6 Afs 247/2021 — Nejvyšší správní soud

6 Afs 247/2021- 56 - text  6 Afs 247/2021 - 62 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: TIS & Co s.r.o., sídlem Českolipská 776, Mělník, zastoupená JUDr. Barborou Bretlovou, advokátkou, sídlem Vratislavická 1012, Liberec, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 9. 2018, č. j. 40330/18/530022443708656, ze dne 23. 8. 2018, č. j. 36378/18/530022441708656, a ze dne 23. 8. 2018, č. j. 36370/18/530022441708656, o kasačních stížnostech žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021, č. j. 54 Af 45/2018-81, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 11. 2022, č. j. 54 Af 45/2018-97, takto: I. Kasační stížnosti žalobkyně se zamítají. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasačních stížnostech. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně nabyla na základě kupní smlouvy ze dne 8. 10. 2008 do výlučného vlastnictví pozemek parc. č. X v kat. území M., jehož součástí je budova č. p. X. Rozhodnutím Městského úřadu Mělník (dále jen „stavební úřad“) ze dne 8. 10. 2008, č. j. Výst/3098/08/He, byla povolena rekonstrukce této budovy. Rozhodnutím ze dne 15. 5. 2013, č. j. 43996/ VYS/12/He, stavební úřad povolil změnu stavby před dokončením. Změny spočívaly v odstranění střešní krytiny a konstrukce krovu, korunní římsy nad druhým nadzemním podlažím, svislých nenosných konstrukcí, stropů (mimo stropu nad přízemím v severním křídle), stávajícího schodiště včetně vřetenových zdí a vnějších drobných staveb a ve dvorním traktu bylo nově umístěno schodiště a obytné podkroví. Na základě provedených změn došlo rovněž k vytvoření · čtyř bytových jednotek o velikosti 1+kk a prodejny v přízemí; · tří bytových jednotek o velikosti 2+kk a jedné bytové jednotky o velikosti 1+kk v prvním patře; · tří bytových jednotek o velikosti 2+kk a jedné bytové jednotky o velikosti 3+kk ve druhém patře. Dne 5. 6. 2014 žalobkyně učinila prohlášení vlastníka, že se v budově č. p. X nacházejí bytové jednotky č. XA až XB a dále nebytový prostor č. XC, které byly zapsány do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 9. 6. 2014. Dne 5. 10. 2015 vydal stavební úřad pod č. j. X kolaudační souhlas, kterým bylo schváleno užívání stavby k povolenému účelu. [2] Žalobkyně následně bytové jednotky č. XA až XD a nebytový prostor č. XC vložila jako nepeněžitý vklad o hodnotě 16 355 000 Kč do základního kapitálu obchodní korporace COOPERS DEVELOPMENT s.r.o., která se k datu 6. 5. 2016 (datum právních účinků vkladu) stala jejich vlastníkem. Vzhledem k tomu, že Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) na základě výsledků provedené daňové kontroly dospěl k závěru, že žalobkyně nepřiznala daň na výstupu z plnění spočívajícího v nepeněžitém vkladu do základního kapitálu obchodní korporace, byla žalobkyni za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2016 vyměřena daň z přidané hodnoty ve výši 2 056 205 Kč (platebním výměrem ze dne 14. 9. 2017, č. j. 4150515/17/211450522200531). Odvolání žalobkyně zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 9. 2018 (označeným v záhlaví) a prvostupňový platební výměr potvrdil. [3] Bytovou jednotku č. XE žalobkyně prodala za cenu 2 350 000 Kč kupujícímu Ing. Č. Ž., který se k datu 24. 7. 2015, kdy nastaly právní účinky vkladu do katastru nemovitostí, stal vlastníkem této jednotky. Správce daně zjistil, že žalobkyně v daňovém přiznání za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2015 uplatnila pouze nárok na odpočet daně na vstupu z přijatých zdanitelných plnění od plátců v tuzemsku a přiznala daň na výstupu za dodání zboží nebo poskytnutí služeb toliko v řádu sta tisíc korun, vyzval proto žalobkyni k podání dodatečného daňového přiznání k dani za dotčené zdaňovací období (výzvou ze dne 6. 11. 2017, č. j. 4624146/17/211450522200531). Vzhledem k tomu, že žalobkyně na uvedenou výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, vydal správce daně dne 19. 1. 2008 pod č. j. 163093/18/ 211450522200531 dodatečný platební výměr, kterým žalobkyni doměřil daň na výstupu z prodeje bytové jednotky č. XE ve výši 306 440 Kč. Odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 8. 2018, č. j. 36378/18/ 530022441708656, zamítl a prvostupňový dodatečný platební výměr potvrdil. [4] Bytovou jednotku č. XB žalobkyně prodala za cenu 2 950 000 Kč kupující M. Z., která se k datu 4. 9. 2014, kdy nastaly právní účinky vkladu do katastru nemovitostí, stala vlastníkem této jednotky. Žalobkyně v daňovém přiznání k DPH za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2014 uplatnila pouze nárok na odpočet daně a přiznala daň s ohledem na použití režimu přenesení daňové povinnosti. Správce daně proto žalobkyni vyzval k podání dodatečného daňového přiznání za uvedené zdaňovací období (výzvou ze dne 26. 7. 2017, č. j. 3622717/17/ 211450522200531), na kterou žalobkyně nereagovala, a proto jí správce daně dodatečným platebním výměrem ze dne 9. 11. 2017, č. j. 4515402/17/211450522200531, doměřil daň na výstupu z prodeje bytové jednotky č. XB ve výši 384 680 Kč. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 8. 2018, č. j. 36370/18/530022441708656, zamítl a prvostupňový dodatečný platební výměr potvrdil. [5] V rozhodnutích o odvolání žalovaný dospěl k závěru, že úplatné převody jednotek provedené žalobkyní jednak na základě převodu do vlastnictví fyzických osob, jednak na základě nepeněžitého vkladu (vkladu majetku) do základního kapitálu obchodní korporace COOPERS DEVELOPMENT představují zdanitelná plnění, u kterých nebyly splněny podmínky pro osvobození od daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) podle § 56 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění rozhodném pro příslušná zdaňovací období (dále jen „zákon o DPH“). Žalovaný vycházel z toho, že v souzeném případě došlo ke vzniku bytových jednotek č. XA až XB a nebytového prostoru č. XC na základě prohlášení vlastníka (žalobkyně) s právními účinky vkladu ke dni 9. 6. 2014. Předtím tyto jednotky neexistovaly, vnější i vnitřní podoba budovy č. p. X byla před dokončením rozsáhlé rekonstrukce zcela odlišná. Ke kolaudaci jednotek došlo v roce 2015, teprve od této doby tedy mohly být užívány ke schválenému účelu. Žalovaný proto ve shodě se správcem daně dovodil, že nebyla naplněna podmínka pro osvobození od daně, spočívající v uplynutí doby pěti let od vydání kolaudačního rozhodnutí (resp. ode dne, kdy bylo započato první užívání stavby). Žalovaný nepřisvědčil námitkám žalobkyně, že bytové jednotky (včetně nebytového prostoru) vznikly a byly užívány již před rokem 2008, a že tedy prováděná rekonstrukce nepředstavovala takovou změnu účelu užívání stavby ani změnu jejího využití, která by měla vliv na existenci a způsob užívání jednotlivých jednotek. Neztotožnil se tedy s názorem žalobkyně, že v daném případě byly naplněny podmínky pro osvobození od daně. [6] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobami u Krajského soudu v Praze. V podaných žalobách namítala, že jak před rekonstrukcí, tak po rekonstrukci, se v případě budovy č. p. X jednalo o bytový dům, který byl sice v katastru nemovitostí zapsán jako dům rodinný, avšak jednalo se o rodinný dům s byty, v němž bytové jednotky existovaly ještě před zahájením rekonstrukce. S užíváním domu tak bylo dle žalobkyně započato nejméně ke dni 8. 10. 2008, kdy jej nabyla do vlastnictví, tedy v době delší než pět let. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že zákon o DPH (ve znění účinném v rozhodném zdaňovacím období) hovoří o stavbě jako celku, jehož jsou bytová jednotka či nebytový prostor součástí. Pro posouzení věci proto není dle žalobkyně rozhodné, zda se jedná o stavbu bytového domu či rodinného domu. V obou případech se jedná o stavbu pro bydlení, s jejímž užíváním bylo započato před uplynutím pětileté doby, která započala běžet ode dne prvního užívání stavby, nikoli od vydání kolaudačního souhlasu či ode dne zahájení užívání konkrétní jednotky nacházející se uvnitř stavby (budovy č. p. X). Žalobkyně měla za to, že pokud by zákonodárce měl v úmyslu vázat časový test na první užívání jednotky, učinil by tak výslovně. Nadto upozornila, že v předchozím řízení prokázala, že v budově č. p. X existovalo dvanáct bytových jednotek, které byly pronajímány třetím osobám, ještě před zahájením rekonstrukce. [7] Krajský soud podané žaloby spojil ke společnému projednání a rozhodnutí a rozsudkem označeným v záhlaví je zamítl. Ztotožnil se se závěry žalovaného, že doba pěti let dle § 56 odst. 3 zákona o DPH započala běžet až od okamžiku vydání kolaudačního souhlasu (ze dne 5. 10. 2015) s užíváním nově vytvořených bytových jednotek (a nebytového prostoru). V době úplatného převodu jednotek (k němuž došlo jejich prodejem fyzickým osobám v letech 2014 a 2015 či nepeněžitým vkladem do zá