2 As 365/2020 — Nejvyšší správní soud

2 As 365/2020- 43 - text  2 As 365/2020 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: HOTEL AMBASSADOR ZLATÁ HUSA spol. s r. o., Václavské náměstí 840/5, Praha 1, zastoupená JUDr. Václavem Chumem, advokátem se sídlem Sokolská 1788/60, Praha 2, proti žalované: Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát, Štěpánská 567/15, Praha 2, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 5. 2018, č. j. ČOI 137795/17/O100/17/18/SvoŠte/Št, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 7. 2020, č. j. 30 A 171/2018-83, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 4. 5. 2018, č. j. 137795/17/O100/17/18/SvoŠte/Št (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla k odvolání žalobkyně podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), snížena výše pokuty uložené žalobkyni rozhodnutím České obchodní inspekce, Inspektorátem Plzeňským a Karlovarským se sídlem v Plzni (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 8. 9. 2017, č. j. ČOI 113236/17/2200, za spáchání přestupku podle § 24 odst. 14 písm. d) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), z částky 250 000 Kč na částku 150 000 Kč; ve zbytku bylo podle § 90 odst. 5 správního řádu odvolání zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzeno. [2] Uvedeného přestupku se měla žalobkyně dopustit tím, že na internetových stránkách www.esplanade-marienbad.cz ve stavu ke dni 15. 2. 2016 a 23. 5. 2016, v informačních letácích a prostřednictvím ceníku služeb pod názvem „Ceník lékařských výkonů lázeňských a rehabilitačních procedur“ dne 1. 3. 2016 v provozovně „Hotel Esplanade Spa&Golf Resort, Karlovarská 434/15, 353 01 Mariánské Lázně, nabízela ubytovací služby spojené s léčebnými procedurami, které prezentovala jako „lázeňské služby“ a „lázeňské procedury“, a hotel samotný jako zařízení splňující veškeré požadavky lázeňské léčby, tj. způsobem vzbuzujícím dojem, že se jedná o služby lázeňské péče, ačkoli k poskytování lázeňské léčebně rehabilitační péče nebyla oprávněna, neboť nedisponovala příslušným oprávněním Krajského úřadu Karlovarského kraje, odboru zdravotnictví. Hotel byl registrován pouze jako zařízení oprávněné poskytovat léčebně rehabilitační péči, jak bylo zjištěno kontrolou internetových stránek ve stavu ke dni 15. 2. 2016 a 23. 5. 2016 a kontrolou provedenou v provozovně „Hotel Esplanade Spa&Golf Resort“. Tím žalobkyně porušila § 4 odst. 4 a § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, neboť porušila zákaz nekalých obchodních praktik. [3] Krajský soud shora citovaným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) žalobu jako nedůvodnou zamítl. V podstatné části argumentace se přitom krajský soud ztotožnil se závěry žalované a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Krajský soud tak nepřisvědčil námitce žalobkyně, že při posuzování naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele bylo potřeba přihlédnout ke kontextu služeb, které stěžovatelka historicky poskytovala. Žalobkyně měla dva a půl roku na nápravu nezákonného stavu poté, co pozbyla oprávnění poskytovat služby lázeňské léčebně rehabilitační péče. Námitce, že průměrný spotřebitel nemohl být klamán označením služeb jako lázeňských, protože zákon o zdravotnických službách není základním zákonem, a průměrný spotřebitel tak nemá povědomí o tom, co spadá pod lázeňské léčebně rehabilitační služby, krajský soud také nepřisvědčil. Dle krajského soudu má hlavně spotřebitel právo na pravdivé informace o produktech, což koresponduje s povinností prodávajícího takové informace poskytnout. [4] K námitkám vztahujícím se k přiměřenosti uložené pokuty krajský soud odkázal opět na odůvodnění napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že žalovaná při stanovení výše pokuty správně zohlednila i skutečnosti, které namítala žalobkyně v žalobě jako odůvodňující uložení nižší pokuty. Krajský soud nepřisvědčil ani argumentaci žalobkyně o možnosti upuštění od uložení pokuty. Dle krajského soudu byly pro uložení pokuty splněny předpoklady, které uložení pokuty odůvodňovaly. Krajský soud dále k výši pokuty uvedl, že byla stanovena v mezích pro uvážení žalované. Nepřisvědčil ani námitce nedostatečného zdůvodnění výše pokuty. Dle krajského soudu nebylo podstatné, že číselná hodnota byla vyšší než ve srovnatelných případech. Podstatné bylo, že výše uložené pokuty byla řádně odůvodněna. II. Kasační stížnost žalobkyně a vyjádření žalované [5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Požaduje jej zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení krajskému soudu. [6] Stěžovatelka namítá, že krajský soud nesprávně právně posoudil skutkový stav a nedostatečně se vypořádal s jejími námitkami. Na více místech odůvodnění napadeného rozsudku toliko odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí žalované. [7] V další části kasační stížnosti stěžovatelka opakuje svou žalobní argumentaci. Dříve byla oprávněna poskytovat lázeňskou péči, avšak poté, co vstoupil v účinnost zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále jen „zákon o zdravotních službách“), došlo ke zrušení tzv. nestátních zdravotnických zařízení. Stěžovatelka tak byla na základě rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje, odboru zdravotnictví ze dne 16. 8. 2013 oprávněna poskytovat již pouze specializovanou ambulantní péči v oborech rehabilitační a fyzikální medicíny - léčebně rehabilitační péče. Stěžovatelka od té doby lázeňskou rehabilitační péči ve smyslu § 5 odst. 2 písm. f) zákona o zdravotních službách neposkytovala. Žalobkyně také ze svých propagačních materiálů začala odstraňovat přívlastek „lázeňský“ a proškolila personál, aby takové služby spotřebitelům nenabízel. Aktivně usilovala o uvedení skutečného stavu do souladu se stavem právním a v době zahájení řízení o přestupku již ze všech svých materiálů přívlastek „lázeňský“ odstranila. [8] Podle stěžovatelky samotný zákon o zdravotních službách nepatří mezi základní právní předpisy, u nichž se dá předpokládat jejich obecná znalost běžnou populací, resp. spotřebiteli. Naopak, jde o zákon, který často není detailně znám ani osobám s právnickým vzděláním, nevěnují-li se zdravotnickému právu. Navíc samotný zákon o zdravotních službách je doplněn řadou prováděcích vyhlášek Ministerstva zdravotnictví. Lze silně pochybovat, že by průměrný spotřebitel mohl být jejím jednáním klamán, neboť ten obvykle nemá znalost zákona o zdravotních službách. Podle žalobkyně mohlo být správní řízení zastaveno, neboť vytýkané jednání nenaplnilo skutkovou podstatu správního deliktu dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. [9] S ohledem na povahu jednání, které mělo naplnit skutkovou podstatu přestupku, jí byla uložena nepřiměřená pokuta. Žalovaná při určování její výše nepřihlédla ke všem relevantním okolnostem. Neuvažovala ani o upuštění od uložení pokuty, ačkoliv tuto možnost reálně měla. Přitom závažnost jednání stěžovatelky byla minimální a s ohledem na skutečnost, že závadný stav byl odstraněn ještě před zahájením řízení o přestupku, mohlo dojít k nápravě i bez uložení pokuty. [10] Žalovaná se ztotožňuje se závěry krajského soudu a s ohledem na povahu kasačních námitek, do značné míry shodných se žalobními, odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [11] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti, a přitom neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [12] Kasační stížnost není důvodná [§ 110 odst. 1 in fine s. ř. s.]. [13] Napadený rozsudek je přezkoumatelný. Důvod nepřezkoumatelnosti dle stěžovatelky spočíval v tom, že se krajský soud nevypořádal s námitkami stěžovatelky konkrétně, ale pouze odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí žalované. To však je z povahy věci dáno tím, že žalobní námitky jsou do jisté míry obdobou námitek odvolacích. Napadený rozsudek přitom nemůže být nepřezkoumatelný pouze z důvodu, že krajský soud pouze odkázal na odůvodnění rozhodnutí žalované, s nímž se ztotožnil. Není v zásadě chybou, pokud krajský soud, ztotožnil-li se s hodnocením správního orgánu, na jeho odůvodnění pouze odkáže se souhlasným dovětkem. Účelem soudního přezkumu není opakovat již jednou vyřčené (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2