5 As 102/2018 — Nejvyšší správní soud

5 As 102/2018- 35 - text 5 As 102/2018 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Správa železnic, státní organizace (dříve Správa železniční dopravní cesty, státní organizace), se sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1, zast. Mgr. Tomášem Tyllem, advokátem se sídlem Revoluční 724/7, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2018, č. j. 22 A 199/2016 – 43, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2018, č. j. 22 A 199/2016 – 43, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Městský úřad Bruntál (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 29. 6. 2016, č. j. MUBR/46233-16/pzd-OŽP-6185/2016/pzd/, uložil žalobci pokutu ve výši 80 000 Kč za spáchání správního deliktu podle § 88 odst. 1 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „ZOPK“), kterého se žalobce dopustil tím, že v období od listopadu 2015 do února 2016 provedl prostřednictvím najatých subjektů kácení celkem 257 stromů (dřevin rostoucích mimo les), které ve výšce 130 cm nad zemí přesahovaly obvod kmene 80 cm, a dále 8 985 m2 zapojeného porostu, a to na parcelách p. č. 1013 v k. ú. Valšov, p. č. 342/5 v k. ú. Nové Heřminovy a p. č. 407/14 v k. ú. Milotice nad Opavou, bez povolení orgánů ochrany přírody, čímž porušil § 8 odst. 1 ZOPK, v tehdejším znění. [2] Proti uvedenému rozhodnutí se žalobce bránil odvoláním, v němž mj. namítal, že ke kácení dřevin v obvodu dráhy nepotřeboval povolení, neboť tím plnil povinnost zajistit plynulost a bezpečnost drážní dopravy, kterou mu ukládá § 22 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (dále „jen zákon o drahách“), dále, že jako objednatel prací nemohl být za správní delikt odpovědný, neboť on sám dřeviny nepoškodil ani nezničil, a že nebylo dostatečně prokázáno, že všechny pokácené stromy měly skutečně ve výšce 130 cm nad zemí obvod 80 cm a více, resp. že šlo skutečně o zapojený porost v rozsahu uvedeném správním orgánem I. stupně. [3] Žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 10. 2016, č. j. MSK 100784/2016, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. S odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2015, č. j. 7 As 162/2015 – 59, a ze dne 24. 8. 2016, č. j. 2 As 1/2016 – 57 (všechna zde zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), konstatoval, že kácení dřevin v obvodu dráhy podléhá zákonnému režimu § 8 ZOPK. Pokud jde o odpovědnost žalobce jako objednatele kácení, odkázal žalovaný na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2009, č. j. 9 As 50/2008 – 64, a ze dne 9. 4. 2015, č. j. 9 As 245/2014 – 49, z nichž vyplývá, že v konkrétních případech je možné dovodit rovněž odpovědnost zadavatele prací. Tak tomu bylo i v tomto případě, neboť jednání žalobce bylo rozhodující pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu. Pokud by žalobce kácení porostu neobjednal, k poškození dřevin by nedošlo, naopak vykonavatel prací provedl kácení výhradně z důvodu plnění zakázky, sám na něm neměl žádný zájem. Námitku ohledně skutečného počtu stromů, které podléhaly povolení, a rozsahu zapojeného porostu, který měl být pokácen, shledal žalovaný nedůvodnou, neboť správní orgán I. stupně vycházel z údajů doložených žalobcem v rámci dodatečných oznámení o kácení dřevin, která žalobce učinil až po provedeném kácení, přičemž tyto údaje správní orgán I. stupně ověřil sérií dotazů vůči žalobci; ten přitom tento postup v průběhu prvostupňového řízení nerozporoval. [4] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který shora uvedeným rozsudkem žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k žalovanému k dalšímu řízení. [5] Námitku nicotnosti napadených rozhodnutí z důvodu věcné nepříslušnosti správních orgánů k projednání věci shledal krajský soud nedůvodnou s odkazem na zmiňovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2015, č. j. 7 As 162/2015 – 59. Nedůvodnou shledal krajský soud rovněž námitku, podle níž žalobce nemůže jako pouhý zadavatel kácení odpovídat za předmětný správní delikt; krajský soud odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2009, č. j. 9 As 50/2008 – 64, a ze dne 23. 9. 2016, č. j. 4 As 117/2016 – 26. [6] Krajský soud však upozornil, že s účinností od 1. 4. 2017 došlo ke změně právní úpravy obsažené v § 8 ZOPK, přičemž podle nové právní úpravy již k odstraňování dřevin za účelem zajištění provozuschopnosti železniční dráhy nebo zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy není zapotřebí povolení orgánu ochrany přírody, ale postačí oznámení. Vzhledem k tomu, že bylo žalobci kladeno za vinu pokácení dřevin bez povolení orgánu ochrany přírody, přičemž žalobce se od počátku hájil tím, že tak učinil z důvodu bezprostředního ohrožení života, zdraví nebo hrozící škody na dráze, je pro něj nová úprava příznivější. Nová právní úprava sice nabyla účinnosti až v průběhu řízení před krajským soudem, vzhledem k závěrům obsaženým v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, č. j. 5 As 104/2013 – 46, publ. pod č. 3528/2017 Sb. NSS, je třeba aplikovat princip retroaktivity ve prospěch pachatele i v tomto případě. V případě, že žalobce odstranil dřeviny za účelem zajištění provozuschopnosti železniční dráhy nebo zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy, došlo v důsledku změny právní úpravy k zániku trestnosti tohoto jednání. Krajský soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, v němž má žalovaný přihlédnout k uvedené změně právní úpravy a zabývat se tím, zda žalobce k provedenému kácení potřeboval povolení orgánu ochrany přírody, popřípadě, zda jej provedl za účelem zajištění provozuschopnosti železniční dráhy nebo zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy na této dráze, a byly tak naplněny podmínky pro to, aby kácení orgánu ochrany přírody pouze oznámil. Pro zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně krajský soud neshledal důvod. [7] Dalšími vznesenými námitkami se krajský soud nezabýval, neboť jejich posouzení shledal v této fázi řízení nadbytečným. [8] Krajský soud dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 20 786 Kč. Náklady žalobce na jeho právní zastoupení advokátem soud shledal důvodně vynaloženými, a to i přes námitky žalovaného, podle něhož žalobce trval na nařízení jednání ve věci, ač mohl výsledek řízení očekávat vzhledem k předchozím rozhodnutím téhož soudu, a navíc je státní organizací, přičemž svou účast v řízení by měl být schopen zabezpečit vlastními zaměstnanci. Krajský soud konstatoval, že ústní projednání věci je právem účastníka řízení, jeho využití mu tedy nemůže jít k tíži. Žalobce je sice státní organizací, v předmětném řízení však nevystupoval v obdobné pozici jako správní orgán či orgán územního samosprávného celku, přičemž k jeho činnosti náleží mimo jiné zajišťování provozování železniční dopravní cesty a její provozuschopnosti, naopak účast v řízení ve věci správního deliktu nelze považovat za běžnou a obvyklou činnost žalobce. Náklady tedy byly vynaloženy účelně. Krajský soud rovněž zvažoval, zda by skutečnost, že zrušení žalobou napadeného rozhodnutí nezapříčinily jeho vady, ale až pozdější změna právní úpravy v řízení před soudem, neodůvodňovala postup dle § 60 odst. 7 s. ř. s., tedy nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobci. Soud nicméně dopěl k závěru, že pro naplnění důvodů zvláštního zřetele hodných ve smyslu § 60 odst. 7 s. ř. s. by musely na rámec samotné pozdější změny právní úpravy přistoupit další okolnosti, které však v této věci krajský soud neshledal. Odkázal přitom na obdobný postup Nejvyššího správního soudu v rozsudcích ze dne 26. 1. 2017, č. j. 5 As 104/2013 – 61, a ze dne 29. 11. 2017, č. j. 7 As 225/2017 – 22. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalobce a další podání účastníků řízení [9] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů a jeho vnitřní rozpornost. Stěžovatel má za to, že z již zmiňovaného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, č. j. 5 As 104/2013 – 46, vyplývá, že krajský soud měl sám posoudit důsledky změny právní úpravy, k níž došlo v průběhu soudního řízení. Stěžovatel neporozuměl pokynu krajského soudu, který na jedné straně shledal důvody pro zánik odpovědnosti žalobce za předmětný správní delikt, a tedy pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, na druhé straně stěžovateli uložil, aby se zabýval tím, zda k zániku odpovědnosti žalobce skutečně došlo. [10] Krajský soud se navíc nezabýval tím, že ani v případě nové právní úpr