8 As 175/2018 — Nejvyšší správní soud

8 As 175/2018- 135 - text  8 As 175/2018-140 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: J. J., zast. Mgr. Petrem Pařilem, advokátem se sídlem Škárova 809/16, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2016, čj. 1329/550/16-Ba, Hr, 56230/ENV/16, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 5. 2018, čj. 30 A 37/2017-35, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 5. 2018, čj. 30 A 37/2017-35, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2016, čj. 1329/550/16-Ba, Hr, 56230/ENV/16, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti v celkové výši 24 456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Pařila, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval výkladem pojmu chovného hejno podle čl. 1 bodu 3 nařízení Komise (ES) č. 865/2006 ze dne 4. května 2006 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s těmito druhy (dále jen „prováděcí nařízení“), a tím, zda jsou správní orgány při zkoumání, zda bylo hejno založeno legálně způsobem, který nepoškozuje přežití volně žijících exemplářů podle čl. 54 bodu 2 prováděcího nařízení, oprávněny prověřovat původ prarodičů živočichů, které chovatel nikdy nevlastnil ani nedržel. Za tímto účelem Nejvyšší správní soud položil předběžné otázky Soudnímu dvoru, jak bude rozebráno níže. [2] Žalobce (dále „stěžovatel“) je chovatel papoušků. V rámci této činnosti požádal 21. 1. 2015 o udělení výjimky ze zákazu obchodních činností podle § 15a zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve spojení s čl. 8 odst. 3 písm. d) nařízení Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (dále jen „nařízení o ochraně volně žijících druhů“) pro pět exemplářů papouška ary hyacintového (Anodorhynchus hyacinthius) narozených v roce 2014 z odchovu stěžovatele. [3] Krajský úřad Královéhradeckého kraje (dále „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 29. 6. 2016, čj. 3259/ZP/2015-25, žádosti stěžovatele nevyhověl. Nebyl totiž ubezpečen, že se jedná v souladu s čl. 8 odst. 3 písm. d) nařízení o ochraně volně žijících druhů o exempláře narozené a odchované v zajetí, a to s ohledem na okolnosti dovozu prarodičů těchto papoušků. Proti rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. [4] Následně podal stěžovatel u Krajského soudu v Hradci Králové žalobu proti rozhodnutí žalovaného, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl. [5] Krajský soud uvedl, že obchod s papoušky druhu Anodorhynchus je zakázán a může být povolen jen za výjimečných okolností. Podmínky pro udělení těchto výjimek stanoví čl. 54 prováděcího nařízení, přičemž ty musí být splněny kumulativně a správní orgán musí být o jejich splnění žadatelem ubezpečen. Skutkový a právní stav tedy musí být postaven zcela na jisto. V daném případě bylo předmětem sporu splnění podmínky čl. 54 bodu 2 tohoto nařízení, podle kterého musí žadatel doložit, (1) že chovné hejno bylo založeno v souladu s právními předpisy, platnými v době získání a (2) že bylo zároveň založeno způsobem, který nebyl na újmu přežití příslušného druhu ve volné přírodě. Podle krajského soudu stěžovatel nesplnil ani jednu z těchto dvou dílčích podmínek, protože prarodičovský pár byl podle zjištění správního orgánu I. stupně dovezen do ČR v červnu 1993 za zcela nestandardních okolností. Chovné hejno ve smyslu prováděcího nařízení pak tvoří všechny tři generace, protože jde o živočichy v chovném zařízení na území ČR, kteří jsou používání k rozmnožování. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Stěžovatel namítá, že pro splnění podmínek čl. 54 prováděcího nařízení je klíčový výklad pojmu chovné hejno. Krajský soud tento pojem nesprávně vyložil. Chovným hejnem totiž rozumí souhrn všech exemplářů od prvního známého rozmnožujícího se páru. Tento výklad klade na stěžovatele nepřiměřené důkazní břemeno. Především je ale nesprávný, protože chovné hejno podle citovaného nařízení znamená všechny živočichy umístěné v zařízení stěžovatele, kteří jsou používáni k rozmnožování (nikoliv tedy jejich předky, chované v jiných zařízeních, popř. jinými chovateli, jako jsou prarodiče). Rozhodné je vždy jen jedno konkrétní chovné zařízení, ve kterém jsou umístěny exempláře používané k rozmnožování. Je třeba posuzovat pouze získání rodičovského páru. Stěžovatel nabyl rodičovský pár legálně a dochází tak k nepřiměřenému zásahu do jeho vlastnického práva a do legitimního očekávání. [7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že pojem založení chovného hejna podle čl. 54 bodu 2 prováděcího nařízení míří do minulosti a odkazuje na počátek chovné linie. Protože prarodiče papoušků byli s vysokou pravděpodobností získáni nelegálně, správní orgán I. stupně nemohl být ubezpečen o zákonnosti způsobu, jakým bylo chovné hejno založeno. Definice chovného hejna je vedlejší, podstatný je způsob založení hejna. Vlastník nemusí k chovu opatřovat důkazy ohledně původu prarodičů, tato povinnost nastává až v okamžiku, kdy hodlá s dalšími generacemi obchodovat. Pro udělení výjimky je klíčové stanovisko vědeckého orgánu, který původ prarodičů zkoumá. Vlastnické právo stěžovatele zůstává nedotčeno, pouze je částečně omezeno. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem III.1 Předběžné otázky a odpověď SDEU [8] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že právo Evropské unie není jednoznačné v tom, zda jsou součástí chovného hejna ve smyslu čl. 1 bodu 3 prováděcího nařízení i prarodiče exemplářů chovaných stěžovatelem, které stěžovatel nikdy nevlastnil a nedržel. Pokud by tomu tak nebylo, není zřejmé, zda byly správní orgány při zkoumání, zda bylo hejno založeno legálně způsobem, který nepoškozuje přežití volně žijících exemplářů (čl. 54 bod 2 prováděcího nařízení), oprávněny prověřovat původ prarodičů. Navíc není zřejmé, zda je možné při zkoumání splnění podmínky podle čl. 54 bodu 2 prováděcího nařízení zohlednit individuální okolnosti projednávaného případu. [9] Nejvyšší správní soud proto Soudnímu dvoru usnesením ze dne 25. 11. 2020, čj. 8 As 175/2018-45, položil následující předběžné otázky: 1. Jsou součástí „chovného hejna“ ve smyslu nařízení Komise (ES) č. 865/2006, o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s těmito druhy, exempláře, které jsou rodiči exemplářů chovaných příslušným chovatelem, ačkoliv ten je nikdy nevlastnil ani nedržel? 2. Pokud je odpověď na první otázku taková, že rodičovské exempláře nejsou součástí chovného hejna, jsou příslušné orgány oprávněny při zkoumání splnění podmínky podle čl. 54 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 865/2006, spočívající v legálním založení hejna, které zároveň nepoškozuje přežití volně žijících exemplářů, prověřovat původ těchto rodičovských exemplářů, a z něj usuzovat, zda bylo chovné hejno založeno v souladu s pravidly obsaženými v čl. 54 odst. 2 tohoto nařízení? 3. Lze brát při zkoumání splnění podmínky podle čl. 54 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 865/2006, spočívající v legálním založení hejna, které zároveň nepoškozuje přežití volně žijících exemplářů, na zřetel další okolnosti věci (zejména dobrá víra při převodu exemplářů a legitimní očekávání, že s jejich případnými potomky bude možné obchodovat, případně i méně přísná zákonná úprava účinná v České republice před přistoupením k Evropské unii)? [10] Soudní dvůr na položené předběžné otázky odpověděl rozsudkem ze dne 8. 9. 2022, Perroquets Ara hyacinthe, C-659/20, EU:C:2022:642, takto: 1. Článek 1 bod 3 nařízení Komise (ES) č. 865/2006 ze dne 4. května 2006 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „chovné hejno“ ve smyslu tohoto ustanovení nezahrnuje předky exemplářů chovaných v chovném zařízení, kteří nebyli tímto zařízením nikdy vlastněni ani drženi. 2. Článek 54 bod 2 nařízení č. 865/2006, ve spojení s článkem 17 Listiny základních práv Evropské unie a zásadou ochrany legitimního očekávání, musí být vykládán v tom smyslu, že