále jen „obchodní zákoník“, a § 79 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, dále jen „zákon o obchodních korporacích“) podle krajského soudu nic nemění na tom, že došlo k převodu celého obchodního podílu žalobkyně na nově vzniklý subjekt TAMEH Holding a žalobkyně ve smyslu obchodního zákoníku přestala být společníkem TAMEH Czech, do jejíhož majetku byly nemovitosti vloženy. Je-li ve smyslu § 61 odst. 1 obchodního zákoníku účast společníka ve společnosti určena jeho podílem na obchodním majetku společnosti, pak v posuzované věci žalobkyně převedením celého svého majetkového podílu převedla současně i svá práva a povinnosti vztahující se k jejímu podílu, tedy i k účasti ve společnosti. [4] Krajský soud se dále zabýval výkladem pojmu „zánik účasti společníka obchodní společnosti“ ve smyslu ust. § 20 odst. 6 písm. e) zák. č. 357/1992 Sb., neboť podle tohoto ustanovení se osvobození od daně z převodu nemovitostí neuplatní, jestliže do pěti let od vložení vkladu zanikne účast společníka v obchodní společnosti nebo člena v družstvu. Krajský soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2006, č. j. 1 Afs 25/2006 - 60, uvedl, že zánik účasti společníka v obchodní společnosti zahrnoval všechny zákonem stanovené důvody, při nichž dosavadní společník toto postavení v obchodní společnosti pozbyl. Účast žalobkyně ve společnosti TAMEH Czech skončila dnem 30. 12. 2014, tj. před stanovenou lhůtou pěti let od vložení vkladu. Podle názoru krajského soudu váže zákon podmínku osvobození od daně z převodu nemovitostí na přímé účastenství ve společnosti, neboť výslovně formuluje nezbytnost účasti „společníka“ v obchodní společnosti. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Žalobkyně (dále též jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti uplatnila důvody vymezené v § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla krajskému soudu vrácena k dalšímu řízení. [6] Stěžovatelka předně namítla, že se krajský soud nevypořádal se všemi žalobními námitkami. Poukázala na argumentaci, v níž uvedla, co bylo zamýšleným smyslem a účelem osvobození dle § 20 odst. 1 písm. e) zákona č. 357/1992 Sb., a dále podobností skutkové situace stěžovatelky se zákonnými výjimkami z povinnosti hradit daň z převodu nemovitostí, které zákon č. 357/1992 Sb. uvádí v § 20 odst. 6 písm. f) a j). Za opominutou považovala též svoji argumentaci závěry koordinačního výboru ze dne 25. 1. 2007, které jsou pro tuto věc přiléhavé. Rovněž pak zdůraznila, že obchodní podíl nebyl převeden zcela mimo sféru původního společníka, v případě stěžovatelky byl její obchodní podíl na společnosti TAMEH Czech vložen do společnosti TAMEH Holding, jejímž byla stěžovatelka společníkem. S touto zásadní skutkovou odlišností se krajský soud nevypořádal. Vypořádány nebyly ani žalobní námitky, že stěžovatelka ve společnosti TAMEH Czech stále vykonává vliv, a to jednak prostřednictvím akcionářské dohody (Shareholders Agreement ze dne 11. 8. 2014) a jednak prostřednictvím jednatelky společnosti TAMEH Czech, jímž je zaměstnankyně stěžovatelky (Ing. Kristina Červenková). [7] Stěžovatelka dále nesouhlasila s posouzením právní otázky ze strany krajského soudu. Má za to, že při výkladu právních předpisů (zejména v daňové oblasti) je třeba postupovat tak, aby byla šetřena podstata a smysl dané právní normy; v posuzované věci tak nestačí pouhý jazykový výklad § 20 odst. 1 písm. e) zákona č. 357/1992 Sb. Stěžovatelka poukázala na bod 16 zákona č. 18/1993 Sb., jímž bylo aplikované ustanovení novelizováno, a z něhož vyvozuje, že smyslem a účelem této právní normy je na jedné straně osvobodit vybrané případy převodů nemovitostí z důvodu „zájmu státu na rozvoji podnikání“, na druhé straně však zabránit zneužívání práva tím, že by daň z převodu nemovitostí nebyla hrazena v případech, kdy by primárním cílem nebyl rozvoj podnikání, ale „prostý“ převod nemovitostí. [8] Zákon č. 357/1992 Sb. sám nedefinuje, co rozumí pojmem „zánik účasti společníka obchodní společnosti nebo člena družstva“. Podle stěžovatelky tento pojem nelze automaticky ztotožnit se zánikem účasti společníka dle obchodního zákoníku, neboť zánikem účasti dle obchodního zákoníku nebylo úmrtí společníka, které je ale dle § 20 odst. 1 písm. e) zákona č. 357/1992 Sb., pod tento pojem zařazeno. Je tak zřejmé, že oba pojmy nemají totožný obsah. Pro konstrukci této výjimky dle názoru stěžovatelky zákonodárce vedl právě účel zákona v kombinaci se snahou zamezit jeho zneužití (v případě úmrtí společníka ke zneužití právní úpravy nedochází). Stejně je tomu i v případě stěžovatelky. Ta sice nebyla společníkem společnosti TAMEH Czech po zákonem stanovených 5 let, avšak pouze z toho důvodu, že obchodní podíl ve společnosti TAMEH Czech vložila v prosinci 2014 do základního kapitálu společnosti TAMEH Holding, jejímž společníkem se stala (a je jím stále). Z přímého společníka společnosti TAMEH Czech se tak stala společníkem nepřímým, i nadále však mohla uplatňovat svůj řídící vliv na společnost TAMEH Czech. De facto tedy k žádné podstatné změně ve vztahu mezi stěžovatelkou a společností TAMEH Czech nedošlo, natož aby touto změnou mohlo dojít ke zneužití osvobození od daně. [9] Důvod, pro který stěžovatelka vložila svůj obchodní podíl na společnosti TAMEH Czech do společnosti TAMEH Holding, resp. důvod pro vznik společného holdingu skupin ArcelorMittal a Tauron Polska Energia, spočíval zejména v nutnosti zásadně modernizovat energetiku v ArcelorMittal Ostrava v oblas