5 As 52/2021 — Nejvyšší správní soud

5 As 52/2021- 22 - text  5 As 52/2021 - 26 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: P. K., zast. Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Univerzita Karlova, se sídlem Ovocný trh 560/5, Praha 1, zast. JUDr. Petrem Svobodou, Ph.D., advokátem se sídlem Aranžérská 166/11, Praha 9, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021, č. j. 11 A 110/201988, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal určení nezákonnosti zásahu žalovaného spočívajícího v tom, že žalovaný zveřejňoval na internetu osobní údaje žalobce obsažené v rozhodnutí děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy ze dne 24. 11. 2016, č. j. UKPF/7565/2016, o ukončení vysokoškolského studia žalobce na této fakultě, a to na webových stránkách dostupných na adrese http://www.prf.cuni.cz. [2] Podstatou žalobní argumentace bylo to, že popsaným postupem žalovaného bylo zasaženo do práva žalobce na informační sebeurčení a na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života, neboť bylo zveřejňováno jeho jméno, příjmení, datum narození, adresa trvalého pobytu, a to spolu s informací o tom, že se žalobce stal dne 1. 9. 2015 studentem prezenčního studia magisterského studijního programu právo a právní věda, oboru právo a že jeho studium bylo zveřejněným rozhodnutím ze dne 24. 11. 2016, č. j. UKPF/7565/2016, ukončeno pro nesplnění požadavku vyplývajícího ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu, které spočívalo v nedosažení požadovaného počtu kreditů pro zápis do dalšího úseku studia. [3] Dle žalobce mu mělo být dané rozhodnutí doručeno do datové schránky, i kdyby však bylo na místě doručit mu rozhodnutí veřejnou vyhláškou, měl dle jeho názoru žalovaný vyvěsit na úřední desku pouze oznámení o možnosti převzít písemnost ve smyslu § 25 odst. 2 správního řádu, nikoliv celé rozhodnutí. Pokud se již žalovaný rozhodl vyvěsit na úřední desku samotné rozhodnutí, měl jej neprodleně po jeho doručení z elektronické úřední desky sejmout, resp. ho měl odstranit ze svého serveru tak, aby jej nebylo možné nadále stahovat, a to ani prostřednictvím internetových vyhledávačů, neboť pro další zveřejňování rozhodnutí již nebyl důvod. K doručení rozhodnutí došlo dne 4. 1. 2017, přičemž dne 7. 2. 2017 bylo rozhodnutí sňato z elektronické úřední desky, nadále jej však bylo možné dohledat a stáhnout z webu žalovaného za pomoci internetového vyhledávače. Žalobce dále namítal, že nezákonným bylo již to, že žalovaný nezakázal tzv. indexaci zveřejněného dokumentu, který tak byl dohledatelný za pomoci k tomu určených internetových robotů. [4] Žalovaný ve vyjádření k žalobě zejména uvedl, že nemohl doručit rozhodnutí o ukončení vysokoškolského studia žalobci do jeho datové schránky, neboť v rozhodné době neměl zřízenu datovou schránku orgánu veřejné moci. Vzhledem k tomu, že se žalobci nedařilo dané rozhodnutí doručit na jím nahlášenou adresu, přistoupil žalovaný k jeho doručení veřejnou vyhláškou. Z hlediska zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, v relevantním znění (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“), a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), v relevantním znění (dále jen „obecné nařízení o ochraně osobních údajů“), se tedy jednalo o zpracování osobních údajů žalobce nezbytné pro dodržení (resp. splnění) právní povinnosti žalovaného. Ustanovení § 25 odst. 2 správního řádu, na jehož základě žalovaný při doručování postupoval, nestanoví dobu, po jejímž uplynutí je správní orgán povinen vyvěšenou písemnost sejmout z úřední desky, upravuje pouze minimální dobu 15 dnů, po kterou musí být písemnost vyvěšena na úřední desce a současně zveřejněna na internetových stránkách a po jejímž uplynutí „se písemnost považuje za doručenou“. [5] Obvyklou správní praxí tedy je, že se zveřejněná písemnost ponechává na internetových stránkách správního orgánu i po uplynutí 15 dnů, zpravidla po dobu 1 roku, aby adresát měl možnost se s danou písemností dodatečně seznámit a mohl se proti zveřejněnému rozhodnutí bránit dostupnými opravnými prostředky či dát podnět k uplatnění dozorčích prostředků. Právnická fakulta Univerzity Karlovy tedy nechala dané rozhodnutí na svých internetových stránkách v sekci „Archiv úřední desky“ i po 4. 1. 2017, kdy uplynula doba 15 dnů od prvního dne zveřejnění předmětného rozhodnutí, a sňala ho ihned poté, co jí byla doručena předžalobní výzva žalobce. Žalovaný tedy postupoval v zájmu ochrany procesních práv žalobce, jednalo se tudíž o zpracování osobních údajů dle § 5 odst. 2 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů, resp. čl. 6 odst. 1 písm. d) obecného nařízení o ochraně osobních údajů. Zveřejnění samotného rozhodnutí je dle žalovaného preferovaným způsobem doručování dle § 25 odst. 2 správního řádu, přičemž v posuzovaném případě neshledal důvod pro vyvěšení pouhého oznámení o možnosti převzít písemnost. Žalovaný namítl rovněž opožděnost žaloby. [6] Žalobce a žalovaný tato svá stanoviska rozvedli v několika dalších podáních, jimiž vzájemně reagovali na argumenty protistrany. Žalobce setrval na názoru, že pro účely jeho informování o vydání rozhodnutí by postačovalo zveřejnit oznámení o možnosti převzít písemnost, jež byla dle jeho názoru citlivé povahy, a poukázal na to, že v případě některých jiných studentů žalovaný takto postupoval. Zveřejňování rozhodnutí i po více než dvou a půl letech dle jeho názoru nesledovalo žádný legitimní cíl, neboť lhůty pro podání všech opravných prostředků již uplynuly. Argumentaci žalovaného označil žalobce za účelovou. Poukázal na praxi některých státních orgánů, které archiv úřední desky nezveřejňují, a uvedl, že archiv úřední desky nebyl ani součástí webových stránek žalovaného, byť ten tvrdí opak. Dle žalobce muselo být žalovanému zřejmé, že si žalobce byl ukončení svého studia vědom, neboť v něm fakticky nepokračoval ani si v dalších studijních obdobích nezapsal rozvrh. [7] Žalovaný zejména zopakoval, že jak jeho starší webové stránky používané v době zveřejnění rozhodnutí, tak i jeho aktuální webové stránky obsahovaly a obsahují archiv úřední desky a uvedl příslušné URL. V případě doručování veřejnou vyhláškou je na správním orgánu, zda vyvěsí na úřední desce celou písemnost, nebo pouze oznámení o možnosti jejího vyzvednutí. Při úvaze o tom, kterou z uvedených možností zvolí, musí zohlednit i jiná hlediska, než je ochrana osobních údajů, např. zásady hospodárnosti a rychlosti řízení. Dodal, že údaje obsažené v daném rozhodnutí nebyly citlivými údaji ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů. Žalovaný trval na tom, že zveřejňování archivu úřední desky je postup uplatňovaný řadou orgánů veřejné moci (byť ne všemi) a uvedl příslušné odkazy. Neztotožnil se s tvrzením žalobce, že lhůty pro podání všech opravných prostředků a uplatnění dozorčích prostředků již v rozhodné době uplynuly, a poukázal na některé dle jeho názoru dostupné procesní nástroje. [8] V dalším podání ze dne 17. 1. 2020 žalobce především precizoval žalobní petit, resp. vymezení napadeného zásahu tak, že se domáhá deklarace nezákonnosti zásahu spočívajícího ve „zveřejnění rozhodnutí děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy ze dne 24. listopadu 2016, č. j. UKPF/7565/2016 o ukončení prezenčního studia magisterského studijního programu právo a právní věda, oboru právo uskutečňovaného na Právnické fakultě Univerzity Karlovy žalobcem identifikovaným jménem, příjmením, datem narození, adresou trvalého pobytu pro nesplnění požadavku vyplývajícího ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu žalované, které spočívá v nedosažení požadovaného počtu kreditů žalobcem pro zápis do dalšího úseku studia na webové stránce žalované URL http://prf.cuni.cz po dobu ode dne 5. ledna 2017 do dne 12. června 2019“. Žalobce předestřel podrobnou polemiku s jednotlivými argumenty, které žalovaný uplatnil v předchozím podání, základ jeho argumentace však zůstal stejný. Nad rámec již uvedeného žalobce uznal, že zveřejňované informace nebyly citlivými údaji ve smyslu § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů, trval však na tom, že se jednalo o údaje, jejichž zveřejnění pro něj bylo zvláště poškozující. Dále žalobce zejména uvedl, že ačkoliv považuje nezakázání indexace daného rozhodnutí za nezákonné, domáhá se deklarace pouze jím definovaného zásahu. [9] Městský soud v Praze shledal žalobu důvodnou a výrokem I. shora uvedeného rozsudku deklaroval nezákonnost zásahu tak, jak jej žalobce defi