3 As 226/2020 — Nejvyšší správní soud

3 As 226/2020- 36 - text  3 As 226/2020 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: Paradise Casino Admiral, a. s., se sídlem Komořany 146, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 10. 6. 2020, č. j. 52 A 70/2019 – 49, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 5. 2019, č. j. 16195-2/2019-900000-311, zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Celního úřadu pro Pardubický kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 14. 2. 2019, č. j. 3816-4/2019-590000-12, a toto rozhodnutí potvrdil. Posledně uvedeným rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupků podle § 123 odst. 2 písm. s) a § 123 odst. 3 písm. e) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o hazardních hrách“), a byla jí uložena pokuta ve výši 15 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. [2] Uvedených přestupků se žalobkyně měla dopustit tím, že minimálně dne 20. 8. 2018 v provozovně „Herna Admiral“ na adrese Masarykovo náměstí 900, Chrudim, jednak neumístila ukazatel času viditelný po celou dobu účasti na hazardní hře a rovněž nezveřejnila na herních pozicích technických her čitelným a viditelným způsobem varování, že účast na hazardní hře může být škodlivá. [3] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové  pobočky v Pardubicích (dále jen „krajský soud“) žalobou, který ji rozsudkem ze dne 10. 6. 2020, č. j. 52 A 70/2019 – 49, zamítl jako nedůvodnou. [4] Krajský soud k prvému přestupku, tedy že žalobkyně v dané provozovně neumístila ukazatel času viditelný po celou dobu účasti na hazardní hře, předně podotkl, že pojem „účast na hře“ ve smyslu § 66 odst. 1 písm. h) zákona o hazardních hrách zahrnuje i vizuální účast na hře. Nepřisvědčil názoru žalobkyně, že „účastí na hře“ je míněna pouze aktivní hra, tj. přímá interakce mezi hráčem a hracím zařízením. Nemůže být proto správný závěr, že je postačující, pokud je ukazatel času umístěn pouze přímo na obrazovce herního zařízení. Tuto úvahu podle krajského soudu vyvrací § 50 odst. 3 zákona o hazardních hrách, který požaduje, aby byla účast na hře vždy přerušena (tj. nikoli ukončena) po uplynutí 120 minut, a to na dobu nejméně 15 minut. I při tomto přerušení hry má být v herním prostoru stále viditelný ukazatel času, neboť i v době přerušení plní toto opatření svůj účel (chránit před nepříznivými vlivy hazardních her). Právě kombinace povinného přerušení hry a viditelně umístěného ukazatele času může sehrát významnou roli při zvažování hráče o tom, zda i po ukončení přerušení bude ve hře nadále pokračovat. Podle krajského soudu tak musí být ukazatel času za každých okolností v herním prostoru viditelný, neboť plní svou funkci i během přerušení hry. Skutkový stav věci přitom byl v projednávaném případě zjištěn dostatečně, neboť oprávněná osoba žalobkyně při kontrole na výslovný dotaz pověřených zaměstnanců správního orgánu prvního stupně sdělila, že v herním prostoru se žádný ukazatel času nevyskytuje. [5] Druhá část žalobní argumentace mířila na to, že uložená pokuta byla nepřiměřená. Krajský soud k tomu konstatoval, že horní hranice pokuty u přísněji postižitelného přestupku, tedy přestupku dle § 123 odst. 3 písm. e) zákona o hazardních hrách, činí 3 000 000 Kč. Na druhé straně je žalobkyně provozovatelkou několika desítek kasin v České republice a v herním průmyslu má vedoucí postavení. Ve světle těchto skutečností a s přihlédnutím k druhu a povaze spáchaných přestupků neshledal krajský soud uloženou pokutu ve výši 15 000 Kč jako nepřiměřenou. Správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí konkrétní výměru pokuty řádně zdůvodnil. Nepochybil ani v tom, pokud zohlednil, že se žalobkyně v minulosti již dopustila přestupků na úseku hazardních her. Podle krajského soudu nehrálo roli, že šlo o jiná jednání žalobkyně v jiných provozovnách. [6] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [7] Stěžovatelka předně tvrdí, že se nedopustila přestupku tím, že se v herním prostoru její provozovny nenacházel ukazatel času (hodiny). Již ve správním řízení dokládala fotografii displeje jednoho z koncových zařízení technické hry, z níž bylo patrné, že toto zařízení během hry ukazuje reálný čas. „Herní prostor“ je zákonem o hazardních hrách definován jako herna nebo kasino. Vše, co se v herně nachází, je zároveň součástí herního prostoru. Z toho stěžovatelka dovozuje, že jestliže každé herní zařízení, které provozuje a které je součástí herního prostoru, ukazuje na displeji mimo jiné i reálný čas, nedopustila se uvedeného přestupku. Splnila tedy danou zákonnou povinnost umístit na viditelném místě v herním prostoru ukazatel času. Stěžovatelka k tomu dodává, že „hrou“ ve smyslu zákona o hazardních hrách je myšlena pouze hra aktivní. Nesouhlasí proto se závěry krajského soudu ohledně významu § 50 odst. 3 citovaného zákona a povinnosti mít v provozovně ukazatel času i během povinného přerušení hry. Výklad krajského soudu je formalistický. „Přerušit“ a „ukončit“ jsou sice z gramatického hlediska rozdílná slova, avšak v kontextu zákona o hazardních hrách mezi nimi není rozdíl – i při přerušení se hráč přestává hry aktivně účastnit. Je poté na něm, zda bude po uplynutí stanoveného času ve hře pokračovat. [8] Dále polemizuje s tím, že se krajský soud ohledně výkladu pojmu „pasivní hra“ opřel o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2011, č. j. 5 Afs 26/2011 – 81. Podle stěžovatelky jsou závěry tohoto rozsudku nepřiléhavé, neboť se týkal ochrany mladistvých před pasivní hrou v tom smyslu, aby je blikající obrazovky automatů nelákaly k účasti na hazardních hrách. O takovou situaci v projednávané věci vůbec nešlo. Nadto byl zmiňovaný rozsudek vydán za doby platnosti starého loterijního zákona (č. 202/1990 Sb.). Ani z odborné literatury, na kterou rovněž poukázal krajský soud, nevyplývá povinnost, že ukazatel času musí být viditelný za všech okolností. S takovým závěrem stěžovatelka nesouhlasí a poukazuje na to, že účelem § 66 odst. 1 písm. h) zákona o hazardních hrách je ochrana hráčů, aby zcela neztratili pojem o čase. V době, kdy se hry neúčastní, tedy i v době přerušení hry, jsou rizika vzniku patologických jevů minimální, účastník již není do hry zabrán, má „čistou hlavu“ a může si svobodně rozmyslet další postup. Pokud by měl zákonodárce v úmyslu zakotvit povinnost umístit ukazatel času v herním prostoru vždy, tj. během aktivní i pasivní hry, učinil by tak výslovně. Ani teleologickým výkladem zmíněného ustanovení nelze dospět k závěrům, jaké přijal krajský soud v napadeném rozsudku. [9] Stěžovatelka v tomto ohledu uzavírá, že tím, že ukazatel času byl viditelný po celou dobu účasti na hře, a to na displeji herního zařízení, splnila dotčenou povinnost, a tím i účel zákona o hazardních hrách. Správní orgány řádně nezjistily skutkový stav věci, neboť při kontrole neověřily, zda herní zařízení zobrazuje reálný čas, a též nijak nevyvrátily tvrzení stěžovatelky, že doložená fotografie displeje koncového herního zařízení pochází právě z kontrolované provozovny. Pracovníci správního orgánu prvního stupně hru nevyzkoušeli, ač k tomu měli příležitost, zatímco obsluha herny má účast na hrách zakázanou a předvést hru v době kontroly nemohla. Přestupek tedy měl být posouzen ve světle zásady in dubio pro reo. [10] Závěrem kasační stížnosti stěžovatelka k druhému z přestupků podotýká, že ihned po kontrole své pochybení napravila a na každé koncové zařízení v herně umístila upozornění, že účast na hazardní hře může být škodlivá. [11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že kontrolou v provozovně stěžovatelky bylo zjištěno, že zde neumístila hodiny. Tuto skutečnost ostatně stěžovatelka ani nezpochybňuje. Žalovaný s výkladem předestřeným v kasační stížnosti nesouhlasí. Má za to, že je nutné odlišit náležitosti herních zařízení a náležitosti herního prostoru. Tyto zákonné povinnosti nelze zaměňovat, není proto možné splnit povinnosti ohledně herního prostoru tím, že bude požadované vybavení (zde hodiny) umístěno do technického zařízení, jak učinila stěžovatelka. Nelze připustit, aby byla zobrazením údaje o času na displeji, tedy pouze při aktivní hře, splněna povinnost stanovená v § 66 odst. 1 písm. h) zákona o hazardních hrách. Sama stěžovatelka podle žalovaného bezděky připouští, že požadavky citovaného ustanovení nesplnila. Tvrdí totiž, že tím, že při kontrole ze strany pracovníků správního or