8 Ao 15/2021 — Nejvyšší správní soud

8 Ao 15/2021- 65 - text 8 Ao 15/2021-74 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Jitky Zavřelové a Milana Podhrázkého v právní věci navrhovatelek: a) Tristera s.r.o., se sídlem Nuselská 262/34, Praha 4, b) SPORT PARK a.s., se sídlem Čistovická 1729/60, Praha 6, c) fit4all CENTRUM s.r.o., se sídlem Chironova 544/8, Brno d) Lezecké centrum, s.r.o., se sídlem Táborská 979/5, Praha 4, e) Factory Pro Prague, a.s., se sídlem, Nádražní 762/32, Praha 5, všechny zastoupeny Mgr. Markem Hejdukem, advokátem se sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 23. 4. 2021, čj. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN, v části čl. I bodu 5 písm. b) a c), takto: I. Opatření obecné povahy odpůrce ze dne 23. 4. 2021, čj. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN, bylo v části čl. I bodu 5 písm. b) a c) v rozporu se zákonem. II. Odpůrce je povinen zaplatit každé z navrhovatelek náhradu nákladů řízení ve výši 13 591 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce Mgr. Marka Hejduka, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Navrhovatelky se návrhem podaným u Nejvyššího správního soudu 29. 4. 2021 domáhaly zrušení mimořádného opatření odpůrce ze dne 23. 4. 2021, čj. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN (dále „mimořádné opatření), a to v části čl. I bodu 5 písm. b) (dále též „část mimořádného opatření upravující sportoviště“) a c) (dále též „část mimořádného opatření upravující koupaliště a wellness“), podle kterých se „omezuje […] b) provoz a používání sportovišť ve vnitřních prostorech staveb (např. tělocvičny, hřiště, kluziště, kurty, ringy, herny bowlingu nebo kulečníku, tréninková zařízení) a vnitřních prostor venkovních sportovišť, tanečních studií, posiloven a fitness center tak, že se v nich zakazuje přítomnost veřejnosti, s výjimkou: i) sportovní činnosti ve školách nebo školských zařízeních a vysokých školách, kde to mimořádná opatření umožňují, ii) sportovní přípravy, kterou provádí osoby v rámci výkonu zaměstnání, výkonu podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti jako přípravu pro sportovní akce konané v rámci soutěží organizovaných sportovními svazy, a sportovních akcí, které nejsou zakázány, c) provoz a používání umělých koupališť (plavecký bazén, koupelový bazén, bazén pro kojence a batolata, brouzdaliště), wellness zařízení včetně saun, solárií a solných jeskyní tak, že se v nich zakazuje přítomnost veřejnosti, pokud se nejedná o poskytování zdravotních služeb poskytovatelem zdravotních služeb“. [2] Toto mimořádné opatření bylo vydáno 23. 4. 2021 s účinností od 26. 4. 2021 s odkazem na § 69 odst. 1 písm. b) a i) a § 69 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a podle § 2 odst. 2 písm. b) až e) a i) zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 (dále „pandemický zákon“). Následně bylo napadané mimořádné opatření zrušeno mimořádným opatřením odpůrce ze dne 29. 4. 2021, čj. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN, účinným od 3. 5. 2021. [3] V reakci na zrušení mimořádného opatření navrhovatelky v podání ze dne 3. 5. 2021 upravily petit návrhu tak, že požadují, aby Nejvyšší správní soud v souladu s § 13 odst. 4 pandemického zákona určil, že (původně napadené) mimořádné opatření bylo v části čl. I bodu 5 písm. b) a c) v rozporu se zákonem. II. Návrh a vyjádření odpůrce [4] Navrhovatelky úvodem zdůrazňují, že napadené části mimořádného opatření nemají téměř žádné odůvodnění. To tvoří 5 řádků textu a je ryze formální, je jen konstatováno, že jsou zakázány vyjmenované provozy, u kterých zpravidla dochází k větší koncentraci osob. Nejsou tak splněny požadavky na odůvodnění podle § 3 odst. 2 pandemického zákona. Zájmový spolek, jehož jsou navrhovatelky členkami (Česká komora fitness), rovněž v těchto záležitostech zaslal odpůrci předžalobní výzvu a nabízel pomoc při nalezení optimálního řešení. Na tyto podněty odpůrce nereagoval, kromě vyjádření ministra zdravotnictví na tiskové konferenci 9. 4. 2021, kde používal spojení typu „právníci nás určitě do nějakých čtrnácti dnů, tří týdnů podle toho, jak rozhodne soud, asi spláchnou“ a „tak to určitě dopadne v náš neprospěch a jsme si toho vědomi, ale nedá se prostě nic dělat, uvažujeme i trošku jako lékaři a ne jen jako právníci“. Navrhovatelky považují dané výroky za spíše bizarní ilustraci přístupu politické reprezentace, nicméně upozorňují, že takový přístup nelze v právním státě tolerovat. [5] Mimořádné opatření bylo dále podle navrhovatelek vydáno mimo pravomoc svěřenou odpůrci pandemickým zákonem. Ten totiž v § 2 odst. 1 opravňuje odpůrce k přikázání, omezení či zákazu určité činnosti. Napadané části mimořádného opatření zakazují provozovat sportoviště a koupaliště, sauny a další zařízení ve vnitřních prostorách staveb veřejnosti. To obsahově odpovídá zákazu, pro nějž ale pandemický zákon ve zvláštních ustanoveních nestanoví zákonný podklad. V případě koupališť a saun tento zákon opravňuje odpůrce v § 2 odst. 2 písm. d) tuto činnost omezit nebo pro ni stavit podmínky. Ohledně ostatních činností zakázaných napadenými částmi mimořádného opatření pak pandemický zákon neopravňuje odpůrce k žádnému postupu. Odpůrce tuto úpravu obchází tak, že namísto formulace „zakazuje“ užívá spojení „omezuje tak, že zakazuje přítomnost veřejnosti“. Zcela zakázat dané činnost přitom nelze ani podle § 69 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví, protože není možné očekávat, že všechny fyzické osoby mohou být podezřelé z nákazy a je jim tudíž možné zakázat vstup na sportoviště. Stejně tak nelze užít § 69 odst. 1 písm. i) stejného zákona, neboť nejde o omezení, ale o plošný zákaz. K jeho výkladu je totiž třeba přistoupit analogicky, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 26. 2. 2021, čj. 6 As 114/2020-63. [6] Široká omezení typu napadených částí mimořádného opatření bylo možné vydávat vládními krizovými opatřeními v době nouzového stavu, jelikož v jeho rámci je možné omezit vlastnické právo, právo na podnikání nebo svobodu pohybu a pobytu. Pandemický zákon však možnosti odpůrce stanovuje taxativně v § 2 odst. 2, které nijak nerozšiřuje ani zákon o ochraně veřejného zdraví. Ten sice umožňuje paušálně omezit či zakázat určité činnosti, avšak jen osobám podezřelým z nákazy. Za takové jistě nelze považovat osoby očkované, nedávno testované nebo ty, kteří nemoc covid-19 prodělali. To ostatně odpůrce uznává ve svých dalších mimořádných opatřeních (např. o „návratových karanténách“), u kterých pro tyto osoby stanoví výjimky. Na rozdíl od restaurací navíc pro sportoviště znamená „omezení“ v podobě zákazu přítomnosti veřejnosti úplný zákaz, protože z povahy věci nepřichází v úvahu obdoba „výdejního okénka.“ [7] Mimořádné opatření má dále podle § 3 odst. 6 pandemického zákona formu opatření obecné povahy, nemůže tedy vycházet ze vzorce krizových opatření vlády podle ústavního zákona o bezpečnosti, spočívajícího v plošném omezování celých odvětví lidské činnosti. Ani krizová opatření vlády navíc nemohou mít formu plošných zákazů veškeré činnosti, ze kterých jsou pak taxativně vymezeny výjimky, jak dovodil Ústavní soud v nálezu ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 106/20. Podle Ústavního soudu lze státní moc uplatňovat pouze v případech vymezených právem a základním stavem jednotlivce je stav svobody. Stát tudíž může jednotlivci ústavně předvídaným způsobem adresovat určitý příkaz či zákaz, nesmí však základní logiku vztahu mezi státem a jednotlivcem obrátit a určitou činnost nejprve zcela zakázat, a pak části formou výjimek „zpětně povolit“. Pokud tato úvaha platí pro krizová opatření vlády, musí rovněž platit pro mimořádná opatření odpůrce. Napadené opatření má však právě tuto formu. [8] Kromě výše popsaných kompetenčních otázek navrhovatelky rovněž považují mimořádné opatření za diskriminační. Napadené mimořádné opatření totiž díky taxativním výjimkám umožňuje daná zařízení provozovat arbitrárně vymezeným subjektům. Těmi je činnost spojená s profesionálními sportovci a školami [část mimořádného opaření upravující sportoviště] a činnost spojená s poskytováním zdravotních služeb [část mimořádného opatření upravující koupaliště a wellness]. Jde o zcela nahodilé výjimky, které nejsou nijak odůvodněny, a jsou tudíž diskriminační. Fitness centra totiž za normálního provozu poskytují služby všem skupinám – profesionálům, školám, amatérům i rekreačním sportovcům, stejně tak wellness centra poskytují zároveň zdravotní i komerční služby. Tím je jednak zasaženo do práva provozovatelů nakládat se svým majetkem, sekundárně je pak vytvářena nerovnost mezi dvěma druhy uživatelů. Mimořádné opaření také zakazuje provoz zařízení, ať už jsou jejich provozovateli podnikatelé či nekomerční subjekty. Navrhovatelky jsou podnikatelkami, a tudíž se jich tato diskriminace obzvláště dotýká vzhledem k právu vlastnit majetek podle čl. 11 List