5 Afs 243/2018 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 243/2018- 54 - text 5 Afs 243/2018 - 58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců Mgr. Michaely Bejčkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: EKO - Chlebičov a.s., se sídlem Hlavní 65, Chlebičov, zast. JUDr. Františkem Divíškem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2016 č. j. 2025/16/5300-22442-709739, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 6. 2018, č. j. 22 Af 23/2016 - 52, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného. [2] Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání a byly potvrzeny dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“), kterými byla stěžovatelce po provedené daňové kontrole dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období únor až listopad 2010. I. Vymezení věci [3] Předmětem sporu v řízení před NSS je stěžovatelkou ve shora uvedených zdaňovacích obdobích uplatněný odpočet daně z přidané hodnoty související s plněním přijatým na vstupu od společnosti TRH Transport spedice s.r.o. (dále jen „TRH“), spočívajícím v úpravě skládky. Dle žalovaného i správce daně se stěžovatelce nepodařilo věrohodným způsobem prokázat přijetí deklarovaného plnění právě od TRH. [4] Stěžejní činností stěžovatelky je provozování skládky odpadu, kompostárny, solidifikačního a biodegradačního zařízení. Provoz skládky upravoval provozní řád a ke zdokumentování provozu skládky sloužil provozní deník. Stěžovatelka předložila daňové doklady s plněním „výkony“, jejichž přílohou byly potvrzené zjišťovací protokoly, opatřené razítkem TRH a podpisy obou stran. Zjišťovací protokoly obsahovaly specifikaci provedených prací za každý měsíc, tj. tvarování tělesa skládky, úprava tělesa skládky. Ve výroční zprávě za rok 2010 stěžovatelka uvedla obměnu traktoru a fekálního návěsu s tím, že kapacita a možnosti dalších zařízení se při pravidelné údržbě vzhledem k množství ukládaného odpadu jeví jako dostatečná, stejný závěr obsahuje i výroční zpráva za rok 2009. Správci daně proto vznikly pochybnosti o tom, že sporná plnění, která mají přímou souvislost s ukládáním odpadu, byla poskytnuta deklarovaným způsobem. Z následně stěžovatelkou předložených bezpečnostních pravidel, pokynů pro chování externího zhotovitele v areálu, popisu práce externího dodavatele či provozního deníku nebylo možno provedení prací právě deklarovaným dodavatelem TRH dovodit. [5] V řízení byl vyslechnut M. V. (jednatel TRH), J. S. za Activ Partner s.r.o. (subdodavatel TRH) a V. P. za Filding Group s.r.o. (subdodavatel Activ Partner s.r.o.). [6] Svědek V. uvedl, že práce byly prováděny subdodavatelsky prostřednictvím Activ partner s.r.o. (dále jen „Activ Partner“). Ani tato společnost však neprováděla práce osobně, nýbrž subdodavatelsky pomocí Filding Group s.r.o. (dále jen „Filding Group“). Ani Filding Group však neprováděla práce osobně, ale sjednala na ně subdodavatele; její jednatel V. P.uvedl, že jeho dodavatelem na tuto zakázku byla Meridianbau s. r. o. (dále jen Meridianbau). Tato společnost však pod tímto názvem existovala až od 17. 1. 2011, v době deklarovaných prací existovala pod názvem „NEDÁM, PRODÁM s. r. o.“, přičemž tento název P. neznal. [7] Žádná ze společností subdodavatelského řetězce nedisponovala ani zaměstnanci ani potřebným strojním vybavením pro realizaci deklarovaného plnění. Žádná z těchto společností neměla zkušenosti v oboru ukládání odpadu na skládkách; společnosti měnily název, sídlo i jednatele a neměly k dispozici účetnictví. [8] Stěžovatelka faktické okolnosti ohledně provedení prací neobjasnila a ani z jiných důkazů nevyplynulo, kdo, kdy a za jakých podmínek práce vykonal. Faktury a zjišťovací protokoly podepsané ředitelem a jednatelem TRH samy o sobě přijetí zdanitelného plnění deklarovaným způsobem neprokazují. Fakticita plnění byla totiž zpochybněna nesporným zjištěním, že TRH plnění sama neposkytla a neposkytla jej ani zjištěnými subdodavateli. To, že skládka byla upravována, nebylo zpochybněno. Sporné a pochybné je to, zda práce poskytla právě TRH. [9] Výpovědi zaměstnanců stěžovatelky (P. B., T. G. – strojníci a Ing. T. B. – vedoucí skládky) neprokazují provedení prací, neboť svědci nebyli schopni uvést konkrétní osoby ani strojní techniku externích dodavatelů prací. Jakkoliv je nepochybně možné plynutím času podrobnosti běžného provozu zapomenout, je obtížné vysvětlit, proč u sporných dodavatelských prací si svědci nepamatují osoby, které měly být na skládce přítomny po dobu nikoliv krátkou či jednorázově, přičemž si jiné dodavatele pamatují. Výslech tehdejšího předsedy představenstva stěžovatelky Ing. M. byl nadbytečný, protože ani ověření podpisu Ing. M. na zajišťovacím protokolu, ať už uznáním tohoto podpisu za vlastní nebo znaleckým posudkem, nemůže nahradit chybějící zjištění, zda došlo k faktickému přijetí deklarovaného plnění od třetí osoby, což je podmínkou pro vznik nároku na odpočet DPH. [10] Soud neshledal důvodnou ani žalobní námitku ohledně chybného hodnocení záznamu v provozním deníku ze strany daňových orgánů. Připustil, že bod 10 písm. a) přílohy č. 1 vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 382/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady (dále jen „vyhláška“), provozovatelům zařízení k nakládání s odpady výslovně neukládá povinnost monitorovat údaje o cizích dodavatelích. Podstatné je, že vyhláška obsahuje požadavek na evidování všech skutečností charakteristických pro provoz zařízení. Proto by bylo racionální, pokud by stěžovatelka externí dodavatele, kteří prováděli pravidelné úpravy svahu skládky, monitorovala. [11] V daňovém řízení předložené znalecké posudky nevyvrací zjištěný skutkový stav. Konstatují, že fakturované práce musely být provedeny externí technikou, pokud to bylo pro stěžovatelku ekonomicky výhodné. To však nic nemění na tom, že nebylo prokázáno, že konkrétní zdanitelné plnění – práce na skládce- stěžovatelka přijala od dodavatele TRH, když tato společnosti ani její správcem daně zjištění dodavatelé, neměli pro poskytnutí tohoto plnění ani lidské zdroje, ani strojní kapacity. Zjištění správce daně týkající se způsobu vyhotovování a předávání zjišťovacích protokolů, pořadí úhrad a vyhotovování daňových dokladů v rámci řetězce, kontroly provedení práce a proškolení cizích pracovníků na skládce o bezpečnosti práce pak pouze dokreslují skutkový stav, přičemž ačkoliv každá z těchto okolností sama o sobě není způsobilá založit u správce daně důvodné pochybnosti, ani odůvodnit závěr o neprokázání přijetí zdanitelného plnění deklarovaným způsobem, ve svém souhrnu však ano. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti [12] Stěžovatelka napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [13] Namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, kterou spatřuje v nevypořádání se se závěry znalce Píši a nevypořádání se s žalobní argumentací týkající se rozsahu důkazního břemene. V souvislosti s rozsahem důkazního břemene věcně brojí proti závěrům žalovaného a zdůrazňuje, že není povinna prokazovat jakékoli skutečnosti stojící mimo její sféru. [14] Nepřezkoumatelnost shledává i ve vnitřní rozpornosti rozsudku (část IV. kasační stížnosti). Ačkoli krajský soud nezpochybnil faktické provedení prací spočívajících v úpravě skládky, současně uvedl, že pokud práce neprovedl žádný ze zjištěných dodavatelů, ale někdo jiný, zůstává nevyřešená otázka o skutečném rozsahu těchto prací. Není-li pochyb o faktickém provedení prací, nemůže být logicky pochyb ani o jejich rozsahu (od většího k menšímu). [15] Další rozpornost napadeného rozsudku spatřuje v tom, že pokud krajský soud připustil, že provozní řád neukládá stěžovatelce povinnost evidovat údaje o cizích dodavatelích, nemohl jí současně klást k tíži absenci takového údaje (část III. kasační stížnosti). Požadavek soudu na evidenci externích dodavatelů v provozním deníku není logický z více důvodů. Zaměstnanci stěžovatelky totiž nemusí být informováni, kdo práce na skládce provádí. Je dostatečné pokud jsou jim sděleny nezbytné informace pro jejich práci (např. že externí dodavatel bude odvážet průsakovou vodu). To postačí k tomu, aby zaměstnanec mohl ověřit, jestli se externí osoba nachází na místě, kde má činnost vykonávat. Jelikož osoby provádějící zápis do deníku nemohly znát jméno externí osoby, nemohly ani při výs