7 Afs 83/2020 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 83/2020- 29 - text  7 Afs 83/2020 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Základní škola ŠKOLAMYŠL, se sídlem Hrnčířská 272, Zahájí, Litomyšl, zastoupený JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Sokolovská 5/49, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, Pardubice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 2. 2020, č. j. 52 A 61/2019  101, takto: I. V řízení se pokračuje. II. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 2. 2020, č. j. 52 A 61/2019  101, se zrušuje. III. Žaloba se odmítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Žalobce žádostmi ze dne 2. 1. 2019 a ze dne 3. 1. 2019 požádal žalovaného o poskytnutí dotace a zvýšení dotace na školní rok 2019/2020 dle zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením (dále též „zákon o poskytování dotací soukromým školám“), pro základní školu a školní družinu. Žalovaný v návaznosti na uvedené žádosti vydal dne 12. 2. 2019 sdělení nazvané „rozhodnutí“ č. j. KrÚ 11969/2019, v němž uvedl, že žádostem žalobce o poskytnutí dotace a zvýšení dotace na školní rok 2019/2020 nevyhověl a smlouvu o poskytnutí dotace na tento školní rok se rozhodl s žalobcem neuzavřít. Důvodem bylo to, že žalobce nepředložil v termínu do 15. 10. 2018 informaci o projednání výroční zprávy o činnosti školy za předchozí školní rok ve školské radě. Jestliže se žalobce bránil tím, že školskou radu nezřídil, a tudíž na něj tato povinnost nedopadá, nelze mu přisvědčit; školská rada je povinným orgánem všech základních škol. [2] Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce odvolání. Rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále též „MŠMT“) ze dne 9. 4. 2019, č. j. MSMT10439/20193 (dále též „rozhodnutí MŠMT“), bylo odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. [3] Žalobce podal žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále též „krajský soud“), kterou se předně domáhal zrušení rozhodnutí MŠMT, event. vyslovení jeho nicotnosti v řízení dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“), a dále se v řízení dle § 82 a násl. s. ř. s. domáhal ochrany před tvrzeným trvajícím nezákonným zásahem krajského úřadu spočívajícím v neuzavření smlouvy o poskytnutí dotace na školní rok 2019/2020 a smlouvy o zvýšení dotace na tentýž školní rok, a požadoval, aby soud přikázal žalovanému uzavřít se žalobcem tyto smlouvy. [4] Rozsudkem ze dne 19. 12. 2019, č. j. 52 A 49/ 2019  69, krajský soud vyslovil podle § 76 odst. 2 s. ř. s. nicotnost rozhodnutí MŠMT ze dne 9. 4. 2019, č. j. MSMT10439/20193, a nicotnost rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2019, č. j. KrÚ 11969/2019. Krajský soud dovodil, že obranu proti neuzavření smlouvy o poskytnutí, resp. zvýšení dotace představuje žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením dle § 82 a násl. s. ř. s., neboť úkon, kterým je žadatel vyrozuměn o neuzavření smlouvy, je pouze informativním sdělením, nikoli rozhodnutím (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2017, č. j. 2 Afs 245/2016  43, publ. pod č. 3692/2018 Sb. NSS, Škola U Potůčku, dále též „rozsudek ve věci Škola U Potůčku“). [5] Usnesením ze dne 4. 6. 2019, č. j. 52 A 49/2019  34, vyloučil krajský soud žalobu žalobce v části směřující proti nezákonnému zásahu žalovaného k samostatnému řízení pod sp. zn. 52 A 61/2019, v němž byl vydán nyní přezkoumávaný rozsudek krajského soudu (ze dne 5. 2. 2020, č. j. 52 A 61/2019  101). Krajský soud v tomto rozsudku předně konstatoval, že v souladu se závěry rozsudku ve věci Škola U Potůčku přezkoumal neuzavření smlouvy o poskytnutí (zvýšení) dotace s žalobcem v režimu žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením dle § 82 a násl. s. ř. s. Krajský soud ve shodě s žalovaným dovodil, že na žalobce dopadá povinnost předložení informace o projednání výroční zprávy o činnosti školy ve školské radě obsažená v § 3 odst. 2 písm. d) zákona o poskytování dotací soukromým školám, neboť žalobce má dle § 167 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále též „školský zákon“) povinnost školskou radu zřizovat. Není přitom podstatné, že v nynějším případě povinnost zřídit školskou radu neporušil přímo žalobce jako školská právnická osoba, ale jeho zřizovatel. Klíčové je to, že žalobce ve stanovené lhůtě nepředložil informaci o projednání výroční zprávy ve školské radě, pročež se nemůže domáhat poskytnutí, resp. zvýšení dotace. Povinnosti zřídit školskou radu se žalobce nemůže zprostit ani tím, že dle vlastních slov účel školské rady fakticky naplňuje. Krajský soud uzavřel, že žalovaný postupoval v souladu se zákonem, a žalobu žalobce na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného zamítl. II. [6] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Nezákonnost rozsudku spatřuje v nesprávné interpretaci § 3 odst. 2 písm. d) zákona o poskytování dotací soukromým školám. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že povinnost předložit žalovanému informaci o projednání výroční zprávy školskou radou se vztahuje pouze na subjekty, u kterých je tato rada zřízena. Rozhodný je skutečný stav, nikoli to, zda z jiného zákona (zde školského zákona) vyplývá povinnost školskou radu zřizovat. Žalovanému nepříslušelo zkoumat, zda zřizovatel stěžovatele jednal v souladu se školským zákonem, když školskou radu stěžovatele nezřídil. Výklad žalovaného a krajského soudu, kteří dovozují povinnost stěžovatele přeložit informaci o projednání výroční zprávy o činnosti školy ve školské radě, jde nad rámec zákona. Stěžovatel je přesvědčen, že účel školské rady byl u něj naplňován i bez jejího formálního ustavení. Postihování ryze formálního nedostatku faktickým odejmutím dotace představuje zcela nepřiměřenou tvrdost. Nadto pochybení, kterého se dopustil zřizovatel stěžovatele, může sankcionovat výhradně Česká školní inspekce. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížností napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. III. [7] Žalovaný se ke kasační stížnosti písemně vyjádřil. Setrval na názoru, že nebyly splněny podmínky pro uzavření příslušných smluv dle zákona o poskytování dotací soukromým školám. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. IV. [8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [9] K výroku I Nejvyšší správní soud uvádí, že usnesením ze dne 7. 9. 2020, č. j. 7 Afs 83/2020  25, přerušil řízení o projednávané kasační stížnosti, neboť rozšířenému senátu zdejšího soudu (dále též „rozšířený senát“) byla k rozhodnutí předložena otázka, zda „představuje informace o důvodech neuzavření smlouvy o poskytnutí (zvýšení) dotace podle § 3 odst. 3 zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, rozhodnutí přezkoumatelné ve správním soudnictví podle § 65 a násl. s. ř. s., nebo jde o zásah přezkoumatelný ve správním soudnictví podle § 82 s. ř. s.?“. O této otázce rozhodl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu rozsudkem ze dne 23. 2. 2022, č. j. 4 As 65/2018  85, na základě čehož nyní rozhodující senát rozhodl, že se v řízení pokračuje. [10] Výrok II pak rovněž vychází z označeného rozsudku rozšířeného senátu. Rozšířený senát v něm konstatoval, že smlouvu dle zákona o poskytování dotací soukromým školám lze kvalifikovat jako veřejnoprávní smlouvu subordinační ve smyslu § 161 správního řádu (srov. usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 21. 8. 2012, č. j. Konf 62/2012  49, Palais Royal). Subordinační veřejnoprávní smlouva může stát zcela samostatně a jako taková je výsledkem kontraktačního procesu, o němž nelze hovořit jako o správním řízení. „Ukončení kontraktačního procesu ze strany správního úřadu bude velmi často představovat zásah do veřejných subjektivních práv fyzické nebo právnické osoby. Typicky půjde o situace popsané v předchozím bodě, ve kterých má adresát veřejné správy při splnění zákonem stanovených podmínek právo na uzavření veřejnoprávní smlouvy o určitém obsahu. Okamžikem ukončení kontraktačního procesu tak správní orgán „rozhoduje“ o tom, že se zájemcem veřejnoprávní smlouva uzavřena nebude. Jak však bylo popsáno, nejde o výsledek správního řízení, ale o výsledek kontraktačního procesu, ve kterém mají obě strany obdobné postavení. K jeho ukončení dochází buď nalezením