2 As 357/2020 — Nejvyšší správní soud

2 As 357/2020- 50 - text 2 As 357/2020 - 55 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: GERBRICH s. r. o., se sídlem Nádražní 106, Velké Opatovice, zastoupená Mgr. Lukášem Míšou, advokátem se sídlem Milady Horákové 2047/23, Brno, proti žalované: Česká obchodní inspekce, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 3. 2016, č. j. ČOI 23736/15/O100/1000/15/16/Be, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č. j. 8 A 82/2016-63, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Česká obchodní inspekce, Inspektorát Středočeský a Hl. město Praha (dále jen „inspektorát“) rozhodnutím ze dne 23. 1. 2015, č. j. 12/0868/14/12/Z (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), uložil žalobkyni opatření dle § 7 odst. 2 písm. f), g), h) zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků) – dále jen „zákon o obecné bezpečnosti výrobků“. Uložené opatření se vztahovalo k výrobku: dřevěné požární dveře, jednokřídlové, otočné, plné, hladké, typ A1, konstrukce G 01 s deklarovanou klasifikací požární odolností EI 30 DP3 (dále také jen jako „výrobek“). [2] Uložené opatření spočívalo v zákazu uvádění tohoto výrobku na trh, v okamžitém stažení tohoto výrobku z trhu a ve zpětném převzetí uvedeného výrobku od spotřebitelů. Inspektorát uložil žalobkyni uvedené opatření, neboť seznal, že předmětný výrobek nevyhovoval požadavkům na bezpečný výrobek podle § 3 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona o obecné bezpečnosti výrobků, neboť zjištěná trvanlivost požární odolnosti 7 minut neodpovídá žalobkyní jako výrobcem deklarované klasifikaci požární odolnosti 30 minut a představuje tak rizika pro bezpečnost a ochranu zdraví spotřebitele. Žalobkyně tedy v rozporu s § 5 odst. 3 zákona o obecné bezpečnosti výrobků uvedla na trh výrobek, který je nebezpečný. [3] Ke svým závěrům dospěl inspektorát na základě kontrol ze dne 18. 11. 2013 a 2. 12. 2013, při kterých byl proveden odběr výrobku. Na základě výsledků zkoušek a posouzení kontrolovaného výrobku bylo zjištěno, že výrobek nesplňuje požadavky stanovené určenými normami (ČSN EN 14600 a ČSN EN1351-2 A1) a stavebním technickým osvědčením č. STO  07-2141/Z rev. 1; dále nesplňuje požadavky předpisů a technické požadavky stanovené jinými právními předpisy, a to zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů a v návaznosti na nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky (dále jen „nařízení č. 163/2002 Sb.“), nesplňuje základní požadavky na stavbu ve smyslu přílohy č. 1 nařízení vlády č. 163/2002 Sb., respektive představuje riziko pro splnění těchto požadavků, neboť výrobky musí být vhodné pro stavby, aby tyto byly (jako celek i jednotlivé části) při respektování hospodárnosti vhodné k určenému využití do staveb a zároveň plnily základní požadavky na stavby. V případě deklarace výrobku jako zařízení pro omezení šíření požáru je třeba, aby výrobky plnily zejména požadavky na požární bezpečnost, kdy stavba musí být navržena a postavena takovým způsobem, aby v případě požáru byl zejména omezen vznik a šíření požáru a kouře ve stavebním objektu, osoby a zvířata mohly opustit stavbu nebo být zachráněny jiným způsobem a byla brána v úvahu bezpečnost záchranných jednotek. [4] Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, o němž rozhodla žalovaná rozhodnutím ze dne 9. 3. 2016, č. j. ČOI 23736/15/O100/1000/15/16/Be (dále jen „rozhodnutí žalované“), tak, že vypustila část výroku tohoto rozhodnutí a jinak je potvrdila. [5] Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Svou argumentaci opřela zejména o tvrzení spočívající v tom, že správní orgány postupovaly v řízení nesprávně, došlo k pochybením při zkoušce požární odolnosti, rozhodnutí správních orgánů nejsou dostatečně odůvodněna a zakládají se na chybných závěrech a nesprávném právním posouzení týkajícím se konstrukce výrobku; správní rozhodnutí také měla být nepřezkoumatelná. [6] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 9. 2020, č. j. 8 A 82/2016-63, žalobu zamítl. Ztotožnil se totiž se závěry žalované a inspektorátu, přičemž dospěl k tomu, že zkouška požární odolnosti byla provedena řádně (resp. je v tomto smyslu dostatečně zdokumentována), správní orgány se nedopustily procesních pochybení, správně zjistily skutkový stav a věc řádně právně posoudily. II. Kasační stížnost a další podání ve věci [7] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě uplatnila důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení společně s tím, že skutková podstata, z níž žalovaná vycházela, je v rozporu s obsahem spisu a při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to ovlivnilo zákonnost rozhodnutí. [8] Stěžovatelka uvedla, že žalovaná i inspektorát vycházely v řízení zejména z výsledku zkoušky požární odolnosti, což je logické, když kontrolovaným výrobkem byly dveře s deklarovanou požární odolností. Tím spíše ale bylo nutné, aby tato zkouška byla správně připravena, řádně proběhla a správní orgány ji vyhodnotily objektivně a přesvědčivě. To se ale v žádném případě nestalo. Stěžovatelka je přesvědčena, že výsledek zkoušky požární odolnosti je zcela nepoužitelný. Na základě zkoušky pak nebylo možné náležitě posoudit kontrolovaný výrobek a ani rozhodnutím uložit stěžovatelce opatření. Dle stěžovatelky byla porušena pravidla pro zjištění požární odolnosti výrobku. Požární zkušebna totiž vůbec neprovedla kondicionování protipožárních dveří jako testovaného kontrolovaného výrobku, dveře byly pro zkoušku od zárubní namontovány s příliš velkými spárami a zkušebna po zkoušce také zcela nepřezkoumatelně opravovala protokol o zkoušce. Stěžovatelka na druhé straně doložila výsledky opakované zkoušky ve zkušebně na Slovensku a také výsledky dohledové prověrky společnosti Centrum stavebního inženýrství a.s. (dále jen „CSI“), kterou si sama stěžovatelka ihned po zjištění výsledku zkoušky objednala. Všechny tyto skutečnosti jsou ve svém souhrnu dostatečné k tomu, aby bylo zřejmé, že výsledek zkoušky požární odolnosti neodpovídá skutečnému stavu věci. Pokud tedy městský soud dospěl k závěru, že zkouška požární odolnosti, resp. z ní vzešlý protokol, spolehlivě dokládá závěr o nebezpečnosti výrobku a vážných rizicích spojených s jeho užitím jako požárního uzávěru, není tento závěr správný. Správní orgány z této zkoušky neměly vůbec vycházet, tím méně ji brát jako zcela zásadní důkaz, s odkazem na nějž zamítly všechny námitky stěžovatelky. Městský soud navíc nesprávně označuje jako požární uzávěr výrobek stěžovatelky, tedy dveřní křídlo. Uzávěrem je však dveřní křídlo ve spojení se zárubní, nikoli jen kterákoli z těchto částí samostatně. Městský soud to však pominul a odůvodnění rozsudku v této částí svědčí o nedostatečném seznámení se s věcí. [9] Nepřijatelné je také to, že stěžovatelce správní orgány nikdy nedaly k dispozici videozáznam o průběhu zkoušky požární odolnosti. To nelze akceptovat ani s odkazem na tvrzení, že tento videozáznam nebyl součástí spisu; navíc jej Česká obchodní inspekce prezentovala při tiskové konferenci. Je nepřijatelné, že žalovaná má takový zásadní dokument k dispozici, avšak neučiní jej součástí spisu, a proto ho také odmítne stěžovatelce poskytnout. Neexistuje důvod, proč by se stěžovatelka nemohla s videozáznamem seznámit; to zvláště, pokud je takový záznam pořizován pro případ vzniku pochybností o průběhu zkoušky, a kdy je třeba posoudit vznesené námitky. To nabývá významu zejména ve spojení s nepřezkoumatelnými opravami protokolu o zkoušce požární odolnosti. Správní orgány stěžovatelce navíc i přes její žádosti nikdy neposkytly ani seznam osob přítomných zkoušce požární odolnosti. [10] Příprava zkoušky požární odolnosti byla také provedena vadně. Vadná montáž pak zásadně negativně ovlivnila výsledek zkoušky. Tuto námitku stěžovatelka uplatnila již v námitkách proti kontrolnímu protokolu ze dne 11. 3. 2014 a také i později, takže není pravdivé sdělení městského soudu, že takovou námitku stěžovatelka ve správním řízení neuvedla. Věcně tak není ve smyslu příslušné technické normy přijatelné, aby spáry u pantů dveří byly přes 8 mm, jak tomu bylo v tomto případě. Dveře tak byly namontované k jedné straně zárubní, a to ještě ne zcela rovně. [11] Zásadním pochybením při zkoušce požární odolnosti bylo také to