10 As 7/2022 — Nejvyšší správní soud

10 As 7/2022- 18 - text  10 As 7/2022 - 20 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: R. E. B. R., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 3. 2020, čj. OAM808/ZAZA11P062019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2020, čj. 19 Az 8/2020  25, takto: I. Žalobci se neustanovuje zástupce pro řízení o kasační stížnosti. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2020, čj. 19 Az 8/2020  25, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce je žadatelem o mezinárodní ochranu, proti neudělení mezinárodní ochrany podal žalobu k Městskému soudu v Praze. Kasační stížnost žalobce (nyní stěžovatele), o níž se vede toto řízení, směřuje proti usnesení ze dne 5. 10. 2020, jímž městský soud nevyhověl stěžovatelově žádosti o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě. [2] Sporné je, na jakou adresu měl městský soud stěžovateli doručit výzvu s formulářem potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, který je nezbytné vyplnit před posouzením žádosti o ustanovení zástupce. [3] Stěžovatel požádal o ustanovení zástupce rovněž pro řízení o kasační stížnosti. Napadáli kasační stížnost usnesení o neustanovení zástupce, nemusí být stěžovatel v řízení před NSS zastoupen advokátem (usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/201419, č. 3271/2015 Sb. NSS), přesto o ustanovení advokáta požádat může. V tomto případě však ustanovení zástupce není nezbytné k ochraně stěžovatelových práv. Z kasační stížnosti je zřejmé, čeho a proč se stěžovatel domáhá, a proto mu není zástupce pro kasační řízení třeba. [4] Stěžovatel podal dne 16. 6. 2020 žalobu proti rozhodnutí, kterým mu žalovaný neudělil mezinárodní ochranu. V žalobě uvedl jako svou adresu M. 19, P. 2. Součástí žaloby byl i návrh na ustanovení zástupce. Dne 15. 7. 2020 městský soud stěžovateli odeslal poučení společně s vyjádřením žalovaného, tato zásilka byla stěžovateli doručena dne 20. 7. 2020 vhozením do domovní schránky na M. (soud zaslal stěžovateli tuto i všechny další zásilky obálkou typu III). Dne 4. 8. 2020 obdržel městský soud další stěžovatelovo vyjádření (datované dnem 31. 7. 2020), v němž stěžovatel mimo jiné znovu požádal o ustanovení zástupce. Na podání uvedl rovněž adresu M.19. [5] Dne 12. 8. 2020 zaslal městský soud stěžovateli na adresu M. výzvu ze dne 10. 8. 2020 s formulářem potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Obálka s výzvou se však vrátila soudu s informací, že stěžovatel na této adrese nemá schránku. Městský soud tedy nechal výzvu vyvěsit na své úřední desce podle § 50 odst. 2 o. s. ř. a dále vycházel z toho, že výzva byla stěžovateli doručena desátým dnem po vyvěšení – dne 17. 9. 2020. Jelikož stěžovatel na výzvu ve stanovené lhůtě (do 29. 9. 2020) nijak nereagoval, zamítl městský soud dne 5. 10. 2020 jeho návrh na ustanovení zástupce. Protože se soudu vrátila i obálka s usnesením o neustanovení zástupce se stejnou poznámkou (tedy že stěžovatel nemá na M.schránku), nechal soud usnesení rovněž vyvěsit na své úřední desce; desátý den po vyvěšení připadl na 9. 11. 2020. [6] Asi o rok později (poté, co se podle rozvrhu práce změnil ve věci zákonný soudce) ověřoval městský soud aktuální místo stěžovatelova pobytu. Z výpisu z evidence pobytu cizinců Ministerstva vnitra městský soud zjistil, že stěžovatel nahlásil jako poslední místo pobytu adresu K. 119/477, P. 8, a to na dobu od 10. 8. 2020. Městský soud tedy zaslal stěžovateli poučení o změně zákonného soudce na K. a rovněž mu na tuto adresu opakovaně zaslal usnesení o neustanovení zástupce ze dne 5. 10. 2020. Usnesení bylo žalobci doručeno na K. dne 27. 12. 2021 vhozením do domovní schránky, k tomuto datu vyznačil městský soud na usnesení právní moc. [7] Dne 5. 1. 2022 podal stěžovatel proti usnesení městského soudu o neustanovení zástupce kasační stížnost. V ní namítá, že mu městský soud doručoval výzvu k prokázání majetkových poměrů nesprávně na M., a jeho žádost byla kvůli tomu nakonec zamítnuta. Stěžovatel však od 10. 8. 2020 bydlí na K., což řádně nahlásil Ministerstvu vnitra. [8] Kasační stížnost je důvodná. [9] Podle § 46a odst. 1 o. s. ř (a § 64 s. ř. s.) platí, že se adresátu doručuje na adresu pro doručování; lze mu rovněž doručit na kterémkoliv jiném místě, na němž bude zastižen. [10] Jestliže o to adresát požádá, soud doručuje na jinou adresu nebo elektronickou adresu, kterou mu adresát sdělil, nevylučujeli to zákon nebo povaha věci, zejména můželi to přispět k urychlení řízení. Tato adresa je pro dané řízení adresou pro doručování (§ 46a odst. 2 o. s. ř.). Adresát je v řízení povinen bez zbytečného odkladu soudu sdělit změny veškerých skutečností významných pro doručování podle odstavce 2; tyto změny jsou vůči soudu účinné, jakmile mu byly adresátem oznámeny (§ 46a odst. 3 o. s. ř.). [11] Neuvedlli adresát ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném vůči soudu adresu místa v České republice, na kterou mu mají nebo mohou být doručovány písemnosti, je adresou pro doručování (…) adresa místa pobytu cizince na území České republiky podle druhu pobytu cizince [§ 46b písm. a) o. s. ř.]. [12] Protože je stěžovatel v postavení žadatele o azyl [i po dobu soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva, která má v této věci ze zákona odkladný účinek, viz § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu], je adresou pro doručování místo hlášeného pobytu podle § 77 zákona o azylu. [13] Pro doručování zásilek, které není třeba doručovat do vlastních rukou, platí, že nezastihlli doručující orgán adresáta písemnosti, vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky; písemnost se považuje za doručenou vhozením do schránky, datum vhození vyznačí doručující orgán na doručence a na písemnosti (§ 50 odst. 1 o. s. ř.). Nelzeli však takto doručit, vrátí doručující orgán písemnost odesílajícímu soudu a v místě doručení o této skutečnosti zanechá písemné oznámení. Odesílající soud doručí písemnost vyvěšením na úřední desce soudu; písemnost se považuje za doručenou desátým dnem po vyvěšení. Stejně se postupuje, nelzeli v místě doručení zanechat oznámení (§ 50 odst. 2 o. s. ř.). Účinky této fikce doručení soudní písemnosti však nastávají jen u zásilek, které byly doručovány na adresu pro doručování určenou podle citovaného § 46b o. s. ř. (nález Ústavního soudu ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. IV. ÚS 883/15). [14] Spornou otázkou v této věci je, na kterou adresu (na M., či na K.) měl městský soud stěžovateli doručit výzvu ze dne 10. 8. 2020, respektive jak měl při doručování postupovat. Podle výpisu z evidence pobytu cizinců Ministerstva vnitra měl stěžovatel od 10. 8. 2020 hlášen pobyt podle § 77 zákona o azylu na K.. [15] Stěžovatel uvedl v žalobě a ve svém podání doručeném soudu dne 4. 8. 2020 pod svým jménem, datem narození a státní příslušností ještě údaj o svém bydlišti („bytem M. 19…“). To samo o sobě nemusí znamenat, že si tím stěžovatel zvolil adresu pro doručování (odlišnou od místa hlášeného pobytu), na níž hodlal být pro soud dostupný po celou dobu řízení. (Nebyla tu žádná výslovná zmínka o „kontaktní“ adrese, údaje o dvou adresách – té evidenční a té doručovací – apod.). Údajem o M. 19 mohl stěžovatel stejně tak dobře jen chtít popsat stav, který byl aktuální v den podání žaloby. Bez bližších informací byl možný obojí výklad: buď mohlo jít o formálně hlášený pobyt podle § 77 zákona o azylu, nebo o faktickou adresu pro doručování (od hlášeného pobytu odlišnou), slovy § 46b o. s. ř. adresu místa v České republice, na kterou mají nebo mohou být adresátu doručovány písemnosti. [16] Soud na počátku řízení nemusel zkoumat, o kterou z těchto dvou možností jde: dokud doručování probíhalo bezproblémově (tedy dokud se zásilky skutečně dostávaly stěžovateli do dispozice), bylo to z pohledu soudu lhostejné. To se však změnilo v okamžiku, kdy se zásilka soudu vrátila s poznámkou, že stěžovatel v místě nemá schránku, tedy že reálně se s ním není možné na této adrese spojit – a to pouhých několik týdnů poté, co sám adresu sdělil a co mu byla úspěšně doručena předešlá zásilka. V této situaci si měl soud nahlédnutím do evidence Ministerstva vnitra ověřit, jaká je stěžovatelova aktuální adresa hlášeného pobytu, a měl se pokusit doručit stěžovateli i na tuto adresu. Pokud by se pak i z této stěžovatelovy evidenční adresy (nově K.) vrátila zásilka s poznámkou, že stěžovatel nemá v místě schránku, uplatnila by se fikce doručení – ne však dříve. [17] Evidenční adresa je totiž pro úřední styk adresou primární a současně i adresou „poslední záchrany“. Možnost zvolit si adresu pro doručování zavedl zákonodárce především proto, aby umožnil účastníkům vyhnout se formálnímu doručování na evidenční adresu, pokud si reálně mohou vyzvedávat zásilky na své jiné, faktické