8 As 393/2021 — Nejvyšší správní soud

8 As 393/2021- 32 - text  8 As 393/2021-35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: J. K., zastoupený Mgr. Terezou Mazlovou, advokátkou se sídlem Údolní 567/33, Brno, proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2019, čj. SPU 467444/2019, sp. zn. SP13954/2019202001, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2021, čj. 62 A 12/202047, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2021, čj. 62 A 12/202047, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Kraj Vysočina (dále „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 27. 6. 2019, čj. SPU 189958/2019, rozhodl podle § 13 odst. 3 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“), v rámci jednoduchých pozemkových úprav pro rekonstrukci přídělů o určení hranic pozemků v katastrálním území B.. Žalovaný výrokem I. v záhlaví uvedeného rozhodnutí zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, výrokem II. zamítl jako opožděné odvolání jiného účastníka řízení. Žalovaný dospěl mimo jiné k závěru, že s ohledem na kvalitu grafických podkladů se ve věci jedná o jednoduché pozemkové úpravy s upřesněním přídělů podle § 13 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách a nikoli s rekonstrukcí přídělů podle § 13 odst. 2 téhož zákona. Tento nedostatek ale nemá dopad do práv účastníků řízení, neboť procesní postup je v obou případech shodný a rozdíl spočívá v technických podkladech. [2] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, ve které namítl, že správní orgány činily v řízení o jednoduchých pozemkových úpravách kroky, které lze činit pouze v řízení o komplexních pozemkových úpravách. Z § 13 odst. 2 a 3 zákona o pozemkových úpravách plyne, že při rekonstrukci přídělů mohly rozhodnout jen o určení (zpřesnění) hranic pozemků, nikoli o jejich nové výměře. Správní orgány přesto upravily i výměry pozemků. K faktické změně prostorového určení pozemků navíc dojít nemohlo, protože jsou hranice pozemků v terénu ustáleny (cestou, mezemi apod.). Skutečnost, že celková výměra žalobcových pozemků zůstala stejná, je irelevantní. Správní orgány nebyly v řízení o jednoduchých pozemkových úpravách oprávněny ani k rozdělení a scelení pozemků žalobce či ke stanovení jiného (nového) druhu pozemku. Nesouhlasí ani s posunutím hranic některých pozemků v grafické části výstupního soupisu nároků, neboť to neodpovídá skutečným poměrům v terénu. Hranice sporných pozemků jsou ve skutečnosti v přímce a na stejné úrovni z obou stran potoka. [3] Krajský soud v Brně rozsudkem označeným v záhlaví žalobu zamítl. Poukázal na to, že žalobce v žalobě uplatnil totožné námitky jako ve správním řízení. Správní orgány je podrobně vypořádaly a vysvětlily žalobci, že při změně hranic pozemků dochází vždy i ke změně jejich výměry. Upřesnění hranic, které by se neprojevilo ve změně výměry, není možné provést. Podstatné je, že celková výměra pozemků žalobce podle soupisu nároků upravených opravným koeficientem zůstala stejná, stejně jako zůstalo zachováno jejich umístění dle přídělového plánu a byl zachován druh pozemků, jak je evidován v katastru nemovitostí. Uvedené žalobce ničím nevyvrátil a nezpochybnil ani podklady, ze kterých správní orgány vyšly. Žalobce se šetření hranic osobně účastnil a jejich průběh při něm odsouhlasil. Jak zdůraznil žalovaný, v rámci jednoduchých pozemkových úprav nedošlo ke změně vlastnických práv, nýbrž k zajištění vlastnického práva tak, jak byl založen původním přídělovým řízením s ohledem na současný stav v terénu. Žalovaný dále zjistil hrubý nesoulad silničních komunikací s obsahem katastrální mapy. Proto části pozemků, které jsou komunikací nebo do ní zasahují, označil samostatnými parcelními čísly a zaevidoval skutečný druh pozemků dle stavu v terénu. Tyto pozemky ale nadále zůstaly ve vlastnictví svých majitelů. Takový postup není nezákonný a není zřejmé, jak by jím mohl být žalobce zkrácen na svých právech. Co se týče posunutí hranic pozemků, správní orgány vysvětlily, že k mírnému posunu došlo (hranice už netvoří přímku) a žalovaný vysvětlil, že důvodem byl rozdíl mezi původním přídělovým plánem a výměrami evidovanými v operátu katastru nemovitostí. Hranice byly posunuty tak, aby byly zachovány výměry grafického přídělů, ale nedošlo k tomu, že by pozemky byly vymezeny v rozporu s tím, jaká je situace v terénu. Žalobce tento závěr nijak nevyvrátil. Pokud by žalobce usiloval o změnu hranic svých pozemků z důvodu, že ve skutečnosti mají být ohraničeny jinak (tj. že v terénu je například část pozemku užívána jinou osobou, oplocena atd.), jednalo by se o spor o vlastnické právo, k jehož řešení jsou příslušné civilní soudy. II. Obsah kasační stížnost a vyjádření žalovaného [4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Namítl, že závěr krajského soudu, podle kterého v rámci jednoduchých pozemkových úprav (konkrétně v rámci rekonstrukce přídělu ve smyslu § 4 odst. 2 zákona o pozemkových úpravách) může dojít ke změně výměry, rozdělení či změně druhu pozemků, je nesprávný a odporuje zákonné úpravě rekonstrukce přídělu. Rekonstrukce přídělu je nutno považovat za poddruh jednoduchých pozemkových úprav, v jejichž rámci lze podle § 13 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách rozhodovat výlučně o určení (zpřesnění) hranic pozemků, nikoli o jejich výměře. Závěry krajského soudu v tomto směru kromě poukazu na nelogičnost argumentace postrádají bližší odůvodnění. Pokud by probíhaly klasické pozemkové úpravy, bylo by např. nutné ztráty na výměře jednotlivým vlastníkům kompenzovat podle § 14 zákona o pozemkových úpravách. V rámci rekonstrukce přídělu nelze rozhodnout ani o rozdělení či změně druhu řešených pozemků, neboť se jedná o větší zásah do vlastnického práva než v případě změny jejich výměry. [5] Stěžovatel nepopírá, že uznal průběh hranic, nicméně má za to, že tento úkon nemůže odůvodnit změnu výměry, rozdělení a změnu druhu pozemků v jeho vlastnictví a založit pravomoc pozemkového úřadu k takovému postupu v rámci rekonstrukce přídělu. Odsouhlasil pouze to, co může být předmětem rekonstrukce přídělu a k čemu toto řízení slouží, tedy upřesnění hranic pozemků tak, aby odpovídaly skutečnému stavu v terénu při chybějících nebo nepoužitelných podkladech. Proti návrhu výstupního soupisu nároků, jehož obsahem byl zaskočen, pak již podal námitky. [6] Nerozhodná je i skutečnost, že nedošlo ke změně ve vlastnictví řešených pozemků. K té totiž v daném řízení dojít nemůže. Ze systematiky § 4 zákona o pozemkových úpravách lze dovodit, že rekonstrukce přídělu představuje spolu s upřesněním přídělu nejjednodušší formu pozemkových úprav, která se vyznačuje ještě nižší administrativní náročností než obyčejné jednoduché pozemkové úpravy. Řada ustanovení o průběhu pozemkových úprav se při nich použije podle § 13 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách jen přiměřeně. [7] Stěžovatel považuje napadený rozsudek za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Z jeho odůvodnění totiž nejsou patrné úvahy či právní argumenty, které by závěry krajského soudu odůvodňovaly. Krajský soud se zabýval převážně konstatováním průběhu pozemkových úprav, avšak žalobním bodům se prakticky nevěnoval a konstatoval jen nelogičnost argumentace stěžovatele. Otázce, zda lze v rámci rekonstrukce přídělu přistoupit k rozdělení či změně druhu pozemků se nevěnoval vůbec. Tím odebral stěžovateli možnost s jeho závěry polemizovat. [8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby ji Nejvyšší správní soudu zamítl. Odkázal na závěry žalobou napadeného rozhodnutí s tím, že na nich setrvává. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a ověřil, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). [10] Kasační stížnost je důvodná. [11] Stěžovatel uplatnil kasační námitky, kterými zpochybňuje správnost posouzení právní otázky krajským soudem v předchozím řízení [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Vedle toho namítá též nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], neboť vypořádání žalobních námitek považuje za nedostatečné. [12] Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval námitkou směřující k nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu. Teprve dospějeli kasační soud k závěru, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, může se zabývat dalšími stížnostními námitkami (viz např. rozsudek NSS ze dne 8. 3. 2005, čj. 3 A