9 Ads 243/2019 — Nejvyšší správní soud

9 Ads 243/2019- 40 - text 9 Ads 243/2019 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: D. P., zast. JUDr. Jiřím Cehákem, advokátem se sídlem nám. Míru 1, Nový Bor, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, ve věci rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2018, č. j. MPSV-2018/135195-917, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 19. 7. 2019, č. j. 60 Ad 9/2018 - 50, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci žalobkyně JUDr. Jiřímu Cehákovi, advokátu se sídlem nám. Míru 1, Nový Bor, se nepřiznává odměna za zastupování. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Liberci ze dne 30. 5. 2018, č. j. 28504/2018/CLI, byl žalobkyni přiznán příspěvek na živobytí ve výši 3 410 Kč v měsíčních výplatách od dubna 2018. Výše tohoto měsíčního příspěvku byla rozdělena podle § 43 odst. 5 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“), do dílčích výplat, a to tak, že částka ve výši 2 210 Kč byla vyplácena převodem na bankovní účet a částka 1 200 Kč byla vyplácena formou typizovaných poukázek na nákup zboží. [2] Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, neboť nesouhlasila se způsobem výplaty dávky, resp. nesouhlasila s výplatou dávky formou poukázek. V záhlaví citovaným rozhodnutím žalovaný odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. [3] Žalobu proti napadenému rozhodnutí Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci zamítl. Poukázal na znění § 43 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, podle kterého v případě, kdy příjemce příspěvku na živobytí pobírá dávku déle než 6 měsíců v posledních 12 kalendářních měsících, je částka dávky vyplácena poukázkami opravňujícími k nákupu zboží ve stanovené hodnotě. Jedná se o obligatorní pravidlo a uvážení ze strany správního orgánu spočívá pouze v určení rozsahu použití výplaty formou poukázek (formou poukázek je poskytováno 35 % až 65 % dávky). Žalobkyně podmínku pro obligatorní kombinovanou výplatu příspěvku na živobytí splnila. [4] Ze spisu vyplynulo, že žalobkyně pobírala dávku pomoci v hmotné nouzi dlouhodobě a pobírala ji až do 1. 12. 2017, kdy jí byla odňata, neboť nesplňovala podmínky pro její pobírání. Příspěvek na živobytí jí byl znovu přiznán na základě její žádosti ze dne 4. 4. 2018, a to od dubna 2018 ve výši 3 410 Kč. Žalobkyně tedy naplnila podmínky dané § 43 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, neboť v posledních 12 kalendářních měsících příspěvek na živobytí pobírala minimálně 6 měsíců (červen až listopad 2017). Nesouhlasil ani s tím, že by došlo k retroaktivní aplikaci zákona č. 98/2017 Sb., jímž byla povinnost stanovit výplatu příspěvku na živobytí kombinovanou formou s účinností od 1. 6. 2017 zavedena. Nesdílel ani názor žalobkyně, že by citovaná právní úprava byla v rozporu s ústavním pořádkem. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [6] Stěžovatelka shrnula skutkový stav, přičemž se domnívala, že podáním nové žádosti o příspěvek (od dubna 2018) mělo započít nové odpočítávání času, a dávka jí měla být vyplácena pouze formou finanční a nikoli formou poukázek. Nesouhlasila s posouzením věci správními orgány ani krajským soudem, neboť se domnívala, že zpětná roční lhůta byla v zákoně dána pouze proto, kdy by byla nově od prosince 2017 vyplácena kombinovaná forma dávky všem osobám v hmotné nouzi, které pobíraly příspěvek na živobytí dlouhodobě. Konstatovala, že příspěvek na živobytí pobírala do 30. 11. 2017 a od 1. 12. 2017 do 31. 3. 2018 nebyla osobou v hmotné nouzi, neboť jí byl vyplacen úrok z prodlení ve výši 20 364, 41 Kč. Na ni se tedy vztahovat neměla, neboť podala novou žádost, a proto měla po šest měsíců pobírat dávku pouze formou finanční a až následně jí měla být vyplácena kombinovanou formou. [7] Poukázala na to, že výplatou dávky formou poukázek byla dotčena její lidská práva, neboť každý, kdo od ní poukázku přebírá, ví, že je osobou v hmotné nouzi, a bylo zasaženo i do jejího práva na ochranu osobnosti. Citovanou právní úpravu považovala za protiústavní a žádala její zrušení. [8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své vyjádření k žalobě a na odůvodnění napadeného rozsudku, se kterým se ztotožnil. Poukázal na to, že výplata dávky kombinovanou formou je dána zákonem jako obligatorní a správní orgán může rozhodnout pouze o výši poměru kombinace peněžní a poukázkové formy výplaty. V projednávané věci správní orgán prvního stupně využil výplatu formou poukázek na spodní hranici dané zákonem (ve výši 35 %) z celkové částky přiznané dávky. Poukázal na skutečnost, že zavedením výplaty dávky jiným způsobem, než peněžně, sledoval zákonodárce jednoznačný cíl, kterým je zvýšení efektu dopadu této dávky pro příjemce a nikoli jeho ostrakizace. Zdůraznil i skutečnost, že poukázkový systém je užíván i v jiných případech a nikoli pouze u osob, které pobírají dávky pomoci v hmotné nouzi. Ve shodě s krajským soudem proto nepovažoval ustanovení za protiústavní. Nesouhlasil ani s tím, že by bylo zasaženo do práva stěžovatelky na ochranu osobních údajů. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [9] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.]. [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Stěžovatelka v projednávané věci nesouhlasila se správními orgány v tom, že část příspěvku na živobytí jí měla být vyplácena peněžní formou a část měla být vyplácena formou typizovaných poukázek určených k nákupu zboží. Stěžovatelka se domnívala, že na základě nové žádosti měla dalších 6 měsíců pobírat pouze peněžní formu dávky a až poté jí mohla být vyplácena dávka také formou poukázek. [12] Ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatelka pobírala dávku pomoci v hmotné nouzi dlouhodobě (v řádu let) až do dne 1. 12. 2017, kdy jí byla dávka odňata, neboť přestala splňovat podmínky pro její pobírání. Stěžovatelka znovu požádala o přiznání dávky pomoci dne 4. 4. 2018, přičemž této žádosti bylo vyhověno a dávka byla rozhodnutím ze dne 30. 5. 2018 přiznána od dubna 2018. [13] Podle § 43 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi (ve znění účinném v době rozhodování o nároku, tj. ve znění zákona č. 98/2017 Sb.) způsob výplaty dávky určuje plátce dávky tak, že vezme v úvahu schopnosti a možnosti osoby v hmotné nouzi s dávkou hospodařit a využít ji k účelu, k němuž je určena. U příspěvku na živobytí může plátce dávky rozhodnout tak, že nejméně 35 % a nejvýše 65 % přiznané dávky poskytne formou poukázek. Věta druhá pak stanoví, že v případě příjemce dávky, který ji pobírá déle než 6 měsíců v posledních 12 měsících, bude dávka vyplácena tak, že nejméně 35 % a nejvýše 65 % dávky bude vypláceno poukázkami opravňujícími k nákupu zboží ve stanovené hodnotě. [14] Ze shora uvedeného je zřejmé, že v případě vyplácení příspěvku na živobytí zákonodárce odděluje dvě možnosti plátce dávky rozhodnout o vyplácení dávky kombinovanou formou. V případě první možnosti je rozhodnutí o formě výplaty ponecháno na uvážení správního orgánu, a to s ohledem na skutkové okolnosti dané věci. Ve druhém případě však zákonodárce formu výplaty odvozuje od času, po který je tato dávka pobírána, přičemž zde již neponechává na úvaze správního orgánu, zda za daných skutkových okolností rozhodne o výplatě kombinovanou formou, či nikoli. V případě, kdy příjemce příspěvku na živobytí pobírá dávku déle než 6 kalendářních měsíců v posledních 12 kalendářních měsících, je část dávky vyplácena formou poukázek určených k nákupu zboží. Jedná se o obligatorní pravidlo, které platí bez dalšího vždy, jsou-li naplněny uvedené podmínky. Správnímu orgánu je pak ponecháno na úvaze pouze to, v jakém poměru (35 % až 65 %) formu výplaty poukázkami ve vztahu k finanční výplatě určí. [15] V nyní projednávané věci nebylo sporu o tom, že stěžovatelka pobírala dávku pomoci v hmotné nouzi (příspěvek na živobytí) dlouhodobě, a to až do listopadu 2017. Po tomto datu byla dávka odňata pro nesplnění zákonných podmínek a znovu byla stěžovatelce přiznána od dubna 2018. Bylo proto rozhodné, zda v období předcházejí