1 As 96/2021 — Nejvyšší správní soud

1 As 96/2021- 43 - text  1 As 96/2021 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: F. S., zastoupen Mgr. Pavlou Kosovou, advokátkou se sídlem Husova 946, Moravské Budějovice, proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, se sídlem Pplk. Sochora 727/27, Praha 7, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Česká televize, se sídlem Na hřebenech II 1132/4, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí ředitele osoby zúčastněné na řízení ze dne 4. 10. 2019, č. j. LP2094/2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2021, č. j. 9 A 160/2019  42, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2021, č. j. 9 A 160/2019  42, se ruší. II. Rozhodnutí ředitele osoby zúčastněné na řízení ze dne 4. 10. 2019, č. j. LP2094/2019, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani kasační stížnosti. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti částku 20.342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Pavly Kosové, advokátky. V. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozhodnutí městského soudu [1] Žalobce se v žádosti ze dne 25. 7. 2019 domáhal po osobě zúčastněné na řízení poskytnutí následujících informací: 1) Informace, kdy byly v programu ČT vysílány audiovizuální záznamy inscenací divadelních her Akt, Vyšetřování ztráty třídní knihy, Hospoda Na mýtince, Němý Bobeš, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Vražda v salonním coupé, Cimrman v říši hudby, Blaník, Posel z Liptákova, Lijavec, Švestka, Záskok, Afrika, Dobytí severního pólu, České nebe, Proso, Ze hry do hry, Stand In a Psaní do nebe, a to v časovém rozmezí od 1. 1. 2016 do současnosti (pozn. soudu: do doby podání žádosti). 2) Veškeré kopie smluv uzavřených mezi ČT a Originálním videojournálem s.r.o., na základě kterých ČT záznamy divadelních inscenací dle bodu 1) žádosti vysílala. 3) Veškeré kopie smluv uzavřených mezi ČT a Biograf Jan Svěrák s.r.o., na základě kterých ČT záznamy divadelních inscenací dle bodu 1) žádosti vysílala. 4) Veškeré kopie smluv uzavřených mezi ČT a Divadelní agentura ECHO spol. s.r.o., na základě kterých ČT záznamy divadelních inscenací dle bodu 1) žádosti vysílala. 5) Seznam veškerých plateb honorářů a autorských odměn vyplacených nositelům autorských práv a nositelům práv s autorskými právy souvisejícími (výkonným umělcům, výrobcům záznamů aj.) za všechny odvysílané záznamy divadelních inscenací dle bodu 1) žádosti. [2] Osoba zúčastněná na řízení žádost žalobce dle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, odmítla. Shledala, že žalobce jejím podáním vykonává právo na informace v rozporu se smyslem a účelem informačního zákona, tedy jej zneužívá. Poukázala na to, že jí žalobce před podáním žádosti zaslal předžalobní výzvu ve věci práv na vysílání her Divadla Járy Cimrmana, v níž žádal o zaslání smluvních dokumentů, na jejichž základě osoba zúčastněná na řízení odvysílala záznamy divadelních her; z důvodu závazku mlčenlivosti nebyly žalobci požadované dokumenty poskytnuty. Dále uvedla, že poskytnutí požadovaných informací na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím by s ohledem na okolnosti případu mohlo poškodit její zájmy v případném soudním sporu. [3] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítal, že žádost podal proto, že má oprávněné pochybnosti o hospodaření ČT, a tedy žádost splňuje smysl práva na informace, jímž je kontrola činnosti veřejné správy. K tomu poukázal na neschválení výročních zpráv o hospodaření a výjimku z povinnosti zveřejňovat smlouvy v registru smluv. [4] O odvolání rozhodl ředitel osoby zúčastněné na řízení tak, že jej zamítl a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. Ve svém rozhodnutí připomněl, že zákon o svobodném přístupu k informacím není jediným nástrojem kontroly hospodaření orgánů veřejné správy a veřejných institucí. Jdeli o osobu zúčastněnou na řízení, je kontrola hospodaření s veřejnými prostředky zajišťována. Konkrétně se v § 4 odst. 1 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, stanoví, že orgán, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti České televize, je Rada České televize, a k ní blíže odkázal na § 8 odst. 1 c) a § 8a odst. 1 zákona o České televizi. Odmítnutím žádosti tedy není bez dalšího zmařena možnost účinné kontroly hospodaření s veřejnými prostředky a není nezákonně zasaženo do práva osob podílet se na takové kontrole. Byl zachován smysl práva na informace. [5] Dále uvedl, že žalobce nevykonával právo na informace v souladu s jeho účelem, ale ve svém osobním zájmu. Cílem žádosti totiž bylo získat přístup k informacím souvisejícím s podstatou předpokládaného soudního sporu. Poskytnutí požadovaných informací by bylo způsobilé poškodit oprávněné zájmy osoby zúčastněné na řízení. Závěrem poukázal na vůli (osoby zúčastněné na řízení) nezávislé okolnosti neschválení výročních zpráv o hospodaření a účel výjimky uveřejňování smluv v registru smluv. [6] Proti rozhodnutí o odvolání podal žalobce žalobu. V ní poukázal na komentáře poslanců k výročním zprávám, ve kterých vyjádřili své výhrady k transparentnosti těchto zpráv. Zájem na poskytnutí požadovaných informací nesouvisí s osobní zvídavostí, ale jde o zájem celospolečenský (veřejný). Informace o tom, jak se s odkazem „génia Járy Cimrmana“ (neformální národní kulturní památkou) zachází a zda není při šíření televizním vysíláním snižována hodnota díla, mají zásadní význam a užitek jak pro tvůrce díla a jejich rodiny, tak pro ostatní občany České republiky, včetně koncesionářů České televize. Zdůraznil, že jiným způsobem než prostřednictvím informačního zákona není možné požadované informace získat. [7] Dále konstatoval, že žádná žaloba s obdobným požadavkem, avšak v jiném právním režimu, nikdy nebyla podána. Dodal, že neposkytnutí požadovaných informací ani dle autorského zákona s odůvodněním, že je vše v pořádku, neboť osoba zúčastněná na řízení předmětné dílo užívá na základě řádně uzavřených smluv, které nechce zveřejnit, by se dalo nazvat argumentací kruhem. Jediným důvodem pro odmítnutí žádosti by v projednávaném případě mohla být nadbytečnost, pokud by byly požadované informace již zveřejněny. To se však nestalo, proto nelze argumentovat ani tím, že o požadované informace bylo již jednou marně žádáno. [8] Osoba zúčastněná na řízení k žalobě zdůraznila, že žalobce neuplatňoval právo na přístup k informacím v souladu s jeho účelem (kontrola výkonu veřejné správy), ale v souvislosti se získáním informací pro podání žaloby proti osobě zúčastněné na řízení. [9] V replice žalobce poukazuje na skutečnost, že výčet zákonných důvodů pro odmítnutí poskytnutí požadované informace je taxativní. Důvodem nemůže být to, že by ve svém vlastním soukromém zájmu poskytnuté informace využil při nějakém soudním sporu. Nutno si uvědomit, že pokud by podával žalobu, má povinnost tvrzení i povinnosti důkazní, přičemž se musí k informacím relevantním pro soudní při nějak dostat. Účel zákona o svobodném přístupu k informacím spíše než s kontrolou souvisí s efektivním a hospodárným využíváním veřejných prostředků. Pokud povinný subjekt vytvoří nějaký dokument či jinou informaci za veřejné peníze, měla by být informace o tom v zásadě veřejná. Osoba zúčastněná na řízení v projednávané věci odepírá žalobci přístup k informaci bez zákonného důvodu – neexistuje pro něj žádná relevantní výjimka z práva na informace. [10] Městský soud žalobu zamítl. Úvodem podotkl, že jako se žalovaným jednal s Úřadem pro ochranu osobních údajů, na který po vydání žalobou napadeného rozhodnutí přešla pravomoc odvolacího orgánu v projednávané věci dle § 20 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím. [11] K věci samé uvedl, že svobodný přístup k informacím kromě zákonem výslovně stanovených případů může být omezen i z důvodů jeho zneužívání. Zneužití práva, které odporuje účelu poskytování informací, lze dovodit z okolností věci a zejména motivů, které žadatele vedly k podání žádosti o informace (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2019, č. j. 10 A 66/2016  83). Ze skutečnosti, že se žalobce pokoušel nejprve získat požadované informace předžalobní výzvou s odvoláním na autorský zákon a teprve když neuspěl, zvolil postup dle informačního zákona, lze usuzovat, že žalobcův zájem na získání požadovaných informací je soukromého charakteru a že je žalobce hodlá využít pro své soukromoprávní účely. Účelem podání žádosti bylo získání informací pro jejich další soukromoprávní využití, nikoli jejich získání za účelem naplnění smyslu práva na informace (kontrola výkonu veřejné moci). Žalobce tedy žádostí sledoval jiný užitek (nebo účel?), než který sleduje informační zákon, jenž právo na informace