5 Azs 173/2021 — Nejvyšší správní soud

5 Azs 173/2021- 32 - text  5 Azs 173/2021 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: S. B., zast. Mgr. Janem Švarcem, advokátem se sídlem Vodičkova 24, Praha, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2021, č. j. 43 A 17/2020 - 60, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalovaná (dále také „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatelky ze dne 24. 1. 2020, č. j. MV-172007-5/SO-2019, a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Uvedeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 16. 10. 2019, č. j. OAM-10055-34/ZM-2018; tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně zamítl žádost žalobce o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty podle § 44a odst. 11 zákona č. 326/4999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 7. 2019 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“, není-li výslovně uvedeno znění odlišné), neboť byl dán důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty podle § 46e zákona o pobytu cizinců ve spojení s § 37 odst. 2 písm. a) a § 56 odst. 1 písm. j) téhož zákona (byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území). [2] Žalobce pobýval na území České republiky na základě zaměstnanecké karty pro zaměstnání u zaměstnavatele Dental asistence s.r.o., kde pracoval jako zubní lékař s platností od 12. 5. 2016 do 11. 5. 2018. Dne 16. 6. 2016 požádal žalobce o souhlas se změnou zaměstnavatele na společnost DEVIDENT s.r.o., tento souhlas mu byl rozhodnutím č. j. OAM-7858-8/ZM-2016 udělen (rozhodnutí nabylo právní moci 8. 9. 2016). [3] Dne 7. 6. 2017 požádal žalobce o další souhlas se změnou zaměstnavatele, a to na společnost KEYSEC PROTECT s.r.o., ve které je aktuálně jediným společníkem a současně jednatelem. I v této společnosti měl žalobce vykonávat práci zubního lékaře s místem výkonu práce Kladno. Následně dne 20. 3. 2018 požádal žalobce o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty ve smyslu § 44a odst. 9 zákona o pobytu cizinců. [4] Rozhodnutím ze dne 15. 10. 2019, č. j. OAM-15368-28/ZM-2017, správní orgán I. stupně žalobci souhlas se změnou zaměstnavatele neudělil, neboť shledal důvod podle § 42g odst. 7 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, a sice existenci jiné závažné překážky pobytu na území (toto rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalovaná rozhodnutím ze dne 24. 1. 2020, č. j. MV-172005-6/SO-2019, potvrdila; rozhodnutí žalované krajský soud rozsudkem ze dne 13. 8. 2021, č. j. 55 A 17/2020 - 35, zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení; kasační stížnost žalované proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 15. 2. 2022, č. j. 4 Azs 282/2021 - 34, zamítl). [5] Následně správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 16. 10. 2019, č. j. OAM-10055-34/ZM-2018, žádost žalobce o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty zamítl, jeho rozhodnutí žalovaná rozhodnutím ze dne 24. 1. 2020, č. j. MV-172007-5/SO-2019, potvrdila (viz výše). [6] Stejně jako v případě rozhodnutí o neudělení souhlasu se změnou zaměstnavatele správní orgány shledaly existenci jiné závažné překážky pobytu cizince na území, neboť žalobce začal pracovat u společnosti KEYSEC PROTECT s.r.o. ještě před tím, než mu správní orgány udělily souhlas se změnou zaměstnavatele. Žalobce ukončil pracovní poměr se společností DEVIDENT s.r.o. na základě dohody o rozvázání pracovního poměru ke dni 30. 6. 2017. Minimálně od 6. 6. 2017 do 2. 4. 2019 však pracoval jako zubní lékař pro společnost KEYSEC PROTECT s.r.o., avšak bez příslušného souhlasu se změnou zaměstnavatele, jak vyplynulo z výpovědi samotného žalobce, sdělení Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hl. m. Prahu a krajské pobočky v Příbrami, jakož i pobytové kontroly na adrese společnosti KEYSEC PROTECT s.r.o., kde žalobce zastihli příslušníci policie v ordinačních hodinách. [7] Výkon práce u společnosti KEYSEC PROTECT s.r.o. bez patřičného souhlasu se změnou zaměstnavatele posoudily správní orgány jako výkon nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bodu 2. zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), což je důvod, pro který by neměl být žalobci umožněn další pobyt na území České republiky. Žalovaná také zdůraznila, že žalobce vykonával nelegální práci v době od 6. 6. 2017 minimálně do 2. 4. 2019, „tedy téměř 3 roky, což je závažným porušením právních předpisů České republiky“; intenzita jeho jednání je tak dle žalované vysoká. Byť se nejedná o práci v účelových společnostech o velkém počtu společníků, jde o dlouhodobý výkon nelegální práce. Od 31. 7. 2019 je nadto výkon nelegální práce samostatným důvodem pro nevydání zaměstnanecké karty [§ 46 odst. 6 písm. e) zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném od 31. 7. 2019]. Žalovaná také uvedla, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty nebude představovat nepřiměřený zásah do žalobcova soukromého a rodinného života – žalobce sice na území České republiky žije se svou manželkou (O. B., nar. X) a dcerou (S. B., nar. X), na Ukrajině však vlastní byt a ordinaci, které pronajímá, jak sám uvedl, z čehož mu plynou příjmy. V případě návratu na Ukrajinu se tak má kam uchýlit. II. Rozhodnutí krajského soudu [8] Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou, které krajský soud vyhověl, rozhodnutí žalované podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud zdůraznil, že byť se žalobce dopustil výkonu nelegální práce ve smyslu zákona o zaměstnanosti, tento závěr bez dalšího neznamená, že je jeho jednání možné kvalifikovat jako jinou závažnou překážku pobytu na území ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. Krajský soud odkázal na četnou judikaturu Nejvyššího správního soudu a zdůraznil, že jednání cizince naplňující znaky porušování právních předpisů nebo jejich obcházení (včetně výkonu nelegální práce), je jedním z ukazatelů, že by mohla nastat závažná překážka pobytu cizince na území, vždy je však potřeba hodnotit intenzitu a závažnost jednání cizince v kontextu skutkových okolností daného případu. Hypotézu v § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců nenaplní jakýkoli nelegální výkon závislé práce, ale jen výkon práce dlouhodobý. [9] Správní orgány nehodnotily závažnost jednání žalobce v kontextu všech okolností, ale v zásadě ve svých rozhodnutích mechanicky vložily rovnítko mezi výkonem nelegální práce a vznikem závažné překážky ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. I když žalovaná zdůraznila dlouhodobost výkonu nelegální práce, ve svém výpočtu učinila chybu – žalobce vykonával nelegální práci po dobu 1 roku a necelých 10 měsíců, nikoli po dobu téměř 3 let. Samotný odkaz na délku výkonu nelegální práce bez dalšího jako zdůvodnění nepostačuje. Nadto žalovaná nezohlednila, že o souhlas se změnou zaměstnavatele požádal žalobce již dne 7. 6. 2017 (fakticky začal pracovat u společnosti KEYSEC PROTECT s.r.o. dne 6. 6. 2017), přičemž správní orgán I. stupně rozhodl o jeho žádosti až dne 15. 10. 2019, tj. po více než 2 letech a 3 měsících. Od samého počátku výkonu práce u společnosti KEYSEC PROTECT s.r.o. tak žalobce usiloval o legalizaci výkonu své práce, což představuje okolnost, která mechanický závěr správních orgánů o tom, že výkon nelegální práce představuje závažnou překážku, zeslabuje. Pokud by přitom správní orgán I. stupně o jeho žádosti o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele rozhodl včas, doba výkonu nelegální práce by nepřesáhla 2 měsíce. [10] Ve vztahu k námitce nepřiměřenosti rozhodnutí krajský soud uvedl, že žalobce tuto svou námitku nijak blíže v podané žalobě nerozvedl. Krajský soud proto pouze ve stručnosti uvedl, že za absence konkrétnějších žalobních námitek nic nenasvědčuje tomu, že by neprodloužení zaměstnanecké karty bylo pro žalobce nepřiměřené. III. Kasační stížnost a vyjádření žalobce [11] Rozhodnutí krajského soudu napadla stěžovatelka (žalovaná) kasační stížností z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Konkrétně namítala, že v daném případě byly splněny podmínky pro zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území spočívající ve výkonu nelegální práce, a to v období od 6. 6. 2017 do 2. 4. 2019, tj. kontinuálně po dobu 22 měsíců.