7 As 392/2019 — Nejvyšší správní soud

7 As 392/2019- 27 - text  7 As 392/2019 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: Česká televize, se sídlem Kavčí hory, Praha 4, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2019, č. j. 10 A 11/2016  186, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2019, č. j. 10 A 11/2016  186, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 20. 10. 2015, č. j. RRTV/3903/2015RUD, sp. zn. 2015/566/RUD/ČES, žalovaná uložila žalobkyni pokutu ve výši 350.000 Kč za správní delikt podle § 60 odst. 1 písm. k) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon o vysílání“), jehož se měla dopustit tím, že porušila zákaz nepatřičného zdůrazňování produktu umístněného v pořadu, stanovený v § 53a odst. 2 písm. c) zákona o vysílání. K porušení tohoto zákazu mělo dojít tím, že žalobkyně v rámci pořadu Hokejové poledne vysílaného na kanálu ČT Sport dne 7. 5. 2015 ve 12.00 hod. odvysílala scénku spočívající v tom, že moderátor není přítomen na svém místě ve venkovním studiu, načež přichází od restaurace McDonald’s s jídlem od této společnosti, přičemž druhá moderátorka jeho příchod komentuje s deklarovaným údivem tak, že si odskočil na svačinku a že oba moderátoři byli „vydrážděni příjemnými pachy“ z provozovny McDonald’s na jiném místě; následně moderátor přijde i s jídlem do studia a nabízí jeden hranolek své kolegyni, která jej odmítá s tím, že musí pracovat. II. [2] Žalobkyně podala proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu k Městskému soudu v Praze, který toto rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 13. 4. 2016, č. j. 10 A 11/2016 – 85. Na základě kasační stížnosti žalované tento rozsudek zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 8. 2016, č. j. 7 As 104/2016  35. Po vrácení věci k dalšímu řízení rozhodl městský soud o žalobě znovu a rozsudkem ze dne 16. 1. 2017, č. j. 10 A 11/2016  138, žalobou napadené rozhodnutí opět zrušil. I tento rozsudek Nejvyšší správní soud zrušil, a to rozsudkem ze dne 28. 2. 2018, č. j. 7 As 59/2017  33. Po vrácení věci k dalšímu řízení rozhodl městský soud o žalobě znovu a rozsudkem ze dne 29. 10. 2019, č. j. 10 A 11/2016  186, žalobou napadené rozhodnutí opět zrušil. [3] Vzhledem k tomu, že námitky týkající se splnění podmínky předchozího upozornění podle § 59 odst. 1 zákona o vysílání a nutnosti prokázání zahrnutí produktu do pořadu za úplatu či jinou protihodnotu již byly kasačním soudem vypořádány, zaměřil se městský soud na důvodnost dalších žalobních námitek. [4] Žalobní námitky (nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí, a že ve věci nerozhodovala žalovaná, ale jen její odborný aparát) městský soud posoudil jako nedůvodné a nejsou zde rekapitulovány, neboť proti posouzení těchto námitek kasační stížnost nesměřuje. [5] Městský soud deklaroval, že je vázán předchozím rozsudkem Nejvyššího správního soudu, který uvedl, že otázka, zda v konkrétním případě provozovatel vysílání obdržel úplatu či obdobnou protihodnotu, pro naplnění zákonné definice umístěného produktu rozhodující není. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu je podle městského soudu jasné, že nadále nelze v dané věci zkoumat, zda umístění výrobku proběhlo za úplatu či obdobnou protihodnotu, ale není již zřejmé, co tedy v pokračujícím řízení před městským soudem posuzováno být má. Podle městského soudu by totiž bylo nutno dospět k závěru, že pokud není třeba zkoumat úplatnost, pak pokud se v pořadu určitý výrobek nachází, jedná se automaticky o umístěný produkt. Takový závěr však Nejvyšší správní soud podle městského soudu nevyslovil a ani vyslovit nemohl bez předložení věci k Soudnímu dvoru Evropské unie. Nejvyšší správní soud uvedl, že má městský soud zkoumat „konkrétní podobu“ umístění produktu, a na podkladě tohoto zkoumání určit, zda se o umístěný produkt jednalo či nikoli. Městský soud však podle jeho slov nenalezl v rozsudku Nejvyššího správního soudu žádné vodítko, podle kterého by měl tuto „konkrétní podobu“ umístění produktu zkoumat, a byl tedy nucen hledat inspiraci v judikatuře soudů jiných členských států Evropské unie. Na základě rozsudků rakouského Správního soudního dvora, které městský soud ve svém rozhodnutí cituje, dospěl k závěru, že uvedené judikáty mu  na rozdíl od rozsudku Nejvyššího správního soudu v této věci  odpovídají na otázku, podle jakého kritéria má být posuzováno, zda byla naplněna definice umístění produktu. Tímto kritériem je, zda v tom kterém případě došlo ke zmínění nebo přestavení produktu či služby takového charakteru, k němuž podle poznání praxe obvykle dochází za úplatu, respektive v takové formě, za kterou by provozovatel vysílání v obvyklé praxi obdržel úplatu či jinou protihodnotu. [6] Městský soud dále upozornil, že tuto otázku měla zkoumat primárně žalovaná, která disponuje odborností a znalostmi v oboru, které jí umožňují nejlépe vyhodnotit, zda určitý typ zobrazení výrobku představuje umístění produktu, k němuž v obvyklé praxi dochází za úplatu. Žalovaná se však podle městského soudu ve fázi posouzení, zda občerstvení McDonalďs představovalo umístěný produkt, opírala o dvě linie úvah, z nichž jedna je nezákonná a druhá neodůvodňuje závěr, že se občerstvení v pořadu objevilo způsobem, za který by v běžné praxi bylo možné očekávat úplatu či jinou protihodnotu. [7] První, nezákonná linie podle městského soudu spočívá v tom, že žalovaná vycházela z názoru, že samotná skutečnost, že je pořad označen značkou PP (product placement), vede k závěru, že pořad obsahuje umístěný výrobek. Ze zákona podle městského soudu však nevyplývá, že jeli pořad označen značkou PP, pak je automaticky jakýkoli výrobek, který je v pořadu zobrazen, umístěným produktem. [8] Jako druhou linii úvah označil městský soud úvahy žalované o povaze zobrazení občerstvení, na základě kterých má žalovaná za to, že se jednalo o umístěný produkt, ovšem podle městského soudu tyto úvahy nevedou k závěru, že došlo k zobrazení občerstvení způsobem, za který by žalobkyně v obvyklé praxi obdržela úplatu či jinou protihodnotu. Klíčové pro tento závěr městského soudu je zjištění žalované, že „samotný výsledek dopadl velice nešťastně, neboť tato prezentace působila navenek naprosto nepřirozeně, chaoticky, neorganizovaně. Divákovi muselo být na první pohled zřejmé, že právě sleduje naprosto nepovedenou, nepřirozenou snahu o propagaci značky McDonalďs“. K tomu podle městského soudu nelze dodat nic jiného, že pokud bylo zobrazení zcela nepovedené, chaotické, neorganizované, pak stěží mohlo být zobrazeno způsobem, za který se běžně na trhu poskytuje úplata nebo jiná protihodnota. [9] Městský soud proto dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť je založeno na závěru, že občerstvení společnosti McDonald’s zobrazené v pořadu Hokejové poledne vysílaném dne 7. 5. 2015 ve 12.00 hod. bylo umístěným produktem ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) zákona o vysílání, aniž by žalovaná zdůvodnila, že bylo občerstvení v pořadu zobrazeno způsobem, za který by provozovatel vysílání v běžné obchodní praxi mohl očekávat úplatu či jinou protihodnotu. Pokud ovšem žalovaná přesvědčivě neodůvodnila, že posuzovaná část pořadu obsahovala umístěný produkt, nemohla se jejím odvysíláním žalobkyně dopustit správního deliktu podle § 60 odst. 1 písm. k) zákona o vysílání, který spočívá v porušení povinností stanovených pro umístění produktu. III. [10] Proti tomuto rozsudku podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [11] Stěžovatelka nesouhlasila s tvrzením městského soudu, že vycházela z názoru, že samotná skutečnost, že je pořad označen značkou PP, vede k závěru, že pořad obsahuje umístěný výrobek. Pokud je pořad označen piktogramem PP, pak je to signál, že se v pořadu vyskytuje určitý výrobek (tedy rozhodně ne jakýkoli), který je umístěným produktem. Označení pořadu daným piktogramem je tedy pro stěžovatelku prvotním vodítkem k tomu, aby dále zkoumala, jaký produkt nebo jaké produkty tímto umístěným produktem byly a zda jejich zařazení do vysílání proběhlo v mezích zákona. Stěžovatelka tedy rozhodně ve svém rozhodnutí nedospěla k závěru, že občerstvení McDonalďs bylo nepatřičně zdůrazněným umístěním produktu pouze na základě faktu, že pořad byl označen PP. Zkoumání označení pořadu daným piktogramem je pouhým prvním krokem v úvahách o tom, o jaký konkrétní produkt se v daném případě jednalo, zda tento produkt nebyl nepatřičně zdůrazněn atd. Nejedná se tedy o jednu ze dvou linií, jak se domnívá městský soud, ale o první krok v rámci jedné jediné linie. [12] Stěžovatelka dále namítala, že zjevná nepovedenost a chaotičnost scénky nikterak n